Projekt Austerlitz

Nechceme a nebudeme reagovat na vše, co se kolem slavkovského bojiště kde řekne. Nechceme uvádět na pravou míru veškeré nesmysly a zbytečně se pouštět do „diskuse“ s lidmi, kteří o ni ani nemají zájem. Zároveň však těžko mlčet, zazní-li něco opravdu netrefného.

Po panu biskupovi Hradilovi minulý týden zaznělo, a to patrně nevědomky u příležitosti 200. výročí bitvy u Jeny, na ČRo 6 v relaci Názory a argumenty několik vět o radaru na slavkovském bojišti a o starých uniformách, jejichž nošení není pietním aktem, z úst pana redaktora Kondráda.

„Více než 25 metrů vysoký radar prý výrazně naruší místní památkovou zónu,“ říká pan redaktor. Do slova „prý“ přitom zhušťuje informaci, že stanovisko úřadu památkové péče v Brně tuto stavbu označilo za nepřípustnou. Není úkolem ani armády, ani nikoho jiného než právě tohoto úřadu posuzovat stavbu z tohoto hlediska. Že mocné orgány nemusejí respektovat toto pro ně nevýhodné stanovisko, je věc druhá. Není to ovšem v žádném případě nějaké „prý“.

Nelíbí se nám ani následující souvětí: „Protestující obě otázky také zatím nijak nespojují, mluví toliko o tom, že by měl radar stát někde jinde, protože se prý ke Slavkovu jezdí každoročně poklonit památce padlých lidí z celého světa.“

Druhou otázkou je míněno potenciální umístění americké protiraketové základny na našem území. Ač pan redaktor na několika místech říká, že spolu obě věci nesouvisejí, přesto je do souvislosti klade a několikrát opakuje zkratku KSČM. Zde je tedy jednoznačné, opakovaně zdůrazňované a neměnné stanovisko Projektu Austerlitz k oběma otázkám:

Jsme si vědomi, jak jen občané mohou být, významu umístění páteřního radaru NATO u nás a obecně proti němu nijak neprotestujeme. Protestujeme proti jeho umístění na Prateckém kopci, nedaleko Mohyly míru. Toto místo nevybralo NATO, vybrala ho Armáda ČR, toto místo není jediné technicky vhodné, ani nejvhodnější, armádě se ale zdálo být nejsnazším, neboť na v 50. letech státem, vedeným onou KSČ(M), vyvlastněných a nikdy nevrácených pozemcích neplatí pro armádu prakticky žádná omezení. Jinde by to s sebou neslo starosti, tady lze nasadit sílu paragrafu. Radar NATO, o kterém zde hovoříme, má zcela jiné technické parametry než radary sovětské. Důvodem pro „nezbytnost“ umístění nového radaru právě zde jsou již předem v tichosti proinvestované prostředky, ne snaha postavit radar, jenž může sledovat pohyb nad Středozemním mořem, co nejlépe z hlediska jeho výkonu. V okolí je řada vyšších kopců.

Pokud jde o druhou otázku, o otázku umístění protiraketové základy, tu jsme nikdy nekomentovali a nikdy ji komentovat nebudeme, pokud tedy někoho chytrého nenapadne umístit ji třeba do sokolnické bažantnice. Neexistuje žádné „zatím“, které užívá pan redaktor. Nikdy a za žádných okolností nebudeme nijak koordinovat své protestní akce proti umístění radaru na Prateckém kopci s akcemi proti protirakterové základně. Tyto dvě věci spolu nesouvisejí.

Pan redaktor má moc rád slovo „prý“, ovšem ani do sdělení o tom, že se památce padlých v bitvě u Slavkově jezdí poklonit každoročně lidé z celého světa, se toto slovo nehodí. Novinář si prý ověřuje informace, než se o ně podělí s veřejností.

Pan redaktor pokračoval hodnocením re-enactmentu: „Ale co je rozhodně sporné, tedy běhání po místních kopcích ve starých uniformách, s replikami ručnic, v kouři cvičných dýmovnic a práskání nějakých dělobuchů. To jako pietní akt nevypadá ani v nejmenším.“

Bylo by opravdu dobré se s předmětem zájmu nejprve seznámit, pak o něm teprve mluvit. Nejde o „staré uniformy“, nejde o „běhání po kopcích“, nepoužíváme žádné „cvičné dýmovnice“ a nepráskáme „nějakými dělobuchy“. A odhlédneme-li od těchto nuancí, a nebudeme-li panu redaktorovi vracet, že on sám v rádiu „tlachá, co mu slina na jazyk přinese“, pak naše pro mnohé snad nepochopitelné či dokonce směšné aktivity „oživené vojenské historie“ neoznačujeme za „pietní akt“, a rozhodně nepotřebujeme podobné redaktory, aby nám sdělovali, že takto pietní akt nevypadá. V případě některých lidí je ovšem jakékoli vysvětlování házením hrachu na zeď.

Těžko diskutovat s člověkem o jeho postoji k určitému problému, prokáže-li na několika místech svých úvah, že o věci neví prakticky nic.

Zajímavý je závěr pana redaktora: „Zatímco by se dalo říci, že na území, kde vyteklo tolik krve, má naopak mnohem větší smysl zařízení, určené k obraně země a tedy k záchraně lidských životů.“

To je jistě věc subjektivního názoru. Podle toho našeho budou tyto životy snadno ochráněny i z jiných míst než právě z Prateckého kopce. Narušení krajinného rázu je věc citlivá. Jednou poškozený krajinný ráz má nadále horší vyhlídky do budoucna, těžko chránit něco, co již jednou někdo poničil. Proč pak nepostavit pod Santonem hypermarket, vždyť už to „vaše bojiště“ stejně není zachovalé.