Projekt Austerlitz

Uvážíme-li, že se Napoleon I. vrátil do Paříže teprve o desáté hodině večerní 26. ledna 1806 a již šestého února se mu zdařilo rozevřít cestu k řešení spekulacemi vyvolané hluboké finanční krize, hraničící s velezradou, jež mu hrozila za zády po celé tažení, rázným vydáním dekretu, prohlašujícího že bankéři ze Společnosti sdružených velkoobchodníků dluží státu sedmaosmdesát milionů franků, doceníme v plnosti věcnost a šíři záběru tohoto Výkladu, stejně jako jeho panegyrickou rétoriku, mířící k obnovení a posílení důvěry ve vládu a stabilizaci poměrů. Champagny dal před objasňováním složitého přediva intrik sobecké malosti domácí i zahraniční přednost ohromujícímu panoramatu vyvstávající vize znovuzrozeného a sjednoceného císařství Západu, triumfujícího více než mocí zbraní silou své myšlenky, lidumilné morálnosti rozumu i srdce, striktně praktického, vědeckého a dělného ducha a konstituční svobodomyslnosti:

„Páni poslanci departementů v Zákonodárném sboru, jsem pověřen Jeho císařským Veličenstvem, abych vám vydal počet o situaci Císařství během roku, který právě skončil. Jeho osudy jsou právě stavěny na neměnné základy. Obřad, jehož paměť vytvoří v našich análech epochu, povznesl hlavu státu a její vznešenou rodinu k důstojnosti, jíž vyžadovalo jak přání lidu, tak potřeby Francie, když jste se loňského roku shromáždili v těchto místech, jež přišla posvětit jeho přítomnost. Uprostřed vás zazářily první paprsky tohoto nesmrtelného lesku, jímž ho obklopily pocty lidu a požehnání nebes, což bylo šťastným příslibem pro práce, jimž se nyní oddáte: tak vaše činnost odpověděla jeho očekávání, protože vše bylo užitečné. Láska k veřejnému prospěchu, vnuknutí génia vedlo všechny vaše kroky a jednota, nastolená v Císařství a tak slavnostně vyhlášená, se zdála vkládat ještě více harmonie do vašich citů a vašich rozhodnutí. Císař vám ze své strany oznámil, že ve svých nových poctách nahlíží velký dluh. Všechny jeho chvíle byly zasvěceny tomu, aby ho splatil. Víte zda splnil své sliby a do jaké míry překonal vaše očekávání. Víte jakými událostmi, snad řeknete jakými divy, byl naplněn tento rok, který právě minul. Připomenu je, aniž bych si činil nárok je vylíčit, či popsat nezměrné výsledky. Evropa, ještě ochromená úžasem a úděsem, Francie, stržená [do vytržení] obdivem a láskou, mne zbaví povinnosti říci, co bych se marně snažil vyjádřit. Když se císař rozhodl navštívit část Francie, vaše práce sotva skončily. Byl-li všude pozdravován těmi nejživějšími a nejjednohlasnějšími projevy veřejné náklonnosti, sbíhali-li se k němu obyvatelé měst a venkova a projevovali mu přitom poctu svého uznání a své lásky, nezakusil radost o nic méně dražší svému srdci, když na vlastní oči viděl plody [veřejné] správy, po šest let stále vedené nejšlechetnější péčí o dobro národa a obnovení veřejného pořádku. Viděl že stopy našich neštěstí byly smazány a že vzpomínka na ně téměř vyhasla, že jsou respektovány zákony, že jsou úředníci horlivě oddáni svým povinnostem, mravy očištěny, ctěny náboženské ideje, že je francouzská zdvořilost navrácena své někdejší jemnosti. Zbývalo-li ještě provést některá zlepšení, již to nebyly ony nápravy, jež následují po velikých pohromách, byla to tato zdokonalení, jež náleží době klidu a rozkvětu. Císař se s nimi však chtěl seznámit a provést je. Povolal k sobě všechny, kdo mohli napomoci jeho náhledu svými funkcemi a svými znalostmi, přijal všechny ty, kdo ho chtěli prosit o milosti, přijal žádosti, naslouchal, vyvolával [další] postřehy, odměnil služby, sám zkoumal ty nejmenší detaily, a všude zanechal v míře vysoké moudrosti trvalé památníky své návštěvy. Troyes se dostalo jeho prvního pohledu a obdrželo jeho první dobrodiní. Tato dobrodiní mu přislibují existenci, důstojnou jeho někdejší proslulosti. Je pojat záměr plavby po Seině, jež se bude konat týmiž čluny z Paříže do Châtillonu, nedaleko od jejího pramene. Jeho podrobnosti jsou [již] stanoveny. Projektuje se zlepšení [plavby] po Saôně. Města, která omývá, budou zkrášlena. Nábřeží Chalonu, Tournusu, Maconu musí být obnovena a rozšířena. Macon uvidí, jak v jeho hradbách vyrůstá katedrála, krásnější než ta, jejíhož zničení lituje. Císař přispívá k této stavbě velikou částkou, kterou vzal ze svých vlastních příjmů. [Řeka] Seille, učiněná splavnou, bude novým dobrodiním pro departement Saône-et-Loire. Departement Ain se probouzí při pohledu panovníka, který vše oživuje a jenž se se zájmem nasazuje, aby rozmnožil jeho průmysl a napravil nezdravý charakter části jeho území. Lyon, již zahrnutý dobrodiním, toho, kdo znovu vystavěl jeho budovy a zalidnil jeho dílny, je přesvědčen, že již nemá přání, jež by mohl formulovat, a zakouší jen potřebu obklopit svými spravedlivými výbuchy nadšení osvoboditele, kterého něžně miluje. Císařova péče o toto hlavní město francouzského průmyslu však vůbec není vyčerpána, a zatímco se s ním hovoří jen o vděčnosti, jeho pohled odhaluje další prostředky k urychlení rozvoje blahobytu, stále vzrůstajícího za jeho vlády. Jižní části města budou asanovány; Rhôna bude spoutána ve svých březích a přiblížena k městu, jež jako by chtěla opustit (pozn. neregulovaný tok měl tendenci měnit koryto řeky). Moudré předpisy zakotvují věrnost v dílnách a zaručují důvěru zahraničního spotřebitele, aniž by bránily svobodě průmyslu. Odměny, ustanovené samotným císařem, zdvojnásobují soutěživost dělníků. Škola kreslení zaručí zdokonalení řemesla. Lyon, spojený od jihu se [Středozemním] mořem, brzy i s Rýnem prostřednictvím Napoleonova [plavebního] kanálu [2] s oceánem a La Manche přes Saônu, Loiru a Seinu, prorážející do Švýcarska a Piemontska, se bude těšit ze skladiště, jež rozvine dobrodiní tak šťastného položení a učiní z něj centrum široce [rozvětveného] obchodu. Někdejší Savojsko, dlouho utlačované politikou svých vládců, šťastné že je svými zákony připojeno k vlasti, k níž vždy patřilo svými mravy, nabízí císaři věrná a již prověřená srdce. V těchto údolích, kdysi téměř nepřístupných, jež budou brzy otevřena těm nejplodnějším spojením, je vše v pohybu. Ale velké operace, jejichž je jevištěm, nedávají vůbec zapomenout na jeho menší zájmy: zámek v Chambéry se znovu rodí z popela; opuštěné budovy jsou navráceny veřejnému prospěchu; chudobě jsou otevřena útočiště [v chudobincích]; cestujícím jsou zajištěna místa odpočinku; do půdy, jíž se zdálo cizí, je zaseto semeno průmyslu. Císař překročil Alpy touto cestou, jíž se chopil jeho génius a jíž provedla jeho moc. Jeho pohledu se naskýtá nová scéna: Piemontsko si ještě uchovává některé stopy revoluce méně hrozné, ale bližší současnosti, než ta naše. Zdá se, že není úplně francouzské, ani co do citů, jež mu vládnou, ani co do předností, jimž se těší: císař, jenž se podvakrát objevil před hradbami Turína v čele vítězné armády a vůbec do něj nevstoupil z respektu k [jeho] neštěstí či slabosti, tam vstupuje poprvé. Ukazuje se tam jako otec svých nových dětí, bez vojáků, bez gard, provázen jedině dobrodiním, které přináší, větší a mocnější než tato ušlechtilé zabezpečení. Projevy náklonnosti, jimž se vydal, propukají ze všech stran. Piemontský lid se ukázal být hodným důvěry, jíž se cítí poctěn. Projevy veřejné úcty tvoří nyní jeho doprovod. Velcí vlastníci, kteří zůstali stranou, se tísní kolem něj. Nejisté [místní] správy jsou poučeny jeho géniem a jejich chod se stává pevnějším a pravidelnějším. Zlořády jsou napraveny. Skomírající obchod se znovu probouzí k životu, jsou mu přislíbena nová odbytiště. Nejistotám se věnuje pozornost. Mínění jsou smířena. Ti, kdo se v těžkých časech oddali zájmům Francie, jsou ujištění že věrná Francie nikdy nezapomene na jejich služby. Ti, kdo zavázáni dobrodiním svých starých pánů, věřili, že se k povinnostem vděčnosti připojuje neštěstí, se [nyní] učí, že jejich nový panovník je příliš šlechetný, aby si uchovával jinou vzpomínku, než tu na oddanost, jíž se ukázali schopni. Služby jsou odměněny, ať již jakéhokoli data, a nová vlast splácí dluhy [té] staré. Hlavní rodiny, připuštěné do blízkosti trůnu, kolem sebe šíří jas poct, kterých se jim dostalo. Velcí vlastníci, aniž by doufali v návrat nějakých privilegií, se již nemusí bát žádného vylučování. Každá věc znovu dostává své místo, jež jí určila moudrost a spravedlnost. Piemontsko, kdysi dobyté zbraněmi, je nyní francouzským díky dobrodiním. Všechna místa Piemontska budou od této epochy datovat cenné instituce, ale zvláště tři města musela připoutat pozornost císaře: Turín, Casale, Alessandria. Turín, který byl kdysi sídelním městem dvora, Casale, staré hlavní město Montferratu, již dlouho francouzské svými vzpomínkami, náklonností a mravy, Alessandria, kolem níž se ve všech válkách točily jako kolem čepu velké vojenské operace. Turín, vdova po svých králích, je utěšen vznešeným příslibem: jeden z bratří císaře bude vládnout této krásné zemi a jeho známý charakter zaručuje štěstí, jemuž se jí dá těšit. Bude sídlit v Turíně. Milý a brilantní dvůr navrátí tomuto městu mnohem více, než ztratilo; jeho nádherný palác se stane sídlem dobroty a milostí. Kdysi byl smutnou pevností, obklopenou nepřáteli, nyní je otevřen Francii a Itálii, jejichž vzájemným poutem se zdá být, a bude obklopen jen přátelskými národy, obchodem a uměním, které již spěchají, aby se v něm usadily a uštědřily mu svá dobrodiní. Casale, až podnes zapomenuté, ale zcela oddané hlavě Císařství, dalo zaznít jen svým aklamacím a žádným nářkům. Císař znal předem všechna jeho přání: gymnázium, biskupství, soudy navracejí život tomuto krásnému městu a privilegia ho obohacují. Tato dobrodiní poskytnou rychlý rozvoj přednostem, jež má díky své šťastné poloze, příznivému podnebí a všem darům přírody. Alessandria, hrdá že přijala do svých hradeb statečné muže, jejichž vítězství zažila a jejichž kořistí byla, slaví jejich příchod jako triumfální slavnost. Jsou shromážděni v jejích hradbách. Vítěz od Marenga