Učebnice dějepisu?

Napoleon, revoluce, Evropa přelomu 18. a 19. století. Co se lze k věci dočíst v některých učebnicích českých základních a středních škol? Neuvěřitelné věci. Kdyby stylem, jakým napsal pan Hlavačka učebnici dějepisu, napsal někdo jiný učebnici fyziky, bude popírat přírodní zákony.

Kromě vlastního obsahu je pobuřující již fakt, že text pro základní školy, tj. pro třináctileté či čtrnáctileté žáky, je tentýž jako text pro čtyřletá gymnázia, tj. pro ty, kdo budou zanedlouho maturovat. (M. Hlavačka: Dějepis pro 8. ročník ZŠ (novověk), SPN, Praha; M. Hlavačka: Dějepis 3 pro gymnázia a střední školy, SPN, Praha ). Ctrl c ctrl v. S odstupem několika let a odstraněním některých z vyložených nesmyslů. Celkový dojem však zůstává a s ním také kvantum věcných nedostatků, užiji-li nejmírnějšího slova. Události 200 let staré jsou v textu vyrvané z kontextu, autor usilovně hledá „hodné a zlé,“ „utlačované a utlačovatele.“ Vynáší jedny univerzální „revoluční ideály,“ které kdo zrazuje, je zlý, aniž by se autor obtěžoval přiblížit, co tedy to jsou, ty „revoluční ideály.“ Nikde prakticky ani slovo o důvodu té či oné války, ani slovo o tom, kdo komu vyhlásil válku a co od toho čekal. Pochopit z textu lze velice málo. A kdo se to naučí nazpaměť, bude ze sebe chrlit hlouposti, bude se dopouštět chyb ohledně dat, faktů a souvislostí. Například: s. 38 (ZŠ) „Díky strategickému vojenskému nadání mladého generála Napoleona Bonaparta obsadilo během roku 1796 podstatnou část severní Itálie a území levého břehu Rýna a donutilo Rakousko a Prusko k uzavření míru.

Napoleon neměl nic společného s obsazením levého břehu Rýna, Prusko uzavřelo separátní mír s Francií v dubnu 1795, Rakousko v dubnu 1797. Co si mají děti z té výše uvedené věty odnést? Co se dozvídají o situaci Francie, o situaci jejích protivníků, o důvodech konfliktu? Jak si mají popsané body časově zařadit a vidět v nich jakou souvislost?

Totéž máme pro SŠ na s. 49, mírně přepracované, autor již nehovoří o mladém generálu Bonapartovi, ale Prusko i Rakousko stále nutí k míru roku 1796.

s. 39 (ZŠ) „Generál Napoleon Bonaparte slavil v době konzulátu velká vítězství na válečných polích, což zpětně posilovalo jeho moc ve Francii. Další válkou proti koalici evropským mocností, tentokrát podpořenou Ruskem, se snažil upevnit novou rýnskou hranici a panství v severní Itálii. Velké vojevůdcovské schopnosti projevil v roce 1800 nečekaným přechodem Alp a následným vítězstvím nad rakouskou armádou u Marenga. V roce 1802 donutil Velkou Británii k podepsání míru a navrácení některých kolonií Francii.“

Třetí koalice byla podepsána v srpnu 1805, více než rok po vyhlášení císařství ve Francii. V době konzulátu skončila, v prosinci 1800, válka druhé koalice, a následovaly téměř tři roky míru (podepsaného 1801 a 1802), první pozemní válečné operace v Evropě přitom proběhnou až v září 1805. Nebudou mít žáci z uvedeného odstavce (který je prakticky totožný v učebnici pro SŠ) spíše dojem, že v průběhu konzulátu Napoleon často válčil, a že na jeho straně vystoupilo Rusko? Co si představí pod výrazem „panství v Itálii“? Měla snad Francouzská republika nějaká „panství“ v Itálii? Že by byla Anglie k míru v roce 1802 „donucena,“ je formulace mimořádně nevhodná, zcela chybí velmi podstatný vztah Francie – Rakousko. A proč má učebnice dějepisu na poč. 21. století papouškovat bonapartistickou propagandu o tom, že rozhodnutí padlo u Marenga, a když už je třeba v učebnici pro ZŠ (a SŠ) zmiňovat bitvy, pak zamlčet, že válka probíhala ještě půl roku a rozhodl ji generál Moreau u Hohenlinden?

