Hodnostní stupně lze rozdělit do čtyř tříd: poddůstojníci (sous-officiers, do 1. ledna 1791 nazývaní bas officiers), nižší důstojníci (officiers subalternes), vyšší důstojníci (officiers supérieurs) a generálové (officiers généraux). Řadoví vojáci neměli žádný hodnostní stupeň.
Věnujme se nejprve hodnostním stupňům v rámci francouzského řadového pěšího pluku (a bitevní či řadové půlbrigády). Následující tabulka nabízí přehled přesných termínů stanovených organizačními předpisy z let 1786–1803.
|
|
1. října 1786 |
1. ledna 1791 |
21. února 1793 |
24. září 1803 |
|
Vyšší důstojníci. |
||||
|
1. |
Mestre-de-camp*) |
Colonel |
Chef de brigade |
Colonel |
|
2. |
- |
- |
- |
Major |
|
3. |
Lieutenant-colonel |
Chef de bataillon |
Chef de bataillon |
Chef de bataillon |
|
4. |
Major |
- |
- |
- |
|
Nižší důstojníci. |
||||
|
5. |
Capitaine |
Capitaine |
Capitaine |
Capitaine |
|
6. |
Lieutenant |
Lieutenant |
Lieutenant |
Lieutenant |
|
7. |
Sous-lieutenant |
Sous-lieutenant |
Sous-lieutenant |
Sous-lieutenant |
|
8. |
Porte-drapeau |
- |
- |
- |
|
Poddůstojníci. |
||||
|
9. |
Adjudant |
Adjudant sous-officier |
Adjudant sous-officier |
Adjudant sous-officier |
|
10. |
Sergent-major |
Sergent-major |
Sergent-major |
Sergent-major |
|
11. |
Fourrier |
- |
- |
- |
|
12. |
Sergent |
Sergent |
Sergent |
Sergent |
|
13. |
- |
Caporal-fourrier |
Caporal-fourrier |
Caporal-fourrier |
|
14. |
Caporal |
Caporal |
Caporal |
Caporal |
|
*) Mestre-de-camp byl se zrušením hodnosti Colonel Général de l’infanterie française et étrangère 17. března 1788 přejmenován na plukovníka (colonel). |
||||
Takové byly hodnostní stupně u všech pěších jednotek (pěchota, pěší dělostřelectvo, ženijní vojsko), jednotky jízdní (všechny druhy jezdectva, jízdní dělostřelectvo, dělostřelecký trén, a také četnictvo) se lišily termíny chef d’escadrons (plurál pro velitele dvou eskadron) či chef d’escadron pro vyššího důstojníka odpovídajícího šéfovi batalionu pěších jednotek, a následujícími výrazy pro poddůstojníky: ekvivalentem pro stupeň sergent-major byl maréchal-des-logis chef, sergent byl maréchal-des-logis, stupni caporal-fourrier odpovídal brigadier-fourrier a caporal byl brigadier.
Systém definovaný 1. října 1786 zahrnoval také vnitřní hierarchii v rámci některých hodnostních stupňů, která se projevila i na hodnostním označení. Hodnostní stupeň mestre-de-camp se dělil na mestre-de-camp commandant (velící), mestre-de-camp en second (druhý) a mestre-de-camp à la suite (nadpočetný). Colonel en second (bývalý mestre-de-camp en second) byl nahrazen 17. června 1788 nižším hodnostním stupněm major en second. Kapitán mohl být capitaine commandant (velící), capitaine en second (druhý) a capitaine de remplacement (zastupující). Poručíci se dělili na první (lieutenant en premier) a druhé (lieutenant en second), druhým stupněm podporučíka byl sous-lieutenant de remplacement (zastupující). Tato složitá struktura byla 1. ledna 1791 výrazně zjednodušena a nositelé jednoho hodnostního stupně se nadále od sebe lišili jen výplatní třídou, jež byla (zpravidla) určena služebním stářím. Předpisy o vnitřní službě a disciplíně přitom samozřejmě říkaly, že služebně starší voják určitého hodnostního stupně je nadřízeným služebně mladšího vojáka stejného stupně.
24. srpna 1804 byla struktura hodností doplněna o stupeň colonel en second určený pro velitele provizorních pluků či půlbrigád (46 majorů bylo jmenováno druhými plukovníky až dekretem z 23. března 1809). Podle dekretů z 9. března a 23. dubna 1811 pak byl vytvořen také hodnostní stupeň major en second.
Základní hodnostní označení vyšších a nižších důstojníků
Základním hodnostním označením byly u důstojníků epolety a kontraepolety, u poddůstojníků rukávové pásky. Výjimkou byl poddůstojnický hodnostní stupeň adjudant (adjudant sous-officier), který byl označen také epoletami. Epolety důstojníků a adjutantů byly v barvě knoflíků, tj. zlaté, nebo stříbrné (patka epolety majora po roce 1803 byla v barvě opačné), třásně byly buď silné a kroucené (franges à trosades) ve dvou řadách pro vyšší důstojníky, nebo tenké (tzv. franges à graines d’épinard) ve třech řadách pro nižší důstojníky (a majora do roku 1791); u poručíků, podporučíků a adjutantů byly třásně podle ordonance z roku 1786 kovové ve dvou vrchních řadách a červené v až třech spodních řadách.
Ač se obecně užívá výrazu kontraepoleta (contre-épaulette) pro nárameník bez třásní, je epoleta s třásněmi i bez, jejímž původním účelem bylo držet bandalír se sumkou, vždy vpravo a proti ní kontraepoleta bez třásní, ale někdy také s třásněmi.
