Historie pluku
30. pluk řadové pěchoty vznikl 24. září 1803 přeznačením dosavadní 30. půlbrigády řadové pěchoty (30e demi-brigade d'infanterie de ligne). Ta byla založena 18. února 1796 pod číslem 72 a přečíslována 19. dubna. Zahrnovala části následujících jednotek :
72. půlbrigáda bitevní pěchoty (72e demi-brigade d'infanterie de bataille)
175. půlbrigáda bitevní pěchoty (175e demi-brigade d'infanterie de bataille)
72. bitevní půlbrigádu (vznikla 18. dubna 1794) tvořily 6. batalion dobrovolníků z Jura (6e bataillon de volontaires du Jura), 2. batalion dobrovolníků z Gironde (2e bataillon de volontaires de la Gironde) a 2. batalion 36. pluku pěchoty, bývalého pluku d'Anjou (36e régiment d'infanterie, ci-devant d'Anjou).
Pluk d'Anjou vznikl v roce 1775 z 2. a 4. batalionu pluku d'Aquitaine. Ten nesl tento název od roku 1753. Vznikl v roce 1604 jako régiment de Némon a součástí pravidelné armády se stal v roce 1625.
175. bitevní půlbrigáda byla tvořena dvěma bataliony dobrovolníků a 1. batalionem 98. pluku pěchoty, bývalého régiment Bouillon.
Pluk Bouillon byl plukem tzv. německé pěchoty, znikl v roce 1757.
Velitelé 1796-1815
Jacques Darnaud (1758-1830), chef de brigade, 19. února 1796 - 30. července 1799.
- od roku 1777 voják pluku d'Anjou, důstojníkem od 25. září 1791. Armée du Rhin 1792-1793, zatčen pro podezření z royalismu, osvobozen a jmenován kapitánem u 71. půlbrigády. Adjoint aux adjudants généraux od prosince 1793. Provizorně povýšen na šéfa brigády (aniž by byl kdy šéfem batalionu) a jmenován velitelem 72. bitevní půlbrigády a následně 30. řadové. Mnohokrát raněn, amputace levé nohy v květnu 1800. Velitelem Janova, později departementů Corrèze a Orne. Zástupcem velitele Invalidovny od 22. června 1811. Čestná hodnost generálporučíka 6. září 1814. Baron císařství (od 19. března 1808), vysoký důstojník řádu Čestné legie (24. srpna 1820), komandér řádu Svatého Ludvíka (27. března 1821).
François Valterre (1759-1837), chef de brigade a colonel, 14. června 1800 - 27. října 1808.
- granátník pluku Médoc od roku 1776, granátník národní gardy od roku 1789, důstojníkem od 9. září 1792. Armée des Ardennes 1793-1794. Velitelem 1. batalionu 175. půlbrigády v březnu 1795. V únoru 1799 jmenován provizorně nadpočetným šéfem brigády, několikrát raněn. Brigádním generálem 29. ledna 1808, ale svému pluku velel až do 27. října. Dále sloužil jako vojenský velitel (commandant d'armes) v Palma Nova. Obležen Rakušany v říjnu 1813, zbraně složil až 17. dubna. Baron de Saint-Ange (19. prosince 1809). Komandant řádu Čestné legie (26. prosince 1805).
Joseph-Antoine-René Joubert (1772-1843), colonel, 9. listopadu 1808 - 6. srpna 1811.
- dobrovolník z roku 1791. Verdun, Jemmapes, Armée du Nord 1792-1793. Důstojníkem od února 1794. Pobočníkem generála Jouberta, první italské a egyptské tažení (zde sloužil také v régiment de dromadaires - pluku dromedárů). Šéf batalionu (u 64. řadové půlbrigády v březnu 1801), zraněn u Slavkova. Povýšen na plukovníka. Pruské a polské tažení 1806-1807 jako nadpočetný u 64. pluku. Brigádním generálem 6. srpna 1811. Ruské tažení (velel brigádě v rámci III. sboru). Lützen, Drážďany, Lipsko, Hanau, tažení roku 1814. Po roce 1815 sloužil jako inspektor pěchoty v rámci různých vojenských divizí. Baron císařství (15. srpna 1809), komandant řádu Čestné legie (2. září 1812). Řád Svatého Ludvíka (8. srpna 1814).
