V z\u00e1stupu „mu\u017e\u016f svobody“ zauj\u00edm\u00e1 zvl\u00e1\u0161tn\u00ed m\u00edsto ten, kdo u\u017e bude nav\u017edy naz\u00fdv\u00e1n „abb\u00e9 Gr\u00e9goire“ (v Pa\u0159\u00ed\u017ei je po n\u011bm pojmenov\u00e1na i jedna ulice), a\u010dkoli byl konstitu\u010dn\u00edm biskupem. Nejen proto, \u017ee z\u016fstal neochv\u011bjn\u011b a\u017e do sv\u00e9 smrti kn\u011bzem-ob\u010danem par excellence, necitliv\u00fdm v\u016f\u010di v\u0161em politick\u00fdm klik\u00e1m, i za Napoleona – „\u0158ad\u00ed mne do t\u0159\u00eddy t\u011bch, kdo, proto\u017ee nejsou p\u0159\u00edstupni tomu, aby byli koupeni, mus\u00ed b\u00fdt rozdrceni“, mohl napsat ve sv\u00fdch M\u00e9moires – ale tak\u00e9 a p\u0159edev\u0161\u00edm proto, \u017ee m\u011bl v\u00e1\u0161e\u0148 pro v\u0161eobecn\u00e9. Na rozd\u00edl od utopist\u016f Osv\u00edcenstv\u00ed, Henri-Baptiste Gr\u00e9goire mobilizoval dosti brzy sv\u00e9 s\u00edly pro nejv\u011bt\u0161\u00ed kauzy lidstva: svobodu pro \u017didy, osvobozen\u00ed \u010dernoch\u016f (zvl\u00e1\u0161t\u011b na Haiti), osud chud\u00fdch a poni\u017eovan\u00fdch, v grandi\u00f3zn\u00ed vizi jak\u00e9si konfederace v\u011bdc\u016f, filozof\u016f a teolog\u016f cel\u00e9 Evropy, kte\u0159\u00ed by se dali spole\u010dn\u011b do d\u00edla, aby velebili dobrodin\u00ed k\u0159es\u0165anstv\u00ed od jeho po\u010d\u00e1tk\u016f (a to se mu t\u00e9m\u011b\u0159 poda\u0159ilo roku 1796, kdy zalo\u017eil Spole\u010dnost k\u0159es\u0165ansk\u00e9 filozofie) a aby znovu sjednotili odd\u011blen\u00e9 c\u00edrkve (M\u00e9moire sur les moyens de parvenir \u00e0 la r\u00e9union des \u00e9glises grecques et latines \/Pam\u011btn\u00ed spis o prost\u0159edc\u00edch k dosa\u017een\u00ed op\u011btn\u00e9ho sjednocen\u00ed \u0159eck\u00fdch a latinsk\u00fdch c\u00edrkv\u00ed\/, 1. \u010dervna 1814).<\/p>\n
Osud tohoto mlad\u00e9ho mu\u017ee z Lotrinska, narozen\u00e9ho 4. prosince 1750 ve Veho u Lun\u00e9ville, syna prost\u00e9ho krej\u010d\u00edho, byl exempl\u00e1rn\u00edm p\u0159\u00edkladem slu\u017eby prorock\u00fdm intuic\u00edm. Byl to ale tak\u00e9 tak komplexn\u00ed osud, \u017ee posud nena\u0161el p\u0159es nekone\u010dnou \u0159adu d\u00edl\u010d\u00edch studi\u00ed[1] velkou monografii, kterou si zasluhuje, ale tak\u00e9 osud dosti paradoxn\u00ed, nebo\u0165 tento dobrodinec lidstva se stane nejpomlouvan\u011bj\u0161\u00edm mu\u017eem Francie, zvl\u00e1\u0161t\u011b v pr\u016fb\u011bhu volebn\u00ed kampan\u011b z roku 1819, kdy byl podporov\u00e1n liber\u00e1ly a zvolen poslancem za Is\u00e8re. Jako mu\u017e, poznamenan\u00fd potupn\u00fdm znamen\u00edm kralovraha, bez ohledu na d\u016fkazy, kter\u00e9 potvrzovaly opak, bude muset poslanec Gr\u00e9goire sn\u00e9st na\u0159\u010den\u00ed nikoli z neplatnosti volby, ale z osobn\u00ed nehodnosti, co\u017e byl bezprecedentn\u00ed p\u0159\u00edpad, kter\u00fd pohor\u0161il ty, kdo otev\u0159en\u011bji vystupovali jako antiklerik\u00e1lov\u00e9, po\u010d\u00ednaje Stendhalem, kter\u00fd ho prohl\u00e1sil za „nej\u010destn\u011bj\u0161\u00edho mu\u017ee Francie“.<\/p>\n
Proto\u017ee v mez\u00edch tohoto \u010dl\u00e1nku nebylo mo\u017eno shrnout, a to ani ve velk\u00fdch lini\u00edch, \u017eivot a d\u00edla (jde o 427 ofici\u00e1ln\u011b evidovan\u00fdch titul\u016f, tis\u00edce list\u016f, atd.) abb\u00e9 Gr\u00e9goira[2], navrhneme alespo\u0148 interpreta\u010dn\u00ed kl\u00ed\u010d. To, co fascinuje jeho p\u0159\u00e1tele a dr\u00e1\u017ed\u00ed jeho protivn\u00edky, je \u010dlov\u011bk, „nasazen\u00fd“ v logice, kterou trp\u011bliv\u011b konstruuje tak, \u017ee se informuje, b\u00e1d\u00e1 na sv\u00e9m poli ve Francii a v Evrop\u011b a setk\u00e1v\u00e1 se s politick\u00fdmi, c\u00edrkevn\u00edmi i intelektu\u00e1ln\u00edmi osobnostmi, kter\u00e9 stoj\u00ed v pop\u0159ed\u00ed jeho stolet\u00ed.<\/p>\n
Tato logika s sebou v podstat\u011b nese t\u0159i etapy, odpov\u00eddaj\u00edc\u00ed rozhoduj\u00edc\u00edm moment\u016fm Gr\u00e9goirova \u017eivota a \u010dasto i rozhoduj\u00edc\u00edm moment\u016fm Francie. Za ancien r\u00e9gime podstoupil intelektu\u00e1ln\u00ed z\u00e1pas proti v\u0161em despotism\u016fm, \u010d\u00edm\u017e si z\u00edskal – ji\u017e tak dost p\u0159ehnanou – pov\u011bst jansenisty. Jeho prvn\u00ed \u00fasp\u011b\u0161n\u00e9 z\u00e1pasy z n\u011bj p\u0159irozen\u011b u\u010dinily bojovn\u00edka za Deklaraci pr\u00e1v \u010dlov\u011bka. Proto\u017ee ji shledal okle\u0161t\u011bnou o deklaraci „pr\u00e1v Boha“, zd\u00e1lo se mu b\u00fdt nezbytn\u00fdm j\u00edt je\u0161t\u011b d\u00e1l, a\u017e k symbi\u00f3ze k\u0159es\u0165ana a ob\u010dana: tu na\u0161el p\u0159edev\u0161\u00edm v „n\u00e1rodn\u00edm n\u00e1bo\u017eenstv\u00ed“, ide\u00e1lu z roku 1789, ale cht\u011bl ji zdokonalit zrodem „republik\u00e1nsk\u00e9ho k\u0159es\u0165anstv\u00ed“ (po zru\u0161en\u00ed monarchie 10. srpna 1792), co\u017e byl dokonal\u00fd v\u00fdraz jeho politick\u00e9 teologie, o n\u00ed\u017e se domn\u00edval, \u017ee ji bude moci \u017e\u00edt uprost\u0159ed konstitu\u010dn\u00ed c\u00edrkve, jej\u00ed\u017e skute\u010dnou mor\u00e1ln\u00ed hlavou se po obdob\u00ed Teroru stal. Jakoby rozdrcen svou vlastn\u00ed logikou, se Gr\u00e9goire objev\u00ed v panth\u00e9onu pora\u017een\u00fdch revoluce \u2026 pot\u00e9, co rozsel setbu k\u0159es\u0165ansko-demokratick\u00e9 budoucnosti, kter\u00e1 bude pot\u0159ebovat ke sv\u00e9mu prosazen\u00ed t\u00e9m\u011b\u0159 cel\u00e9 stolet\u00ed, ani\u017e by si v\u017edy uv\u011bdomovala dluh, kter\u00fd m\u00e1 v\u016f\u010di sv\u00e9mu inici\u00e1torovi.<\/p>\n
1. Mu\u017e v\u0161eobecn\u00e9ho proti partikul\u00e1rn\u00edm despotism\u016fm.<\/p>\n
Pro Gr\u00e9goira, bystr\u00e9ho pozorovatele a podivuhodn\u00e9ho kosmopolitn\u00edho \u010dten\u00e1\u0159e, p\u0159edstavovalo Lotrinsko experiment\u00e1ln\u00ed pole v\u0161ech proud\u016f Osv\u00edcenstv\u00ed, kter\u00e9 se, od Anglie (p\u0159es Holandsko) po It\u00e1lii, od jansenist\u016f francouzsk\u00e9ho „nitern\u00e9ho sv\u011bdom\u00ed“ a\u017e po r\u00fdnsk\u00fd febronianismus, v tomto kraji m\u00eds\u00ed, konfrontuj\u00ed a \u010din\u00ed z n\u011bj z\u00e1kladnu k\u0159es\u0165ansk\u00e9ho Osv\u00edcenstv\u00ed, kter\u00e9 bylo programem v\u0161\u00ed jeho past\u00fd\u0159sk\u00e9 a politick\u00e9 \u010dinnosti.<\/p>\n
