Napoleonův pád v anglických písních


V posledních týdnech jsem při brouzdání po internetu narazil na pár zajímavostí, které s Napoleonovým pádem souvisejí, totiž s jeho odrazem v písních dávných i nedávných. Nemám teď vůbec na mysli věci francouzské, jakými je například zlidovělá balada Eugèna Pradela „Waterloo“ (jednu sloku jsem si přeložil a použil kdysi jako motto v jedné kapitole „Orlů Napoleonovy armády“), či slavnou baladu Heinricha Heineho „Dva grenadýři“, kterou kdysi zpívávala i Ema Destinová (česky ta dojemná báseň o dvou granátnících, co se vracejí z ruského zajetí, existuje dokonce ve dvou vynikajících překladech). Napoleonovu pádu se totiž věnovali (a věnují) i ti, kterým císařovi „grognards“ říkali „Goddams“, tedy Britové.

Pokud jde o ty současné, mnozí čtenáři nepochybně znají jméno Marka Knopflera; pro ty, jimž jméno nic neříká, dodám, že jde o člena skupiny „Dire Straits“, tuším že i autora slavné „Brothers in Arms“. Ten před pár lety zařadil do svého alba poněkud countryově znějící písničku s názvem, který zní pro bonapartisty velmi odpudivě: „Done with Bonaparte“. Celý text, který je zveřejněn na mnoha webech, zní takto:

We have paid in hell since Moscow burned
As Cossacks tear us piece by piece
Our dead are strewn a hundred leagues
Though death would be a sweet release
And our Grande Armée is dressed in rags
A frozen starving beggar band
Like rats we steal each other´s scraps
Fall to fighting hand to hand

Save my soul from evil, Lord
And heal this soldier´s heart
I´ll trust in thee to keep me, Lord
I´m done with Bonaparte

What dreams he made for us to dream
Spanish skies, Egyptian sands
The world was ours, we marched upon
Our little Corporal´s command
And I lost an eye at Austerlitz
The sabre slash yet gives me pain
My one true love awaits me still
The flower of the Aquitaine

Save my soul from evil, Lord
And heal this soldier´s heart
I´ll trust in thee to keep me, Lord
I´m done with Bonaparte

I pray for her who prays for me
A safe return to my belle France
We prayed these wars would end all wars
In war we know is no romance
And I pray our child will never see
A Little Corporal again
Point toward a foreign shore
Captivate the hearts of men

Save my soul from evil, Lord
And heal this soldier´s heart
I´ll trust in thee to keep me, Lord
I´m done with Bonaparte

Pro ty méně anglofonní (jako jsem i já) přikládám hrubý překlad do češtiny (bez rýmů a dikce):

Platíme peklem od chvíle, co Moskva hořela
Jak nás kozáci trhají kus po kuse
Naši mrtví jsou rozházení stovky mil
Myslím, že smrt by byla sladkým únikem
A naše velká armáda je oděna do cárů
Zmrzlá a vyhladovělá tlupa žebráků
Jako krysy krademe jeden druhému zbytky jídla
A bojujeme holýma rukama i proti sobě

Spas mou duši od zla, Pane
a zhoj tohle srdce vojáka
Já budu věřit v Tebe, Pane
končím s Bonapartem

Jaké sny nám stvořil, abychom snili
Španělské nebe, egyptský písek.
Svět byl náš když jsme po něm mašírovali
Pod velením Malého kaprála
Já jsem ztratil oko u Slavkova
Ten švih šavle mě stále bolí
Moje jediná pravá láska na mě stále čeká,
Květ Aquitánie

Spas mou duši od zla, Pane ….

Modlím se za tu která se modlí za mě
Za bezpečný návrat k mojí Belle France
Modlíme se aby tyhle války ukončily všechno válčení
Ve válce se lásce nedaří
A já se modlím aby naše děti neviděly
znovu Malého kaprála
který by jim spoutal srdce a odvedl je
k cizím břehům

Spas mou duši od zla, Pane ….

Nutno říci, že to není nejlepší text, alespoň s pohledu pocitů Napoleonových vojáků, o nichž toho trochu vím; třetí sloka je podbízivě líbivá a nějak mi připomíná hesla hippies „Make Love not War“ z doby mého mládí…

Mnohem lepší jsou tři anglické věci dobové, z nichž první se jmenuje „Boney´s Lamentation“ či „Boney´s Abdication“, tedy „Bonyho lamentace“ či „Bonyho abdikace“. Její velebně drsná melodie je prý variací na skladbu irského harfisty Turlough O´Carolana (1670-1738) a nespíš se týká první abdikace v roce 1814. V první sloce, psané v „ich formě“, tedy v podobě, kdy Bonaparte jako kdyby zpíval sám o sobě, padají konkrétní jména: „Já byl ten, kdo porazil Wurmsera a před nímž se musel sklonit Beaulieu, kdo přemohl velké arcivévodu“ (čímž je míněn arcivévoda Karel). Ve druhé se mluví o tažení do Egypta i o Moskvě (nečerpal odtud Knopfler…?), ve třetí o porážce u Lipska a bojích s Prusy na Montmartru a celou písní se nese překvapivě hluboký obdiv k císaři Francouzů a politování nad tragickým páde… Text zní v originále takto:

Attend, you sons of high renown,
To these few lines which I pen down:
I was born to wear a stately crown,
And to rule a wealthy nation.
I am the man that beat Beaulieu,
And Wurmser´s will did then subdue;
That great Archduke I overthrew.
On every plain
My men were slain.
Grand treasures, too, I did obtain,
And got capitulation.

