{"id":505,"date":"2004-02-18T00:00:00","date_gmt":"2004-02-18T00:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/casamari-p-dominik-zavrel\/"},"modified":"2024-11-27T15:33:58","modified_gmt":"2024-11-27T13:33:58","slug":"casamari-p-dominik-zavrel","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/casamari-p-dominik-zavrel\/","title":{"rendered":"Casamari – P. Dominik Zav\u0159el"},"content":{"rendered":"

Zlo\u010din v jihoitalsk\u00e9m opatstv\u00ed Casamari, p\u0159i n\u011bm\u017e bylo francouzsk\u00fdmi voj\u00e1ky umu\u010deno 13. kv\u011btna 1799 \u0161est trapistick\u00fdch mnich\u016f, mezi nimi i \u010cech, P. Dominik Zav\u0159el, p\u0159ipoutal p\u0159ed \u010dasem pozornost v\u00fdzkumn\u00e9ho t\u00fdmu Projektu Austerlitz 2005, kter\u00fd v archivu opatstv\u00ed prostudoval ve\u0161ker\u00fd dostupn\u00fd materi\u00e1l. Studie dr. Franti\u0161ka J. Hole\u010dka, O.M. zasazuje tuto dramatickou ud\u00e1lost do \u0161irok\u00e9ho kontextu vojensk\u00fdch operac\u00ed z jara 1799, kter\u00e9 vedly ke zhroucen\u00ed francouzsk\u00e9 moci v It\u00e1lii.<\/p>\n

\u010cESK\u00dd\u00a0 TRAPISTICK\u00dd\u00a0 MU\u010cEDN\u00cdK\u00a0 FRANCOUZSK\u00c9\u00a0 REVOLUCE<\/p>\n

DOMINIK ZAV\u0158EL (1725 – 1799)<\/p>\n

(tato studie pr\u00e1v\u011b vych\u00e1z\u00ed v\u00a0jubilejn\u00edm dvac\u00e1t\u00e9m \u010d\u00edsle Sborn\u00edku prac\u00ed Pedagogick\u00e9 fakulty Masarykovy univerzity v\u00a0Brn\u011b<\/em>)<\/p>\n

Je a\u017e p\u0159ekvapuj\u00edc\u00ed, jak skrovn\u00e1 pozornost byla v\u00a0na\u0161em prost\u0159ed\u00ed, jemu\u017e se stal v\u00fdzvou k\u00a0hlub\u0161\u00ed reflexi ji\u017e v\u00a0polovin\u011b devaten\u00e1ct\u00e9ho stolet\u00ed, tedy pouh\u00fdch \u0161estadvacet let po vyd\u00e1n\u00ed p\u016fvodn\u00edho d\u00edla, kvalitn\u00ed \u010desk\u00fd p\u0159eklad liber\u00e1ln\u011b orientovan\u00e9 Mignetovy[1]<\/a> Histoire de la r\u00e9volution fran\u00e7aise de 1789 \u00e0 1814<\/em>[2]<\/a>, posud v\u011bnov\u00e1na pro c\u00edrkevn\u00ed d\u011bjiny bezesporu z\u00e1sadn\u00ed a interpreta\u010dn\u011b n\u00e1ro\u010dn\u00e9 ot\u00e1zce k\u0159es\u0165ansk\u00e9ho mart\u00fdria v\u00a0obdob\u00ed francouzsk\u00e9 revoluce. Star\u0161\u00ed okrajov\u00e1 a velmi stru\u010dn\u00e1 divulga\u010dn\u00ed pojedn\u00e1n\u00ed, zam\u011b\u0159en\u00e1 sp\u00ed\u0161e k vlastn\u00edmu blaho\u0159e\u010den\u00ed \u010di svato\u0159e\u010den\u00ed mu\u010dedn\u00edk\u016f[3]<\/a>, nevyu\u017eila v\u00fdte\u010dn\u00fdch vzor\u016f p\u0159edv\u00e1le\u010dn\u00e9 francouzsk\u00e9 katolick\u00e9 diec\u00e9zn\u00ed produkce[4]<\/a>, nov\u011bj\u0161\u00ed[5]<\/a> se v\u00a0za\u017eit\u00e9 stop\u011b ani nepokusila postihnout dynamiku Teroru[6]<\/a> a jeho dozvuk\u016f, nemluv\u011b ji\u017e o sociologii kultu, \u010di beatifikac\u00ed a kanonizac\u00ed sam\u00fdch[7]<\/a>. Nejnov\u011bj\u0161\u00ed metodologick\u00e9 podn\u011bty Bernarda Plongerona, rozev\u00edraj\u00edc\u00ed cestu k\u00a0opu\u0161t\u011bn\u00ed star\u00fdch historiografick\u00fdch stereotyp\u016f a k\u00a0nov\u00e9 synt\u00e9ze, z\u016fstaly prakticky nepov\u0161imnuty[8]<\/a>.\u00a0 Tato studie upozor\u0148uje na osud jednoho z\u00a0t\u011bchto sv\u011bdk\u016f v\u00edry, \u010desk\u00e9ho trapistick\u00e9ho eucharistick\u00e9ho mu\u010dedn\u00edka, P. Dominika Zav\u0159ela (1725-1799).<\/p>\n

