Protože mně nebylo umožněno vyjádřit se na tiskové konferenci ministra obrany ČR, která se konala při příležitosti schůzky dne 24.10.2003 a týkala se i našich zájmů, uvádím následující, upřesňující informace:
- Obecně prospěšná společnost Mohyla míru – Austerlitz, o.p.s. byla založena zakládací smlouvou ze dne 25.3.1999 a vznikla zápisem do obchodního rejstříku dne 19.4.1999. V současné době jsou členy dvě města: Šlapanice a Slavkov u Brna šestnáct obcí : Blažovice, Holubice, Hostěrádky-Rešov, Jiříkovice, Kobylnice, Křenovice, Podolí, Ponětovice, Pozořice, Prace, Sokolnice, Telnice, Tvarožná, Újezd u Brna, Zbýšov, Žatčany
- Mohyla míru o.p.s. má v náplni činnosti m.j. "Vykonávat systematickou činnost na úseku dokumentace stavu kulturních a uměleckých památek, jejich ochrany, údržby a využívání. Shromažďovat veškeré poznatky o možných nebo vzniklých ohroženích jejich existence, včetně nakládání s nimi způsobem v rozporu s jejich podstatou, hodnotou či pouze pro úzce partikulární cíle a zájmy".
- Mohyla míru o.p.s.se z rozhodnutí valné hromady, přidala k žalobě obce Sokolnice, Újezd u Brna a Hostěrádky Rešov, se záměrem zamezit zamýšlené stavbě páteřního radaru NATO, která ohrožuje svěřenou kulturní památku.
- Jako mluvčí Mohyla míru - Austerlitz o.p.s., (kde jsem také členem tříčlenné správní rady) a občanských sdružení - klubů vojenské historie, jakož i Central European Napoleonic Society, jsem oprávněn v této věci jednat se všemi subjekty a tlumočit jasné stanovisko: NE radaru NATO na Slavkovském bojišti.
- Jsme si vědomi potřeby obrany státu a nutnosti této stavby a věříme, že se najde vhodnější lokalita, než je chráněná kulturní památka. Žádná další studie o možných zdravotních následcích apod. nevyvrátí hlavní důvod nesouhlasu se stavbou, tedy skutečnost, že stavba významně naruší krajinný ráz památkově chráněné zóny Slavkovského bojiště, vyhlášené vyhláškou 475/1992 Sb. Ministerstva kultury České republiky, ze dne 10. září 1992.
- Návštěva ministra obrany České republiky jen potvrdila skutečnost, že armáda české republiky nehledala nejvhodnější lokalitu pro umístění stavby, ale nejvhodnější lokalitu, kde již radary byly instalovány. Armáda České republiky v této věci konala první kroky již v roce 1998. Je tedy nepochopitelné, že se s informacemi o těchto krocích odhodlala až nyní,v roce 2003.
- Argumenty o obraně státu a slibu svazku NATO, jsou liché, protože se netýkají přesné dislokace radaru, ale pohodlnosti investora, který nehledal nejvhodnější místo podle geografických parametrů, ale podle míst, kde již takováto zařízení fungovala a která paradoxně specifikovali experti komunistických armád, před více jak 50 lety. Zástupce armády dokonce uvedl. že tyto staré experty nemůžeme zpochybnit, protože byli opravdu odborně na výši....
- Není pravdou, že nám byly na schůzce se zástupci armády předány podrobné informace a plány. Na několika stránkách v prezentaci, nám bylo sděleno, že radar nebude 250m od Mohyly míru, ale 850m a že nebude tak velký, jak ukazujeme na našich vizualizacích v internetové verzi Projektu Austerlitz 2005, ale bude o něco menší. Při této prezentaci se navíc ukázalo, že podklady ministerstva obrany jsou nepřesné a zpochybňují předanou dokumentaci k územnímu řízení.
- Skutečnost, že se zástupci armády ČR chovají tak nestandardním způsobem, při vědomí, že se jejich vojenský prostor nachází na vyvlastněných pozemcích občanů a obcí, které jim zabral komunistický režim v padesátých letech, aniž by jim dal možnost se bránit, je zarážející. Tehdy bylo argumentem nebezpečí imperialismu a obrana proti západnímu nepříteli. Nyní je argumentem již proinvestovaná suma, kterou do ní armáda nezodpovědně vložila. Pokud máme mluvit o ostudě pro Českou republiku, když se radar NATO nepostaví v Sokolnicích, je to především ostuda armády , která by měla uvést pozemky do původního stavu a spolu nabídnout je zpět těm, kterým byly zcizeny za totality. Vyhrůžky, že se na místo postaví staré ruské radary, přpomínají dobu dávno minulou. Na přímou otázku, týkající se těchto skutečností, nikdo z přítomných neodpověděl.
- Prohlášení ministra obrany, že jeho ministerstvo bude v případě neúspěchu nárokovat po obcích vynaložené prostředky, je šokující. Obce nemohou a nebudou hradit pochybení "expertů" ministerstva obrany. Hovoří se o částce cca 30 - 40 mil. Kč. Připomeňme, že obce, stát, sponzoři a občanské iniciativy, vynaložili za posledních 13 let prostředky ve výši nejméně 70 mil. Kč a to na rozvoj Slavkovského bojiště a zvýšení atraktivity pro návštěvníky z celého světa, kterých je každý rok okolo 200 000. Kdo to nahradí jim? Ministerstvo obrany?
- Ministr obrany dokonce prohlásil, že schůzku s takovým výsledkem považuje za ztrátu jeho času, kterého má málo. Zapomněl, že i on je placen z peněz občanů a to i těch, kteří žijí v tomto regionu. Pravdou je ovšem skutečnost, že si vyslechl kritiku za své podřízené, kteří odvedli velmi nedbalou práci. Musím ovšem konstatovat, že investor postupuje v souladu se zákonem, kde jsou zakotveny různé výjimky z titulu "obrany státu",
- Lituji skutečnosti, že ani na této schůzce se hejtman Jihomoravského kraje nedokázal postavit na stranu obcí a do dnešního dne tak nedal jasné stanovisko, na čí straně vlastně stojí. Domnívám se, že by se zde měly krýt zájmy obcí a představitelů krajské samosprávy. (Slavkovské bojiště bylo v nedávné minulosti prohlášeno za jednu z hlavních priorit Jihomoravského kraje.)Bohužel tomu tak není.
- Obrátil jsem se také dopisem na generálního sekretáře NATO, Lorda Robertsona se žádostí o intervenci, ve věci přemístění radaru na jiné místo a pozval jsem jej také na letošní Vzpomínkové akce na 198. výročí Bitvy u Slavkova. Odpověď očekávám v průběhu měsíce listopadu.
Slavkovské bojiště je a věřím, že zůstane, světovým fenoménem. Jediné armády, které tam opravdu patří, jsou ty, které každý rok, přichází složit hold padlým v Bitvě u Slavkova 1805. Věřím, že zvitězí zdravý rozum a úcta k pietě i kulturnímu dědictví. Naší povinností a posláním je zachovat taková místa a objekty pro příští generace.