Caulaincourt pat\u0159il k nejbli\u017e\u0161\u00edm Napoleonov\u00fdm v\u011brn\u00fdm. Jako nejvy\u0161\u0161\u00ed podkon\u00ed (grand \u00e9cuyer) c\u00edsa\u0159ova vojensk\u00e9ho domu a divizn\u00ed gener\u00e1l se z\u00fa\u010datnil i bitvy u Slavkova.<\/p>\n
Armand-Augustin mark\u00fdz de Caulaincourt v\u00e9voda z Vicenzy,<\/strong> gener\u00e1l, ministr zahrani\u010d\u00ed. Narozen 9. prosince 1773 v Caulaincourt\/Aisne. Zem\u0159el 19. \u00fanora 1827 v Pa\u0159\u00ed\u017ei ve sv\u00e9m pal\u00e1ci v Rue Saint-Lazare \u010d. 57 a byl poh\u0159ben na h\u0159bitov\u011b P\u00e8re Lachaise (29. sekce, 2. \u0159ada, hrob \u010d. 31). Poch\u00e1zel z jedn\u00e9 z nejstar\u0161\u00edch pikardsk\u00fdch \u0161lechtick\u00fdch rodin: byl synem Gabriela Louise, hrab\u011bte de Caulaincourt, plukovn\u00edka P\u00e9ronsk\u00e9ho pluku a ryt\u00ed\u0159e Kr\u00e1lovsk\u00e9ho a vojensk\u00e9ho \u0159\u00e1du sv. Ludv\u00edka, a Marie Jos\u00e9phine Augustine Ren\u00e9 de Barandier de la Chauss\u00e9e d’Eau. Ve \u010dtrn\u00e1cti letech nastoupil vojenskou slu\u017ebu v pluku Royal-\u00c9tranger, roku 1791 se stal pobo\u010dn\u00edkem sv\u00e9ho otce a roku 1789 dos\u00e1hl hodnosti podporu\u010d\u00edka. Vzhledem ke sv\u00e9mu aristokratick\u00e9mu p\u016fvodu byl jako kapit\u00e1n propu\u0161t\u011bn z arm\u00e1dy 22. kv\u011btna 1792. P\u0159esto se ji\u017e 1. \u010dervna 1792 p\u0159ihl\u00e1sil jako dobrovoln\u00edk do pa\u0159\u00ed\u017esk\u00e9 gardy v sekci Croix-Rouge. To mu otev\u0159elo cestu k n\u00e1vratu do arm\u00e1dy, v n\u00ed\u017e roku 1794 zast\u00e1val funkci mar\u00e9chal des logis chef. Posl\u00e9ze mu byla navr\u00e1cena hodnost kapit\u00e1na a stal se pobo\u010dn\u00edkem gener\u00e1la Aubert-Dubayeta v Cherbourgsk\u00e9 pob\u0159e\u017en\u00ed arm\u00e1d\u011b (Arm\u00e9e des C\u00f4tes de Cherbourg<\/span>). Spolu s n\u00edm se tak\u00e9 vypravil 15. b\u0159ezna 1796 na diplomatickou misi do Istambulu. Do Francie se vr\u00e1til v \u010dervnu 1797, kdy doprov\u00e1zel vyslance osmansk\u00e9 Vysok\u00e9 Porty do Pa\u0159\u00ed\u017ee. N\u00e1sledn\u011b slou\u017eil jako velitel \u0161vadrony 8. j\u00edzdn\u00edho pluku R\u00fdnsk\u00e9 arm\u00e1dy ve Stockachu a Weinheimu.<\/p>\n Roku 1799 byl pov\u00fd\u0161en na \u0161\u00e9fa brig\u00e1dy (chef de brigade<\/span>, hodnost odpov\u00eddaj\u00edc\u00ed v arm\u00e1d\u011b fr. republiky plukovn\u00edkovi) 2. pluku karabin\u00edk\u016f. Na Talleyrandovo doporu\u010den\u00ed byl v t\u00e9to hodnosti pov\u011b\u0159en 14. \u0159\u00edjna 1801 doru\u010dit do Petrohradu Bonapartovu gratulaci nov\u00e9mu rusk\u00e9mu carovi, Alexandrovi I. Byl j\u00edm p\u0159ijat v audienci 20. listopadu 1801, naposledy pak 25. kv\u011btna 1802. Toto posl\u00e1n\u00ed mu p\u0159ineslo i vysokou finan\u010dn\u00ed odm\u011bnu ve v\u00fd\u0161i 40.000 frank\u016f (27. 10. 