je obklopen druhy své slávy na této planině, jež byla jejím vznešeným jevištěm. Cena statečnosti je rozdělována těmaže rukama, jež vedly její výboje. Mánům těch, kteří se obětovali za vlast, je zasvěcen památník. Lid Itálie, který se sběhl k této podívané, slavil společně s francouzskými vojáky výročí dne, který určil jeho osudy a zajistil osud Francie. Na takových místech si Francouzi budou vždy jisti, že zvítězí, tam bude založena bašta Císařství, tam vyroste první pevnost Evropy. Řeky stáčejí svůj tok, aby chránily její hradby, nejhlubší kombinace válečného umění řídí nezměrné práce tam, kde již bylo vynaloženo více než dvanáct milionů franků. Císař načrtl jejich plán, sledoval všechny detaily. Činí z Alessandrie sídlo všech velkých vojenských institucí. Ale když jí přisuzuje tak veliký význam ve válce, chce aby se těšila ze všech dobrodiní míru. Obnovuje její vnitřní správu, vytváří pro ni obchodní a tranzitní skladiště, pro něž ji předurčily řeky, které ji omývají a cesty, jejichž je středem. Její venkovské zázemí, kdysi devastované lupiči, je zbaveno metly, která je pustošila po celá staletí. Požehnání, která provázejí císaře, zazněla ozvěnou v celém řetězu Apennin. Janov je zaslechl a pospíšil si předložit císaři své pocty a svá přání: přání být francouzským. Je jím zpola svou náklonností a svými zvyklostmi. Zájem o vlastní existenci mu velí, aby jím byl zcela: sevřen mezi mořem, které ho kdysi živilo, na němž znemožnili plavbu naši nepřátelé, kteří jsou i jeho nepřáteli, a mezi těmito horami, z nichž naše zákony, moudře prohibiční, pro něj činí bariéru, Janov, jemuž chybí vše, bez vojenských sil, bez zákonů, téměř bez vlády, naléhavě prosí o adopci, která by ho spojila s velkým národem a dala mu podílet se na dobrech, kterým se těší a na prvním ze všech, jeho vládě. Toto přání bylo splněno. Bylo přáním všech vrstev občanů a pro všechny bylo připojení dobrodiním. Císař je posvětil svou přítomností, byl přijat s nadšením, jaké probouzí osvoboditel. Francouzský Janov dostává potraviny z Piemontska a dodává Francii výrobky svého průmyslu, žije z nich a obohacuje se jimi, a ze své strany mu může přislíbit růst námořní síly a obchodního bohatství. Řadě jeho občanů, které již císař znal, se od něj dostává lichotivých vyznamenání. Jsou tam zavedeny francouzské zákony, aniž by poškozovaly kterýkoli ze zájmů, jež mu dříve poskytovaly rozkvět. Jeho finance se zlepšily. Jeho státní dluh je konsolidován. Jeho území se rozrostlo, je rozděleno na departementy, a departement nejbližší Francii dostává jméno, které připomíná jeden z prvních úspěchů hrdiny Francie, jednu z prvních korun, jimiž vítězství věnčí toto čelo, již tak přetížené vavříny. Země, kde byl sklizen tento první vavřín, předzvěst tolika nesmrtelných úspěchů, si opravdu zasloužila aby byla francouzskou! Dobrodiní tohoto uspořádání je Janovu zajištěno výběrem velkého hodnostáře, jmenovaného aby je nastolil. Parma a Piacenza, dlouho nejisté svým osudem a ještě podřízené gotickým institucím, měly také ve svých zdech hlavu Císařství a od jejího průjezdu datují zákoník a správní systém, sladěný s osvícením století. Jestliže falešné poplachy naplnily na okamžik nepokoji některá údolí těchto států, pohotová a nenásilná opatření znovu zavedla pořádek mezi zaslepené pastýře, neschopné udat důvody téměř dětinského rozruchu, který pominul ve chvíli, kdy jsme se jím vážně zabývali. Itálie však změnila tvář a staré lombardské království znovu povstalo k životu na Napoleonův hlas. Itálie, odpočívající ve stínu monarchie po svých dlouhých nepokojích už nemusí nic Francii závidět. Oživuje ji stejný dech, chrání ji stejná moc, stejný duch zakládá její nové instituce a přizpůsobuje ji její situaci a jejím mravům. Milán pozdravil královským jménem toho, koho nazýval svým osvoboditelem; Mantova přijímá s nadšením toho, kdo byl pod jejími hradbami vítězem nad pěti armádami, které byly jedna za druhou vyslány, aby ji hájily. Francouzští vojáci, shromáždění v Castiglione, si připomínají úspěchy Italské armády. V kterékoli části Evropy, kam by je zavedl génius, který je tolikrát vedl k vítězství, si slibují ještě mnoho brilantních úspěchů. Itálie je hrdá, že dostává zákony od nového Karla Velikého a věří, že hledí na znovuzrození své staré slávy společně s blahobytem, který jí zaručuje její slunce a její podnebí. Princ, sytící se jeho lekcemi, přijatý za vlastního díky jeho náklonnosti [již] předem, jako byl poté prostřednictvím jeho dekretů, pokračuje v jeho díle a formuje se podle jeho vzoru. Itálie se s nadšením připojuje k jeho krokům. Když rozvíjí svůj nový charakter, doufá, že dokáže, že její dlouhá slabost byla hříchem jejích institucí a ne vinou jejích obyvatel. Francie, jež dychtivě přijímá detailní zprávy o těchto velkých výtvorech, předpokládá že je císař ještě zaneprázdněn jejich naplněním, zatímco je již u bran svého hlavního města a dává se informovat o vnitřní situaci Císařství. Jen o několik dní později slyší ohromená Anglie od pobřeží u Boulogne dělové výstřely, které oznamují jeho přítomnost. Tam, uprostřed elity armády, v posledním nasazení velikých příprav, vychutnává odpočinek. Jeho dlouhé kombinace se blíží ke konci. Netrpělivá armáda je přesvědčena, že nadchází chvíle, jež odmění její dlouhou námahu. Ale třesoucí se Anglie připravila na kontinentu mocnou diverzi, ne pro svou slávu nebo obchod, ale pro vlastní přežití. Vykřikla hrůzou. A kontinent se tímto výkřikem otřásl. Jeho válečníci se na všech stranách chopili zbraní, postupují proti Francii, již hrozí na jejích hranicích. Císař ve chvíli této nečekané agrese mění svůj plán tažení. Anglie triumfuje, že vrhla na kontinent všechno zlo, kterého se obávala. Planý triumf! Brzy se dozvěděla že jen uspíšila zkázu těch, na něž hleděla jako na své opory a že vykopala propast, jež je měla pohltit. Císař v krátkém čase převedl svou armádu od břehů La Manche k břehům Rýna, vzal si dovolenku ze zasedání národního Senátu, překročil Rýn, byl v Ulmu, Vídni, Slavkově. Vůbec se nepokusím říci vám podivuhodné věci, jež mohou být důstojně vylíčeny jen tím, kdo je vykonal. Tyto věci, jež všichni známe, jimž učíme své děti ve chvíli kdy nám začínají rozumět, jež si naši vnuci budou vyprávět s pýchou a jež navždy zakládají slávu národa, téměř tak povznesenou, jako jeho s ničím nesrovnatelná hlava. Jako císařův ministr zklamu jeho záměry, když vedu takovouto řeč, ale jsem Francouz, šťastný že jím jsem, a nemohu mluvit chladně o tom, kdo vytvořil slávu a blahobyt mé země. Zahájil jsem tento krátký nástin tolika událostí v době korunovace. Víte jak slavnou se stala během jednoho roku tato pamětihodná epocha a jak byla tato koruna, daná velkým národem, upevněna Bohem a vítězstvím na hlavě, hodné ji nosit. O čem víte méně a co mi přísluší vám především říci, je to, že uprostřed těchto nezměrných a namáhavých prací, když byl císař vydán náhodě a proměnám válečné situace, přitom zakoušel všechny námahy jako prostý voják, vystaven vší nepřízni drsného ročního období, maje často za lože jen otep slámy, a za střechu nad hlavou toto nebe, jež se zdá vyzařovat všechen oheň jeho génia, ale i tehdy, vzdálen tři sta mil, držel v rukou všechny nitky správy Francie a dbal přitom i o ty nejmenší detaily, zabýval se zájmy svého lidu stejně jako zájmy svých vojáků, všechno viděl, všechno věděl, podoben oné neviditelné duši, která řídí svět, jíž poznáváme jen skrze její moc a její dobrodiní. Důkazem toho jsou pro vás početné dekrety, vydané z Ulmu, Mnichova, Vídně, od Slavkova. Vnitrozemí bylo zbaveno vojenských jednotek; v Paříži nebyl jediný voják a nikdy nebyl tak přesně dodržován veřejný pořádek, nikdy nebyly zákony lépe zachovávány. Francie uposlechla ve jménu svého vládce, či spíše pocitu lásky a obdivu, který zakouší. Je to tento cit, jenž urychluje průběh odvodů, ztrojnásobuje jejich výsledky a předchází dobu, kdy měl být kontingent [branců] dodán. Jím je vystavěna tato dlouhá hradba vojáků dobrovolníků, kteří zaplňují naše hranice od břehů La Manche až k alpským horám. Je to nová armáda, téměř spontánně zformovaná, jež zvěstuje Evropě, že se celá Francie může stát velikou armádou na hlas své hlavy. Je to tentýž cit oddanosti a válečnického zanícení, který pobízel tyto mladé muže, spěchající sloužit císaři jako čestná garda, muže, kteří by jako jediní v celé Francii mohli litovat rychlosti těchto hrdinských činů, na nichž nemohli mít žádný podíl. Mír byl uzavřen když se ještě v některých částech Francie stěží vědělo, že válka začala: válka mnohem kratší, než je vaše roční zasedání a jejíž důsledky musí zahrnout jak [celá] staletí a Evropu, tak další části světa. Jestliže odvaha a génius vedli válku, ušlechtilost a umírněnost uzavřely mír. Jeden panovník, nešťastný díky válce, znovu získal díky míru velkou část svých států. Jeho ztráty nejsou ničím ve srovnání s nebezpečím, které podstoupila monarchie, jejíž je hlavou. Naši spojenečtí vládci viděli, jak se zvětšuje jejich moc a jejich tituly se stávají vznešenějšími. Dobrodiní císaře obklopují Francii národy, které jsou přáteli jeho vlády. Itálie, tato vznešená dcera Francie, jež slibuje že jí bude hodna, sklidila plody války. Ale její síla je naší silou, její bohatství přispívá našemu blahobytu, naši nepřátelé jsou zahnáni od jejích břehů, již s ní nemohou mít obchodní vztahy. Tato bohatá kořist je odejmuta jejich nenasytnosti. Itálie je výdobytkem na Anglii. Spojuje se s Německem dvojím poutem sousedství a přátelství a díky tomuto spojenectví, jež její princ právě uzavírá [sňatkem] s dcerou jednoho z nejmocnějších vládců německé říše, je nyní zajištěn mír pokojným obyvatelům tyrolských hor. Obchod [brzy] obohatí tato pustá údolí, jejich získání pro ně bylo dobrodiním. Císař, šlechetný vůči svým nepřátelům, velký pro své spojence, nebyl o nic menší ani o nic méně šlechetný vůči svému lidu a vůči své armádě. Nikdy nebyla zraku lidí předložena