Pěchotu francouzské armády roku 1805 tvořilo, vedle jednotek Císařské gardy a cizineckých a nepravidelných oddílů (jimž se budeme věnovat později), dohromady 89 pluků řadové (régiments d’infanterie de ligne) a 26 pluků lehké pěchoty (régiments d’infanterie légere) obdobné organizace. Vycházela z nařízení z 9. září 1799 (23. fructidoru roku VII), stanovujícího složení půlbrigád pěchoty. Nařízení z 24. září 1803 (1. vendémiairu roku XII) reorganizovalo půlbrigády do pluků. Každý pluk se skládal ze štábu (état–major), dvou (ale 19 pluků řadové pěchoty1 a 4 pluky lehké pěchoty2 ze tří) válečných (bataillons de guerre) a jednoho doplňovacího (posádkového) batalionu (bataillon de dépôt/de garnison), který zůstával (zpravidla) v doplňovacím departementu pluku, sloužil k výcviku nováčků, doplňování válečných batalionů (spojené roty doplňovacích batalionů za tím účelem formovaly pochodové bataliony (bataillons de marche) a posádkové, či strážní službě.
Pluku velel plukovník (colonel). Náčelníkem plukovního štábu byl major (major), jinak zástupce velitele pluku a přímý nadřízený velitele doplňovacího batalionu. Tím byl ministrem války pověřený kapitán, zároveň velitel jedné jeho roty. Válečným batalionům veleli vyšší důstojníci v hodnosti šéfa batalionu (chef de bataillon) — služebně nejstarší zpravidla poslednímu, služebně nejmladší prvnímu.
1.1 Štáb
Řadová pěchota viz Fr1805-I-A1, lehká pěchota viz Fr1805-I-B1.
Vedle vyšších důstojníků patřili do plukovního štábu také jejich adjutant–majoři (adjudants–majors) — poručíci a kapitáni pověření dohledem nad administrativou batalionů, výcvikem poddůstojníků a mužstva, plněním povinností batalionu a udržováním pořádku a disciplíny, jimž sekundovali adjutant–poddůstojníci (adjudants sous–officiers), kteří měli dohled nad poddůstojníky a kaprály, prováděli prohlídky ubikací, zbraní a výstroje apod. Ubytovatel–pokladník (quartier–maître–trésorier), zpravidla kapitán, byl plukovním účetním a spravoval plukovní pokladnu.
Hlavní chirurg (chirurgien–major) byl nadřízeným ostatních zdravotních důstojníků3 (officiers de santé) pluku, na každý válečný batalion připadali ve válečném stavu dva — hlavní i pomocní chirurgové (chirurgien–aide–major) měli při sobě každý ještě nižšího pomocného chirurga (chirurgien–sous–aide–major). Zdravotní důstojníci zajišťovali první odbornou pomoc přímo u batalionů, než byli zranění dopraveni do divizních, nebo armádních ambulancí.
Ke štábu patřily také tzv. čela kolony (tetes de colonne) — tambor–major (tambour–major) v hodnosti seržant–majora byl nadřízeným tambor–mistra (tambour–maître), zpravidla kaprála, který měl na starosti výcvik a vedení plukovních signalistů (tedy bubeníků, kornetů a pištců). Tambor–majorovi podléhal také kapelník (chef de musique). Předpisovou hudbou byla hudba turecká (musique turque) — tvořená sedmi hudebníky (musiciens), hráči na vířivý buben (caisse roulante), bubínek (caisse claire), turecký buben (grosse caisse), triangl (triangle), čínský klobouk4 (chapeau chinois), a dvakrát činely (cymbales). Velmi často byly plukovní hudby doplněné o řadu nepředpisových nástrojů5 — nadpočetní hudebníci nebyli ve služebním poměru, byli najímáni na dobu určitou a důstojníci jim na své náklady vypláceli gáži. V přehlídkové sestavě šli zpravidla jako první plukovní sapéři (sapeurs) určení ke stavbě provizorních polních opevnění, záseků, úpravě cest apod. Jejich existenci neupravoval žádný předpis, ale z tradice se vybírali zpravidla čtyři nejurostlejší granátníci z každého válečného batalionu. Velel jim kaprál, nebo seržant ve funkci šéfa sapérů (chef des sapeurs).