1801), k n\u00ed\u017e se p\u0159ipojily n\u00e1klady za dal\u0161\u00ed diplomatick\u00e1 posl\u00e1n\u00ed ve v\u00fd\u0161i 62.000 frank\u016f a za cestu z Pa\u0159\u00ed\u017ee do Petrohradu ve v\u00fd\u0161i 9.090 frank\u016f. Po n\u00e1vratu, 30. srpna 1802, byl jmenov\u00e1n pobo\u010dn\u00edkem Prvn\u00edho konzula a ji\u017e 29. srpna 1803 pov\u00fd\u0161en do hodnosti brig\u00e1dn\u00edho gener\u00e1la. Napoleon, jen\u017e se rozhodl odpov\u011bd\u011bt na roajalistick\u00fd atent\u00e1t \u00fanosem a popravou n\u011bkter\u00e9ho z bourbonsk\u00fdch princ\u016f, ho 10. b\u0159ezna 1804 vyslal do \u0160trasburku, odkud m\u011bl kr\u00fdt v\u00fdpravu gener\u00e1la Ordenera, velitele gran\u00e1tn\u00edk\u016f Konzulsk\u00e9 gardy, kter\u00e1 m\u011bla v s\u00edle t\u0159\u00ed set mu\u017e\u016f 26. dragounsk\u00e9ho pluku, jednadvaceti \u010detn\u00edk\u016f a patn\u00e1cti \u017eenist\u016f proniknout na b\u00e1densk\u00e9 \u00fazem\u00ed a un\u00e9st z Ettenheimu Louise Antoina Henriho, v\u00e9vodu z Enghien. Caulaincourt mezit\u00edm z Offenburgu vyslal dv\u011b stovky mu\u017e\u016f 26. dragounsk\u00e9ho pluku, aby se zmocnili baronky Reichov\u00e9 a anglick\u00fdch agent\u016f, jejich\u017e p\u0159\u00edtomnost v okol\u00ed Ettenheimu signalizoval prefekt Doln\u00edho Por\u00fdn\u00ed a dvojit\u00fd agent Meh\u00e9e de La Touche, a p\u0159\u00edpadn\u011b podpo\u0159ili Ordener\u016fv \u00fader. Velitel \u0161trasbursk\u00e9 pos\u00e1dky m\u011bl vyslat ke Kehlu t\u0159i sta jezdc\u016f se \u010dty\u0159mi d\u011bly a odd\u00edl lehk\u00e9 j\u00edzdy do Wilstettu, zat\u00edmco se velitel Neu-Brisachu p\u0159eplavil se stovkou mu\u017e\u016f a dv\u011bma d\u011bly na druh\u00fd b\u0159eh R\u00fdna, aby kryl n\u00e1vrat \u00fadern\u00e9ho odd\u00edlu se zajatcem. I s t\u0159iceti \u010detn\u00edky, kte\u0159\u00ed tvo\u0159ili Caulaincourtovu eskortu, vypravili Francouzi proti bourbonsk\u00e9mu princi, kter\u00fd v ettenheimsk\u00e9m z\u00e1ti\u0161\u00ed myslel jen na svou snoubenku Charlottu de Rohan-Rochefort, v\u00edce ne\u017e tis\u00edc mu\u017e\u016f. Po p\u016flnoci ve st\u0159edu 15. b\u0159ezna byl Enghien ve sv\u00e9m dom\u011b obkl\u00ed\u010den a zajat, a je\u0161t\u011b t\u00e9ho\u017e dne Caulaincourt informoval Bonaparta ze \u0160trasburku o \u00fasp\u011b\u0161n\u00e9 akci. Princ byl p\u0159evezen do Pa\u0159\u00ed\u017ee a po kr\u00e1tk\u00e9m form\u00e1ln\u00edm procesu zast\u0159elen 21. b\u0159ezna v p\u0159\u00edkopech pevnosti Vincennes. Roku 1805 byl pak Caulaincourt pov\u00fd\u0161en na divizn\u00edho gener\u00e1la a 2. \u00fanora obdr\u017eel velkok\u0159\u00ed\u017e \u010cestn\u00e9 legie.<\/p>\n Po Tyl\u017esk\u00e9m m\u00edru byl znovu vysl\u00e1n do Ruska 3. listopadu 1807 jako francouzsk\u00fd vyslanec, aby nahradil Savaryho. Jeho \u00fakolem bylo dohl\u00ed\u017eet na p\u0159\u00edsn\u00e9 dodr\u017eov\u00e1n\u00ed z\u00e1vazk\u016f, kter\u00e9 na sebe car vzal v Tyl\u017ei ve vztahu k Anglii, jak mu to tak\u00e9 zdvo\u0159ile, ale d\u016frazn\u011b objasnil v prvn\u00ed audienci 20. prosince 1807. Tentokr\u00e1t dos\u00e1hl jeho ro\u010dn\u00ed plat v\u00fd\u0161e 480.000 frank\u016f. V dob\u011b