Vojensk\u00e1 situace v\u00a0dubnu a kv\u011btnu 1799.<\/p>\n

Z\u00e1sah rusk\u00fdch vojsk pod velen\u00edm poln\u00edho mar\u0161\u00e1la[9]<\/a> Alexandra Vasiljevi\u010de Suvorova (1729-1800) v\u00a0Lombardii a Piemontu na ja\u0159e roku 1799 zvr\u00e1til pom\u011br sil na italsk\u00e9m boji\u0161ti do t\u00e9 m\u00edry, \u017ee u\u010dinil situaci francouzsk\u00fdch vojsk i jakob\u00ednsk\u00fdch \u201esestersk\u00fdch\u201c republik neudr\u017eitelnou. Suvorov vytrhnul z\u00a0V\u00eddn\u011b na jih 4. dubna, \u010dty\u0159i dny po Rosenbergov\u00fdch odd\u00edlech, a urychlen\u00fdmi pochody se dok\u00e1zal p\u0159es Tarvisio, Udine a Vicenzu dostat se sv\u00fdmi dvaceti tis\u00edci mu\u017ei do Montebella, v\u00fdchodn\u011b od Verony, ji\u017e 14. dubna 1799. Zde se tak\u00e9 setkal se sv\u00fdm velitelem \u0161t\u00e1bu, rakousk\u00fdm gener\u00e1lmajorem Johannem Gabrielem von Chasteler, kter\u00e9ho dob\u0159e znal z\u00a0ta\u017een\u00ed proti Turk\u016fm z\u00a0let 1787-92, a v\u00a0bl\u00edzk\u00e9 Veron\u011b i s p\u0159edchoz\u00edm rakousk\u00fdm vrchn\u00edm velitelem v\u00a0It\u00e1lii, Michaelem Friedrichem Benediktem, baronem von Melas (1729-1806). Od 10. dubna v\u00edt\u011bzn\u00ed Raku\u0161an\u00e9 od Magnana[10]<\/a>, kte\u0159\u00ed donutili francouzsk\u00e9 s\u00edly ustoupit za \u0159eku Mincio, nep\u0159ikro\u010dili v\u00a0o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed rusk\u00fdch spojenc\u016f k\u00a0\u017e\u00e1dn\u00fdm v\u00fdznamn\u00fdm operac\u00edm. \u010ctrn\u00e1ct\u00e9ho dubna pak spole\u010dn\u011b s\u00a0Rusy p\u0159ekro\u010dili Mincio a ji\u017e 17. dubna dos\u00e1hli \u0159eky Chiese. Za p\u0159edvojem gener\u00e1lporu\u010d\u00edka, kn\u00ed\u017eete Petra Ivanovi\u010de Bagrationa (1765-1812), a rakousk\u00e9ho poln\u00edho podmar\u0161\u00e1la (Feldmarschall-Lieutenant<\/em>) Karla Otta, se valila masa rusko-rakousk\u00fdch vojsk na front\u011b \u0161irok\u00e9 pln\u00fdch sedmdes\u00e1t kilometr\u016f, od lev\u00e9ho b\u0159ehu P\u00e1du a\u017e po jezero Iseo ve Valcamonice. Prvn\u00ed c\u00edlem se stala Brescia – francouzsk\u00e1 pos\u00e1dka po kr\u00e1tk\u00e9m ost\u0159elov\u00e1n\u00ed kapitulovala 21. dubna. Jen o den pozd\u011bji narazil Bagration u Palazzola na S\u00e9rurierovu divizi, kter\u00e1 se chystala p\u0159ekro\u010dit \u0159eku Oglio – Francouzi dok\u00e1zali d\u00edky zpo\u017ed\u011bn\u00ed rusk\u00e9 divize \u0160vejkovsk\u00e9ho odrazit Bagrationa intenzivn\u00ed palbou, p\u0159ej\u00edt most a zap\u00e1lit ho za sebou. T\u0159iadvac\u00e1t\u00e9ho dubna se po obnoven\u00e9m most\u011b p\u0159evalili spojenci a ji\u017e v\u00a0noci z\u00a024. na 25. duben dorazili k\u00a0Adi\u017ei (Adda<\/em>). Cestou dobyli Bergamo, kde se v\u00a0pouli\u010dn\u00edch boj\u00edch proslavili D\u011bnisovovi koz\u00e1ci.<\/p>\n