Plukovní poštu a povozy měl na starosti vozmistr (vaguemestre), zpravidla v hodnosti seržant–majora. Každému válečnému batalionu byly pro polní tažení přiděleny dva povozy — muniční (caisson de munitions) a proviantní (caisson de vivres). Zdravotnický materiál pro plukovní zdravotní důstojníky byl přepravován v ambulančním povozu (caisson d’ambulance). Koně patřili soukromým společnostem, vozkové nebyli vojáky, ale zaměstnanci těchto společností. Povozy a postroje byly státní.
Příslušníky štábu byli také tzv. řemeslní mistři (maîtres–ouvriers) — kaprálové, nebo seržanti — švec (maître–cordonnier), zbrojíř (maître–armurier), krejčí (maître–tailleur) a kamašář (maître–guetrier). Starali se o údržbu plukovních uniforem, výstroje a výzbroje.
Štáb pluku tvořilo dohromady 30 mužů (u pluku o čtyřech batalionech 35 mužů).
1.2 Batalion a roty
Řadová pěchota viz Fr1805-I-A2, lehká pěchota viz Fr1805-I-B2.
Podle předpisu z 1. srpna 1791 sloužil jeden plukovníkem vybraný seržant-major středových rot z každého válečného batalionu jako orlonoš (porte-aigle). Stráž orla (garde de l’aigle) tvořilo po vytvoření voltižérských rot sedm kaprál–furýrů středových rot. Příslušníci stráže orla nebyli zproštěni povinností u své roty.
Každý batalion byl tvořen devíti rotami (compagnies). Sedm rot bylo tzv. středových (compagnies de centre) — fyzilírských (compagnie de fusiliers) u řadové a mysliveckých (compagnie de chasseurs) u lehké pěchoty. Dvě roty byly tzv. elitní (compagnies d’élite) — voltižérská rota (compagnie de voltigeurs), vytvořená u lehké pěchoty nařízením ze 13. března 1804 (22. ventôse roku XII) a u řadové dekretem z 19. září 1805 (2. doplňkového dne roku XIII), byla nazývána pravou křídelní (compagnie de droit aile), a granátnická (compagnie de grenadiers), u lehké pěchoty karabinická (compagnie de carabiniers), pak levou křídelní (compagnie de gauche aile).
Každé rotě velel kapitán (capitaine), první půlrotě (demi–compagnie) podporučík (sous–lieutenant) a druhé poručík (lieutenant). K velitelství roty (état–major de la compagnie) patřil seržant–major (sergent–major) — první poddůstojník roty, který odpovídal za disciplínu, pořádek a připravenost ostatních poddůstojníků a kaprálů. Kaprál–furýr (caporal–fourrier) — první kaprál roty pověřený distribucí zásob, evidencí výstroje a výzbroje, rotní ubytovatel. A dva bubeníci (tambours) u granátnických, karabinických, fyzilírských, většiny mysliveckých a některých voltižérských rot, nebo dva korneti (cornets) u většiny voltižérských a některých mysliveckých rot (případně jeden kornet a jeden bubeník).
Půlrota se dělila na čtyři družstva (escouade) pod velením kaprálů (caporaux), granátnické a karabinické družstvo tvořilo devět, ostatní čtrnáct vojáků. Za dvě družstva odpovídal veliteli půlroty seržant (sergent).
U každé roty mohly být podle nařízení z 26. července 1800 dva synové vojáků (enfant de troupe) — od čtrnácti let sloužili jako pištci (fifres), od šestnácti i jako bubeníci (nebo korneti), o mladší se u každého batalionu staraly, vedle určených vychovatelů (jednoho důstojníka, dvou poddůstojníků a čtyř kaprálů), také markytánky (cantinieres, vivandieres) a pradleny (blanchisseuses), jejichž počet neměl podle nařízení z 26. července 1800 přesáhnout čtyři na batalion.
Batalion čítal 1067 mužů, granátnickou a karabinickou rotu tvořilo 83, ostatní roty 123 mužů.