p\u0159\u00edprav Napoleonova rozvodu s Josef\u00ednou dostal rozkaz zah\u00e1jit vyjedn\u00e1v\u00e1n\u00ed o ruku carovy sestry, velkokn\u011b\u017eny Anny. Prvn\u00ed odpov\u011bdi z rusk\u00e9 strany byly povzbuzuj\u00edc\u00ed, ale posl\u00e9ze dal car jasn\u011b najevo, \u017ee carevna matka \u017e\u00e1d\u00e1, aby se Napoleon zav\u00e1zal, \u017ee nikdy neobnov\u00ed polsk\u00e9 kr\u00e1lovstv\u00ed. Na tom tak\u00e9 jedn\u00e1n\u00ed selhala. Zlat\u00fd d\u00e9\u0161\u0165 hodnost\u00ed ho v\u0161ak neminul: ji\u017e roku 1804 se stal Grand \u00e9cuyer de l’Empire, co\u017e mu p\u0159ineslo ro\u010dn\u00ed d\u016fchod ve v\u00fd\u0161i 40.000 frank\u016f; c\u00edsa\u0159sk\u00fdm patentem ze 7. \u010dervna 1808 byl jmenov\u00e1n v\u00e9vodou z Vicenzy (duc de Vicence), c\u00edsa\u0159 mu krom toho dal osobn\u00ed dar ve v\u00fd\u0161i 100.000 frank\u016f, aby si mohl v Pa\u0159\u00ed\u017ei zakoupit pal\u00e1c. N\u00e1sledovaly dal\u0161\u00ed finan\u010dn\u00ed odm\u011bny: 29. b\u0159ezna 1808 mu c\u00edsa\u0159 ud\u011blil 60.000 frank\u016f ro\u010dn\u00ed renty z Mil\u00e1na; 10. b\u0159ezna 1808 p\u0159idal 50.000 frank\u016f ro\u010dn\u00ed renty z Westf\u00e1lska a 66.000 frank\u016f z Hanoveru; k nim je\u0161t\u011b p\u0159ibylo 17. b\u0159ezna 1808 dal\u0161\u00edch 19.000 frank\u016f ro\u010dn\u00ed renty z velkov\u00e9vodstv\u00ed Berg. Caulaincourt m\u011bl v\u0161ak st\u00e1le v\u00edce v\u00fdhrad k Napoleonov\u011b politice nebo\u0165 h\u00e1jil stanovisko, \u017ee je s Ruskem za ka\u017edou cenu t\u0159eba udr\u017eet m\u00edr a byl j\u00edm v dubnu 1811 odvol\u00e1n. Carem mu v posledn\u00ed audienci 11. kv\u011btna 1811 \u0159ekl: \u201eZa\u010dne-li c\u00edsa\u0159 Napoleon v\u00e1lku, je mo\u017en\u00e9 a dokonce pravd\u011bpodobn\u00e9, \u017ee n\u00e1s poraz\u00ed. Ale to mu m\u00edr nep\u0159inese. \u0160pan\u011bl\u00e9 b\u00fdvali \u010dasto pora\u017eeni, ale nebyli t\u00edm p\u0159emo\u017eeni ani podman\u011bni. A k n\u00e1m je p\u0159ece z Pa\u0159\u00ed\u017ee d\u00e1le ne\u017e k nim. Krom\u011b toho nemaj\u00ed \u0160pan\u011bl\u00e9 na\u0161e podneb\u00ed a na\u0161e prost\u0159edky. Vyu\u017eijeme sv\u00e9 situace, m\u00e1me v t\u00fdlu dost prostoru a uchov\u00e1me si dob\u0159e organizovanou arm\u00e1du. Proto nem\u016f\u017eeme b\u00fdt nikdy p\u0159inuceni, abychom uzav\u0159eli m\u00edr, by\u0165 bychom utrp\u011bli sebev\u011bt\u0161\u00ed por\u00e1\u017eku. Naproti tomu je v\u0161ak mo\u017en\u00e9 i v\u00edt\u011bze p\u0159inutit k m\u00edru. Po bitv\u011b u Wagramu vyslovil s\u00e1m c\u00edsa\u0159 Napoleon tuto my\u0161lenku v rozhovoru s \u010cerny\u0161evem; p\u0159iznal, \u017ee by byl ani za nic nesvolil k vyjedn\u00e1v\u00e1n\u00ed s Rakouskem, kdyby si nebylo dovedlo uchovat arm\u00e1du, a \u017ee by Raku\u0161an\u00e9 byli dos\u00e1hli mnohem lep\u0161\u00edch podm\u00ednek, kdyby byli p\u0159i jedn\u00e1n\u00ed projevili v\u00edce ne\u00fastupnosti. C\u00edsa\u0159 Napoleon pot\u0159ebuje tak rychl\u00e9 v\u00fdsledky, jako