Hodnostním označením důstojníků pluků, jež oblékaly místo fraků dolmany (především husaři, v určitém období také jízdní myslivci a jízdní dělostřelectvo), byly rukávové pásky, jež lemovaly manžetu. Pět zlatých či stříbrných pásek označovalo plukovníka, pět pásek, z nichž druhý a čtvrtý byly v barvě opačné, majora, šéf eskadron měl čtyři pásky, kapitán tři, poručík dvě a podporučík jednu. Stejné pásky lemovaly také padací most uherských kalhot a rukáv pelisy.
Hodnostním označením důstojníků pluků, jež oblékaly místo fraků dolmany (především husaři, v určitém období také jízdní myslivci a jízdní dělostřelectvo), byly rukávové pásky, jež lemovaly manžetu. Pět zlatých či stříbrných pásek označovalo plukovníka, pět pásek, z nichž druhý a čtvrtý byly v barvě opačné, majora, šéf eskadron měl čtyři pásky, kapitán tři, poručík dvě a podporučík jednu. Stejné pásky lemovaly také padací most uherských kalhot a rukáv pelisy.
Základní hodnostní označení poddůstojníků
Pásky poddůstojníků, našité nad manžetou ode švu ke švu, jsou do roku 1793 stříbrné (pro seržant-majory, furýry a seržanty), nebo modré (na bílých fracích kaprálů) či bílé (na modrých a červených fracích cizineckých a švýcarských pluků). Po roce 1793 je barva pásku určena barvou knoflíku, tedy zlaté (seržant-major a seržant) a žluté (kaprál) u řadové a stříbrné a bílé u lehké pěchoty; obdobně tomu bylo u ostatních zbraní. Seržantské pásky jsou od roku 1793 lemovány červeně, kaprálské zprvu pravděpodobně ne (nebo ne často), ale později se to stalo pravidlem potvrzeným předpisy z roku 1812. Kaprál-furýři nosili kromě kaprálského hodnostního označení jednu nelemovanou seržantskou pásku nad loktem, často pak nosili jen tu a kaprálské pásky nenašívali vůbec. Měl-li frak do špice střižené manžety (časté u některých lehkých jednotek), poddůstojnické pásky (s výjimkou furýrského) zpravidla kopírovaly tvar manžety.
Obr.: hodnostní označení u řadové pěchoty 1786–1815 (klikni pro zvětšení)
Kromě hodnostních stupňů byly podobně označeny také některé funkce. Adjudant-major plukovního štábu, který mohl být poručíkem, nebo kapitánem, nosil třásně na pravém rameni, epoletu bez třásní na levém. Po roce 1808 se tomu zpravidla přizpůsobili také adjutant-poddůstojníci. Řemeslní mistři (maîtres-ouvriers) malých plukovních štábů (tedy zbrojíři, ševci, krejčí, kamašáři a ostruháři), kteří byli seržanty nebo kaprály, nosili své hodnostní označení našité rovnoběžně s manžetou.
Jednu kaprálskou pásku na každém rukávu nosili do svého zrušení dekretem z 22. listopadu 1793 tzv. appointés (svobodníci), což nebyl hodnostní stupeň, ale jakýsi ekvivalent vojáka první třídy. Mužstvo „učených“ zbraní, tj. dělostřelectva a ženijního vojska, se dělilo na kanonýry, sapéry a minéry první a druhé třídy, přičemž voják první třídy nosil dvě kaprálské pásky na levém rukávu.
Lomené proužky služebního stáří (chevron d’ancienneté) se našívaly ode švu ke švu nad levý loket; u mužstva byly do roku 1793 modré (nebo bílé na modrých a červených fracích); po roce 1793 pak byly červené u mužstva a kaprálů a zlaté či stříbrné u seržantů a seržant-majorů. V roce 1786 se našival jeden za 8 odsloužených let v případě, že se voják znovu zapsal, druhý se našíval při druhém zápisu po 16 letech služby, po dalších osmi letech služby dostal voják místo proužku štítek veterána. Podle výnosu z 22. července 1802 se našíval jeden za 10 let, druhý po 15 letech a třetí po 20 letech služby.
(opraveno 17. 8. 2006 - poručické a podporučické epolety s proužky byly podle Bardinova Slovníku pozemního vojska zavedeny již v roce 1791)
Jednu kaprálskou pásku na každém rukávu nosili do svého zrušení dekretem z 22. listopadu 1793 tzv. appointés (svobodníci), což nebyl hodnostní stupeň, ale jakýsi ekvivalent vojáka první třídy. Mužstvo „učených“ zbraní, tj. dělostřelectva a ženijního vojska, se dělilo na kanonýry, sapéry a minéry první a druhé třídy, přičemž voják první třídy nosil dvě kaprálské pásky na levém rukávu.
Proužky služebního stáří poddůstojníků a mužstva
Lomené proužky služebního stáří (chevron d’ancienneté) se našívaly ode švu ke švu nad levý loket; u mužstva byly do roku 1793 modré (nebo bílé na modrých a červených fracích); po roce 1793 pak byly červené u mužstva a kaprálů a zlaté či stříbrné u seržantů a seržant-majorů. V roce 1786 se našival jeden za 8 odsloužených let v případě, že se voják znovu zapsal, druhý se našíval při druhém zápisu po 16 letech služby, po dalších osmi letech služby dostal voják místo proužku štítek veterána. Podle výnosu z 22. července 1802 se našíval jeden za 10 let, druhý po 15 letech a třetí po 20 letech služby.
(opraveno 17. 8. 2006 - poručické a podporučické epolety s proužky byly podle Bardinova Slovníku pozemního vojska zavedeny již v roce 1791)
Pokračování...