krásnější sklizeň trofejí, národ nikdy neobdržel velkolepější dar. Sál Senátu císařství, katedrála tohoto města, radnice jsou plny a ozdobeny prapory vyrvanými nepříteli, darovaných ušlechtilou a delikátní svobodomyslností vítěze. Je to odměna stejně tak čestná pro druhy jeho vítězství, jako pro jeho lid, který ho následoval v jeho přáních a připravil se mu pomoci ve všem jeho úsilí. Armáda podstoupila ve třech měsících řadu tažení. Francie je počítala podle úspěchů, císař je počítá podle odměn, jež uděluje. Uspokojil statečné muže, kteří se s ním vracejí s novými poctami, ti, kdo se oddali vlasti, s ním spojili zájmy svých rodin a péči o jejich paměť. Ale nejdůstojnější odměnou francouzského vojáka je pohled jeho císaře. To je sláva Francie, rozmnožená jeho odvahou, to je nadšení celé Francie, jež ho vítá ve chvíli jeho návratu. Císař chce aby si je vychutnali před jeho očima, aby se pro armádu konala v hlavním městě triumfální slavnost, podívaná hodná velkých událostí, jež je třeba oslavit, kde celý lesk umění, kde všechna pompa ceremonií, kde všechna znamení slávy, kde všechny tóny veřejné radosti obklopí Velkou armádu, znovu spojenou kolem svého důstojného velitele v brilantním průvodu této falangy hrdinů. Takové jsou hlavní události roku, která právě skončil: mohl jsem na ně jen poukázat. Dlužím vám větší podrobnosti o dispozicích zákonodárství a správních krocích, které charakterizovaly tuto brilantní epochu našich dějin. [Veřejná] správa si mohla velmi pochvalovat vlastenectví duchovenstva. Platy duchovních správců filiálních kostelů byly předmětem velkých výdajů, avšak větší důležitosti. Velký počet zchátralých kostelů byl opraven a vliv morálky a náboženství se dává pociťovat. Za těchto okolností byla císaři projevena upřímná oddanost části biskupů a arcibiskupů, ne krásnými slovy, ale účinnou horlivostí a aktivitou, kterou císař umí ocenit. Kasační soud splnil své poslání. Udržuje jednotnost zákonodárství. Jeho bdělost potlačuje zlořády, které pronikají k soudům. Nové řády snížily o třetinu soudní náklady a využil této úspory k tomu, aby zvýšil plat soudců, který se mu zdál nepřiměřený důležitosti jejich funkcí. Bude vám předložen Soudní zákoník [3]. Různé instituce, jež zaslaly své reklamace, byly vyslyšeny. Nebude to dokonalé dílo, ale lepší než to, které existovalo doposud. Počet zločinů se snížil. Bezpečnost je taková, že po mnoho let neměly trestní soudy tak málo zločinů k potrestání. Ze středu Itálie bděl císař nad vnitřní bezpečností Francie a nad prostředky k tomu, aby se řád, který zde byl nastolen, stal neměnným. Zřídil záložní setniny. Tato síla, náležející zcela departementům, zvyšuje pravomoci [místní] správy a současně přispívá k její důstojnosti. Hlídkuje kolem veřejných budov a ponechává četnictvu nejaktivnější část své služby, kterou tyto úctyhodné jednotky vykonávají se stejným úspěchem jako horlivostí: stíhání banditů [4] a rušitelů veřejného řádu; ponechává [tak] k dispozici armádní jednotky, formuje mládež pro vojenskou službu a učí ji, že pořádek, poslušnost a úcta k vlastnictví se udržuje tím, že se slouží a že se stáváme hodnými bránit stát proti vnějším nepřátelům. [Veřejná] správa sleduje směr, který jí byl vtisknut za míru. Ve veřejných pracích, které již započaly, se horlivě pokračovalo, byly promyšleny nové a velké podniky, připraveny a provedeny přes dvojí břímě války proti téměř celé Evropě, dalších čtyřicet milionů [franků] bylo zasvěceno této důležité větvi veřejné služby. Alpy a Apenniny, tyto dvě velké bariéry, postavené přírodou, které až podnes uměl překonat jedině génius války, se otevírají úsilí dovednosti a spojují Itálii a Francii, Piemontsko a pobřeží Janova obchodními svazky tak, jako budou od této chvíle spojeny politickými zájmy. Po svazích a vrcholech Simplonu a Monte Cenisia [5] snadno přejíždějí velmi velké vozy; jsou to zázraky mírových řemesel, téměř stejně ohromující jako ony válečné činy, jejichž jevištěm byly tyto hory. Na březích Ženevského jezera jsou napříč propastmi u Maurienne vyrovnány srázné stezky. Brzy povede klidného návštěvníka jediná příkře stoupající cesta, dovedně upravená, z Pont-de-Beauvoisin k patě Monte Cenisio (Mont Cenis). Hora Gene`vre nabídne Španělsku kratší spojení s Itálií. Skály, jež věnčí Středozemní moře od Toulonu po Janov, svědci hrdinských činů našich armád, pro něž jediné se zdály být přístupné, poté co přestaly být jevištěm války a byly zplanýrovány nezměrnými pracemi, jim nyní nabídnou snadnější a jistější přechod do vzdálených oblastí. Výtěžek daně na udržování silnic, který dosahuje patnácti milionů [franků], byl přenechán každému z departementů a rozdělen mezi silnice 1., 2. a 3. třídy. Státní pokladna k tomu přidala pět až šest milionů [franků]. Všechny tyto fondy byly použity na opravu silnic prvních dvou tříd. Řada nových komunikací, které si přály správy, připoutala pozornost vlády: [silnice] z Valogne do Hougue je dokončena; [silnice] z Caen do Honfleur se dokončuje; [silnice] z Ajaccia do Bastie je hotova z poloviny; [silnice] z Alessandrie do Savony je vyměřena; [zahájení budování silnic] z Paříže do Mohuče přes Homburg, Cáchy do Montjoie, je nařízeno. Horlivost departementů přispěla v mnoha místech k úsilí [místních] správ. Chvályhodná soutěživost povzbuzuje velký počet obcí k obnově obecních cest a je třeba doufat, že tento příklad otevře oči obyvatelům venkova pro jejich prvotní zájmy a bude se každého dne dále šířit. Obnovují se mosty: na Rýně v Kehlu a v Breisachu, na Maase (Meuse) v Givetu, na řece Cher v Tours, na Loiře v Neversu a v Roanne, na Saôně v Auxonne, na Rhôně v Avignonu; [most] v Nemoursu je dokončen. Konečně budou dvě nezkrotné řeky, Durance, která ještě nebyla podrobena jhu a Ise`re, která zlámala to, které na ni bylo vloženo, donuceny protékat pod mosty, které jsou v pokročilém stadiu výstavby a budou dokončeny v následující sezóně: je to co do obtíží nezměrné dílo, které se neodvažovali dříve zahájit nebo ho započali bez úspěchu. Břehy těchto řek, Seiny, Aube, Moselly, Seille, Tarnu, byly jevištěm širokého systému prací, které je ověnčily cestami k tažení [lodí proti proudu] a chrání pole, která s nimi sousedí. Vynikající vědci, povolaní ke břehům Pádu, prošli celý jeho tok a navštívili se sondou v ruce všechny brody. Zbaven všech překážek, které překážely v cestě jeho toku, a podroben moudřejšímu dohledu, bude Pád převážet od paty Alp do Benátek naše zboží a naše vojáky. Blahodárné zákonodárství povzbuzuje tento obchod, kterému stály v cestě jak fiskální opatření někdejších vládců, tak rivalita států. Císař prohlásil: „Pád je svobodný“. Buduje se šest velkých [plavebních] kanálů. Ten saint-quentinský,[6] na nějž již bylo vynaloženo více než pět milionů franků, může být dokončen v průběhu příštího roku s pomocí prostředků, o jejichž poskytnutí budete požádáni; prodlužují se [jeho] podzemní galerie, ze čtyřiadvaceti zdymadel zbývá začít se stavbou posledních dvou. 800.000 franků bylo zasvěceno stavbě Napoleonova kanálu, který má spojit Rýn s Rhônou. Část Burgundského [plavebního] kanálu, která se táhne od Dijonu k Saint-Jean-de-Losne, čítá jedenáct zdymadel z dvaadvaceti. [Plavební] kanály u Blavetu a Ille-et-Rance, které v lůně Bretaně otevírají vnitřní spojení mezi Gaskoňským zálivem a La Manche, jsou již provedeny, první ze třetiny a druhý z osminy [celkových] prací. [Plavební] kanál u Arles , který má Rhôně poskytnout splavnou cestu k moři, je hotov ze čtvrtiny. Rozvětvené kanály, které zvyšují přirozenou úrodnost [půdy] v Belgii, jsou opraveny, pokračuje se v jejich budování a zvyšuje se jejich počet. S některými dalšími, neméně důležitými [plavebními] kanály, se již započalo nebo jsou přinejmenším vyměřeny a jejich hloubení bude započato v této sezóně; jsou to: [plavební kanál] v Saint-Valery, který zdokonalí plavbu po Sommě k moři; [plavební kanál] z Beaucaire do Aigues-Mortes, který zkrátí spojení tohoto velkého obchodního střediska se Středozemním mořem; [plavební kanál] u Sedanu, který propojí horní a dolní tok Maasy; ale zvláště [plavební kanály] z Niortu do La Rochelle a z Nantes do Brestu. První z nich již oživil všechny tyto oblasti, jimž slibuje novou existenci; druhý, mířící k Loiře a do Vilaine, vyústí na čtyřech místech do moře a přinese ze všech stran do západních departementů produkty obchodu a zásoby pro námořnictvo. Konečně pak je projektována řada dalších [plavebních kanálů] jako [kanál] v Censée, určený ke spojení [řek] Escaut a Scarpe; [plavební kanál] ze Charleroi do Bruselu, který spojí [řeky] Sambru a Escaut; [plavební kanál] u Yper (Ypres), který zkrátí spojení z Lille k moři; [plavební kanály], které se povinou podél Haisne, Vesle a Aisne; a nakonec poboční [plavební kanál] Loiry, táhnoucí se z Digoinu do Briare a činící za každého počasí snadnou a proveditelnou plavbu po nejkrásnější a nejvrtošivější z našich řek. Dějiny uchovaly jména vladařů, kteří ve starověku proslavili svou vládu podobnými díly. Nejvíce rozkvétající státy jim vděčí za svůj vnitřní blahobyt. Jakou budoucnost by aktivnímu [rozvoji] francouzského průmyslu nepřislibovala péče, jež je tak prodlužuje a rozmnožuje jejich počet uprostřed tolika dalších úkolů a ve všech částech Císařství! Pohlédnete-li na naše přístavy, shledáte, že se u dvou moří snažíme je učinit přístupnějšími, pohodlnějšími a bezpečnějšími. V Antverpách se prohlubují přístavní bazény. V Dieppe, v Ostende, Dunkerque, Le Havru se budují propusťová zdymadla a odtokové kanály. V Honfleur, Bordeaux, Nice, Halinghenu, Belle Île, Ajacciu, Bastii jsou zvyšována nábřeží, prodlužovány nebo obnovovány vlnolamy nebo mola. V La Rochelle se provádějí všechny tyto práce současně.Pokračuje se v čištění přístavů v Cette a Marseille. Rozšiřuje se přístav na [ostrově] Oléron. Přístavy v Dielette a Carteretu jsou připraveny takovým způsobem, aby přijaly velký počet člunů a dělových šalup, které budou znepokojovat obyvatele britských ostrovů Jersey a Guernesey, stejně jako [lodě] z Boulogne budou ohrožovat Dover a Londýn. Sondy, provedené v Bouc, poskytly uspokojující výsledek: Rhôna bude mít přístav. Specialisté prozkoumali jaký rozvoj je možno dát janovskému přístavu. 