Zprvu u abb\u00e9 Cherriera, far\u00e1\u0159e v Embermesnil, po n\u011bm\u017e nastoup\u00ed roku 1782 a kter\u00fd ho nau\u010dil gramatice Port-Royalu, Racina a P\u00edsma Svat\u00e9ho, posl\u00e9ze na univerzit\u011b v Nancy a ve velk\u00e9m semin\u00e1\u0159i v Met\u00e1ch, kde se mezi jin\u00fdmi setk\u00e1 s profesorem teologie, lazaristou A. Lamourettem, budouc\u00edm konstitu\u010dn\u00edm biskupem d\u00e9partementu Rh\u00f4ne-et-Loire, kter\u00fd byl Mirabeauov\u00fdm poradcem a mo\u017en\u00e1 i t\u00edm, kdo vymyslel pojem „k\u0159es\u0165ansk\u00e9 demokracie“[3], objevuje nezbytnost kritiky „despotismu“. Ne po zp\u016fsobu „filozof\u016f“, kte\u0159\u00ed z n\u00ed ud\u011blali leitmotiv Osv\u00edcenstv\u00ed, a je\u0161t\u011b m\u00e9n\u011b prost\u0159ednictv\u00edm filozoficko-teologick\u00fdch koment\u00e1\u0159\u016f Lessinga a Kanta, jeho\u017e „temn\u00e1 metafyzika“ (sic) ho rozho\u0159\u010d\u00ed, stejn\u011b jako v\u0161echny francouzsk\u00e9 klasiky jeho generace, ale sp\u00ed\u0161e ve sv\u011btle ecclesia antiquior, co\u017e bylo t\u00e9ma drah\u00e9 ka\u017ed\u00e9mu katolick\u00e9mu osv\u00edcenci.<\/p>\n
Jedin\u011b n\u00e1vrat k teologick\u00e9, liturgick\u00e9 a ekleziologick\u00e9 praxi apo\u0161tolsk\u00fdch dob a prvn\u00edch koncil\u016f, a to doktrin\u00e1ln\u00ed a \u00b4historickou\u00b4 cestou, u\u010din\u00ed konec degeneraci c\u00edrkve, kter\u00e1 sv\u00fdm zneu\u017e\u00edv\u00e1n\u00edm moci, p\u0159\u00edli\u0161n\u00fdm materi\u00e1ln\u00edm bohatstv\u00edm, sv\u00fdmi politick\u00fdmi kompromisy, plod\u00ed a podporuje v\u0161echny despotismy, v jejich\u017e st\u00ednu se mno\u017e\u00ed pov\u011bry, sv\u00e1zan\u00e9 s lidov\u00fdm tm\u00e1\u0159stv\u00edm. Osvobodit \u010dlov\u011bka z jeho soci\u00e1ln\u00edho \u00fatlaku a z jeho kulturn\u00ed m\u00e9n\u011bcennosti, znamen\u00e1 pozdvihnout ho k d\u016fstojnosti k\u0159es\u0165ana i ob\u010dana st\u00e1tu, pod znamen\u00edm „rozumn\u00e9ho kultu“, kter\u00fd Pavel doporu\u010duje \u0158\u00edman\u016fm (\u0158\u00edm, kap. 12). To je zakl\u00e1daj\u00edc\u00ed text katolick\u00e9ho Osv\u00edcenstv\u00ed, proto\u017ee rationabile obsequium otev\u00edr\u00e1 cestu nov\u00e9 n\u00e1bo\u017eensk\u00e9 antropologii, vlastn\u00ed politick\u00e9mu modelu c\u00edrkve „zodpov\u011bdn\u00fdch k\u0159es\u0165an\u016f“ ve jm\u00e9nu obecn\u00e9ho kr\u00e1lovsk\u00e9ho kn\u011b\u017estv\u00ed k\u0159es\u0165an\u016f. Tato formulace se doslovn\u011b objevuje v \u0159e\u010di advok\u00e1ta a kanonisty Camuse, budouc\u00edho prvn\u00edho archiv\u00e1\u0159e Francie, k \u00dastavod\u00e1rn\u00e9mu shrom\u00e1\u017ed\u011bn\u00ed, z 27. listopadu 1790[4]. Inspiruje se t\u00edmto teologick\u00fdm augustinismem, p\u011bstovan\u00fdm v\u0161emi Osv\u00edcenci z\u00e1padn\u00ed Evropy, a praktikovan\u00fdm exempl\u00e1rn\u00edm zp\u016fsobem v Port-Royalu.<\/p>\n
Sta\u010d\u00ed to k tomu, aby \u010dlov\u011bk byl jansenistou? T\u00edm, \u017ee ze sebe ud\u011blal prvn\u00edho historika tohoto \u00b4kl\u00e1\u0161tera\u00b4 Gr\u00e9goire uk\u00e1zala v \u010dem a pro\u010d hodl\u00e1 roz\u0161\u00ed\u0159it odpov\u011b\u010f t\u00edm, \u017ee ji zasad\u00ed do \u0161ir\u0161\u00edch perspektiv. Je jist\u011b osloven modelem ecclesia antiquior, kter\u00fd podle jeho n\u00e1zoru \u017eily jepti\u0161ky a messieurs z Port-Royalu: tedy pokorou \u017eivota, spojenou s l\u00e1skyplnou p\u00e9\u010d\u00ed o chud\u00e9 a o d\u011bti z \u00b4mal\u00fdch \u0161kol\u00b4; zbo\u017enost\u00ed nep\u0159\u00e1telskou k barokn\u00edmu p\u0159epychu, postavenou do slu\u017eby \u00b4pam\u011bti\u00b4 C\u00edrkve, o\u010di\u0161t\u011bn\u00e9 ch\u00e1p\u00e1n\u00edm P\u00edsma a kritick\u00fdm studiem tradice. Nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00fdch pochyb o tom, \u017ee ho Port-Royal p\u0159itahuje nejen jako teologicko-politick\u00e1 \u00b4strana\u00b4, jak\u00e9si d\u016fv\u011brn\u00e9 shrom\u00e1\u017ed\u011bn\u00ed, ale jako univers\u00e1ln\u00ed m\u00edsto k\u0159es\u0165anstv\u00ed na cest\u011b obnovy, i prost\u0159ednictv\u00edm demokratick\u00fdch struktur komunity messieurs. Ale takov\u00e9 m\u00edsto ekleziologick\u00e9 v\u0161eobecnosti je tak\u00e9 symbolem mart\u00fdria, zp\u016fsoben\u00e9ho politicko-n\u00e1bo\u017eensk\u00fdm despotismem. To se jev\u00ed v absolutismu Ludv\u00edka XIV., pro kter\u00fd nem\u00e1 dostate\u010dn\u011b tvrd\u00e1 slova: „Po dlouh\u00fd \u010das byla za jeho vl\u00e1dy Francie pokryta vav\u0159\u00edny v\u00edt\u011bzstv\u00ed a hadry b\u00eddy. Zem\u0159el prov\u00e1zen chv\u00e1lou b\u00e1sn\u00edk\u016f a nen\u00e1vist\u00ed n\u00e1rod\u016f“. A je to t\u00fd\u017e despotismus, dod\u00e1v\u00e1, kter\u00fd zv\u00edt\u011bz\u00ed nad p\u0159\u00edse\u017en\u00fdmi kn\u011b\u017e\u00edmi (Ruines de Port-Royal \/Z\u0159\u00edceniny Port-Royalu\/, 1801).<\/p>\n
V t\u00e9to dob\u011b si z\u00edskal n\u00e1rodn\u00ed proslulost t\u00edm, \u017ee se mu dostalo uzn\u00e1n\u00ed ze strany metsk\u00e9 Akademie za d\u00edlo Essai sur la r\u00e9g\u00e9n\u00e9ration physique, morale et politique des Juifs \/ Esej o fyzick\u00e9, mor\u00e1ln\u00ed a poltick\u00e9 regeneraci \u017did\u016f\/ (1788), j\u00edm\u017e cht\u011bl navr\u00e1tit d\u016fstojnost t\u011bmto proskribovan\u00fdm osob\u00e1m k\u0159es\u0165ansk\u00fdch st\u00e1t\u016f. To vysv\u011btluje i jeho volbu do Gener\u00e1ln\u00edch stav\u016f: „P\u0159i\u0161el jsem do \u00dastavod\u00e1rn\u00e9ho shrom\u00e1\u017ed\u011bn\u00ed rozhodnut h\u00e1jit tam v\u011bc \u017did\u016f“. \u010casto doch\u00e1zelo k nedorozum\u011bn\u00edm ohledn\u011b tak v\u00fdznamn\u00e9ho term\u00ednu „regenerace“. Gr\u00e9goirovou my\u0161lenkou bylo ud\u011blat ze \u017did\u016f plnopr\u00e1vn\u00e9 ob\u010dany, tedy „regenerovan\u00e9“, to znamen\u00e1 schopn\u00e9 vstoupit jako osoby do roz\u0161\u00ed\u0159en\u00e9ho k\u0159es\u0165ansk\u00e9ho spole\u010denstvu, a ne h\u00e1jit zvl\u00e1\u0161tnost \u017eidovsk\u00e9ho \u00b4n\u00e1roda\u00b4. Paradoxem tohoto mu\u017ee v\u0161eobecn\u00e9ho je to, \u017ee nebude nikdy bojovat za ekumenismus v modern\u00edm slova smyslu, a to ani tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159 sv\u00fdm protestantsk\u00fdm p\u0159\u00e1tel\u016fm. Z\u016fst\u00e1v\u00e1 v\u017edy jist\u011b p\u0159\u00edli\u0161 „tridentsk\u00fdm“, aby mohl uskute\u010dnit tento kvalitativn\u00ed skok.<\/p>\n