jsou rychl\u00e9 jeho my\u0161lenky; u n\u00e1s jich nedos\u00e1hne. Vyu\u017eiji jeho pou\u010den\u00ed. Jsou to pou\u010den\u00ed mistra. P\u0159enech\u00e1me sv\u00e9mu podneb\u00ed a sv\u00e9 zim\u011b, aby za n\u00e1s vedly v\u00e1lku. Francouz\u0161t\u00ed voj\u00e1ci jsou state\u010dn\u00ed, av\u0161ak m\u00e9n\u011b odoln\u00ed ne\u017e na\u0161i: klesaj\u00ed sn\u00e1ze na duchu. Z\u00e1zraky se d\u011bj\u00ed jen tam, kde je c\u00edsa\u0159 osobn\u011b p\u0159\u00edtomen, ale on nem\u016f\u017ee b\u00fdt v\u0161ude. Krom\u011b toho bude st\u00e1t p\u0159ed nutnost\u00ed, aby si posp\u00ed\u0161il s n\u00e1vratem do sv\u00e9 zem\u011b. J\u00e1 nevytas\u00edm me\u010d prvn\u00ed, ale do pochvy ho zastr\u010d\u00edm posledn\u00ed. Sp\u00ed\u0161e odt\u00e1hnu na Kam\u010datku, ne\u017e bych odstoupil \u010d\u00e1st sv\u00e9ho \u00fazem\u00ed nebo podepsal ve sv\u00e9m dobyt\u00e9m hlavn\u00edm m\u011bst\u011b m\u00edr, kter\u00fd by byl jen p\u0159\u00edm\u011b\u0159\u00edm.“<\/p>\n Caulaincourt odejel z Petrohradu 15. kv\u011btna a ji\u017e 5. \u010dervna dorazil do Pa\u0159\u00ed\u017ee. Reprodukoval c\u00edsa\u0159i p\u0159esn\u011b carova slova a trval na tom, \u017ee je t\u0159eba udr\u017eet m\u00edr a spojenectv\u00ed s Ruskem a ob\u011btovat tomu i my\u0161lenku na obnoven\u00ed Polska. Napoleon mu poukazoval na charakter rusk\u00e9 \u0161lechty, kter\u00e1 je podle n\u011bj zka\u017een\u00e1, prohnil\u00e1, ziskuchtiv\u00e1, neuk\u00e1zn\u011bn\u00e1 a neschopn\u00e1 sebeob\u011btov\u00e1n\u00ed a hned na po\u010d\u00e1tku ta\u017een\u00ed po prvn\u00edch por\u00e1\u017ek\u00e1ch dostane strach a donut\u00ed cara k m\u00edru. Caulaincourt odporoval kategoricky: \u201eM\u00fdl\u00edte se v Alexandrovi i v Rusech. Neposuzujte Rusko podle toho, co v\u00e1m o n\u011bm vypr\u00e1v\u011bj\u00ed jin\u00ed. Neposuzujte ruskou arm\u00e1du podle toho, jak jste ji vid\u011bl po bitv\u011b u Friedlandu, rozdrcenou a odzbrojenou. Rusov\u00e9 \u017eij\u00ed p\u0159ece u\u017e rok pod hrozbou v\u00e1lky. P\u0159ipravili se a zmohutn\u011bli, propo\u010d\u00edtali si v\u0161echny \u0161ance. Ve sv\u00fdch \u00favah\u00e1ch p\u0159ihl\u00e9dli dokonce i k mo\u017enosti vlastn\u00edch velik\u00fdch por\u00e1\u017eek. P\u0159ipravili se k obran\u011b i odporu do krajnosti.“ St\u0159et se vyhrocoval. Napoleon zd\u016fraz\u0148oval s\u00edlu Velk\u00e9 arm\u00e1dy a Caulaincourt odsekl, \u017ee dodr\u017eov\u00e1n\u00ed podm\u00ednek kontinent\u00e1ln\u00ed blok\u00e1dy je pro Rusko nesnesiteln\u00e9 a ne\u00fanosn\u00e9 a \u017ee Napoleon s\u00e1m je poru\u0161uje, kdy\u017e jde o z\u00e1jmy st\u00e1tn\u00ed pokladny a ud\u011bluje obchodn\u00edk\u016fm a bank\u00e9\u0159\u016fm v\u00fdjimky pro obchod s Angli\u00ed. Slabou n\u00e1plast\u00ed na tuto roztr\u017eku bylo ud\u011blen\u00ed vysok\u00e9ho vyznamen\u00e1n\u00ed, Ordre imp\u00e9rial de la R\u00e9union, 22. \u00fanora 1812. Caulaincourt byl ostatn\u011b nositelem bavorsk\u00e9ho velkok\u0159\u00ed\u017ee \u0159\u00e1du