6.850.000 franků bylo vynaloženo [na práce] ve vojenských přístavech. Hlavním cílem jejich využití je: v Cherbourgu - zvýšení hrází, navršení jejich kamenných základů ve vodě, vlnolamy mola, zbudování předpřístavu [7] a [přístavního] bazénu a založení nového Bonapartova přístavu [8], který, určen k doplnění tohoto krásného námořního díla a hoden svého jména bude na La Manche děsem Anglie; v Boulogne - [přístavní] bazén a jeho zdymadlo, dokončení zařízení, jež tvoří celek přístavu a výstavba budov, které ho obklopují; v Ambleteuse - nezbytné práce k prohloubení přístavu, zvýšení přístavní hráze, jež ho chrání před [zanášením] pískem, hnaným západními větry, kamenné základy hrází pod vodou a stavby; v Brestu - vytvoření umělého ostrova, zahloubení ve skále, špitály, sklady, arzenál, kasárna a dokončení [dělostřeleckých] baterií; v Anverpách - rychlé pokračování v práci na arzenálu našeho námořnictva pro Severní moře, dílenské doky, zvýšení nábřeží, kůlny a dílny; v rejdě v Rochefortu - přístavní hráze, jež mají sloužit jako základy pevnosti Boyard, a práce všeho druhu, jež vyžaduje tato náročná stavba. Na jedenácti dalších místech stále probíhaly práce: v Ostende na dokončení [dělostřeleckých] baterií a zbudování námořního nemocnice; v Dunkerque na rozšíření [přístavu] a jeho opravách; v Étaples na zřízení skladu střelného prachu; v Le Havru na udržování budov; v Lorientu na stavbě šermírny a opravě jeho budov; v Rochefortu na opravě nábřeží a vratech arzenálu, atd.; a nakonec v Toulonu na stavbě vyhořelého hlavního skladu, kůlny pro velké stěžňové kmeny, na pracích k vyzdvižení [vraků] čtyř lodí, které bránily plavbě. Tento přístav, jedno z nejkrásnějších děl řemeslného umu a přírody, se vzpamatoval ze svých pohrom a brzy si po nich neuchová ani stopu. Tatáž ruka, která ho vyrvala nepříteli [9], mu dnes navrátí všechen rozkvět. Zbudování 125 mostních váh, z nichž sto již bylo odevzdáno svému účelu, spojené s prováděním zákonů z 29. floréalu roku X (19. 5. 1802) a 25. ventôsu roku XII (16. 3. 1804), zajistí silnice před poškozováním, jež působí nerozvážnost vozků, protože je nutí k tomu, aby přizpůsobili šíři kol nákladu svých vozů. Tři telegrafické linky [10] míří k Brestu, Bruselu a Štrasburku, odbočky k Boulogne a mysu Gris-Nez; čtvrtá se do šesti měsíců protáhne do Milána přes Lyon a Turín. Reorganizace Správy mostů a komunikací,[11] založená na širším a pečlivějším plánu, uzákoněném roku XII a provedeném roku XIII, zaručuje penze na stáří, odměny za služby, služební postup za zásluhy a [finanční] povzbuzení všem inženýrům, a pokrývá celou Francii, starou i novou [12] sítí této instituce, v proporci k systému veřejných prací. V kraji svého času zpustošeném občanskými válkami a příliš dlouho odcizeném našemu obchodu, našim řemeslům, stejně jako našim mravům, vyrůstají dvě nová města. Všechno obyvatelstvo se přesouvalo k pobřeží, nyní se opět přivádí k životu vnitrozemí. V Morbihanu se Napoleonville [13] rozvíjí podle plánů, schválených v tomto roce. Výstavba již pokročila, budují se tam vojenské i civilní budovy, obytná budova gymnázia je připravena přijmout padesát žáků. Napoleonville, umístěné mezi nové [plavební] kanály někdejší Bretagne, bude v době míru velkým obchodním centrem, za války mohutným vojenským centrem, skladištěm pro zásobování našeho námořnictva. Vendée jásá nad zrozením svého nového hlavního města. Napoleonovo město [14] již shlédlo položení základů všech velkých budov, kterých má zapotřebí pro své určení, jež mohou oživit departement, jehož je centrem. Vyrůstá z kdysi pustého lesa, bude ulicemi, které se protínají v jeho hradbách, připomínat pohyb obchodu; uvidí jak jeho šťastnou polohu vyhledává věrné obyvatelstvo, oddané vladaři, který mu navrátil jeho [náboženský] kult, pokoj a hojnost. Císař svolil, aby bylo jeho jméno vtisknuto těmto dvěma velkolepým dílům jako dvěma nepomíjejícím medailím; budou připomínat velká neštěstí, úplně napravená [15]. Načrtnul jsem vám jen, pánové, to, co každý z vás viděl v departementech, které právě opustil. Vaše pohledy byly při vašem návratu do hlavního města ohromeny tím, že jste je nalezli v průběhu jednoho válečného roku více zkrášlené, než kdy bylo za půl století míru. Nová nábřeží se táhnou podél břehů Seiny; v předchozích létech byly zbudovány dva nové mosty; třetí, nejdůležitější ze všech díky své délce, své konstrukci a užitečnosti spojení, které otevírá, je právě dokončován - již slouží přechodu chodců a koní. V jeho blízkosti je vytyčena nová čtvrť, určená k tomu, aby doplnila jeho výzdobu. Ulice této čtvrti nesou jména válečníků, kteří nalezli čestnou smrt během tažení; to je důstojná odměna, přiznaná císařem jejich mánům, jejich rodinám a armádě! Most sám nese jméno Slavkova [16]. Stejně tak se Seina, přitékající do Paříže, setká nejdříve s pomníkem slávy našich válečníků, a když ji opouští, zkrášluje [okolí] velkolepého útulku, určeného dnům jejich stáří a lesíky, kam přicházejí rozmlouvat o svých činech ve zbrani a o tom, jehož génius připravil jejich slávu. Plánuje se, že bude tok této řeky zbaven překážek všeho druhu, které hyzdí její vzhled a činí na cestě k Paříži plavbu téměř nemožnou. Když se vzdálíme od jejích břehů, nový triumfální oblouk, umístěný na místě dotyku bulvárů, se stane novým památníkem těchto událostí, jejichž paměť musí být trvalejší než všechno,co můžeme učinit pro to, aby přetrvala. Kéž tato díle přinejmenším vydají budoucím generacím svědectví, že jsme byli tak spravedliví, jako budou ony a že naše uznání bylo rovnocenné našemu obdivu. Z druhé strany tohoto triumfálního oblouku bude bulvár prodloužen až k Seině a bude sloužit jako nábřeží širokému [říčnímu] přístavišti, napájenému vodami řeky Ourcq, což je poslední služba, kterou prokáže tato řeka, určená současně k tomu, aby dodávala Paříži hojnou zásobu výtečné vody, zkrášlovala ji svým tokem a svými fontánami, udržovala v jejích ulicích posud neznámou čistotu, a zásobovala ji prostřednictvím [plavebního] kanálu, který sahá až k Oise a bude za každého počasí přivážet potraviny, jež se po Marně a Oise dají převážet jen po několik měsíců roku. Rue des Capucines a La Madeleine začínají měnit svou tvář. [Přestavba] Louvru je rychle dokončována a to, co bylo zbudováno Františkem I. a Ludvíkem XIV. dochází ke svému konci. Tito králové vystavěli jen polovinu tohoto krásného díla. Panthéon, připravený k dokončení a navrácený náboženskému určení, se otevírá, aby přijal mauzolea, jež z něj neštěstí doby odstranilo, a nabývá tak také nového a velkého charakteru a stane se vůči prvním úředníkům Císařství, vůči těm, kdo státu prokáží vynikající služby, svědkem uznání panovníka a poct budoucích generací. Saint-Denis, již opravený a chráněný před nepřízní počasí, se nyní znovu shledá se svými náhrobky [17] a znovu se otevře těm nejvznešenějším pohřebním obřadům. Císař po svém návratu zasvětil své dny, a řekl bych téměř všechny své noci tomu, aby reorganizoval do největších detailů všechny větve správy. Není žádné, jež by nebyla předmětem řady mimořádných porad, k nimž byli přizváni všichni ti, kdo je řídí. Všem vtisknul rychlejší pohyb tak, že je stále více přiváděl k cíli, jehož měly dosáhnout. Čím byly, čím se mohou stát, bylo zkoumáno, promyšleno, provedeno. Budete, pánové, povoláni, abyste schválili výsledek těchto hlubokých rozhodnutí. Neúnavná péče o tuto kabinetní práci snad není méně ohromující, než ona zázračná díla války, po nichž následovala a k nimž stojí v podivuhodném protikladu. Účetnictví města Paříže bylo osvětleno přezkoumáním, kterému chtěl předsedat císař sám a jež slibuje hlavnímu městu nové [finanční] zdroje, cenné úspory, a s nimi prostředky ke znásobení podniků, prospěšných její prosperitě a její nádheře. Špitály tohoto hlavního města jsou i nadále řízeny správou, která šetří s fondy a rozmnožuje tak pomoc, a jež, když koná dobro v této chvíli, ho již připravuje pro budoucnost prostřednictvím solidních oprav a užitečných novostaveb; získaly nové [finanční] zdroje díky dobrodiní, plynoucímu z výlučného privilegia, daného [spořitelně] Mont-de-Piété [18], jejíž všechny výtěžky jim jsou přiznány. Chudý je [tak] zajištěn před nelítostnou lichvou, a skrovný příspěvek, který je po něm požadován, je zcela zasvěcen ulehčení v jeho nemocech či v jeho nouzi. Další institucí tohoto roku, jež jako všechno, co je užitečné, bude pokračovat i v následujících létech, jsou krabice léků, rozeslané pro chudé do celé Francie. Účetnictví všech starobinců Císařství bylo upraveno a podrobeno jasnější a jednodušší formě. Zatímco užití jejich příjmů vládne moudrá úspornost, jejich celkové množství znovu vzrostlo díky soutěživosti privilegované dobročinnosti. Odkazy a donace, které během čtyř let konzulské vlády dosáhly 3.300.000 franků, za rok XII 2.200.000 franků, dosáhly 4.500.000 franků v průběhu roku XIII a prvních sta dní roku XIV, aniž by se počítal velký počet cenných papírů, které ještě vůbec nebyly dostatečně oceněny. Je to do očí bijící pokrok, který svědčí o rozvoji veřejné důvěry, stejně jako o rozvoji ušlechtilých citů lidstva! Žebrání v některých departementech zesláblo nebo vyhaslo. Skladiště, umístěná v některých centrálních městech, poskytnou ještě účinnější prostředky k tomu, aby bylo vymýceno. Stav věznic se zlepšuje. Přeplněny v jisté chvíli válečnými zajatci, jejichž počet přesahoval zásoby, jejichž příchod byl téměř neočekávaný, jejichž situace byla žalostná, viděly v některých místech propukat nemoci, jež toho byly téměř nevyhnutelným důsledkem. Ale byla poskytnuta okamžitá pomoc, vládou byli vysláni lékaři, byla přijata [potřebná] opatření, a