Věčný rébus – c. k. nebo c. a k.?

• 1649–1740 císařská [cís., císař.] armáda (kaiserliche [kais., kaiserl.] Armee)
  Do doby vlády Marie Terezie (1740–1780) byla armáda panovníků z rodu Habsburků označována jako císařská, což pramenilo z jimi dědičně držené hodnosti císařů Svaté říše římské národa německého, zahrnující kromě dědičných rakouských zemí a zemní Koruny české také většinu států na území dnešního Německa. Označoval se tak i žoldnéřská vojska, najímaná habsburskými císaři před rokem 1649.

• 1740–1745 královská [kr., král.] armáda (königliche [kön., königl.] Armee)
  Protože Marie Terezie po smrti svého otce jako žena nemohla aspirovat na důstojenství německého císaře, byla podle pragmatické sankce královnou českou, uherskou atd. Proto v prvním období její vlády nacházíme královský titul v oficiálním označení institucí, včetně královské armády.

• 1745–1889 císařsko-královská [C. K., c. k., c. kr.] armáda (kaiserlich-königliche [K. K., k. k.] Armee)
  Když byl v roce 1745 byl německým císařem zvolen manžel Marie Terezie, lotrinský vévoda František Štěpán jako císař František I. (1745–1765), vzniklo z jeho titulu císaře a jejího titulu královny označení císařsko-královský (c. k.). V české literatuře se lze zřídka setkat i se zkratkou c. kr.
• v mezidobí 1804–1806 rovněž císařská a císařsko-královská [C. a C. K., c. a c. k.] armáda (kaiserliche und kaiserlich-königliche [K. u. K. K., K. und K. K., k. u. k. k., k und k. k.] Armee)
  Císař František (1792–1835), zúčastnivší se bitvy u Slavkova, byl římskoněmeckým císařem toho jména druhým. V důsledku převratných posunů hranic na území říše však lesk jeho koruny slábl a císařský titul se stával stále více formálním. Proto pragmatickým zákonem, který byl vyhlášen za doprovodu dělových salv, vojenských přehlídek a děkovných mší, 11. října 1804 vzniklo Rakouské císařství, tedy soubor zemí, jejichž trůny Habsburkům přímo patřily – rakouských zemí, zemí Koruny české a Uher a původní korunu na hlavách Habsburků nahradila „Rudolfova“ císařská koruna. Svatá říše římská však de iure stále existovala – římsko-německý císař František II. tedy byl současně rakouským císařem Františkem I. Změnila se podoba císařského orla, objevujícího se na zástavách, mincích i dokumentech. A tento stav trval i 2. prosince 1805, kdy se Františkova dvojjedinost promítala i do oficiálního označení jeho armády – císařská a císařsko-královská (c. a c. k.). Několik set roků stará Svatá říše římská národa německého zanikla v důsledku slavkovské prohry roku 1806. Poté se znovu změnil císařský orel a všechny instituce, včetně armády, začaly být označovány jako císařsko-královské (c. k.).

• 1889–1918 císařská a královská [C. a K., c. a k.] armáda (kaiserliche und königliche [K. u. K., K. und K., k. u. k., k. und k.] Armee)[1]
  Označení c. a k. bylo pro rakousko-uherskou armádu zavedeno až 17. října 1889, kdy František Josef I. vydal Nejvyšší rozkaz, publikovaný ve Věstníku c. a k. říšského ministerstva války jako oběžník prezidiálního oddělení č. j. 55871: „Řídě se obyčejem již od svých předků sledovaným, dle něhož se název branné moci mocnářství vždy podle titulu Nejvyššího zeměpána a velitele vojska spravuje, uznal jsem za dobré naříditi právě vydaným rozkazem, aby se moje vojsko a moje válečné loďstvo od nynějška, místo dosavadního pojmenování, nazývalo císařské a královské.“ Ostatní úřady společné pro Předlitavsko i Zalitavsko (císařský dvůr, zahraniční záležitosti, finance) používaly dualistické označení c. a k. již od 14. listopadu 1867.

Můžeme se zde v této souvislosti pozastavit i nad používáním termínu „rakouská armáda“ (Österreichische Armee), vyskytujícím se i v odborné literatuře. Ten je sice výstižný, ale nikoli zcela přesný.[2] Lze se setkat i s jeho různými variantami. Například vojenské schematismy z letech 1810–1814 mají ve svém názvu výraz „rakouská císařská armáda“ (Oesterreichisch-Kaiserliche Armée). V případě nutnosti pokrytí období před i po roce 1804, kdy byl poprvé zaveden jednotný oficiální název pro celou monarchii,[3] je každý autor dříve či později „dohnán“ (zejména z jazykových důvodů i kvůli zjednodušení) k použití termínu rakouská armáda.

[1] K problematice rakouské (rakousko-uherské) státní verbální symboliky viz např. MACEK, P., UHLÍŘ, L. Dějiny policie a četnictva I.–III. Praha 1997–2001, I. díl, s. 32; TUPÝ, O., SÁČEK, K., UHLÍŘ, L. Rakouská armáda v roce 1805. In: Třetí koaliční válka. Její kořeny – její pozadí. Třebíč 2004, s. 352; UHLÍŘ, L. K rakouské oficiální terminologii v polovině 19. století. In. Sborník k 200. výročí založení brněnského měšťanského střeleckého sboru. Brno 2000, s. 151–160; TÝŽ K rakouské oficiální terminologii v roce 1866. In: Bellum 1866 č. 5/1995, s. 181–190; TÝŽ Oficiální terminologie habsburské monarchie. In: Genealogické a heraldické informace 1997. Ročenka Moravské genealogické a heraldické společnosti. Brno 1998, s. 42–46.

[2] Vzhledem k oficiálnímu označení státu je termín rakouská armáda oprávněný v letech 1804–1868, v letech 1868–1918 lze hovořit o rakousko-uherské armádě.

[3] Habsburská monarchie neměla až do roku 1804 žádný jednotný oficiální název. V letech 1804–1868 se pro ni užívaly názvy Císařství Rakousko (Kaiserthum Österreich), Rakouské císařství (Österreichisches Kaiserthum) či Rakouský císařský stát (Österreichischer Kaiserstaat), v letech 1868–1918 názvy Rakousko-uherská říše (Österreich-ungarisches Reich) nebo Rakousko-uherská monarchie čili Rakousko-uherské mocnářství (Österreich-ungarische Monarchie).