I did pursue the Egyptians sore,
Till Turks and Arabs lay in gore;
The rights of France I did restore
So long in confiscation.
I chased my foes through mud and mire
Till in despair my men did tire.
Then Moscow town was set on fire,
My men were lost
Through winter frost;
I ne´er before received such blast
Since the hour of my creation.

To Leipsic town my soldiers fled,
Montmartre was strewed with Prussian dead,
We marched them forth, inveterate,
To stop a bold invasion.
Farewell, my royal spouse, once more,
And offspring great, whom I adore!
And may you that great throne restore,
That is torn away,
Without delay!
Those kings of me have made a prey,
And caused my lamentation.

Další anglickou lidovou skladbou je „Napoleon Bonaparte“, tentokrát píseň o muži, jemuž zbyly jen skály na Ostrově svaté Heleny. Píseň je pravděpodobně irského původu, což vcelku vysvětluje sympatie i smutek nad osudem velkého muže, kterého i jeho choť opustila (byť se o to ve skutečnosti dost přičinil on sám…):

Now Napoleon he has done
With his wars and his fighting,
He has gone to the land
He can take no delight in.
He may set him down
And tell of the battles he has been in,
While forlorn he does mourn
On the isle of St. Helena.

Louisa does weep for her husband´s departing;
She dreams when she sleeps
And she wakes broken-hearted.
Not a friend to console
Or even those who might be with her.
While forlorn she does mourn
On the Isle of St. Helena.

The rude rushing waves
All around the shores are washing;
Now the high billows roar,
On the rough rocks are dashing.
He may look to the moon,
To the great mount of Diana.
While forlorn he does mourn
On the Isle of St. Helena.

All you that have wealth
Beware of ambition,
Lest in some degree of health
You should change your condition.
He steadfast in time,
For what´s to come you know not,
And your days they may end
On the Isle of St. Helena.

You Parliaments of War,
And your Holy Alliance,
To the prisoner of war
You may now bid defiance.
For you base intrigues
And your baser misdemeanors,
Have caused him to die
On the Isle of St. Helena

Poslední píseň je z dobového hlediska pravou lahůdkou; jmenuje se „Battle of the Windmill“, „Bitva u větrného mlýna“ (zpívá se na anglickou lidovou „The Girl I Left Behind Me“), a ten, kdo se napoleonskými válkami zabýval, si ji může hned po prvních řádcích dávat do míst i souvislostí: „V úterý ráno jsme vyšli pod velením plukovníka Frasera se šavlemi a bajonety z leštěné oceli nabroušenými jak břitva a na planině u větrného mlýna jsme třikrát provolali hurá, aby ti naproti věděli, že tu jsou Prescottovi dobrovolníci…“

Celý text zní anglicky takto:

On Tuesday morning we marched out
In command of Colonel Fraser
With swords and bayonets of polished steel
As keen as any razor.
Unto the Windmill plains we went
We gave them three loud cheers
To let them know that day below
We´re the Prescott Volunteers.
Oh, we´re the boys that feared no noise
When the cannons loud did roar
We cut the rebels left and right
When they landed on our shore.
Brave Macdonall nobly led
His men into the field;
They did not flinch, no, not an inch
Till the rebels had to yield.
He swung his sword right round his head
Saying, "Glengarrys follow me,
We´ll gain the day without delay,
And that you´ll plainly see!"
The rebels now remain at home,
We wish that they would come
We´d cut them up, both day and night,
By command of Colonel Young.
If e´er they dare return again
They´d see what we can do;
We´ll show them British play, my boys,
As we did at Waterloo.
Under Colonel Jessup we will fight,
Let him go where he will;
With powder and ball they´ll surely fall
As they did at the Windmill.
If I were like great Virgil bright
I would employ my quill;
I would write both day and night
Concerning the Windmill.
Lest to intrude I will conclude
And finish off my song,
We´ll pay a visit to Ogdensburg
And that before it´s long!

Co k těmto perličkám dodat? Snad jen to, že ti, kteří by si tyto věci chtěli do pochodu zpívat, nebo se pokusit o jejich překlad do češtiny v řeči vázané, najdou všechny melodie v midi sekvencích po zadání jména skladeb (v posledním případě nutno zadat „The Girl I Left Behind Me“ na serveru www.contemplator.com.