Bojovn\u00edk za Prohl\u00e1\u0161en\u00ed pr\u00e1v \u010dlov\u011bka a ob\u010dana z roku 1789.<\/p>\n
Od Gr\u00e9goira, se jako od osobnosti prvn\u00edho \u0159\u00e1du p\u0159i spojen\u00ed T\u0159et\u00edho stavu s v\u011bt\u0161\u00ed \u010d\u00e1st\u00ed kl\u00e9ru, je\u017e m\u011blo zm\u011bnit Gener\u00e1ln\u00ed stavy v N\u00e1rodn\u00ed \u00fastavod\u00e1rn\u00e9 shrom\u00e1\u017ed\u011bn\u00ed, o\u010dek\u00e1valo, \u017ee bude jedn\u00edm z nejohniv\u011bj\u0161\u00edch obr\u00e1nc\u016f Prohl\u00e1\u0161en\u00ed pr\u00e1v \u010dlov\u011bka a ob\u010dana. Skute\u010dn\u011b se zapsal do v\u00fdboru, kter\u00fd byl pov\u011b\u0159en redakc\u00ed textu a ne do c\u00edrkevn\u00edho v\u00fdboru, kter\u00fd m\u011bl, krom jin\u00e9ho, p\u0159edlo\u017eit Civiln\u00ed konstituci kl\u00e9ru.<\/p>\n
Jde snad o bezvadnou logiku postoje, na kter\u00fd si navykl za star\u00e9ho re\u017eimu a je\u017e ho dovede a\u017e k oportunistick\u00e9mu republik\u00e1nstv\u00ed? Tento \u010dlov\u011bk je v\u0161ak mnohem slo\u017eit\u011bj\u0161\u00ed, jak to vypl\u00fdv\u00e1 z popisu, kter\u00fd n\u00e1m s vz\u00e1cnou p\u0159esnost\u00ed poskytl poslanec Thibeaudeau, kter\u00fd byl jeho p\u0159\u00edtelem a\u017e do smrti. Uchoval si p\u0159esnou vzpom\u00ednku na sv\u00e9ho lotrinsk\u00e9ho kolegu, jak\u00fd byl na vrcholu sv\u00e9 sl\u00e1vy: „A\u010dkoli byl kn\u011bzem a\u017e po ko\u0159\u00ednky vlas\u016f a v hloubce sv\u00e9 du\u0161e, byl jedn\u00edm z poslanc\u016f, k nim\u017e jsem choval nejv\u011bt\u0161\u00ed sympatie a \u00factu. M\u011bl tolik dobr\u00e9 v\u00edry, horoucnosti, odvahy a osobn\u00edho nasazen\u00ed, byl takov\u00fdm vlastencem a revolucion\u00e1\u0159em \u2026 Ani\u017e by se otev\u0159en\u011b prohl\u00e1sil za republik\u00e1na, \u00fapln\u011b tak jednal a byl za n\u011bj pova\u017eov\u00e1n. Ani\u017e by byl n\u011bjak\u00fdm zvl\u00e1\u0161tn\u00edm \u0159e\u010dn\u00edkem, promlouval state\u010dn\u011b, ohniv\u011b a snadno“. Je t\u0159eba dodat, \u017ee se jeho \u0159e\u010dnick\u00fdch vystoupen\u00ed ob\u00e1vali, proto\u017ee byla stra\u0161liv\u011b podlo\u017eena doklady. Nehled\u011b na \u0161\u00ed\u0159i t\u00e9mat, kter\u00e1 se rozp\u00ednaj\u00ed od n\u00e1bo\u017eenstv\u00ed a\u017e k zem\u011bd\u011blstv\u00ed, p\u0159es univerz\u00e1lnost francouz\u0161tiny \u010di zalo\u017een\u00ed Konzervato\u0159e pro um\u011bn\u00ed a \u0159emesla, jsme napln\u011bni \u00fa\u017easem nad bohatstv\u00edm a p\u0159esnost\u00ed odkaz\u016f a pozn\u00e1mek, kter\u00e9 charakterizuj\u00ed i tu nejmen\u0161\u00ed petici a ka\u017edou z jeho rozprav (kter\u00fdch je v\u00edc ne\u017e tis\u00edc!).<\/p>\n
Jako nep\u0159\u00edtel v\u0161ech etiket – co\u017e pro n\u011bj bude p\u0159edstavovat sou\u010dasn\u011b v\u00fdhodu, ale za Teroru i riziko – tento mu\u017e nezlomn\u00fdch z\u00e1sad, kter\u00fd si nikdy nel\u00e1me p\u0159\u00edli\u0161 hlavu t\u00edm, zda byl pochopen a je\u0161t\u011b m\u00e9n\u011b se star\u00e1 o to, aby byl „h\u00fd\u010dk\u00e1n“, jak \u010dasto opakuje, se pono\u0159il dostate\u010dn\u011b do studia d\u011bjin, a zvl\u00e1\u0161t\u011b d\u011bjin c\u00edrkve, aby odhalil, \u017ee ka\u017ed\u00fd velk\u00fd p\u0159elom p\u0159edch\u00e1z\u00ed povst\u00e1n\u00ed sv\u011bdom\u00ed. Co je zran\u011bn\u00e9 a ura\u017een\u00e9 sv\u011bdom\u00ed? Jak\u00fd v\u00fdk\u0159ik vyr\u00e1\u017e\u00ed pod t\u00edhou \u00fatlaku ze sv\u011bdom\u00ed tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159 lhostejn\u00e9mu vesm\u00edru? Kam a\u017e a jak\u00fdmi cestami m\u016f\u017ee doj\u00edt sv\u011bdom\u00ed, jemu\u017e hroz\u00ed zni\u010den\u00ed ze strany politick\u00fdch, n\u00e1bo\u017eensk\u00fdch a ideologick\u00fdch apar\u00e1t\u016f? To jsou p\u0159ekvapiv\u011b modern\u00ed ot\u00e1zky, kter\u00fdmi \u017eije Gr\u00e9goire, jen\u017e je zprvu a p\u0159edev\u0161\u00edm „mstitelem“ v\u0161ech, kdo nemaj\u00ed hlas, d\u0159\u00edve ne\u017e bude s\u00e1m uml\u010den stane se ob\u011bt\u00ed sv\u00fdch vlastn\u00edch po\u017eadavk\u016f.<\/p>\n
Ve skute\u010dnosti, s v\u00fdjimkou jansenistick\u00e9 krize – a to mnoh\u00e9 odhaluje – Gr\u00e9goire d\u00e1v\u00e1 p\u0159ednost slovu „srdce“, je\u017e tolik vyjad\u0159uje v jazyce Osv\u00edcenstv\u00ed, p\u0159ed slovem „sv\u011bdom\u00ed“, ale rovnocennost obou slov je u n\u011bj z\u0159ejm\u00e1. A lidsk\u00e9 srdce m\u00e1 vrozenou pot\u0159ebu svobody, spravedlnosti a \u0161t\u011bst\u00ed, t\u00e9to st\u00e1l\u00e9 a dialektick\u00e9 trilogie. Pot\u0159ebu, j\u00ed\u017e n\u00e1bo\u017eenstv\u00ed „posv\u011bcuje“. Nem\u016f\u017ee tedy, na rozd\u00edl od ostatn\u00edch poslanc\u016f, p\u0159ipustit, \u017ee by \u010dlov\u011bk byl autorem sv\u00e9ho pr\u00e1va (Kant).<\/p>\n
Na rozd\u00edl od p\u0159edstavy, kter\u00e1 se obecn\u011b tvrd\u00ed, zrod tohoto prohl\u00e1\u0161en\u00ed byl pracn\u00fd a dlouh\u00fd: \u0161lo o pln\u00fdch patn\u00e1ct redak\u010dn\u00edch n\u00e1vrh\u016f, v\u00edce nebo m\u00e9n\u011b dob\u0159e obhajovan\u00fdch \u0161estapades\u00e1ti \u0159e\u010dn\u00edky, od 9. \u010dervence do 26. srpna 1789. Na po\u010d\u00e1tku srpna podstoupili choulostivou debatu o p\u0159edmluv\u011b Prohl\u00e1\u0161en\u00ed. A znovu se obr\u00e1tili k americk\u00e9mu modelu z roku 1776\u2026 aby se konstatovalo, \u017ee je tam B\u016fh v\u00fdslovn\u011b jmenov\u00e1n. Co maj\u00ed ud\u011blat v p\u0159\u00edpad\u011b francouzsk\u00e9ho prohl\u00e1\u0161en\u00ed?<\/p>\n
