Brilantní strategií a s nezbytným štěstím, které stojí při připravených, dokázal císař Napoléon sevřít silné rakouské uskupení do kleští sborů své Velké armády a donutit jej po pětidenním obléhání ke kapitulaci, kterou skončila první část tažení proti třetí koalici, tzv. ulmské tažení. První z řady vážných chyb koaličních vojevůdců, tedy s Rusy nekoordinovaný zbrklý postup rakouských sil do Bavorska a následná neomluvitelná Mackova pasivita v "bezpečí" ulmského opevnění, přišla Rakušany na 25 000 zajatců, pošramocenou pověst v očích ruských spojenců i francouzských protivníků.