Ctěná redakce,
uniká mi smysl rádoby výlevu pana Škrabala z 1. prosince na adresu vzpomínkových akcí k výročí bitvy u Slavkova.
Škrabalova jistě bezmezná úcta k tisícům padlým se zjevně cítí uražena stylem vzpomínkových akcí. Nemá cenu komentovat trapné a vrcholně nevhodné autorovo sci-fi z roku 2199, sám ostatně jeho vztah k výročí slavkovské bitvy trefně charakterizuje jako blbost. Z celého programu si vybral bitvu. Ví pan Škrabal, kolikrát a kam všude se zaprodanci turistického průmyslu, jak by možná reenactory nazval, přišli poklonit památce padlých? Byli by na všech těch místech i jiní lidé, kdyby tam nebyli tito „milovníci historie bojů“? Nevedou třeba podobné akce alespoň nemnohé z přihlížejících k zamyšlení? Byl Škrabal v neděli na Prateckém kopci a sledovat tamní pietní akt? Dovede si představit, nebo snad jako správný novinář dokonce zjistit, proč se tito lidé svému koníčku věnují, jaký je jejich vztah k historii, co je na ní přitahuje? Proč autor spojuje se vzpomínkou na padlé jen sobotní bitevní ukázku? Bitevní ukázka není a nemá být pietním aktem. Což nebrání ani účastníkům ani divákům v zamyšlení nad smyslem bitvy, tažení i válek 200 starých, ani nad utrpením, jež přinesly. Naopak, je k tomu jednou z pobídek.
Škrabal nazývá bitevní ukázku „divadelní“ – zamysleme se nad obsahem toho slova. Má-li negativní konotace, pak snad v tom, že je něco „jen jako“. Vadí panu Škrabalovi, že se dnes pod Santonem nestřílí ostrými? Asi ne. Přemýšlí o tom, co píše, nebo jen tak plácá slovo ke slovu, jen aby stihl uzávěrku? A „turistický artikl“? Ze stejného soudku – pokud pan Škrabal necítí potřebu nám ozřejmit své výhrady vůči kvalitě předváděného, pak je to jen levné tlachání. Turisté jsou asi v očích pana Škrabala něčím zbytečným, škodlivým, směšným, či snad při vzpomínce na cokoli nepatřičným. „Artikl“ má ve Škrabalově mysli jako slovo převzaté z němčiny zjevně negativní rozměr. Chce říci, že je celá ukázka nekvalitně provedena, povrchní a zbytečná? Kde jsou jeho argumenty? Co je to za novinářskou práci? Jak je možné, že deník, který sám sebe označuje za seriozní, živí pisálka, který nedokáže než splodit obecné a nepříliš srozumitelné teze odsuzující jev, o němž evidentně nemá základní informace?
Jistě ne každému musí reenactement připadat zajímavý. Aktivity nadšenců, kteří si na základě studia historických prací a dobových dokumentů připravují repliky uniforem a zbraní, snaží se pochopit a osvojit si dobové vystupování v poli, na pochodu, v ležení i na přehlídce však jsou nezpochybnitelným přínosem nejen pro region. Je nepochybné, že by svou zálibu prováděli i bez diváků. A ujišťuji pana Škrabala, že řada z nich i raději. Byla by to ovšem škoda. Podobné akce probíhají v řadě zemí Evropy, všude jsou hojně navštěvované, mají pozitvní ohlasy mezi starosty obcí, zástupci regionů, států, historiky i diváky, umocňují zájem o regionální, evropskou, politickou i vojenskou historii. A – a to pan Škrabal není schopen pro neznalost tématu domýšlet – pomáhají vést širší veřejnost k zamyšlení nad smyslem obětí a hodnotami, jež stály u zrodu moderní Evropy.
Škrabalův odstaveček může svou povrchností zbytečně urazit celou řadu lidí. Je to ostuda pro celou redakci.
Jakub Samek