Gr\u00e9goire okam\u017eit\u011b smetl rozpaky sv\u00fdch koleg\u016f, a, jak to \u010dasto d\u011blal, od z\u00e1kladu ot\u00e1zku prom\u011bnil. Nejenom \u017ee B\u016fh bude zm\u00edn\u011bn – to bude posledn\u00ed \u00fastupek, kter\u00e9ho se mu dostane – ale logika vel\u00ed, aby se, vyjmenov\u00e1vaj\u00ed-li se nezciziteln\u00e1 pr\u00e1va \u010dlov\u011bka, „hovo\u0159ilo o Tom, od koho je dost\u00e1v\u00e1 a kdo mu ukl\u00e1d\u00e1 povinnosti \u2026 o Bohu!“. A v pam\u00e1tn\u00e9m zased\u00e1n\u00ed 18. srpna \u017e\u00e1d\u00e1 lotrinsk\u00fd poslanec, aby Prohl\u00e1\u0161en\u00ed lidsk\u00fdch pr\u00e1v bylo prov\u00e1zeno Prohl\u00e1\u0161en\u00edm o na\u0161ich povinnostech v\u016f\u010di Bohu, nebo\u0165 „\u010dlov\u011bk nebyl vr\u017een na kousek zem\u011b, kter\u00fd ob\u00fdv\u00e1, n\u00e1hodou; v\u0161echno vede tuto druhotnou bytost k jej\u00ed prvn\u00ed p\u0159\u00ed\u010din\u011b“, proto\u017ee je \u010d\u00e1ste\u010dkou v\u011bdom\u00ed Boha cel\u00e9ho vesm\u00edru! Bude t\u0159eba \u010dekat a\u017e na \u00dastavu z roku III (1795), aby byly zm\u00edn\u011bny „povinnosti“ \u010dlov\u011bka.<\/p>\n
Gr\u00e9goire v\u0161ak tak\u00e9 jako p\u0159edch\u016fdce antropologie „n\u00e1rodn\u00edho n\u00e1bo\u017eenstv\u00ed“ neopomenul form\u00e1ln\u011b pop\u0159\u00edt t\u00e9zi \u0158\u00edma, kter\u00fd m\u011bl v \u00famyslu ob\u017ealovat „bezuzdnou svobodu“ (proto\u017ee licentia zaujala m\u00edsto libertas), obsa\u017eenou v „zavr\u017een\u00edhodn\u00e9 filozofii pr\u00e1v \u010dlov\u011bka“ (breve Quod aliquantum z b\u0159ezna 1791). Navzdory v\u0161em usiloval o rozvoj d\u016fsledk\u016f „n\u00e1rodn\u00edho n\u00e1bo\u017eenstv\u00ed“ a s \u00fasp\u011bchem zn\u00e1sobil v l\u00e9tech 1789-1790 po\u010det sv\u00fdch vystoupen\u00ed ve prosp\u011bch \u017did\u016f a „barevn\u00fdch lid\u00ed“, kte\u0159\u00ed si zapamatovali jeho jm\u00e9no a\u017e po Antily. Krom jin\u00e9ho zachoval i soci\u00e1ln\u00ed m\u00edr, kdy\u017e po dvaasedmdes\u00e1t hodin p\u0159edsedal \u00dastavod\u00e1rn\u00e9mu shrom\u00e1\u017ed\u011bn\u00ed, oble\u017een\u00e9mu po p\u00e1du Bastily neklidn\u00fdm davem. Zkrotil tribuny a navr\u00e1til d\u016fv\u011bru sv\u00fdm koleg\u016fm: „Nau\u010dme tento lid, kter\u00fd n\u00e1s obklopil, \u017ee teror v\u016fbec nen\u00ed pro n\u00e1s \u2026 Zachr\u00e1n\u00edme rod\u00edc\u00ed se svobodu, i za tu cenu, \u017ee bychom se poh\u0159bili pod troskami tohoto s\u00e1lu“. Kdo si v\u016fbec tehdy uv\u011bdomuje uprost\u0159ed jednohlasn\u00e9ho potlesku, \u017ee ten nepolep\u0161iteln\u00fd liber\u00e1l p\u00e1dn\u011b ohla\u0161uje, \u017ee ho nikdy nedonut\u00ed k tomu, aby sm\u011b\u0161oval demagogick\u00e1 hnut\u00ed mysli s politickou etikou, je\u017e mus\u00ed p\u0159edstavovat chloubu demokracie, zvl\u00e1\u0161t\u011b v jej\u00edch prvn\u00edch kroc\u00edch?<\/p>\n
3. Mo\u017enosti a meze republik\u00e1nsk\u00e9ho k\u0159es\u0165anstv\u00ed po roce 1792.<\/p>\n
Takov\u00e1to politick\u00e1 etika se m\u016f\u017ee vyj\u00e1d\u0159it jen v principech „n\u00e1rodn\u00edho n\u00e1bo\u017eenstv\u00ed“. A to je p\u0159esn\u011b titul jednoho \u00fasp\u011b\u0161n\u00e9ho d\u00edla Claude Faucheta, vik\u00e1\u0159e od pa\u0159\u00ed\u017esk\u00e9ho Sv. Rocha, budouc\u00edho konstitu\u010dn\u00edho biskupa z Calvadosu. Tento leader pokrok\u00e1\u0159sk\u00e9ho k\u0159\u00eddla \u00dastavod\u00e1rn\u00e9ho shrom\u00e1\u017ed\u011bn\u00ed rozv\u00edj\u00ed silnou my\u0161lenku, sd\u00edlenou roku 1789 v\u0161emi: k\u0159es\u0165an bude t\u00edm nejlep\u0161\u00edm ob\u010danem, proto\u017ee katolicismus d\u00edky moci \u00dastavy je a z\u016fstane „dominantn\u00edm“ n\u00e1bo\u017eenstv\u00edm. Jak by mohl b\u00fdt v tomto op\u011btn\u00e9m potvrzen\u00ed k\u0159es\u0165ansk\u00e9ho spole\u010denstv\u00ed s katolickou dominantou z\u00e1kon ateistick\u00fd? To je nemo\u017en\u00e9. Hypot\u00e9za se zd\u00e1 b\u00fdt tak absurdn\u00ed, \u017ee dal\u0161\u00ed vlasteneck\u00fd nad\u0161enec, kartuzi\u00e1n Dom Gerle (kter\u00e9ho zv\u011b\u010dnil David na sv\u00e9m obraze P\u0159\u00edsahy v M\u00ed\u010dovn\u011b), navrhuje roku 1790, aby N\u00e1rodn\u00ed shrom\u00e1\u017ed\u011bn\u00ed prost\u011b uz\u00e1konilo katolicismus jako st\u00e1tn\u00ed n\u00e1bo\u017eenstv\u00ed, ani\u017e by si p\u0159itom uv\u011bdomil, \u017ee to by znamenalo zpochybnit ob\u010dansk\u00e1 pr\u00e1va protestant\u016f a \u017did\u016f.<\/p>\n
Z\u016fst\u00e1v\u00e1 skute\u010dnost\u00ed, \u017ee presti\u017e „n\u00e1rodn\u00edho n\u00e1bo\u017eenstv\u00ed“ je p\u0159\u00edtomna v duchu mnoh\u00fdch a napl\u0148uje je klidem v apote\u00f3ze slavnosti Federace ze 14. \u010dervence 1790. O dva dny d\u0159\u00edve, dvan\u00e1ct\u00e9ho \u010dervence, byla vyhl\u00e1\u0161ena Civiln\u00ed konstituce kl\u00e9ru, potvrzen\u00e1 kr\u00e1lem. V t\u00e9to chv\u00edli, a navzdory publikaci textu tohoto diskutabiln\u00edho textu, se nezd\u00e1, \u017ee by 500.000 – 600.000 federovan\u00fdch, natla\u010den\u00fdch na Martov\u011b poli, a mezi nimi asi 300 kn\u011b\u017e\u00ed a kaplan\u016f N\u00e1rodn\u00ed gardy – mnoz\u00ed z nich se n\u00e1sledn\u011b stanou „vzpurn\u00fdmi“ kn\u011b\u017e\u00edmi – bylo v\u016fbec n\u011bjak ot\u0159eseno touto Civiln\u00ed konstituc\u00ed, kter\u00e1 se p\u0159ece tak dob\u0159e vepsala do ide\u00e1lu k\u0159es\u0165ana a ob\u010dana. Jen n\u011bkolik m\u00e1lo dn\u00ed od prvn\u00edch p\u0159\u00edsah, zat\u00edmco se vyost\u0159uje sv\u00e1r o vhodnosti tohoto ob\u010dansk\u00e9ho gesta, vystupuje Gr\u00e9goire 27. prosince na tribunu Shrom\u00e1\u017ed\u011bn\u00ed a vyjad\u0159uje sv\u00e9 p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed, kter\u00e9 si uchov\u00e1 i na smrteln\u00e9 posteli. Po zral\u00e9 \u00favaze uji\u0161\u0165uje, \u017ee „v Civiln\u00ed konstituci kl\u00e9ru nevid\u00ed nic, co by mohlo po\u0161kodit svat\u00e9 pravdy, kter\u00e9 m\u00e1me v\u011b\u0159it a u\u010dit. P\u0159edpokl\u00e1dat, \u017ee z\u00e1m\u011brem je zmocnit se n\u00e1bo\u017eenstv\u00ed, by znamenalo pomlouvat N\u00e1rodn\u00ed shrom\u00e1\u017ed\u011bn\u00ed. To toti\u017e nikdy nem\u011blo v \u00famyslu s\u00e1hnout v nejmen\u0161\u00edm na dogma, hierarchii a duchovn\u00ed autoritu c\u00edrkve“. Tento souhlas pro n\u011bj p\u0159edstavuje „povinnost vlastenectv\u00ed, schopnou vn\u00e9st m\u00edr do kr\u00e1lovstv\u00ed a stmelit jednotu mezi past\u00fd\u0159i a v\u011b\u0159\u00edc\u00edmi“. Jeho promluva p\u0159ivedla dvaa\u0161edes\u00e1t poslanc\u016f, mezi nimi i sedm biskup\u016f k tomu, \u017ee slo\u017eili p\u0159\u00edsahu na Civiln\u00ed konstituci kl\u00e9ru.<\/p>\n