Napoleon I. se cítil být pokračovatelem Alexandra Velikého a franckého krále Karla Velikého. Tak jako oni hodlal vytvořit velkou říši a podmanit si ostatní národy. Doba republikánských ideálů definitivně skončila. Potvrzovalo to i zrušení revolučního kalendáře a letopočtu.“

Bylo by zajímavé vědět, odkud autor učebnice čerpal tyto „pravdy,“ a proč mají být podobné úvahy součástí základního textu a ne nabídnuty k úvaze v konkurenci jiných pojetí. Co podle autora byl revoluční kalendář? Nebudou mít děti nadále dojem, že Napoleon byl blázen, a že revoluční kalendář souvisel s nějakými občanskými svobodami? Ač byl umělou a zhola zbytečnou komplikací pro jakékoli zahraniční styky Francie, nota bene obsahující výraznější matematickou chybu než kalendáře tradiční. A ty „revoluční ideály“… asi svoboda, rovnost, bratrství. Autor sám píše, že občanský zákoník potvrdil a zachoval svobody vzešlé s revoluce. Nějaké srovnání stavu občanských svobod se stavem v jiných evropských zemích v té době? Bylo ve Francii možné doplňovat armádu a námořnictvo únosy vlastních občanů jako v Británii? Byl rakouský poddaný svobodnější než občan Francouzského císařství? Ruský nevolník? A měl opravdu občan Francouzské republiky kdykoli v letech 1793-1804 více práv, jež by byl schopen vykonávat, než jaká mu byla přiznána císařstvím? Učitel by jistě měl podobné otázky v hodinách nějakým věku žáků odpovídajícím způsobem nastolit, leč učebnice mu podtrhává nohy, neboť s Napoleonem přichází období prosté revolučních ideálů.

První konzul Napoleon Bonaparte uštědřil Rakušanům několik porážek v severní Itálii a v Bavorsku. Císař Napoleon I. si již chtěl podmanit celou Evropu. Z obranných válek učinil války dobyvačné. Mezi léty 1805 a 1812 se zdálo, že mu nikdo nezabrání, aby svůj záměr naplnil.“

První konzul bojoval někdy v Bavorsku? (v učebnici pro SŠ to již autor netvrdí) Chtěl si skutečně podmanit „celou Evropu“ a byl tedy blázen? Dobyvačnými válkami je myšlena válka 3. koalice, kdy Francii de facto vyhlásila válku Británie v roce 1803, Rakousko a Rusko v roce 1805? Nebo snad válka z roku 1806, kdy Francii vyhlásilo válku Prusko, či 1807, kdy bylo poraženo Rusko, jež odmítlo mír po Slavkovu? Nebo byla dobyvačnou válka v roce 1809, kdy Francii vyhlásilo válku opět Rakousko? Co si dítě představí pod pojmem „dobyvačná válka“? Která území Francie během těchto konfliktů, na nichž jistě nesla svůj díl viny, „dobyla“? Snad ta, jež si ve trojím dělení Polska přivlastnilo Prusko, Rakousko a Rusko, a na nemž vytvořila Varšavské vévodství, přičemž dodnes je Napoleon v Polsku vnímán mimořádně pozitivně? Poražený ve válce ztrácí území a odvádí určené množství peněz, je mu omezena armáda, běda poraženému. Ale redukovat konflikty ve složitých vztazích poč. 19. století do výroku „dobyvačné války“ je trestuhodné, a obvinit z nich Francii a Napoleona je bezduchým přijetím historie, kterou napsali vítězové po roce 1815. „Dobyvačná válka“… opravdu chtěl Napoleon v roce 1812 Rusko „dobýt“, tj. vytvořit tam snad nějaký „životní prostor“ pro Francouze, či podobně? Jednal v kontextu doby nějak výjimečně, odebral-li Prusku řadu území ve prospěch svých spojenců, po vítězství v roce 1807? Jakým způsobem k oněm územím přišlo ono „nebohé“ Prusko? Nic není horšího než černobílé dějiny. V tomto duchu mají být vychovávány děti na ZŠ, potažmo dospívající na SŠ? Rakouský vliv v severní Itálii či Nizozemí byl legitimní, francouzská snaha dosáhnout téhož na úkor Rakouska nelegitimní? Čím mohl Napoleon předejít válkám, jež jsou označované jako napoleonské? Požadavky koaličních mocností byly přece několikrát formulovány: „vyklidit, vrátit, opustit.“ Učebnice o smyslu konfliktů v tomto období neříká nic, resp. vystačí si se dvěma koncepty: republika „exportuje revoluci“, což je dobré, a Napoleon „dobývá Evropu“, což je špatné. Zájmy jiných mocností a užité prostředky nejsou podstatné, nebo jsou redukovány na statečný odpor proti tyranovi. Tak plochý výklad dějin je odporný, a především zbytečný.