sv. Huberta, w\u00fcrzbursk\u00e9ho velkok\u0159\u00ed\u017ee \u0159\u00e1du sv. Josefa, b\u00e1densk\u00e9ho velkok\u0159\u00ed\u017ee \u0159\u00e1du V\u011brnosti a rusk\u00e9ho velkok\u0159\u00ed\u017ee \u0159\u00e1du sv. Ond\u0159eje. Je\u0161t\u011b pot\u00e9, co francouzsk\u00e1 arm\u00e1da p\u0159ekro\u010dila rusk\u00e9 hranice a car vyslal vst\u0159\u00edc Napoleonovi s osobn\u00edm dopisem ministra policie Bala\u0161ova, kter\u00fd se s n\u00edm setkal ve Viln\u011b 30. \u010dervna 1812, pon\u00ed\u017eil c\u00edsa\u0159 Caulaincourta p\u0159ed rusk\u00fdm z\u00e1stupcem slovy: \u201eNu, pro\u010d vy nic ne\u0159\u00edk\u00e1te, star\u00fd petrohradsk\u00fd dvo\u0159ane?“ Pot\u00e9 na n\u011bj p\u0159ede v\u0161emi uk\u00e1zal a \u0159ekl Bala\u0161ovovi: \u201eOstatn\u011b car Alexandr m\u00e1 p\u0159\u00e1tele i v m\u00e9m c\u00edsa\u0159sk\u00e9m hlavn\u00edm stanu. Zde je ryt\u00ed\u0159 va\u0161eho cara. To je Rus – ve francouzsk\u00e9m t\u00e1bo\u0159e.“ Rozho\u0159\u010den\u00fd Caulaincourt prohl\u00e1sil, \u017ee dok\u00e1\u017ee sv\u00e9 vlastenectv\u00ed t\u00edm, \u017ee bude st\u00e1le opakovat, \u017ee tato v\u00e1lka je politicky nevhodn\u00e1 (impolitique), nebezpe\u010dn\u00e1 a \u017ee zni\u010d\u00ed arm\u00e1du, Francii i samotn\u00e9ho c\u00edsa\u0159e a dodal, \u017ee odejde a \u017e\u00e1d\u00e1 o divizi ve \u0160pan\u011blsku, kde stejn\u011b nikdo nechce slou\u017eit, aby byl co nejd\u00e1le od c\u00edsa\u0159e, kter\u00fd ho tak urazil – n\u00e1sleduj\u00edc\u00edho dne mu v\u0161ak Napoleon odjezd zak\u00e1zal. Rusk\u00e9 ta\u017een\u00ed st\u00e1le v\u00edce prohlubovalo v Caulaincourtovi pocit propasti, otev\u00edraj\u00edc\u00ed se pod nohama. St\u011b\u017e\u00ed mu pak bylo zadostiu\u010din\u011bn\u00edm, kdy\u017e se uprost\u0159ed ho\u0159\u00edc\u00ed Moskvy, v Kremlu, obr\u00e1til pr\u00e1v\u011b na n\u011bj c\u00edsa\u0159 se zoufal\u00fdmi slovy: \u201eTo p\u0159esahuje m\u00edru v\u0161\u00ed pravd\u011bpodobnosti. To je zni\u010duj\u00edc\u00ed v\u00e1lka, to je hrozn\u00e1 taktika, kter\u00e1 nem\u00e1 p\u0159\u00edklad v d\u011bjin\u00e1ch civilizace… Zapalovat vlastn\u00ed m\u011bsta! V t\u011bch lidech sed\u00ed d\u00e9mon! Jak\u00e1 to sve\u0159ep\u00e1 odhodlanost! Co je to za n\u00e1rod!“ P\u0159ipomenul mu n\u011bkdej\u0161\u00ed carova slova: \u201eOznamte mu m\u00fdm jm\u00e9nem toto \u010destn\u00e9 a posledn\u00ed prohl\u00e1\u0161en\u00ed: vypukne-li jednou v\u00e1lka, jeden z n\u00e1s, bu\u010f on, Napoleon, nebo j\u00e1, Alexandr, ztrat\u00ed korunu.“ T\u0159et\u00edho \u0159\u00edjna pak Caulaincourt odm\u00edtl vydat se jednat s Alexandrem a byl nahrazen Lauristonem. Na \u00fastupu protestoval mezi Mo\u017eajskem a G\u017eatskem ost\u0159e u Napoleona proti vra\u017ed\u011bn\u00ed rusk\u00fdch zajatc\u016f: \u201eJak\u00e1 to stra\u0161liv\u00e1 ukrutnost! To je ta civilizace, kterou jsme p\u0159inesli do Ruska!“ Kdy\u017e pak c\u00edsa\u0159 opustil 6. prosince 1812 ve Smorgoni zbytky arm\u00e1dy, byl to pr\u00e1v\u011b on, kdo ho doprov\u00e1zel v san\u00edch s polsk\u00fdm d\u016fstojn\u00edkem W\u0105sowiczem a jedn\u00edm mamelukem.