Podle nejnov\u011bj\u0161\u00edch odhad\u016f byla Francie p\u0159ed pape\u017esk\u00fdmi odsudky z b\u0159ezna a dubna 1791 konstitu\u010dn\u00ed asi 52-55% sv\u00e9ho kl\u00e9ru, a to nez\u00e1visle na zna\u010dn\u00fdch disproporc\u00edch mezi jednotliv\u00fdmi oblastmi. Existovaly tedy v\u00e1\u017en\u00e9 mo\u017enosti zorganizovat francouzskou c\u00edrkev, schopnou sm\u00ed\u0159it n\u00e1bo\u017eenstv\u00ed a revoluci. Gr\u00e9goire se jevil jako nejvhodn\u011bj\u0161\u00ed k tomu, aby p\u0159edstavoval du\u0161i takov\u00e9 n\u00e1rodn\u00ed obnovy. Jeden z pochvaln\u00fdch tisk\u016f ho u\u017e vid\u00ed jako pa\u0159\u00ed\u017esk\u00e9ho konstitu\u010dn\u00edho biskupa. D\u00e9partementy Sarthe a Loir-et-Cher ho zvolily velkou v\u011bt\u0161inou, ani\u017e by v\u016fbec ohl\u00e1sil svou kandidaturu. Vybral si Loir-et-Cher s onou ned\u016fv\u011b\u0159ivou obez\u0159etnost\u00ed v\u016f\u010di v\u0161em poct\u00e1m, jimi\u017e se ho budou pokou\u0161et zahrnovat v pr\u016fb\u011bhu cel\u00e9ho jeho \u017eivota. Tento mu\u017e svobody, tento kn\u011bz horouc\u00edho kn\u011b\u017estv\u00ed si nep\u0159\u00e1l b\u00fdt biskupem. „Svat\u00fd Augustin“, napsal Gr\u00e9goire, „mne nau\u010dil, \u017ee biskupsk\u00e1 hodnost je t\u00edm nejt\u011b\u017e\u0161\u00edm b\u0159emenem. K tomu, aby byl p\u0159emo\u017een m\u016fj odpor, bylo t\u0159eba p\u0159ikazuj\u00edc\u00edho hlasu n\u00e1bo\u017eenstv\u00ed, kter\u00e9 po\u017eadovalo nov\u00e9 past\u00fd\u0159e a p\u0159\u00edkazu t\u011bch, kdo \u0159\u00eddili mou du\u0161i“. Naz\u00edt\u0159\u00ed po sv\u00e9m biskupsk\u00e9m sv\u011bcen\u00ed, 24. b\u0159ezna, poslal v souladu se sv\u00fdmi principy list spole\u010denstv\u00ed pape\u017ei: „Dostalo se mi, Svat\u00fd Ot\u010de, kanonick\u00e9ho z\u0159\u00edzen\u00ed a byl jsem \u0159\u00e1dn\u011b vysv\u011bcen, vyzn\u00e1v\u00e1m duchem i srdcem katolick\u00e9, apo\u0161tolsk\u00e9 a \u0159\u00edmsk\u00e9 n\u00e1bo\u017eenstv\u00ed. Prohla\u0161uji, \u017ee jsem a v\u017edy budu, s pomoc\u00ed Bo\u017e\u00ed, spojen ve v\u00ed\u0159e a spole\u010denstv\u00ed s V\u00e1mi, jen\u017e jako Petr\u016fv n\u00e1stupce m\u00e1te prim\u00e1t cti a jurisdikce v c\u00edrkvi Je\u017e\u00ed\u0161e Krista“.<\/p>\n
Vyst\u0159\u00edzliv\u011bn\u00ed, ho\u0159kost a pak rozhodn\u00e9 zklam\u00e1n\u00ed po ud\u00e1lostech, k nim\u017e do\u0161lo od roku 1791 do z\u00e1\u0159\u00ed 1792, p\u0159emohly demokratickou utopii, j\u00ed\u017e se Gr\u00e9goire je\u0161t\u011b konej\u0161il, a vedly ho k ost\u0159ej\u0161\u00edm t\u00f3n\u016fm po Thermidoru k nov\u00e9 formulaci jeho projektu republik\u00e1nsk\u00e9ho k\u0159es\u0165anstva. Konstitu\u010dn\u00ed c\u00edrkev se na pastora\u010dn\u00ed \u00farovni jen zt\u011b\u017eka organizovala: nepo\u010d\u00edtalo se p\u0159edem ani s neochotou m\u00edstn\u00edch spr\u00e1vn\u00edch org\u00e1n\u016f vytv\u00e1\u0159et nov\u00e9 farn\u00ed a diec\u00e9zn\u00ed struktury (na po\u010d\u00e1tku roku 1792 fungovalo odpov\u00eddaj\u00edc\u00edm zp\u016fsobem jen m\u00e1lo diec\u00e9zn\u00edch semin\u00e1\u0159\u016f), ani s pochybnou kvalitou past\u00fd\u0159\u016f, v\u010detn\u011b biskup\u016f tyranizovan\u00fdch jejich biskupskou radou pod z\u00e1minkou demokratick\u00e9 dohody. Gr\u00e9goire to poznal na vlastn\u00ed k\u016f\u017ei v Loire-et-Cher. Jako biskup, v\u011bdom\u00fd si povinnosti, nasadil v\u0161echnu svou energii ve t\u0159ech pastora\u010dn\u00edch vizitac\u00edch, co\u017e nepodstoupil b\u011bhem posledn\u00edch t\u0159in\u00e1cti let jeho p\u0159edch\u016fdce, mons. de Th\u00e9mines, kter\u00fd roku 1791 emigroval do Chamb\u00e9ry. Je ho vid\u011bt v\u0161ude, zvl\u00e1\u0161t\u011b roku 1792, kdy, proto\u017ee nemohl b\u00fdt zvolen do Z\u00e1konod\u00e1rn\u00e9ho shrom\u00e1\u017ed\u011bn\u00ed, byla m\u00e9n\u011b nal\u00e9hav\u00e1 jeho p\u0159\u00edtomnost v Pa\u0159\u00ed\u017ei: b\u011bhem \u010dty\u0159iceti dn\u016f dvaapades\u00e1tkr\u00e1t k\u00e1\u017ee a vzbuzuje tak nad\u0161en\u00ed i v \u0159eholn\u00edch komunit\u00e1ch. Bohu\u017eel ho Pa\u0159\u00ed\u017e znovu povol\u00e1 jako \u010dlena Konventu, a shled\u00e1, \u017ee neschopn\u00ed \u010di nehodn\u00ed biskup\u0161t\u00ed vik\u00e1\u0159i zrad\u00ed jeho d\u016fv\u011bru. Od t\u00e9 chv\u00edle se datuje jeho nen\u00e1vist ke kn\u011b\u017e\u00edm, kte\u0159\u00ed se o\u017eenili \u2026 Na politick\u00e9 \u00farovni konstatuje z Blois t\u011b\u017ek\u00fd rozkol, kter\u00fd rozd\u011bluje Francouze kv\u016fli konstitu\u010dn\u00ed p\u0159\u00edsaze, zejm\u00e9na ve Vend\u00e9e. Zodpov\u011bdnost za to p\u0159isuzuje kr\u00e1li, v n\u011bm\u017e vid\u00ed po jeho \u00fat\u011bku a zadr\u017een\u00ed ve Varennes (21. \u010dervna) ji\u017e jen k\u0159ivop\u0159\u00edse\u017en\u00edka: zr\u00e1dce on\u00e9 Civiln\u00ed konstituce kl\u00e9ru, j\u00ed\u017e slavnostn\u011b schv\u00e1lil; zr\u00e1dce „vlasti v nebezpe\u010d\u00ed“ a tedy i suverenity n\u00e1roda v jej\u00edm\u017e jm\u00e9nu vyhl\u00e1sil v\u00e1lku „\u010cech\u00e1m a Uhr\u00e1m“ (20. dubna 1792). Despotismus vnuk\u00e1 Gr\u00e9goirovi p\u0159epjat\u00e9 slovn\u00ed v\u00fdpady proti monarchii: „Co z\u00e1le\u017e\u00ed na \u00fat\u011bku n\u011bjak\u00e9ho k\u0159ivop\u0159\u00edse\u017en\u00edka, bez kter\u00e9ho se klidn\u011b obejdeme. V\u0161echno odp\u0159\u00eds\u00e1hne a nic nedodr\u017e\u00ed“.<\/p>\n
Gr\u00e9goire je hrd\u00fd, \u017ee sv\u016fj nov\u00fd mand\u00e1t zahajuje t\u00edm, \u017ee p\u0159iv\u00e1d\u00ed Konvent 21. z\u00e1\u0159\u00ed 1792 k prohl\u00e1\u0161en\u00ed, \u017ee „ve Francii je zru\u0161ena monarchie“. Neprohl\u00e1sil snad v b\u0159eznu v katedr\u00e1le v Blois: „Kdo nemiluje Republiku je \u0161patn\u00fd ob\u010dan a v d\u016fsledku toho \u0161patn\u00fd k\u0159es\u0165an“? T\u00edm, co nep\u0159edv\u00eddal, byl organick\u00fd z\u00e1kon o sekularizaci z 20. z\u00e1\u0159\u00ed: vytvo\u0159en\u00ed civiln\u00edho stavu nam\u00edsto matrik, zaznamen\u00e1vaj\u00edc\u00edch k\u0159est, a zvl\u00e1\u0161t\u011b povolen\u00ed rozvodu a man\u017eelstv\u00ed kn\u011b\u017e\u00ed. Touto v\u00fdzvou logice, kter\u00e1 mu byla vlastn\u00ed, dok\u00e1zala Republika Gr\u00e9goirovi, \u017ee z\u00e1kon mohl a musel b\u00fdt „ateistick\u00fd“.<\/p>\n