pomáhala jim individuální dobročinnost. Některé ušlechtilé bytosti, oběti své horlivosti či podléhající tíži věku, která činí všechny nemoci nebezpečnějšími, po sobě zanechaly nářek, který jim činí čest, když daly ušlechtilý příklad; ale obyvatelstvo našich měst nebylo zasaženo nákazou, jež v této chvíli téměř vyhasla, a to dokonce ve svém ohnisku Epidemie [19], jež pustošila po dva roky Španělsko, podněcovala všechnu pozornost vlády, ačkoli v očích osvícených mužů zůstává mnoho pochybností o jejím nakažlivém charakteru, o němž se předpokládalo, že ji provází. Ještě před nástupem období, kdy se znovu probouzela, byla na místech lékařská komise, aby zkoumala její zrod, způsob jakým se šíří, a hledala jak léky, které ji potírají, tak opatření, která by jí mohla předejít. Budou-li jí naši sousedé ještě postiženi, budou vydány dispozice, aby byla ve všech případech udržena za hranicemi tohoto Císařství. Kalendář se změnil. Zbytečná pravidelnost toho, jehož zrození viděla revoluce a jehož cíle nebylo dosaženo, byla obětována potřebám obchodních a politických vztahů, které volají po společné řeči. Ještě příliš odlišností rozděluje národy této krásné Evropy, která by měla tvořit jen jedinou velkou rodinu. Další instituce revoluce, jejíž užitečnost je zjevně pociťována těmi samými, kdo mají největší obtíže si ji osvojit - váhy a míry - tento plod vědy, který ohlašuje její vládu nad osvíceným lidem, tato instituce, řekl bych, bude stále udržována a vláda se stále více bude věnovat tomu, aby zevšeobecnila užívání nových měr. Proti zvyklostem a předsudkům postaví neměnnou pevnost moudré a osvícené vůle a ne násilný nápor ducha obnovy, leč krátkého trvání. S pomocí času bude triumfovat nade všemi překážkami a nepřestane jednat, dokud nezvítězí. Zatímco vláda tím, že zachovala užitečné instituce, předcházela neštěstím nebo je napravovala, znovu budovala a rozmnožila veřejné pomníky, určené ke svědectví prosperity státu, neopomenula učinit plodnými prvotní zdroje, které ji živí. Zemědělství, nejdůležitějšímu ze všech, se dostalo cenných povzbuzení. Vysoušení bažin Rochefortu, Cotentinu, práce na belgických polderech, byly buď započaty nebo se v nich pokračovalo se zdvojnásobeným úsilím. Byly vydány dispozice, jež připravují vysušení bažin u Bourgoingu a Dolu. Množí se výsadby, začalo se s nimi na dunách v Pas-de-Calais; provádí se zákon, který jste vydali minulého roku, o výsadbách [stromů u] silnic; v departementech jsou umístěny líhně; již připravená instrukce upraví dohled a zajistí zachování jednoho i druhého. Tohoto roku byly na jihu, na východě a na západě Císařství zřízeny tři národní ovčíny španělských ovcí, které učiní plodným šíření vzácné rasy a rostoucí zlepšování [kvality] naší vlny. Rozlehlý statek v Mandrii, u paty Alp, byl konsolidován štědrostí vlády. Byly zlepšeny veterinární školy. Zemědělský zákoník [20] je již téměř dokončen. Obnovení císařského hřebčince bude datováno rokem, který se chýlí ke konci a s ním se obnoví chov koní pro službu v zemědělství, přepravě a u našich armád. Potřeba tak zásadního zlepšení, jež se stala naléhavou, nemohla uniknout císařově bdělosti, ale téměř všechny stáje chřadly nebo byly zničeny a prostředky rozházeny díky desetileté neprozřetelnosti. Zkušení muži prošli území Francie, Španělska a severní Evropy, shromáždili ještě velký počet hřebců, vybraných z cizích plemen nebo zbytku našich nejkrásnějších plemen. Hřebčinec a existující stáje znovu naleznou, prostřednictvím navrácení svých statků, [finanční] zdroje, které nezbytně potřebují. Bylo založeno pět nových stájí. Padesát tisíc franků již bylo rozděleno v prémiích a tyto prémie již přinesly jistý pokrok, slibují další. Zpracovávají se předpisy k zajištění moudré služby a výhodného chovu. Francouzský průmysl byl osvobozen od nejsilnější poplatnosti, kterou splácel zahraničnímu průmyslu; dobrodiní vnitřní spotřeby je vyhrazeno našim přádelnám, našim řemeslům, aniž by podpora, poskytnutá výrobě bavlněných tkanin mohla škodit výrobě sukna a hedvábných tkanin. Saint-Maximinu bylo přislíbeno zřízení Průmyslové školy,[21] v Beaupréau se již připravuje. Conservatoire des arts et métiers,[22] svěřené mužům, kteří ho sami obohatili svými objevy, nabízí průmyslu řádně utříděné muzeum, plné výrobků všech řemesel a načrtávající historii jejich rozvoje. Výstava průmyslové produkce, spojená se slavnostmi, jež budou provázet triumfální návrat armád, postaví před oči hlavního města výčet všech dílen Císařství, předurčí hojnou spotřebu jejich výrobků a dá zcela nový podnět jejich úsilí. Majitelé našich manufaktur, jistí ochranou panovníka a připomínající si, že skutečným cílem války byla jejich zkáza, budou i nadále mařit tuto krutou naději nepřítele a připraví se na to, aby s návratem míru sklidili triumf, jakého musí náš průmysl jednoho dne dosáhnout. Krásná literatura a výtvarné umění se chystají nabýt rozmachu, jaký náleží století, které je svědkem tak velikých událostí. Jejich vláda se blíží. Je v povaze věcí, že veliké skutky předcházejí obrazy, určené k tomu, aby je ztvárnily a nejkrásnější [literární] díla umění následování [jejich příkladu]. Ten, kdo koná, je následován tím, kdo maluje a kdo vypráví. Jsou to podivuhodné události, jež všude vedly ke zrodu těch nejbrilantnějších koncepcí lidské představivosti... Nejsme snad ve století divů? Posvátný oheň je udržován našimi literárními společnostmi, hodnými své pověsti a pověsti těch, kdo je tvoří; uchovávají tradici vkusu tím, očišťují jazyk a navracejí ho jeho prvotní důstojnosti, připravují úspěch génia. Slovník francouzské Akademie, přepracovaný podle širšího plánu a lépe utříděný, se stane památníkem Napoleonova století. Vláda ochraňuje tento velký podnik a tento literární zákoník [23] bude, stejně jako Občanský zákoník,[24] jedním z jejích dobrodiní, dobrodiním pro Francii a pro Evropu, jejíž řečí se francouzský jazyk stává stále více. Naše vědecké společnosti se více než kdy dříve zabývá tím, aby učinilo užitečnou vědu, kterou dokázalo učinit důvěrně známou. Revoluce, vzdálená tomu, aby přerušila jejich práce, jim dala sloužit prospěchu státu a stát odměnil spravedlivými odměnami služby, které mu byly prokázány, a talenty, jejichž plody sklidil. École polytechnique, dcera vědy, založená pro to, aby ji propagovala, splnila své poslání; právě získává nový stupeň dokonalosti díky režimu, který tam byl zaveden. Její žáci, podrobení téměř vojenské disciplíně, tam získávají návyk na řád a zasvěcují všechen svůj čas svým studiím. Turín hleděl na to, jak byla na Napoleonův hlas znovu otevřena jeho stará univerzita. Řízena těmi nejsvobodomyslnějšími zákony, obklopena vším zaopatřením, jež podporuje génia studia, slibuje někdejšímu hlavnímu městu Piemontska, že je učiní centrem poznání v Itálii. Janov také obdržel svou univerzitu, avšak přizpůsobenou potřebám obchodujícího a průmyslového města. Při ní se připravuje dětský domov pro děti námořníků, který jim nabídne všechno dobrodiní vzdělání a nahradí tak v synech oddanost otců. Devět právních škol, z větší části zřízených, tvoří líheň osvícených právníků pro francouzské soudy a advokátní komory. Vojenská střední škola v Saint-Cyr, sloužící všem společně a ke splacení veřejného dluhu za minulé služby a k přípravě služeb budoucích, je spojena s Vojenskou školou [25] ve Fontainebleau. Již je hrdá na vavříny, které její žáci nasbírali na bitevních polích v Německu a na Moravě. Devětadvacet gymnázií je v plné činnosti, řada dalších bude brzy zřízena, nové rozdělení národních stipendií dovršuje tím, že rozmnožilo počet těchto odměn a odstupnilo je, zajištění /finančních/ zdrojů těchto institutů, které byly krom toho zvětšeny díky přísnějšímu účetnictví. Vydržování devětadvaceti gymnázií, náklady na jejich zřízení a všeobecné výdaje stály stát za toto dobro, nabídnuté všem a zdvojnásobené velikým počtem, jen částku přibližně tří milionů [franků]. Tři sta sedmdesát škol druhého stupně bylo zřízeno na náklady obcí a většina z nich se těší od svého zrození nejvyššímu prospěchu. Přinejmenším stejný počet škol druhého stupně, zřízených soukromými osobami, ale pod dohledem veřejné správy, doplňuje náš současný systém výuky, systém, jemuž je třeba v myšlenkách císaře třeba dát brzy větší celistvost a dokonalost tak, že bude přesněji vymezeným způsobem stanoven jeho cíl a že bude zformován duch, který musí posilovat všechny, kdo se věnují této čestné funkci. Ale když se císař takto zabývá podporou rozvoje vzdělání ve Francii, rozsévá všude zárodky veřejných a osobních ctností, když bdí s předvídavou péčí nad potřebami budoucích generací, nemohl opomenout rozšíření svých dobrodiní na pohlaví, které má tak veliké panství nad našimi mravy. Nemohl na jeho výchovu hledět jako na cosi vzdáleného osudům vlasti, zájmům morálky a pozornosti zákonodárce. Tři výchovné domy přijímají dcery těch, kdo dobře sloužili státu: všeobecný řád, nic neničící, ale mířící ke zdokonalení, dá užitečné zaměření institutům, které mají formovat dobré manželky a dobré matky. [Veřejná] správa již podpořila a vzala pod svou ochranu mnohé z nich, aniž by za tuto podporu požadovala jinou odměnu, než že vůči méně šťastné třídě slouží hlasu veřejné dobročinnosti. Banka poskytla základní služby, ale neodpověděla na vše, co jsme měli právo od očekávat. Zákon, který ji zakládá, je neúplný, mnoho z jeho nejdůležitějších ustanovení bylo porušeno. Úrokové srážky, které měly sloužit jen ke krytí místních úvěrů, a které měly na základě zákona být prováděny jen ve prospěch obchodníků a podle jejich úvěru, vedly ke zrodu [finančních] operací, které co do ducha i litery zneužily tuto instituci, tak důležitou pro kredit a život našeho obchodu. Tyto úrokové srážky ve prospěch jednotlivců, kteří je užívali jen v platbách oběhu, ne k účelům obchodu nebo vlády, a za nimiž stály příjmy nebo zboží, nejsou nikdy jen zdánlivé. Tento předmět je jedním z