<\/p>\n Teprve v t\u00e9to dob\u011b nalezl Caulaincourt cestu do \u0159ad svobodn\u00fdch zedn\u00e1\u0159\u016f, k nim\u017e pat\u0159ili \u010dlenov\u00e9 c\u00edsa\u0159ovy rodiny (Joseph, Louis, Lucien) i dal\u0161\u00edch t\u0159in\u00e1ct Napoleonov\u00fdch ministr\u016f (Berthier, Cambac\u00e9r\u00e8s, Champagny, Chaptal, Clarke, Davout, Fouch\u00e9, Laplace, Maret, Portalis, Regnier, Savary a Talleyrand). 14. dubna 1813 ho Cambac\u00e9r\u00e8s p\u0159ijal ve sv\u00e9m pal\u00e1ci do sv\u00e9 l\u00f3\u017ee Grande Ma\u00eetrise. Nato byl jmenov\u00e1n sen\u00e1torem. Caulaincourtova osobn\u00ed \u010destnost nebyla Rus\u016fm nezn\u00e1m\u00e1. Kdy\u017e spojenci uzav\u00edrali s Napoleonem po jeho v\u00edt\u011bzstv\u00edch u L\u00fctzenu, Budy\u0161\u00edna a Dr\u00e1\u017e\u010fan 4. \u010dervna 1813 p\u0159\u00edm\u011b\u0159\u00ed, byl v\u00e9voda z Vicenzy p\u0159i p\u0159\u00edjezdu k p\u0159edn\u00edm rusk\u00fdm hl\u00eddk\u00e1m v Pleswitz srde\u010dn\u011b v\u00edt\u00e1n – pronesl tehdy p\u0159\u00edpitek na zdrav\u00ed rusk\u00e9 arm\u00e1dy a ru\u0161t\u00ed d\u016fstojn\u00edci odpov\u011bd\u011bli p\u0159\u00edpitkem na zdrav\u00ed state\u010dn\u00e9 francouzsk\u00e9 arm\u00e1dy! C\u00edsa\u0159sk\u00fdm dekretem z 18. \u010dervna pak byl spole\u010dn\u011b s hrab\u011btem de Narbonne-Lara jmenov\u00e1n zplnomocn\u011bncem pro pra\u017esk\u00fd m\u00edrov\u00fd kongres, jeho\u017e za\u010d\u00e1tek byl posunut z 5. na 12. \u010dervenec 1813. Caulaincourt p\u0159ijel do Prahy 28. \u010dervence, ale a\u017e 6. srpna se Metternicha dot\u00e1zal, jak si Rakousko p\u0159edstavuje m\u00edr a za jak\u00fdch podm\u00ednek by z\u016fstalo spojencem Francie \u010di alespo\u0148 neutr\u00e1ln\u00ed. Metternichovu odpov\u011b\u010f dostal teprve o dva dny pozd\u011bji. Obsahovala v\u0161echny dosavadn\u00ed po\u017eadavky spojenc\u016f, v\u010detn\u011b velmocensk\u00e9 z\u00e1ruky nez\u00e1vislosti n\u011bmeck\u00fdch st\u00e1t\u016f. Napoleon m\u011bl odpov\u011bd\u011bt do 10. srpna, kdy m\u011blo vypr\u0161et p\u0159\u00edm\u011b\u0159\u00ed – v podstat\u011b \u0161lo o ultim\u00e1t\u016fm, proto\u017ee Metternich ji\u017e nem\u011bl z\u00e1jem na dal\u0161\u00edm jedn\u00e1n\u00ed. Caulaincourt doru\u010dil Napoleonovu odm\u00edtavou odpov\u011b\u010f do Prahy a\u017e 11. srpna odpoledne. Ji\u017e o p\u016flnoci z 10. na 11. srpna v\u0161ak prusk\u00fd i rusk\u00fd zmocn\u011bnec ozn\u00e1mil Metternichovi, \u017ee jejich pov\u011b\u0159en\u00ed pro m\u00edrov\u00e1 jedn\u00e1n\u00ed skon\u010dilo a do Prahy p\u0159ijel z Brand\u00fdsa c\u00edsa\u0159 Franti\u0161ek a po n\u011bm car Alexandr i prusk\u00fd kr\u00e1l Friedrich Vil\u00e9m III., aby vypracovali text v\u00e1le\u010dn\u00e9ho prohl\u00e1\u0161en\u00ed. Caulaincourtovi, kter\u00fd bydlel na zbraslavsk\u00e9m z\u00e1mku nezbylo ne\u017e Prahu opustit. Od 20. listopadu 1813 pak zast\u00e1val po