Jak tedy zachr\u00e1nit k\u0159es\u0165ansko-ob\u010dansk\u00fd ide\u00e1l? Gr\u00e9goire s velkou v\u011bt\u0161inou vlasteneck\u00e9ho episkop\u00e1tu zaujal okam\u017eit\u011b a jasn\u011b postoj ve prosp\u011bch k\u0159es\u0165ansk\u00e9 politiky: jejich past\u00fd\u0159sk\u00e9 listy odsoudily bez mo\u017enosti odvol\u00e1n\u00ed ob\u010dansk\u00fd rozvod a man\u017eelstv\u00ed kn\u011b\u017e\u00ed. V t\u011bchto posledn\u00edch m\u011bs\u00edc\u00edch roku 1792 se po\u010d\u00ednalo r\u00fdsovat mimo\u0159\u00e1dn\u00e9 nap\u011bt\u00ed mezi teologi\u00ed a politikou: katoli\u010dt\u00ed reprezentanti museli n\u00e1hle \u00fa\u010dtovat s masivn\u00ed sekulariza\u010dn\u00ed vlnou, v n\u00ed\u017e n\u011bkte\u0159\u00ed dne\u0161n\u00ed auto\u0159i zdrav\u00ed revolu\u010dn\u00ed modernost. Gr\u00e9goire, stejn\u011b jako jeho biskup\u0161t\u00ed kolegov\u00e9, nemysl\u00ed v t\u00e9to chv\u00edli v\u016fbec na to, aby na\u010drtl n\u011bjakou „teologii“ t\u00e9to revolu\u010dn\u00ed sekularizace. Naprosto neochotni jednat o dogmatech a sv\u00e1tostech, v souladu se svou intelektu\u00e1ln\u00ed a teologickou formac\u00ed, v\u00edce „post-tridentskou“, ne\u017e by se mohlo myslet, odm\u00edtaj\u00ed ustoupit nab\u00edzen\u00e9mu poku\u0161en\u00ed: d\u00e1t k\u0159es\u0165anovi ustoupit do pozad\u00ed ve prosp\u011bch ob\u010dana, kter\u00fd bude prost\u011b obda\u0159en jakousi ob\u010danskou mor\u00e1lkou. Po Thermidoru se biskupov\u00e9, kte\u0159\u00ed unikli Teroru ocitnou v situaci, kdy budou muset vyj\u00e1d\u0159it politickou kritiku idej\u00ed svobody a rovnosti, „zprostituovan\u00fdch zkorumpovan\u00fdmi re\u017eimy“, aby vyzdvihli jedin\u011b evangeln\u00ed ctnosti. Stejn\u00fdm zp\u016fsobem ozna\u010d\u00ed Gr\u00e9goire jako „\u010f\u00e1belsk\u00e9 \u0161koly“ (v\u00fdraz poch\u00e1z\u00ed z roku 1797!) ony instituce Republiky, v nich\u017e se sna\u017eili o formov\u00e1n\u00ed ateistick\u00fdch ob\u010dan\u016f[5].<\/p>\n
Gr\u00e9goire m\u011bl mo\u017enost pozorovat militantn\u00ed ateismus v lavic\u00edch Konventu. V rozhoduj\u00edc\u00ed chv\u00edli dechristianiza\u010dn\u00ed perzekuce, kter\u00e1 pohnula jist\u00fd po\u010det kn\u011b\u017e\u00ed k tomu, aby se z\u0159ekli sv\u00e9ho kn\u011b\u017estv\u00ed, zased\u00e1 biskup z Blois v Konventu – a d\u00e1v\u00e1 t\u00edm v\u0161anc vlastn\u00ed \u017eivot – se solideem na hlav\u011b a ve fialov\u00fdch pono\u017ek\u00e1ch (!) a vyzn\u00e1v\u00e1 17 brumairu (7. listopadu 1793), kdy\u017e se biskup Gobel a jeho biskup\u0161t\u00ed vik\u00e1\u0159i p\u0159ich\u00e1zej\u00ed ofici\u00e1ln\u011b z\u0159\u00edci sv\u00e9ho kn\u011b\u017estv\u00ed: „Jako katol\u00edk z p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed a citu a kn\u011bz z vlastn\u00edho rozhodnut\u00ed, jsem byl vybr\u00e1n lidem, abych byl biskupem; ale ani od n\u011bho, ani od v\u00e1s nem\u00e1m sv\u00e9 posl\u00e1n\u00ed“.<\/p>\n
S t\u011bmito prohl\u00e1\u0161en\u00edmi hrd\u00e9 odvahy se st\u00e1hl do l\u016fna V\u00fdboru pro ve\u0159ejn\u00e9 vzd\u011bl\u00e1n\u00ed, aby tam pokra\u010doval v origin\u00e1ln\u00edm d\u00edle, kter\u00e9 bylo \u017eiveno logikou, j\u00ed\u017e se inspiroval po cel\u00fd sv\u016fj \u017eivot: toti\u017e v rozvoji Francie jako m\u00edsta republik\u00e1nsk\u00e9 universality, prost\u0159ednictv\u00edm humanit\u00e1rn\u00edho, kulturn\u00edho a ekonomick\u00e9ho osvobozen\u00ed n\u00e1rodn\u00edho d\u011bdictv\u00ed. To je \u010derven\u00e1 ni\u0165, kter\u00e1 se vine jeho nejslavn\u011bj\u0161\u00edmi vystoupen\u00edmi: proti otroctv\u00ed, co\u017e vedlo k prvn\u00edmu dekretu z 16 pluvi\u00f4su roku II (4. \u00fanora 1794) o zru\u0161en\u00ed otroctv\u00ed „bez n\u00e1hrady a vykoupen\u00ed“; „o nezbytnosti a prost\u0159edc\u00edch k potla\u010den\u00ed m\u00edstn\u00edho dialektu a zev\u0161eobecn\u011bn\u00ed u\u017e\u00edv\u00e1n\u00ed francouzsk\u00e9ho jazyka“ (6. \u010dervna); o obnoven\u00ed pr\u016fmyslu Francie, kter\u00e1 ji\u017e nem\u011bla b\u00fdt v on\u011bch ekonomick\u00fdch oblastech zotro\u010dov\u00e1na ani Angli\u00ed, ani N\u011bmeckem, a to prost\u0159ednictv\u00edm vytvo\u0159en\u00ed Konzervato\u0159e um\u011bn\u00ed a \u0159emesel (3. \u0159\u00edjna), kde m\u011bla b\u00fdt tak\u00e9 zhodnocena pr\u00e1ce \u017een; o ochran\u011b um\u011bleck\u00e9ho, v\u011bdeck\u00e9ho a kulturn\u00edho d\u011bdictv\u00ed prost\u0159ednictv\u00edm t\u0159ech velk\u00fdch zpr\u00e1v Sur le vandalisme (O vandalismu), co\u017e bylo slovo, jeho\u017e u\u017e\u00edv\u00e1n\u00ed razil.<\/p>\n
Tak Gr\u00e9goire v nejtemn\u011bj\u0161\u00edch dnech Francie, je\u017e m\u00e1 v\u0161echny d\u016fvody k tomu, aby pochybovala o sv\u00e9m civiliza\u010dn\u00edm posl\u00e1n\u00ed, tu\u0161\u00ed pr\u00e1v\u011b naopak, \u017ee je t\u0159eba polo\u017eit konkr\u00e9tn\u00ed z\u00e1klady „spole\u010densk\u00e9ho um\u011bn\u00ed“, schopn\u00e9ho sjednotit v\u0161echny republik\u00e1nsk\u00e9 energie .. v o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed, \u017ee je bude mo\u017eno posv\u011btit prost\u0159ednictv\u00edm n\u00e1bo\u017eensk\u00e9 obnovy.<\/p>\n