1.3 Tabulkové stavy
| funkce (fonction) | hodnost (grade) | pluk o 3 (4) batalionech |
| celkem (total) | 3231 (4303) | |
| vyšší důstojníci (officiers supérieurs) | 4 (5) | |
| velitel pluku (commandant du régiment) | plukovník (colonel) | 1 (1) |
| náčelník štábu, zástupce velitele (chef d’état-major, commandant en second) | major (major) | 1 (1) |
| velitel válečného batalionu (commandant du bataillon de guerre) | šéf batalionu (chef de bataillon) | 2 (3) |
| nižší důstojníci (officiers subalternes) | 85 (113) | |
| adjutant–major (adjudant–major) | kapitán (nebo poručík) (capitaine (ou lieutenant)) | 3 (4) |
| ubytovatel–pokladník (quartier–maître–trésorier) | kapitán (nebo poručík) (capitaine (ou lieutenant)) | 1 (1) |
| velitel roty (commandant de la compagnie) | kapitán (capitaine) | 27 (36) |
| velitel 2. půlroty (commandant de la 2e demi–compagnie) | poručík (lieutenant) | 27 (36) |
| velitel 1. půlroty (commandant de la 1re demi–compagnie) | podporučík (sous–lieutenant) | 27 (36) |
| zdravotní důstojníci (officiers de santé) | 4 (6) | |
| hlavní chirurg (chirurgien–major) | 1 (1) | |
| pomocný chirurg (chirurgien–aide–major) | 1 (2) | |
| nižší pomocný chirurg (chirurgien–sous–aide–major) | 2 (3) | |
| poddůstojníci (sous–officiers) | 140 (196)* | |
| adjutant–poddůstojník (adjudant sous–officier) | 3 (4) | |
| vozmistr (vaguemestre) | seržant–major (seržant) (sergent–major (sergent)) | 1 (1) |
| tambor–major (tambour–major) | seržant–major (sergent–major) | 1 (1) |
| orlonoš (porte–aigle) | seržant–major (fyzilírů) (sergent–major (de fusiliers)) | 2 (3) |
| seržant–major (granátníků, karabiníků, voltižérů, fyzilírů, myslivců) (sergent–major (de grenadiers, carabiniers, voltigeurs, fusiliers, chasseurs)) | 25 (33) | |
| seržant (granátníků, karabiníků, voltižérů, fyzilírů, myslivců) (sergent (de grenadiers, carabiniers, voltigeurs, fusiliers, chasseurs)) | 108 (144) | |
| mužstvo (troupe) | 2998 (3993)* | |
| kaprál–furýr (caporal–fourrier) | 27 (36) | |
| tambor–mistr (tambour–maître) | kaprál (caporal) | 1 (1) |
| kapelník (chef de musique) | kaprál (caporal) | 1 (1)* |
| řemeslný mistr (maître–ouvrier) | kaprál (caporal) | 4 (4)* |
| kaprál (granátníků, karabiníků, voltižérů, fyzilírů, myslivců) (caporal (de grenadiers, carabiniers, voltigeurs, fusiliers, chasseurs)) | 216 (288) | |
| granátník (karabiník) (grenadier (carabinier)) | 192 (256) | |
| voltižér (voltigeur) | 312 (416) | |
| fyzilír (myslivec) (fusilier (chasseur)) | 2184 (2912) | |
| bubeník (tambour) | 48 (64) | |
| kornet (cornet) | 6 (8) | |
| hudebník (musicien) | 7 (7) | |
| * kapelník a řemeslní mistři mohli být i poddůstojníky (seržanty, nebo seržant–majory) | ||
| Předpisový počet koní | jezdecký kůň (cheval de selle) | nákladní kůň (cheval de bât) | tažný kůň (cheval de trait) |
| plukovník | 3 | 3 | 2* |
| major | 3 | 3 | 2* |
| šéf batalionu | 2 | 1 | - |
| adjutant–major | 1 | - | - |
| ubytovatel–pokladník | 1 | - | - |
| nižší důstojníci starší padesáti let | 1 | - | - |
| hlavní chirurg | 2 | 2 | - |
| ostatní zdravotní důstojníci | 1 | - | - |
| muniční povoz | - | - | 4 |
| proviantní povoz | - | - | 4 |
| ambulanční povoz | - | - | 4 |
| * plukovník a major měli každý nárok na jeden kočár (voiture) | |||
- 1 — č. 2, 3, 5, 11, 15, 17, 20, 21, 23, 24, 34, 35, 37, 56, 60, 62, 79, 91 a 93.
- 2 — č, 5, 7, 16 a 25.
- 3 — Důstojníci zdravotní služby neměli v armádě postavení rovnocenné řadovým důstojníkům (neměli ani běžné armádní hodnosti — označení funkce odpovídalo hodnosti v rámci zdravotní služby, k plukům byli přiděleni důstojníci nižších hodnostních stupňů (grades subalternes). Podrobněji se jim budeme věnovat později, v kapitole o zdravotní službě.
- 4 — Zvonkové chřestidlo.
- 5 — Flétny (flutes), serpenty (serpents), klarinety (clarinettes), trumpety (trompettes), pozouny (trombones), fagoty (bassons), lesní rohy (cors d‘harmonie)