prvních, které připoutaly pozornost císaře. Shledal s radostí solidnost a uspokojivý stav této instituce, [v němž se nachází] přes tato zneužití, přes tyto nedokonalosti, jež musí být napraveny zákony v průběhu vašeho zasedání. Mezi těmi, jež je Státní rada pověřena vám předložit, uvidíte jeden, který nařizuje dokončení budovy La Madeleine, kde mají být spojeny všechny obchodní instituce: Jeho Veličenstvo myslelo, že je to správné odškodnění za ztráty, které jeho lid utrpěl přerušením proplácení bankovních směnek [v hotovosti] u otevřených bankovních přepážek. Když k vám Jeho Veličenstvo hovoří o [Francouzské] Bance, chtělo aby bylo jasně řečeno, že za jeho vlády nebudou vydány žádné papírové peníze, ani nedojde k žádné změně v mincích. Jak by se vskutku mohlo jedno nebo druhé za jeho vlády obnovovat, když nám dějiny všech staletí potvrzují, že takovéto katastrofální zkušenosti se činí jen za oslabených vlád? Bankovní směnky budou v očích státu vždy jen směnkami důvěry a nikdy je neuzná jako obligatorní. Ministři financí a státní pokladny předložili císaři své účty. Uvidíte v nich prosperující situaci našich financí. Pořádek a jasnost, jež vládnou v těchto účtech, jsou takové, že vůbec neexistuje příklad, že by tak veliký národ byl kdy měl tak úplný přehled o všech svých záležitostech; a v tom je jedna z hlavních předností naší monarchie, které úplně oddělují pokladnu panovníka od pokladny národa, jejímž je nejvyšším správcem při zodpovědnosti ministrů. Vše, co národ platí, je přímo použito k udržování jeho početných armád, amelioraci jeho území a k pokrytí všech národních vydání. K dosti výrazné změně dojde v zákonech o rozpočtu. Ve chvíli, kdy vám tyto zákony budou předloženy, uvidíte v nich císařův úmysl nastolit permanentní systém financí: to je jedno z největších dobrodiní, jaká od něj může jeho lid očekávat. Je třeba osvíceného a silného panovníka, aby se mohl rozhodnout mezi [přístupy] různých stran, jež v posledních staletích sdíleli správci a ti, kdo se zabývali politickou ekonomií. Zkušenost ospravedlnila tolik vychvalovaný princip jednotného zdanění, a na druhé straně, zlořády minulosti poukázaly na všechny nevýhody, spojené s nepřímými daněmi, tíživými a únavnými. Jejich stoupenci se nadarmo dovolávají svědectví Anglie. V návrzích, jež vám v této věci budou předloženy, shledáte jako ve všech ostatních umírněnost v osobních poplatcích, vyloučení veškerého absolutistického systému, atd. Ale zde - je to třeba říci národu s odvahou - jeho bezpečnost vyžaduje, aby byla vydržována početná armáda, aby byly budovány a vystrojeny flotily, aby ochraňovaly náš obchod, naše kolonie a naše práva. Tyto okolnosti vyžadují produktivní finance. Císař odhaduje, že v době války je nezbytných osm set milionů [franků] a více než šest set milionů [franků] v době míru, protože osud jeho lidu nesmí být vydán nikdy napospas nějakému temnému spiknutí, ani nějaké kabinetní intrice, a v každém okamžiku musí být připraven čelit bouři nebo umlčet závistivý povyk svých nepřátel. Nová legislativa navrhuje snížení přímých daní. Ve všedních dobách je jejich břemeno pro vlastníky jen příliš zatěžující, ale vše, co vám bude navrženo, bylo hluboce promyšleno a žádný zlořád, který byl předmětem rozumné stížnosti, nebude obnoven. V zákoně o celnicích uvidíte péči, jež byla vynaložena na ochranu našeho obchodu, našich manufaktur a na to, aby byly položeny meze, nakolik to závisí na nás, prosperitě manufaktur našich nepřátel. Minulého roku byl žold zvýšen o vydávání bílého chleba vojákům k polévce, který předtím platili ze svého žoldu. Letos císař pomýšlel na to, aby vojáci, kteří nejsou ničím jiným než našimi dětmi, měli ve válce i v míru stejný druh stravy a že národ by neschválil v této věci vydání žádné šetření. Přidání poloviční dávky masa, přidělené vojákovi i v době míru, rovněž notně zvýší výlohy, jichž však nebude litováno jako těch předchozích. Národní statky, přejdou díky důmyslnému a moudrému plánu do rukou Pokladny pro umořování státního dluhu. Senát, Čestná legie, Střední vojenská škola, postoupily tyto statky smlouvami, v nichž jsou ošetřeny jejich úroky, Pokladně pro umořování státního dluhu, která jim výměnou darovala platební příkazy, zapsané do Velké knihy. Celý amortizační fond, zřízený zákonem z 30. ventôsu roku IX (21. 3. 1801), byl od roku XII rovnoměrně vyrovnáván z [národních] statků. Dvaapadesát milionů /franků/, které státní pokladna dlužila této pokladně, je vyrovnáno stejným způsobem a díky tomu přestal být veřejný dluh kolísavý a byl vložen do rukou těch, kdo ho vlastní jako nemovitost. Prostřednictvím těchto různých kombinaci bylo také nalezeno, z čeho uzavřít /umořovací/ službu let IX, X, XI, XII a XIII, a jak připojit k probíhající /umořovací/ službě vše, co státní pokladna obdrží z těchto předchozích účetních období. Vůlí císaře, stejně jako úmyslem národa, je zvětšit naše námořnictvo a jestliže jsme ztratili v posledních námořních bitvách několik lodí,[26] je to jen nový důvod k tomu, abychom zdvojnásobili naši energii. Velký počet našich eskader brázdí moře a zaútočil na obchod našich nepřátel až na těch nejvzdálenějších trasách. Celá naše flotila bude brzy znovu posílena na duchu, až se na její paluby vrátí vítězové od Ulmu a Slavkova..... Ale všechny tyto válečné prostředky budou vždy jen prostředky k rovnocennému míru, v němž bychom mohli najít záruky, že vůbec nebudeme náhle napadeni a vystaveni [nepřátelskému] vpádu pod nejmalichernějšími a nejlživějšími záminkami. Je lépe ještě snášet pohromy války, než uzavřít mír, který by nám dal jistotu nových ztrát a znovu by sytil zlou víru a dychtivost našich nepřátel. Připojení Piemontska k Francii, uskutečněné před dvěma roky, učinilo nezbytným připojení Janova, který je jeho přístavem. Připojení janovské pevnosti, dlouho obsazené Francouzi a jimi hájené za druhé koalice, bylo důsledkem vůle a nezávislosti této republiky. Toto připojení nerozmnožilo naši kontinentální moc; jedině Velká Británie měla právo si na ně stěžovat; nebylo příčinou války, kterou právě končíme. K připojení došlo teprve v červnu, zatímco britské intriky sváděly petrohradský kabinet již od dubna. Rozhodlo se o ponížení Francie a rozdělení jejích provincií. Nebylo to jen Italské království, které nám chtěli vzít: Piemontsko, Savojsko, hrabství Nice,[27] dokonce Lyon, spojené departementy, Nizozemí, Belgie, pevnosti na Maase, to bylo dělení, jež Velká Británie diktovala členům koalice a nepochybně by se na tom byli nezastavili, kdyby triumfovali nad stálostí francouzského lidu. Velká Británie se o Itálii zajímá jen málo: Belgie je skutečným důvodem nenávisti, kterou k nám chová. Ale Nizozemí, sto deset francouzských departementů, Italské království, Benátky, Dalmácie, Istrie, Neapol jsou dnes již pod ochranou císařského orla, a připojení těchto států nám jen dává nezbytné prostředky k tomu, abychom byli obávaní na svých hranicích a na pobřeží. Bavorsko, Württembersko, Bádensko a řada hlavních mocností Německa jsou našimi spojenci. Španělsko, stálé ve své cestě, ukázalo aktivitu, bravurnost a věrnost, kterými se můžeme jen chlubit. Za předchozích válek Velká Británie a Rusko vždy předkládaly rakouskému císaři návnadu rozšíření [jeho území] v Itálii, aby ho pohnuly k rozhodnutí podílet se na ní, ale tento panovník, nyní lépe poučený o stavu věcí, rozeznal nebezpečí spojenectví s Anglií a ponechává jedině Francii úsilí zasahovat do italských záležitostí. Protože zaštítil své státy [ochranou] jedině díky umírněnosti a šlechetnosti císaře, ví, že bude moci nalézt pokoj a štěstí, jež jeho národy potřebují více, než kterýkoli jiný evropský národ, jedině v přátelství s Francií. Ruský car, neschopný nám ublížit, cítí, že správná politika jeho země tkví také v přátelství Francie, stejně jako jeho skutečná sláva je v osvobození moří a odmítnutí uznat principy, které bouří dokonce ty nejmenší státy a jež je přivedly do situace, kdy raději čelí [námořnímu] bombardování a blokádě, než by se jim podrobily. Císař nabídl Rakousku po každém vítězství mír. Přiznal ho před válkou Neapoli: a byl to mír porušený, stejně jako odpřísáhnutý, a zapříčinilo to zkázu tohoto [královského] domu. Stejně tak nabízí mír Anglii. Nepožaduje po této mocnosti, aby ustoupila od nezměrných změn, provedených v Indii, tím více, že nepožaduje po Rakousku a Rusku, aby ustoupily od rozdělení Polska: ale má právo odmítnout ustoupit od smluv a připojení území, které tvoří nové federativní prvky francouzského Císařství. Turecko bylo stále utlačováno Ruskem, když císař získal Dalmácii, bylo jeho hlavním cílem být na dosah ochrany nejstaršího z našich spojenců a učinit ho schopným udržet svou nezávislost, na níž má Francie větší zájem, než kterákoli jiná mocnost. První koalice, ukončená smlouvou z Campo-Formia, přinesla Francii příznivý výsledek v získání Belgie, rýnské hranice, Nizozemí, postaveného pod federativní vliv Francie, a získání států, které dnes tvoří Italské království. Druhá koalice dala Francii Piemontsko. A třetí koalice staví do jejího federativního systému Benátky a Neapolsko. Kéž se tedy Anglie konečně přesvědčí o své bezmocnosti, ať se již nepokouší o čtvrtou koalici, i když by jistě bylo v řádu věcí že by ji mohla obnovit! Hle, co vláda udělala pro slávu a prosperitu Francie. Císař hledí jen na to, co zbývá učinit a shledává to mnohem větším, než to, co udělal, ale nejsou to vojenské zisky, jež zamýšlí. Vyčerpal vojenskou slávu. Netouží po těchto krvavých vavřínech, které ho donutili sbírat: zdokonalit správu, učinit z ní pro svůj lid zdroj trvalého blaha, stále vzrůstajícího blahobytu a ze svých činů příklad a lekci čisté a vysoké morálky, zasloužit si požehnání současné generace i budoucích generací, jejichž zájmy jeho myšlení rovněž zahrnuje, to je sláva, po níž touží, to je odměna, jíž si slibuje od života, zcela zasvěceného nejvznešenějším, ale i nejstrastnějším funkcím“.