L\u00e9ta 1795 a 1796 jsou p\u0159\u00edzniv\u00e1 budov\u00e1n\u00ed republik\u00e1nsk\u00e9ho k\u0159es\u0165anstva, o\u010di\u0161t\u011bn\u00e9ho dechristianiza\u010dn\u00edm pron\u00e1sledov\u00e1n\u00edm. Spolu s dal\u0161\u00edmi t\u0159emi biskupy, kte\u0159\u00ed jsou b\u00fdval\u00fdmi poslanci jako on a vy\u0161li z \u017eal\u00e1\u0159\u016f roku II, reorganizuje konstitu\u010dn\u00ed c\u00edrkev a sou\u010dasn\u011b d\u00e1v\u00e1 thermidori\u00e1nsk\u00e9mu Konventu odhlasovat d\u00e9claration du Droit des gens (23. dubna, Prohl\u00e1\u0161en\u00ed pr\u00e1v osob), kter\u00e9 zvl\u00e1\u0161t\u011b osv\u011btluje politickou filozofii, p\u0159\u00edtomnou v obnoven\u00fdch struktur\u00e1ch konstitu\u010dn\u00ed c\u00edrkve v obdob\u00ed, je\u017e n\u00e1sleduje po Thermidoru. P\u0159ed \u010dasem jsme vylo\u017eili konkr\u00e9tn\u00ed aplikace toho v\u00fdkonu demokracie[6]. Posta\u010d\u00ed kr\u00e1tce p\u0159ipomenout, \u017ee m\u00e1 sv\u00e9 ko\u0159eny v teologick\u00fdch principech jako je c\u00edrkevn\u00ed konsens, jednota v\u00edry, jednota kn\u011b\u017estv\u00ed, jednota spole\u010denstv\u00ed, konkretizovan\u00fdch prost\u0159ednictv\u00edm volebn\u00ed procedury a fungov\u00e1n\u00ed volen\u00fdch org\u00e1n\u016f s \u00fa\u010dast\u00ed laik\u016f, podle stupn\u011b jejich „kn\u011b\u017estv\u00ed“. Dva n\u00e1rodn\u00ed synody z roku 1797 a z roku 1801 zav\u00e1d\u011bj\u00ed poprv\u00e9 parlamentn\u00ed procedury, kter\u00e9 budou v c\u00edrkvi uplatn\u011bny teprve s II. Vatik\u00e1nsk\u00fdm koncilem. Stejn\u011b tak by bylo t\u0159eba trvat na modernosti n\u011bkter\u00fdch synodn\u00edch dekret\u016f, nap\u0159. dekretu o liturgii ve francouz\u0161tin\u011b, v n\u011bm\u017e se Gr\u00e9goire ukazuje a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 prorocky sm\u011bl\u00fd, na vkus sv\u00fdch koleg\u016f, proto\u017ee je ochoten, bude-li toho t\u0159eba, p\u0159ijmout „\u010d\u00ednsk\u00fd tam-tam“ v katolick\u00fdch ob\u0159adech!<\/p>\n
Krom\u011b m\u00f3dy i nezbytnosti \u010derpat z pokladu galik\u00e1nsk\u00fdch tradic, je zde i p\u0159\u00e1n\u00ed ud\u011blat z konstitu\u010dn\u00ed c\u00edrkve vzor politick\u00e9 svobody. Ve skute\u010dnosti „jsou prav\u00e9 z\u00e1klady politick\u00e9 svobody v evangeliu, proto\u017ee st\u00e1le p\u0159ipom\u00edn\u00e1 lidem, \u017ee proto, \u017ee se zrodili ze stejn\u00fdch ko\u0159en\u016f, tvo\u0159\u00ed jedinou rodinu; \u017ee mezi nimi existuje jist\u00fd druh p\u0159\u00edbuznosti .. ale i pokrevn\u00ed p\u0159\u00edbuznost, jej\u00ed\u017e pouto je nezni\u010diteln\u00e9; evangelium neust\u00e1le v\u0161t\u011bpuje lidem ducha l\u00e1sky a bratrsk\u00e9 pocity \u2026“. A dok\u00e1\u017ee-li francouzsk\u00e1 c\u00edrkev vt\u011blit do \u017eivota tento model svobody, pro\u010d by ihned nemohl b\u00fdt exportov\u00e1n do katolick\u00e9ho sv\u011bta a pak do v\u0161ech ostatn\u00edch k\u0159es\u0165ansk\u00fdch rodin? Z toho vyplynul jeho Projet de r\u00e9union de l\u00b4\u00c9glise russe \u00e0 l\u00b4\u00c9glise latine (12. \u0159\u00edjna 1799, Projekt sjednocen\u00ed rusk\u00e9 c\u00edrkve s latinskou c\u00edrkv\u00ed).<\/p>\n
Toto t\u00edhnut\u00ed k univers\u00e1ln\u00edmu, je\u017e nach\u00e1z\u00ed v k\u0159es\u0165anstv\u00ed, je po revolu\u010dn\u00edm traumatu v Evrop\u011b Direktoria, na prahu dvac\u00e1t\u00e9ho stolet\u00ed, onoho „jara n\u00e1rod\u016f“ a pr\u016fmyslov\u00e9ho vzmachu, v\u00edce roz\u0161\u00ed\u0159eno, ne\u017e se mysl\u00ed. Nejenom \u017ee je rychle zadu\u0161eno konzervativismy, kter\u00e9 znovu rozkvetly ve prosp\u011bch Evropy Svat\u00e9 Aliance, ale tak\u00e9 degeneruje v jist\u00e9 politicizaci, kter\u00e1 pom\u011b\u0148uje ony moudr\u00e9 mu\u017ee, filozofy a teology, tv\u016frce humanismu sv\u011btov\u00fdch rozm\u011br\u016f, v sekt\u00e1\u0159sk\u00e9 „liber\u00e1ly“.<\/p>\n
A to je to, \u010d\u00edm se Gr\u00e9goire bude v\u017edy odm\u00edtat se st\u00e1t, pr\u00e1v\u011b on, v\u011b\u010dn\u00fd pora\u017een\u00fd revoluce, nen\u00e1vid\u011bn\u00fd „despotick\u00fdmi“ re\u017eimy, od C\u00edsa\u0159stv\u00ed a\u017e k Restauraci. Ne\u017e by se dal z\u00edskat poctami a prebendami, kter\u00fdmi se ho sna\u017e\u00ed zahrnout, st\u00e1hne se rad\u011bji z ve\u0159ejn\u00e9ho \u017eivota, aby vt\u011blil prost\u0159ednictv\u00edm neust\u00e1l\u00fdch cest a nezm\u011brn\u00e9 korespondence mor\u00e1ln\u00ed autoritu v Evrop\u011b a Africe do nasazen\u00ed pro sv\u00e9 dv\u011b v\u011b\u010dn\u00e9 kauzy: emancipaci \u017did\u016f a boj za osvobozen\u00ed \u010dernoch\u016f.<\/p>\n
Revolu\u010dn\u00ed modernost a Gr\u00e9goirovo d\u011bdictv\u00ed.<\/p>\n
Proto\u017ee v\u00edme, \u017ee nikdo nen\u00ed ve sv\u00e9 vlasti prorokem, nediv\u00edme se, \u017ee je Gr\u00e9goire l\u00e9pe zn\u00e1m a v\u00edce ct\u011bn, od devaten\u00e1ct\u00e9ho stolet\u00ed a\u017e po na\u0161e dny, mezi evropsk\u00fdmi \u017didy a \u010dernochy \u2026 Roku 1825 p\u0159ich\u00e1zej\u00ed dva z\u00e1stupci Haitsk\u00e9 republiky jednat s vl\u00e1dou Karla X., aby Francie uznala jejich nez\u00e1vislost. Je jim zak\u00e1z\u00e1no se setkat s Gr\u00e9goirem. P\u0159esto se s n\u00edm tajn\u011b setkaj\u00ed „za temn\u00e9 noci“, a padnou mu k noh\u00e1m \u2026 P\u0159i zpr\u00e1v\u011b o jeho smrti, 21. kv\u011btna 1831, vyhla\u0161uje Santo Domingo n\u00e1rodn\u00ed smutek. Na Haiti je ka\u017edou \u010dtvrt hodinu vyst\u0159elena salva z d\u011bl na pam\u00e1tku „p\u0159\u00edtele lid\u00ed v\u0161ech barev“, jak se s\u00e1m ozna\u010dil, a v\u0161echen \u010dern\u00fd kl\u00e9rus slou\u017e\u00ed slavnou m\u0161i svatou.<\/p>\n
Pro francouzsk\u00e9 katol\u00edky z\u016fstane st\u00e1le „jakob\u00ednem“, krom\u011b toho, \u017ee je pro n\u011b „kr\u00e1lovrahem“. Odtud poch\u00e1z\u00ed odm\u00edtnut\u00ed protestanta Guizota – tohoto liber\u00e1la, kter\u00fd s konstitu\u010dn\u00ed monarchi\u00ed nalezl kompromis mezi legitimisty a d\u011bdici roku 1789 – znovu p\u0159ijmout Gr\u00e9goira roku 1830 jak do sn\u011bmovny pair\u016f, tak do Institutu. Lamennais, o n\u011bm\u017e bychom se mohli domn\u00edvat, \u017ee je jeho duchovn\u00edm d\u011bdicem, ho nem\u016f\u017ee vyst\u00e1t, a Victor Hugo p\u0159isp\u011bje k ostudn\u00e9 kampani, vyvolan\u00e9 „skand\u00e1ln\u00ed“ volbou Gr\u00e9goira v Is\u00e8re roku 1819 (Les Mis\u00e9rables)[7].<\/p>\n