p\u011bt m\u011bs\u00edc\u016f, do 6. dubna 1814, funkci ministra zahrani\u010d\u00ed. Kvalit chyb\u011bj\u00edc\u00edho Talleyranda v\u0161ak nedosahoval. Po proniknut\u00ed spojenc\u016f na \u00fazem\u00ed Francie byl 4. ledna 1814 zplnomocn\u011bn k jedn\u00e1n\u00edm v Ch\u00e2tillonu-sur-Seine, kde se od 3. \u00fanora pokou\u0161el prosadit m\u00edrov\u00fd n\u00e1vrh, respektuj\u00edc\u00ed p\u0159irozen\u00e9 hranice Francie a h\u00e1jil my\u0161lenku, \u017ee Napoleon\u016fv n\u00e1vrat je vnit\u0159n\u00ed francouzskou v\u011bc\u00ed, do n\u00ed\u017e spojenci nemaj\u00ed zasahovat, proto\u017ee se zav\u00e1zal dodr\u017eovat podm\u00ednky pa\u0159\u00ed\u017esk\u00e9 smlouvy. Spojenci v\u0161ak odm\u00edtli Napoleon\u016fv po\u017eadavek zachov\u00e1n\u00ed r\u00fdnsk\u00e9 hranice a jedn\u00e1n\u00ed, p\u0159eru\u0161en\u00e1 15. b\u0159ezna, se o \u010dty\u0159i dny pozd\u011bji definitivn\u011b zhroutila. Teprve v t\u00e9to dob\u011b, ve sv\u00fdch \u010dty\u0159iceti letech, se v Pa\u0159\u00ed\u017ei o\u017eenil 24. kv\u011btna 1814 s Adrienne Herv\u00e9 Louise de Carbonel de Canisy, kter\u00e1 mu n\u00e1sledn\u011b dala dva syny: Adriena Arnauda Alexandra Josepha, druh\u00e9ho a posledn\u00edho v\u00e9vodu z Vicenzy (1815-1861), a Herv\u00e9-Anne-Oliviera (1819-1865).<\/p>\n Caulaincourt, na rozd\u00edl od \u0159ady sv\u00fdch koleg\u016f, z\u016fstal c\u00edsa\u0159i v\u011brn\u00fd, a po Napoleonov\u011b n\u00e1vratu z Elby zast\u00e1val znovu mezi 21. b\u0159eznem a\u017e 22. \u010dervnem 1815 funkci ministra zahrani\u010d\u00ed. Za sv\u00e9 z\u00e1sluhy byl jmenov\u00e1n pairem Francie a ujal se provizorn\u011b i funkce ministra vnitra. Ji\u017e 3. dubna 1815 rozeslal v\u0161em diplomatick\u00fdm z\u00e1stupc\u016fm a zahrani\u010dn\u00edm ministr\u016fm ob\u011b\u017en\u00edk, ve kter\u00e9m p\u0159edstavoval n\u00e1vrat c\u00edsa\u0159e jako nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed triumf a uji\u0161\u0165oval je, \u017ee Napoleon je p\u0159ipraven respektovat pr\u00e1va ostatn\u00edch n\u00e1rod\u016f. Byl j\u00edm rovn\u011b\u017e pov\u011b\u0159en pokusit se znovu nav\u00e1zat v Basileji jedn\u00e1n\u00ed se spojenci, i v tomto p\u0159\u00edpad\u011b ov\u0161em bezv\u00fdsledn\u011b. Po Waterloo doporu\u010doval Bonapartovi abdikaci a 22. \u010dervna byl povol\u00e1n do provizorn\u00ed vl\u00e1dy, v n\u00ed\u017e zasedal a\u017e do 9. \u010dervence 1815. Ji\u017e 24. \u010dervence 1815 byl proskribov\u00e1n, nebyl v\u0161ak zat\u010den, ani neode\u0161el do exilu a nakonec mu byla kr\u00e1lovsk\u00fdm rozhodnut\u00edm ze 6. \u0159\u00edjna 1815 za \u0161estadvacet let \u0161est m\u011bs\u00edc\u016f a \u010dtrn\u00e1ct dn\u00ed slu\u017eby ud\u011blena ro\u010dn\u00ed penze ve v\u00fd\u0161i 6.000 frank\u016f.