Vojáci,
ruská armáda táhne proti nám, aby pomstila rakouskou porážku u Ulmu. Jsou to tytéž prapory, které jste porazili u Hollabrunnu a vytrvale pronásledovali až sem. Postavení, které zaujímáme, je pevné, a zatímco oni budou pochodovat proti našim bateriím, chci zaútočit na jejich bok. (Podle pozdější verze: "Zatímco oni budou obcházet mé pravé křídlo, nastaví mi svůj bok.")
Vojáci,
povedu sám vaše prapory. Já se však budu držet stranou ohně, pokud budete svou obvyklou odvahou šířit nepořádek a zmatek v řadách nepřátel. Kdyby však bylo vítězství jen na okamžik ohroženo, pak uvidíte svého císaře na nejohroženějších místech - vítězství nesmí v ten den zakolísat, neboť se jedná o čest francouzské pěchoty, která je ctí celého francouzského národa. Ať nikdo neopouští řady pod záminkou odnášení raněných, každého z vás ať provází myšlenka, že musíte porazit tyto žoldáky Anglie, naplněné tak velkou záští proti našemu národu.
Toto vítězství ukončí válečné tažení a my se pak odebereme do našich zimních táborů, abychom vyčkali nových vojsk, která se tvoří ve Francii. Pak uzavřeme mír hodný mého lidu, vás i mne.
Napoleon
Časně ráno v den bitvy 2. prosince 1805 zaujala vojska výchozí postavení. Spojenecká vojska byla rozložena mezi Pozořicemi a Újezdem. Jejich plán operace počítal s hlavní ofenzívou na levém křídle. Zamýšleli provést obchvat pravého francouzského křídla a Napoleonovi tak znemožnit případný ústup k Vídni. Tohoto úkolu se měla zhostit vojska generála Fridricha Wilhelma Buxhovdena (1750-1811), složená z ruských kolon generálporučíků Dochturova a de Langerona a také generála Przybyszewského spolu s rakouským sborem polního podmaršála Kienmayera.
Na středním úseku fronty, jemuž velel generál Golešničev-Kutuzov (1745-1813), vrchní velitel spojené rusko-rakouské armády u Slavkova, měla útočit spojená rusko-rakouská kolona generálporučíka Miloradoviče a generála Kolowrata. Spojení mezi Kutuzovovým středem a pravým křídlem knížete Bagrationa (1765-1812) měla udrzovat jezdecká kolona knížete Lichtenštejna. Zálohu tvořila ruská garda, vedená velkoknížetem Konstantinem, připravená mezi Holubicemi a Křenovicemi.
Francouzské levé křídlo se silným dělostřelectvem mělo opěrný bod na návrší Santon u Tvarožné. Vpravo na tuto pozici navazoval sbor maršála Jeana Lannesa (1769-1809), jezdecký sbor maršála Joachima Murata (1767-1815) a sbor, jemuž velel maršál Jean-Baptiste-Jules Bernardotte (1763-1844). Soustředěny u Jiříkovic tvořily Napoleonovo hlavní úderné uskupení. Císař měl velitelské stanoviště za zmíněnými jednotkami na vrchu Žuráň.
V záloze u Šlapanic stála císařská garda pod velením maršála Jean-Baptiste Bessieéresse (1768-1813), dále granátnická a dragounská divize. Proti soustředěným silám spojeneckého středu a levého křídla byl u Jiříkovic a Telnice rozvinut sbor maršála Nicolase-Jeana de Dieu Soulta (1769-1851).
Situace ve 3.00 ráno 2. prosince 1805