Příkladem nesmyslné manipulace a snad neúmyslného zatajování faktů je hned další odstavec: „V roce 1805 vypukla další koaliční válka. Francie bojovala proti silné britsko-rakousko-ruské koalici.“

Ta válka „vypukla“ v roce 1803 a přímým prvoplánovým důvodem byla francouzská nespokojenost s neplněním podmínek míru z roku 1802 Anglií, přičemž válku vyhlašovala Anglie Francii tím, že internovala francouzské lodě ve svých přístavech. Francii vyhlásilo posléze válku také Rakousko a Rusko v roce 1805. Proč to autor neuvádí? Protože to nezapadá do „jeho“ marxistického pojetí historie, v níž je Francie dobyvačným agresorem a Napoleon ničitelem pozitivní revoluce?

Britové nejdříve v námořní bitvě u Trafalgaru v říjnu 1805 zničili francouzské a španělské loďstvo„.

Nejdříve? Ještě dříve vpochodovala rakouská armáda do Bavorska, na území francouzského spojence, a to aniž by mu vyhlásilo Rakousko válku. Ještě dříve také byly zahájeny válečné operace v Itálii, kterou Rakousko pro své zájmy v oblasti považovalo za rozhodující bojiště, a Napoleonova korunovace králem Itálie byla porušením Lunévilleského míru z roku 1801 (slovo Lunéville ani Amiens se v textu nevyskytuje). Trafalgar neměl na průběh války sebemenší vliv. Vliv měl naopak dlouhodobý zásadní, protože definitivně potvrdil britskou námořní převahu, což ovšem autor dětem neříká.

Napoleon však vzápětí porazil Rakušany v jižním Německu a obsadil Vídeň. Rakouské vojsko se spojilo v Rusy a ustoupilo na Moravu.“

Bitva u Trafalgaru, 21.října, kapitulace generála Macka v Ulmu, 20. října. Jaký smysl takový text má, co dětem přináší? Z odstavce „Bitva u Slavkova“ se nedozvídají nic o důvodech konfliktu, o situaci válčících stran, o tom, co kdo od války očekával. A o průběhu války, který je druhořadý, se dozvídají jen nesmysly.

Tímto vítězstvím (u Slavkova) se stal také pánem velké části střední Evropy.“

Co to má znamenat? Že k Francii byly připojeny Čechy? Slezsko? Horní Uhry? Dolní Rakousy? Tato věta je, kromě samotného konstatování, že Napoleon u Slavkova zvítězil, jedinou větou, jíž bitvě u Slavkova autor věnuje… (v učebnici pro SŠ cituje dosti nevhodně a z kontextu vytržené pasáže Slunce nad Slavkovem prof. Uhlíře); „Napoleon se stal také pánem velké části střední Evropy“… aha, už tomu rozumím, řekne si žák, Napoleon táhl ke Slavkovu, aby se stal pánem střední Evropy, byl to dobyvatel. Konflikt mezi Británií a Francií, který měl kořeny v amienském míru, a který probíhal od roku 1803, a který je zcela zásadní pro pochopení války 3. koalice, je poněkud opomenut. O střední Evropu v tomto konfliktu skutečně ani trochu nešlo, a že válka vyvrcholila na Moravě, bylo čistě technickým výsledkem válečných operací.

V podobném stylu pokračuje autor i dále. Napoleon „zlikvidoval v Porýní velké množství malých států“ – patrně je vyraboval a města srovnal se zemí. „Rozšířil Vestfálsko… a ostatní státy spojil v roce 1806 v takzvaný Rýnský spolek.“ Tedy někdy před rokem 1806 rozšířil Vestfálsko, jež bylo ale zcela novým útvarem z roku 1807, a protože ostatní státy byly spojeny v Rýnský spolek, Württembersko, Bavorsko, Sasko a Vestfálsko do něj nepatřily?