Tento mu\u017e je nen\u00e1vid\u011bn ve stejn\u00e9 m\u00ed\u0159e, v jak\u00e9 vzbuzuj\u00ed \u00factu jeho intelektu\u00e1ln\u00ed a mor\u00e1ln\u00ed ctnosti … Je proto snadn\u011bj\u0161\u00ed ho vyu\u017e\u00edt. Kolik „mlad\u00fdch“ soci\u00e1ln\u00edho katolicismu poznal a poradil jim: Josepha Droze a barona de G\u00e9rando, jeho\u017e prvn\u00ed pr\u00e1ce jsou p\u0159\u00edmo inspirov\u00e1ny filantropick\u00fdm rozvojem a prost\u0159edky proti pauperismu, vyt\u011b\u017een\u00fdmi z po\u010detn\u00fdch Gr\u00e9goirov\u00fdch d\u011bl? Buchez je fascinov\u00e1n t\u00edmto velk\u00fdm \u010dlov\u011bkem \u2026 a\u017e do chv\u00edle, kdy si vezme do hlavy, \u017ee bude rehabilitovat Robespierra, co\u017e mu brut\u00e1ln\u011b uzav\u0159e dve\u0159e mal\u00e9ho bytu v Rue du Cherche-Midi. State\u010dn\u00fd abb\u00e9 Augustin S\u00e9nac okop\u00edroval cel\u00e1 m\u00edsta z De l\u00b4influence du christianisme \u2026 sur l\u00b4abolition de l\u00b4esclavage (1813, O vlivu k\u0159es\u0165anstv\u00ed \u2026 na zru\u0161en\u00ed otroctv\u00ed) a z Sur la condition des femmes (1821, O postaven\u00ed \u017een) ve sv\u00e9m \u00fasp\u011b\u0161n\u00e9m d\u00edle Le christianisme consid\u00e9r\u00e9 dans ses rapports avec la civilisation moderne (K\u0159es\u0165anstv\u00ed, uva\u017eovan\u00e9 ve sv\u00fdch vztaz\u00edch k modern\u00ed civilizaci), ale jak m\u00e1 uznat sv\u016fj vlastn\u00ed dluh v\u016f\u010di „heretikovi“? A co m\u00e1me \u0159\u00edci o abb\u00e9 Maretovi, k\u0159es\u0165ansk\u00e9m demokratovi, kter\u00fd v l\u00e9tech 1847-1848 bude pojedn\u00e1vat ve sv\u00e9m kurzu na Sorbonn\u011b „o \u00fastav\u011b c\u00edrkve a jej\u00edch vztaz\u00edch s demokraci\u00ed“?<\/p>\n
„B\u00fdval\u00fd biskup z Blois“, jak se bude podepisovat a\u017e do smrti, p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd po cel\u00fd sv\u016fj \u017eivot, \u017ee jedin\u00e1 prav\u00e1 v\u011brnost je ta, j\u00ed\u017e jsme si zaslou\u017eili, napln\u011bn\u00fd smutkem nad protivn\u00fdm vyd\u00edr\u00e1n\u00edm, aby se v\u00fdm\u011bnou za sv\u00e1tosti c\u00edrkve z\u0159ekl sv\u00e9 konstitu\u010dn\u00ed p\u0159\u00edsahy, byl ve sv\u00e9 rakvi nesen na ramenou cel\u00e9ho z\u00e1stupu mlad\u00fdch a\u017e na h\u0159bitov Montparnasse: dvacet tis\u00edc d\u011bln\u00edk\u016f a univerzitn\u00edch student\u016f mu poskytlo tento triumf\u00e1ln\u00ed pr\u016fvod.<\/p>\n
Gr\u00e9goire, ml\u00e1d\u00ed c\u00edrkve a sv\u011bta? A pro\u010d ne? I kdy\u017e bylo t\u0159eba \u010dekat teprve na dvoust\u00e9 v\u00fdro\u010d\u00ed jeho narozen\u00ed v roce 1950, kdy mu jist\u00fd Ho \u010ci Min, prezident Vietnamsk\u00e9 demokratick\u00e9 republiky, vzdal v pr\u016fb\u011bhu d\u016fle\u017eit\u00fdch kulturn\u00edch akc\u00ed ofici\u00e1ln\u00ed poctu jako „apo\u0161tolovi svobody n\u00e1rod\u016f“.<\/p>\n
V tomto roce dvoust\u00e9ho v\u00fdro\u010d\u00ed francouzsk\u00e9 Revoluce z\u016fst\u00e1v\u00e1 „abb\u00e9“ Gr\u00e9goire st\u00e1le osobnost\u00ed, kterou je t\u0159eba odhalit v jej\u00ed logice k\u0159es\u0165ana-ob\u010dana, kterou v\u00e1\u0161niv\u011b \u017eil v prvn\u00ed \u0159ad\u011b spolu s lidmi svobody \u2026 z Boha a v Bohu.<\/p>\n
p\u016fvodn\u00ed \u010dl\u00e1nek Nascita di una cristianit\u00e0 repubblicana (1789-1801). L\u00b4abb\u00e9 Gr\u00e9goire, oti\u0161t\u011bn\u00fd v \u010dasopise „Concilium. Rivista internazionale di teologia“, 1\/1989, str. 44-59, p\u0159elo\u017eil P. Franti\u0161ek J. Hole\u010dek, O.M.<\/p>\n
[1] srv. B. PLONGERON, heslo „Gr\u00e9goire, Henri-Baptiste“, v: Dictionnaire de l\u00b4Histoire et de G\u00e9ographie Eccl\u00e9siastique, sv. 126, 1987, sl. 60-71.<\/p>\n
[2] Oeuvres de l\u00b4abb\u00e9 Gr\u00e9goire, 14 sv., nakl. EDHIS, Paris 1977 (\u00favod Alberta Soboula, jde o prvn\u00ed anastatickou reprodukci 143 text\u016f, kter\u00e9 publikoval mezi l\u00e9ty 1788 a 1831, se\u0159azen\u00fdch chronologicky a t\u00e9maticky).<\/p>\n
[3] H. MAIER, Revolution und Kirche. Studien zur Fr\u00fchgeschichte der christlichen Demokratie, 1789-1850, Freiburg im Breisgau 1959.<\/p>\n
[4] B. PLONGERON, Recherches sur l\u00b4Aufkl\u00e4rung catholique en Europe occidentale (1770-1830), v: „Revue d\u00b4Histoire Moderne et Contemporaine“, ro\u010d. 16, 1969, str. 555-605; Was ist katholische Aufkl\u00e4rung? v: Katholische Aufkl\u00e4rung und Josephinismus, Wien 1979, str. 11-56.<\/p>\n
[5] B. PLONGERON, Th\u00e9ologie et Politique au si\u00e8cle des Lumi\u00e8res 1770-1820, III. Combats r\u00e9volutionnaires pour une th\u00e9ologie de la s\u00e9cularisation 1790-1804, Droz, Gen\u00e8ve 1973, str. 121-183.<\/p>\n
[6] B. PLONGERON, L\u00b4esercizio della democrazia nella chiesa costituzionale di Francia (1790-1801), v: „Concilium“, 7 \/ 1972, str. 172-182.<\/p>\n
[7] p\u016fvodn\u00ed \u010dl\u00e1nek neuv\u00e1d\u00ed odkaz na kapitolu d\u00edla, proto uv\u00e1d\u00edme p\u0159esn\u011b italskou citaci: I miserabili, Sonzogno, Milano 1927, str. 144-145.<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"
V z\u00e1stupu „mu\u017e\u016f svobody“ zauj\u00edm\u00e1 zvl\u00e1\u0161tn\u00ed m\u00edsto ten, kdo u\u017e bude nav\u017edy naz\u00fdv\u00e1n „abb\u00e9 Gr\u00e9goire“ (v Pa\u0159\u00ed\u017ei je po n\u011bm pojmenov\u00e1na i jedna ulice), a\u010dkoli byl konstitu\u010dn\u00edm biskupem. Nejen proto, \u017ee z\u016fstal neochv\u011bjn\u011b a\u017e do sv\u00e9 smrti kn\u011bzem-ob\u010danem par excellence, necitliv\u00fdm v\u016f\u010di v\u0161em politick\u00fdm klik\u00e1m, i za Napoleona – „\u0158ad\u00ed mne do t\u0159\u00eddy t\u011bch, kdo, proto\u017ee nejsou p\u0159\u00edstupni tomu, aby byli koupeni, mus\u00ed b\u00fdt rozdrceni“, mohl napsat ve sv\u00fdch M\u00e9moires – ale tak\u00e9 a p\u0159edev\u0161\u00edm proto, \u017ee m\u011bl v\u00e1\u0161e\u0148 pro v\u0161eobecn\u00e9. <\/p>\n","protected":false},"author":2,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[129,31],"tags":[],"class_list":["post-372","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-nezobrazovat-na-homepage","category-evropa-v-letech-1789-1821"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/372","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/2"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=372"}],"version-history":[{"count":3,"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/372\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":14344,"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/372\/revisions\/14344"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=372"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=372"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=372"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}