[1] Exposé de la situation de l´Empire, původní francouzský text na internetové adrese: http://www.histoire-empire.org/correspondance_de_napoleon/1806/etat_de_l_empire_1806.htm

[2] Canal Napoleon.

[3] Code judiciaire.

[5] Mont Cenis.

[6] První konzul požádal 15. ledna 1801 ministra vnitra Jeana-Antoina-Clauda Chaptala, aby mu do dubna předložil zprávu „o způsobu jak otevřít vodní spojení mezi Belgií a Paříží“. Tato myšlenka byla mnohem staršího data. Propojení povodí Seiny přes Oise s povodím řek Somme a Escaut přišlo na mysl již kardinálovi de Richelieu, vracel se k němu i kardinál Mazarin a ministr Colbert. Teprve za Ludvíka XV. však Parlament zaregistroval návrh pana de Marcy ze Saint-Quentinu, který byl spolu s několika přáteli ochoten náročné dílo financovat výměnou za plavební koncesi. Výkopové práce byly skutečně roku 1728 zahájeny, prostředky však byly vyčerpány, jakmile se narazilo na horu u Jussy, pět kilometrů jihovýchodně od Saint-Simonu. V červnu 1732 byla udělena nová licence Antoinu Crozatovi, který kanál prodloužil od Saint-Simonu až do Saint-Quentinu a otevřel ho roku 1738 (šlo o dva úseky, tzv. Pikardský kanál od Chauny do Saint-Simonu v délce 24.635 m a Crozatův kanál od Saint-Simonu do Saint-Quentinu v délce 16.192 m). Crozatovi dědici však nechtěli v díle pokračovat; Ludvík XV. proto kanál v prosinci roku 1767 vykoupil a od roku 1768 se pokračovalo v práci na dvanáctikilometrovém úseku od Saint-Quentin do Lesdins a dále od Vendhuile do Banteux. I v tomto případě bylo dílo pozastaveno roku 1774 a v dubnu roku 1775 bylo definitivně zastaveno na příkaz ministra financí Ludvíka XVI., Turgota. Zbýval nejnáročnější úkol překonat náhorní planinu u Vermandois, která překračovala výškový rozdíl 130 metrů. Vyvstávala dvě řešení: Vicqův projekt, který podporoval d´Alembert, předpokládající, že kanál bude veden v délce 1.100 m pod zemí až do Tronqzuoy, devět kilometrů severně od Saint-Quentinu, pak se v Bellenglise napojí na malý přítok Sommy, říčku Omignon, sedmnáct kilometrů od Saint-Quentinu, v Riquevalu, znovu sestoupí do podzemí v úseku 5.670 metrů až k Vendhuile, a odtud povede údolím řeky Escaut až do Cambrai; druhý Laurentův projekt, za nímž stál Voltaire, předpokládal výkop jediného kanálu v délce 13.700 m od Lesdins do Vendhuile. Záměr se však nedostal přes první výkopy a vše se roku 1775 zastavilo. Jean-Antoine-Claude Chaptal (1756-1832) proto na přání prvního Konzula okamžitě ustavil tříčlennou komisi, tvořenou dvěma inženýry řiditelství mostů a silnic (Ponts et Chaussées), Pronym a Becquetem, a ředitelem opevňovacích prací Recicourtem. Napoleon, jak bylo jeho zvykem, zajel ve dnech 9.-12. února 1801 osobně do Saint-Quentinu, provázen ředitelem mostů a silnic Emmanuelem Cretetem (1747-1809). Vítězný Devicův projekt byl vybrán 7. března 1801 a 19. dubna pak Cretet vydal příkaz k okamžitému zahájení výkopových prací. K tomu došlo až 14. července 1802 pod vedením Antoina Nicolase Gayanta, který načrtnul plán posledního úseku kanálu. Bylo třeba prokopat ještě padesát kilometrů plavební dráhy mezi Saint-Quentinem a Cambrai, do níž byly zahrnuty dva podzemní úseky v délce 6.768 m (z toho 3.000 m s cihlovými klenbami) a celkem dvacet zdymadel (o šířce 5,20 m a hloubce 2,60 m pro nákladní lodi do maximálního výtlaku 250 tun). Potřebnou pracovní sílu zajišťovalo několik tisíc dělníků, vojáků, válečných zajatců a dokonce i trestanců, rozdělených do brigád po dvanácti mužích. Například 14. pěší pluk, který ztratil prapor, sem byl poslán za trest. Pracovali osm let a cena díla překročila náklad 6.500.000 franků. Hotový kanál shlédnul císař s císařovnou Marií-Louisou 27. dubna 1810 a v listopadu pak byl otevřen pro plavbu: z technického hlediska byl velmi zdařilý a umožnil přímé zásobování hlavního města a pařížské oblasti uhlím z Monsu a Charleroi, což velmi napomohlo rozvoji průmyslu.

