Co má armáda České republiky společného s komunisty?
Správná odpověď by měla znít: NIC. Je tomu ovšem jinak. Dnes se nám dostal do ruky zajímavý materiál, který pochází z plátku, který si říká „Brněnský levicový občasník E C H O“ a vydává jej Městský výbor Komunistické strany Čech a Moravy v Brně.
V čísle 21, 2003 4. prosince 2003 vyšel zajímavý článek s titulkem „Vojáci versus obecně prospěšná společnost Mohyla míru – Austerlitz“.
Zajímavé na něm je, že se argumenty autora a lobování pro armádu, velmi podobají materiálům, které armáda ve věci radaru používá a uvádí zjevné nepravdy a dokonce spekuluje, jak sám na konci uvádí. Zástupce armády, který nám na setkání z ministrem obrany měl vysvětlit odborně problematiku a zdůvodnění umístění radaru na Staré hoře, či Prateckém kopci, nám na začátku oznámil, že měli původně 13 jiných míst, ale vybrali tohle místo, protože špičkoví odborníci Varšavské smlouvy již tehdy, v padesátých letech, věděli a uměli vybrat, to nejlepší místo.
Článek zveřejňujeme a označili jsme místa, kde autor uvádí nepravdivé údaje a spekulace, které by měl uvést na pravou míru. Jsou podtržena v textu článku.
V titulku jsme si položili otázku, kde se ptáme na spojení armády s komunisty. Ten článek je jistě náhoda a psal jej nějaký fanoušek moderních technologií a kritik dotační politiky Jihomoravského kraje. A shodou okolností vyšel v tak zajímavém mediu. Autor by neměl zůstávat jen u nepodložených spekulací a měl by pojmenovat toho podnikatele a firmu, která je „zainteresovaná na slavkovském bojišti a na pravidelných oslavách ve výroční den bitvy má vyhlídnutého amerického investora“ pro supermarket.
Co ovšem armáda, resp. Ministerstvo obrany s komunisty společného má, je skutečnost, že se na území, které komunisté vyvlastnili a poskytli bratrské sovětské armádě, od které to naše nová a lepší armáda bez skrupulí převzala, chová stejně, jako oni. Nikde jsme nezachytili informaci, že ba se někdo bývalých majitelů zeptal, jestli zabavenou půdu nechtějí zpět. Naopak, armáda se s nikým nehodlá bavit a vzkazuje přes media, že to stejně bude tak, jak si přeje ona, a nikoliv občané, kterým má sloužit a chránit je.
Vojáci versus obecně prospěšná společnost Mohyla míru - Austerlitz
Ve sdělovacích prostředcích probíhá diskuse na téma výstavby nového radiolokačního stanoviště u Sokolnic na slavkovském bojišti. V minulosti na stejném místě trčelo několik antén radaru ruské výroby a jejich účinnost daná lokalitou byla neuvěřitelná. Zaznamenávali starty a přistání letadel až na pařížském letišti Orly. Nikde na Moravě není podobné místo. Českou republiku pokrývají dva radary, jeden umístěný v Čechách u Nepolis, druhý u Sokolnic. Za hranicí je vzdušný prostor kryt ze tří míst v Německu a z jednoho místa v jižním Polsku. Místo zastaralých pěti až šesti ruských radarů, jejichž intenzita vyzařovaného pole přesahuje jak naše, tak evropské limity určené pro nezávadnost životního prostředí, by měl být namontován radar typu RAT 31-DL. Radar splňuje technické požadavky a normy EU stanovené pro radary protivzdušné obrany v roce 1998. Maximální vyzařovací výkon je desetkrát nižší než původní radary typu P-37 a více než 30x nižší než původní radar PRV-17.
Nový radar je vybaven i civilním systémem identifikace a bude tak řídit i civilní letecký provoz. Co je nejdůležitější, tak výstavba a pořízení radaru je plně hrazeno z finančních prostředků NATO a v případě stanoviště Sokolnice za cenu 480 miliónů korun. Ministerstvo obrany navíc uvažuje o projektu, že okolním obcím uhradí zavedení kabelové televize za 10 milionů, aby netrpěli rušením televizního signálu.
Zdá se tedy, že vše je úplně v pořádku, jak co do životního prostředí, tak co do spokojenosti obyvatel. Výstavba měla začít v listopadu, byla však zastavena pro vlnu protestů starostů a obyvatel zainteresovaných obcí. Celou kampaň vede obecně prospěšná společnost Mohyla míru - Austerlitz. Projekt Vojenského projektového ústavu DECO Praha byl pozastaven a předán k přešetření odboru životního prostředí a řešení celého problému bude probíhat soudní cestou.
Navíc se ozvala Napoleonská společnost, což je historická sekce výše zmíněné společnosti Mohyla míru - Austerlitz. Již se nemluví o životním prostředí a rušení signálu, ale historikům se nelíbí, jak stavba vysoká 25 metrů bude hyzdit slavkovské bojiště. Jedná se o 16 m vysokou kopuli o průměru 18 m, která bude přesahovat reliéf Staré hory. Historici se odvolávají na neúčinnost Vyhlášky ministerstva kultury z roku 1992, která vyhlásila slavkovské bojiště jako chráněnou památkovou zónu. Dále na ženevskou úmluvu na ochranu ostatků obětí válek a na úzus, jak si počínají v areálech bojišť v ostatních evropských zemích. Na borodinském bojišti v Rusku dokonce obrátili tok potoka původním korytem, aby vytvořili dobovou konfiguraci terénu.
Historici dále vyčítají památkářům laxní přístup, odvolávají se na zájem států, jejichž armády se bitvy účastnily. V 90. letech např. Francouzi vyřazovali své důstojnické frekventanty na pro ně posvátné půdě. Historici vojákům vyčítají, že nevzali v úvahu náhradní lokality mimo areál bojiště a řešili situaci nejjednodušším způsobem na místě, kde je již vytvořená infrastruktura včetně náhradního elektrického zdroje.
Na tiskové konferenci pořádané začátkem listopadu však zaznělo několik otázek, jež by celou kauzu stavěly do poněkud jiného světla. Dlouhou dobu existuje projekt supermarketu v areálu bojiště na Rohlence. Je atraktivní pro všechny zainteresované obce, jak co do prodeje půdy, tak i zaměstnanosti. Jak bude „zdobit“ chráněnou památkovou zónu, je otázka. Existují spekulace, že člen úspěšné firmy zainteresované na slavkovském bojišti a na pravidelných oslavách ve výroční den bitvy má vyhlídnutého amerického investora a kampaň kolem radaru má odvést od zatím zastaveného projektu supermarketu pozornost.
Necháváme na čtenáři, aby se pokusil si vybrat. V každém případě Rada Jihomoravského kraje doporučila schválit zastupitelstvu Jihomoravského kraje poskytnutí půlmilionové částky obecně prospěšné společnosti Mohyla míru-Austerlitz na vzpomínkovou akci k letošnímu výročí bitvy tří císařů.
(V)
„Brněnský levicový občasník E C H O“ č. 21, 2003 4. prosince 2003