Koncem roku 1806 porazil Napoleon pruské vojsko… Další evropská mocnost byla pokořena.“ Zčista jasna přišel a porazil pruské vojsko, čímž pokořil další evropskou mocnost, spáchal další příkoří. Že válku v roce 1806 vyhlásilo Prusko Francii, že jí komplikovalo situaci již v průběhu války roku 1805, ale pod dojmem Slavkova servilně blahopřálo Francii k vítězství, přičemž měl u sebe vyslanec také dopis zcela jiného znění pro případ Napoleonovy porážky? Není propagandistickým výmyslem, že si důstojníci pruského pluku Gardes du Corps chodili ostentativně brousit palaše o schody francouzského velvyslanectví. Nepokořilo se Prusko tak trochu samo? Resp. nebylo by od věci na poč. 21. století dětem nabídnout, ne-li jednu objektivní, pak alespoň více subjektivních historií?

s. 42 (ZŠ) „V roce 1809 se odhodlala habsburská monarchie osamoceně vystoupit proti Napoleonovi„, osamoceně v situaci, kdy byly hlavní francouzské síly na Pyrenejském poloostrově a kdy se Rakousko domnívalo, že snadno získá podporu „utlačovaných“ malých německých států. Takto řečeno ono rakouské „osamocení“, spolu s britskými subsidiemi, již vypadá jinak. A jen tak to asi děti mohou správně pochopit, jinak si udělají o Rakouském císařství dojem jaký? Že to byla statečná země, která se postavila tyranovi, ač prakticky neměla naději?

Zpočátku se rakouskému vojsku dařilo.“ Rakouské vojsko, podobně jako v roce 1805, napochodovalo do Bavorska, opět bez vyhlášení války. O týden později ustupovalo se ztrátou 50 tisích mužů a zastavilo se až u Vídně kryto Dunajem… po velkých bitvách u Řezna a Eggmühlu, které prohrálo. Jaký smysl tedy má citovaná věta? Autor ji váže k následujícímu:

Napoleon byl poprvé v otevřené bitvě u Aspern v jižním Německu poražen

Válka začala v dubnu, Vídeň kapitulovala 13. května, a bitva u Aspern proběhla ve dnech 21. a 22. května. Co ví autor o průběhu války, kterou se snaží dětem přiblížit? Co ví o bitvě u Aspern a jejím významu, tvrdí-li, ve verzi pro ZŠ, dětem, že Aspern je v jižním Německu? Jak jim vysvětlí, že v jižním Německu byl Napoleon poražen, ale přesto se dostal k Vídni? Není ostatně poněkud jednostranný, jestliže jméno bitvy, jíž Francouzi říkají podle jiné vsi Essling, bylo vyšito coby vítězství na prapory francouzských pluků? Napoleon byl poražen, nicméně porážku neuznal, a nebyla významná. Význam tohoto rakouského úspěchu spočíval jen v tom, že se válka protáhla o měsíc. Wagram, „nedaleko Vídně“, je od Vídně o několik kilometrů dál než Aspern, jež je dnes součástí města. Tisková chyba? Tohoto druhu, v učebnici dějepisu?

Je poněkud smutné, že v české učebnici dějepisu, jež zmiňuje bitvy u Marenga, Slavkova, Aspern, Trafalgaru, Borodina, není zmínka o bitvě u Znojma, druhé bitvě napoleonských válek na našem území. Bitvě, jíž se Napoleon osobně účastnil, jež trvala dva dny, a jíž se účastnilo více vojáků než bitvy u Slavkova, poslední bitvě tažení, jejíž průběh měl přímý vliv na výsledky války. Je-li přesto pochopitelné, že německý, francouzský či švédský žák ZŠ může bitvu u Znojma pominout, rozhodně by ji neměla pominout česká učebnice dějepisu, a Znojmo by mělo být jednou z událostí, jež se Čechu se základním vzdělání v souvislosti s napoleonskými válkami vybaví, neboť je součátí české historie.

atd atd atd „Ruské vojsko před Napoleonem ustupovalo a teprve před Moskvou u Borodina byla v září 1812 svedena první bitva.“ Bitva u Smolenska je tedy patrně nultou bitvou tažení. „Napoleon se domníval, že zvítězil„… neměl k tomu rozhodně méně důvodů, než arcivévoda Karel u Aspern. Zatímco Aspern je „první Napoleonovou porážkou“, francouzské vítězství u Borodina můžeme podle autora zpochybnit.