<\/p>\n Pam\u011bti: Souvenirs du duc de Vicence recueillis et publi\u00e9s par Charlotte de Sor<\/span> (Pam\u011bti v\u00e9vody z Vicenzy, uspo\u0159\u00e1dan\u00e9 a vydan\u00e9 Charlottou de Sor, pozn. Skute\u010dn\u00fdm jm\u00e9nem pan\u00ed Dilleaux-Desormeaux), 2 sv., Pa\u0159\u00ed\u017e, nakl. A. Levasseur, 1837; Suite des Souvenirs du duc de Vicence recueillis et publi\u00e9s par Charlotte de Sor <\/span>(Pokra\u010dov\u00e1n\u00ed Pam\u011bt\u00ed v\u00e9vody z Vicenzy, uspo\u0159\u00e1dan\u00fdch a vydan\u00fdch Charlottou de Sor, pozn. Skute\u010dn\u00fdm jm\u00e9nem pan\u00ed Dilleaux-Desormeaux), 2 d\u00edly v jednom svazku, Pa\u0159\u00ed\u017e, nakl. G. Barba, 1845; J. HANOTEAU (vyd.), M\u00e9moires du g\u00e9n\u00e9ral de Caulaincourt, duc de Vicence, grand \u00e9cuyer de l’Empereur <\/span>(Pam\u011bti gener\u00e1la de Caulaincourta, v\u00e9vody z Vicenzy, vrchn\u00edho podkon\u00ed c\u00edsa\u0159e), 3 sv., Pa\u0159\u00ed\u017e, nakl. Plon, 1933, vzorov\u00e1 kritick\u00e1 edice. Literatura: J. HANOTEAU, Pr\u00e9face, M\u00e9moires du g\u00e9n\u00e9ral de Caulaincourt, duc de Vicence, grand \u00e9cuyer de l’Empereur <\/span>(P\u0159edmluva k Pam\u011btem gener\u00e1la de Caulaincourta, v\u00e9vody z Vicenzy, vrchn\u00edho podkon\u00ed c\u00edsa\u0159e), d\u00edl I., Pa\u0159\u00ed\u017e 1933; t\u00fd\u017e, Napol\u00e9on et la mission de M. Stassard (1815) <\/span>(Napoleon a mise pana Stassarda (1815)). In: Revue universelle, ro\u010d. 53, \u010d. 1 z 1. dubna 1933, s. 1-15. Jde o do t\u00e9 doby nezn\u00e1mou Caulaincourtovu zpr\u00e1vu z roku 1815; J. GRONDIN, Pr\u00e9sentation des m\u00e9moires de Caulaincourt <\/span>(\u00davod ke Caulaincourtov\u00fdm pam\u011btem). In: Napol\u00e9on Bonaparte. L’oeuvre et l ‚histoire (Napoleon Bonaparte. D\u00edlo a historie), d\u00edl XI., Pa\u0159\u00ed\u017e 1969, s. 163-168.<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":" Caulaincourt pat\u0159il k nejbli\u017e\u0161\u00edm Napoleonov\u00fdm v\u011brn\u00fdm. Jako nejvy\u0161\u0161\u00ed podkon\u00ed (grand \u00e9cuyer) c\u00edsa\u0159ova vojensk\u00e9ho domu a divizn\u00ed gener\u00e1l se z\u00fa\u010datnil i bitvy u Slavkova.<\/p>\n","protected":false},"author":2,"featured_media":14515,"comment_status":"open","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[129,14],"tags":[5875,6062,5867,5899],"class_list":["post-376","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-nezobrazovat-na-homepage","category-francouzska-armada","tag-bitva-u-slavkova","tag-caulaincourt","tag-napoleon","tag-napoleonske-valky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/376","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/2"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=376"}],"version-history":[{"count":3,"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/376\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":14516,"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/376\/revisions\/14516"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/media\/14515"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=376"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=376"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=376"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}