Charles-Joseph Buquet (1776-1838), colonel, 14. října 1811 - 23. září 1812.
- dobrovolník z roku 1791, důstojníkem 12. února 1793. Armée du Rhin 1792-1794, Armée de Sambre-et-Meuse 1794-1797. Adjunkt v Kléberově štábu. Pobočníkem generála Neye (od 20. dubna 1799). Šéf batalionu u 51. řadové půlbrigády (říjen 1800), major 55. pluku od 22. prosince 1803, plukovník 75. pluku 10. února 1807. Zajatec u Talavery, v květnu 1810 uprchl z pontonů v Kádizu. Vážně zraněn u Borodina. Brigádním generálem 23. září 1812. Tažení 1813. Místní velitel Juliers od prosince 1814, místní velitel Landau v březnu 1815 a departementu Vosges v červnu. Baron císařství (11. srpna 1808), komandant řádu Čestné legie (29. června 1813), řád Svatého Ludvíka (18. srpna 1819).
Adrien Ramand (1768-1843), colonel, 12. října 1812 - 21. září 1815.
- voják pluku Bourgogne od roku 1786. Důstojníkem od 12. října 1793. První italské tažení s 51. půlbrigádou, vyznamenal se u Arcole. Několikrát raněn. 20. února 1801 poručíkem u gardových pěších myslivců, po roce kapitánem. Tažení let 1805-1807 a 1808. Šéfem batalionu 2. pluku conscrits-chasseurs 5. dubna 1809. Bataillon d'Instruction ve Fontainebleau (1811-1812), šéf batalionu 1. pluku pěších myslivců. Plukovníkem 2. třídy 8. října 1812. Od 12. října plukovníkem 30. pluku, ve funkci i v průběhu restaurace a Sta dní. Čestná šavle (27. února 1802), důstojník řádu Čestné legie (14. června 1804). Řád Železné koruny (14. srpna 1809). Rytíř císařství (15. března 1810). Řád Svatého Ludvíka (13. srpna 1814).
Prapory 1796-1815
Zleva : prapor vz. 1794 1. a 3. batalionu; prapor vz. 1794 2. batalionu; prapor vz. 1804; prapor vz. 1812; prapor vz. 1815 (Alan Pendlebury, www.warflag.com/napflags/html/flags.htm). Na rubu praporu vz. 1812 zapsány bitvy : Austerlitz, Jéna, Eylau, Eckmühl, Wagram. Na praporu vz. 1815 tytéž, možná také některé další z let 1812-1814.
Tažení a bitvy 1796-1815
1796: Loano, Mantua, Valvasonne
1799: Magnano, Vaprio, Trebbia, Novi, Bracca
1800: Romano
1805: Ulm, Lambech, Austerlitz
1806: Auerstadt, Czarnowo
1807: Eylau
1809: Landshut, Eckmühl, Ratisbonne, Essling, Wagram
1812: Smolensk, La Moskowa, Viasma, Krasnoe
1815: Ligny, Namur
Literatura a internet :
QUINTIN, Danielle et Bernard: Dictionnaire des Colonels de Napoléon. S.P.M., 1996.
SIX, Georges: Dictionnaire biographique des Généraux et Amiraux français de la Révolution et de l'Empire (1792-1814). Saffroy, 2003.
CHARRIÉ, Pierre: Drapeaux et Etendards de la Révolution et de l'Empire. Ed. Copernic, 1982.
BROUGTHON, Tony: French Infantry Regiments and the Colonels who Led Them: 1791 to 1815. Na: www.napoleon-series.org.