Ještě perlička na závěr… s. 43 „Byl však v krvavé řeži u Waterloo 18. června 1815 na hlavu poražen a zajat.“ Říká autor v učebnici pro ZŠ. Všechny bitvy lze označit za „krvavou řež“ a neexistuje důvod, proč tak označit v celém textu právě a jen Waterloo. Podstatnější je poslední slovo, a nemám slov, abych to okomentoval. Nevím, co by bylo horší, jestli to, že autor netuší, jakým způsobem proběhla druhá abdikace a vyhoštění Napoleona na Sv. Helenu, nebo to, že by pro nedostatek prostoru na stránce sáhl k takové absurdní zkratce.

V učebnicích pro SŠ je celá strana věnovaná zanedbatelnému až bulvárnímu problému, a sice okolnostem Napoleonovy smrti. Kdyby raději byl dětem nabídnut podobně podrobný výklad kořenů například 3. koaliční války, bývaly by mohly získat o probírané době mnohem lepší představu.

Žáci českých ZŠ, jež zakoupily tuto ministerstvem 9. 11. 1998 pod č.j. 30759/98-22 schválenou učebnici, jako jedni z mála na světě, a doufejme, že jediní, vědí, že Napoleon byl u Waterloo zajat, že Aspern je v jižním Německu, že Borodino je první bitva války roku 1812, že Napoleon Vestfálsko nejprve rozšířil a až potom založil, že v roce 1796 přiměl svými vítězstvími na levém břehu Rýna k uzavření míru Prusko, že konzul Bonaparte intenzivně válčil, že rakouská armáda v jižním Německu kapitulovala až po bitvě u Trafalgaru, že Bavorsko nebylo členem Rýnského spolku, nebo že se rakouské armádě v úvodu války roku 1809 dařilo. Obecně je jim předepsáno vědět, že dobrem přelomu 18. a 19. století jsou „revoluční ideály“ a že Napoleon tyto „revoluční ideály opustil“ a „chtěl dobýt Evropu.“ Je na místě se obávat, co se děti učí o jiných obdobích světových a českých dějin, a hrůzou vlasy na hlavě vstávají při představě, že by podobným stylem byla napsána učebnice fyziky či zeměpisu. Studenti SŠ jsou na tom nepatrně lépe, například jim pan Hlavačka nenutí, že Aspern je v jižním Německu. O skutečných důvodech konfliktů přelomu 18. a 19. století se ale ani nedozvědí nic.

Je na místě se ptát, jestli opravdu tento text napsal doc. PhDr Milan Hlavačka, CSc., jakou práci odvedli lektoři a korektoři (pokud vůbec něco opravili či měli nějaké připomínky, nelze snad ani domyslet, co musel obsahovat prvotní odevzdaný text), jakým způsobem MŠMT v roce 1998 (a v roce 2001 pro SŠ) ověřovalo obsahovou kvalitu učebnic, jimž udělovalo akreditaci a školy je na základě této akreditace kupovaly a dodnes podle nich děti vyučují.

Než takový dějepis, to opravdu raději vůbec žádný. Nezajímavým, nemastným, neslaným způsobem podaná snůška nesmyslů se rozhodně nezdá být dobrým základem solidních znalostí a zájmu o dějiny. Očekávat, že by se autor učebnice dějepisu v příslušné kapitole byť jen zcela nezávazně podíval, jakým způsobem je látka zpracována v učebnicích francouzských? Proč… stačí přece parafrázovat marxistické žvásty, které mu nejspíše utkvěly v paměti z dob středoškolských studií. Nebo snad chce pan docent tvrdit, že má jiné „prameny“, z nichž čerpal zmíněné (a další) „informace“, které zvěčnil ve své „učebnici“? Kdyby šlo o obecnou publikaci, nemělo by mnoho smyslu se jí jakkoli zabývat. Jde však o schválenou učebnici pro děti. Úroveň českého školství a úroveň vědomostí a schopnost se ve vědomostech a informacích všeho druhu orientovat, vyjadřovat se, přemýšlet, jsou diskutovaná témata. Proč k nim musí pribývat diskuse o tragické úrovni učebnic?