[7] Avant-port.

[8] Port Bonaparte.

[9] Odkaz na Napoleonovu roli při obléhání Toulonu.

[10] Šlo o Chappův optický telegraf.

[11] Ponts et Chaussées.

[12] To znamená včetně připojených departementů.

[13] Šlo o Pontivy, které se mělo stát správním centrem Bretagně. Pád Císařství projekt zhatil, zůstalo však po něm přestavěné centrum města, sousedícího s plavebním kanálem z Nantes do Brestu, připomínající náměstím, pravoúhlou sítí ulic a velikými budovami a kasárnami náš Terezín.

[14] Ville de Napoleon.

[15] jde o občanskou válku ve Vendée a roajalistický odboj; k postoji Vendée k Napoleonovi srov. Jean-Clément MARTIN, La Vendée de la mémoire (1800-1980), Paris, Seuil, 1989, kap. I. La Vendée reconnue et surveillé, 1800-1814, s. 11-25.

[16] Austerlitz.

[17] náhrobky francouzských králů, zdevastované roku 1793.

[18] Monti di pietà, křesťanské spořitelny, zakládané františkány na sklonku vrcholného středověku, aby lidé byli chráněni před židovským lichvářstvím, do nichž věřící vkládali drobné vklady a dostávali od nich na nízký čtyřprocentní úrok půjčky, byly schváleny papežem roku 1515. Ve Francii se první objevily roku 1610 v Lille a v Avignonu. Na zasedání generálních stavů narazily roku 1614 na silný odpor kupeckých kruhů, přesto je nadále zakládaly skupiny zbožných věřících, soustředěných kolem Družiny Nejsvětější svátosti oltářní pod novým jménem Prêt gratuit, či Prêt charitable. Ve větší míře se začaly šířit v létech 1680-1705, založení pařížské Mont-de-Piété prosadil Necker roku 1777.

[19] le fléau, šlo o chřipkovou epidemii, srov. Mirko D. GRMEK, heslo Maladies, v: Jean TULARD (red.), Dictionnaire Napoleon, c.d., s. 249-253. Pozoruhodný pohled na úsilí lékařů republikánské i roajalistické strany za bojů ve Vendée přinesl Gaston BLANDIN, Médecine et médecins pendant la guerre de Vendée 1793-1796, Cholet, Les Éditions du Choletais, 1990.

[20] Code rural.

[21] École des arts et métiers.

[22] cosi jako Technické muzeum, ovšem pověřené i uchováváním vynálezů a jejich dokumentace.

[23] Code littéraire.

[24] Code civil.

[25] École militaire.

[26] Zde bagatelizuje ztráty z bitvy u Trafalgaru.

[27] Nizza.