Záležitosti kolem umístění radaru na kopci u Prace se stávají
nechutnými. Je tomu tak především proto, že všechny
autoritativní orgány, které se k věci zatím
vyjádřily, buď vědomě, nebo z neznalosti, zastírají
skutečnosti. Jsou
k dispozici zatím tato vyjádření: spisy ve
vztahu ke stavebnímu povolení, vyjádření
náčelníka gen. štábu gen. Štefky, vyjádření
náčelníka vojenské kanceláře prezidenta gen. Picka, vyjádření
ředitele úřadu vyzbrojování ing. Martinka v
zastoupení ministra.
Ve všech těchto spisech a vyjádřeních se jednoznačně tvrdí, že pro plnění daného účelu je místo u Prace na kótě 326 jediné vhodné, s odvoláním na vojenské odborníky.
Všichni autoři těchto vyjádření přitom popírají - ať vědomě či nevědomě - fyzikální zákon o šíření radiového signálu, který se stejně jako světlo šíří přímočaře. Pokud tento zákon platí (a platit musí i v ČR i u armády), pak je v podstatě jedno, kde bude dotyčný radar umístěn, jediná podmínka musí být splněna, totiž podmínka volného obzoru, kterou plní v daném případě každý okolní kopec nad úrovní 326 m. Změna polohy o +/- 10-15 km je pro detekci cílů zcela nepodstatná, pouze se změní některé konstanty vyhodnocovacího programu radaru. Taková je tedy pravda o nutnosti umístění radaru na kótě 326. Jaký je tedy skutečný důvod pro tvrzení armádních činitelů? Jediným logickým důvodem je skutečnost, že v daném místě je už vybudován objekt s příslušenstvím pro pobyt posádky a provoz radaru, jehož budování na jiném místě by vyžadovalo další práci a náklady. Je tedy třeba klást otázku, zda je pro českou republiku tento vícenáklad natolik neúnosný, že je třeba k vůli tomu narušit památkový areál slavkovského bojiště? S ohledem na výoj ekonomiky státu i armády v minulých patnácti letech je však možno s klidem říci, že tady o pár desítek milionů vůbec nemůže jít - radar je záležitost natolik pomíjivá, že by bylo jedině na místě, aby ustoupil staleté tradici slavkovské bitvy, která byla zásadním dějinným faktem, jehož památka by měla být zachována na věčné časy.
Ve všech těchto spisech a vyjádřeních se jednoznačně tvrdí, že pro plnění daného účelu je místo u Prace na kótě 326 jediné vhodné, s odvoláním na vojenské odborníky.
Všichni autoři těchto vyjádření přitom popírají - ať vědomě či nevědomě - fyzikální zákon o šíření radiového signálu, který se stejně jako světlo šíří přímočaře. Pokud tento zákon platí (a platit musí i v ČR i u armády), pak je v podstatě jedno, kde bude dotyčný radar umístěn, jediná podmínka musí být splněna, totiž podmínka volného obzoru, kterou plní v daném případě každý okolní kopec nad úrovní 326 m. Změna polohy o +/- 10-15 km je pro detekci cílů zcela nepodstatná, pouze se změní některé konstanty vyhodnocovacího programu radaru. Taková je tedy pravda o nutnosti umístění radaru na kótě 326. Jaký je tedy skutečný důvod pro tvrzení armádních činitelů? Jediným logickým důvodem je skutečnost, že v daném místě je už vybudován objekt s příslušenstvím pro pobyt posádky a provoz radaru, jehož budování na jiném místě by vyžadovalo další práci a náklady. Je tedy třeba klást otázku, zda je pro českou republiku tento vícenáklad natolik neúnosný, že je třeba k vůli tomu narušit památkový areál slavkovského bojiště? S ohledem na výoj ekonomiky státu i armády v minulých patnácti letech je však možno s klidem říci, že tady o pár desítek milionů vůbec nemůže jít - radar je záležitost natolik pomíjivá, že by bylo jedině na místě, aby ustoupil staleté tradici slavkovské bitvy, která byla zásadním dějinným faktem, jehož památka by měla být zachována na věčné časy.
RNDr. Boris Valníček, DrSc.