Nave\u010der p\u011btadvac\u00e1t\u00e9ho dubna ji\u017e Francouze a spojence d\u011blil jen tok Adi\u017ee. Vrchn\u00ed velitel Italsk\u00e9 arm\u00e1dy<\/em> a p\u0159edchoz\u00ed francouzsk\u00fd ministr v\u00e1lky[11]<\/a>, Barth\u00e9lemy Louis Joseph Sch\u00e9rer (1747-1804), m\u011bl k\u00a0dispozici asi osmadvacet tis\u00edc mu\u017e\u016f a \u0161edes\u00e1t d\u011bl. Sv\u00e1 vojska rozvinul ve t\u0159ech sborech na prav\u00e9m b\u0159ehu Adi\u017ee, ve sto patn\u00e1ct kilometr\u016f dlouh\u00e9m \u00faseku od Pizzighettone k\u00a0Leccu. S\u00e9rurier[12]<\/a> dr\u017eel Lecco, \u00fasek mezi Trezzem a Vapriem d\u00b4Adda h\u00e1jil Grenier[13]<\/a> a Victorovi[14]<\/a> byl sv\u011b\u0159en \u00fasek od Cassana d\u00b4Adda a\u017e k\u00a0soutoku Adi\u017ee s\u00a0P\u00e1dem. Suvorov sice musel vy\u010dlenit t\u0159iadvacet tis\u00edc mu\u017e\u016f pod Krayovo[15]<\/a> velen\u00ed, aby byly blokov\u00e1ny pevnosti v\u00a0Mantov\u011b a Peschie\u0159e, ale st\u00e1le m\u011bl k\u00a0dispozici pades\u00e1t tis\u00edc mu\u017e\u016f (20.000 Rus\u016f a 30.000 Raku\u0161an\u016f), kter\u00fdm sta\u010dilo prolomit nep\u0159\u00e1telsk\u00e9 pozice a t\u00e1hnout na Mil\u00e1n, kter\u00fd se ji\u017e chystalo opustit Direktorium Cisalpinsk\u00e9 republiky. Pr\u00e1v\u011b v\u00a0t\u011bchto dnech se Sch\u00e9rer[16]<\/a> v\u00a0Mil\u00e1n\u011b dozv\u011bd\u011bl, \u017ee byl ve vrchn\u00edm velen\u00ed Italsk\u00e9 arm\u00e1dy<\/em> nahrazen gener\u00e1lem Jeanem Victorem Moreauem (1763-1813). Hor\u0161\u00ed okam\u017eik k\u00a0z\u00e1sadn\u00edm zm\u011bn\u00e1m ve velitelsk\u00e9m sboru si francouzsk\u00e9 Direktorium opravdu nemohlo zvolit nebo\u0165 se schylovalo k\u00a0osudov\u00e9 bitv\u011b u Cassana d\u00b4Adda. Suvorov, k\u00a0jeho\u017e obl\u00edben\u00fdm man\u00e9vr\u016fm pat\u0159ilo obkl\u00ed\u010den\u00ed protivn\u00edka na boc\u00edch, vrhnul proti severn\u00edmu k\u0159\u00eddlu francouzsk\u00e9 sestavy, opevn\u011bn\u00e9mu p\u0159edmost\u00ed u Lecca t\u0159i tis\u00edce mu\u017e\u016f pod Bagrationov\u00fdm velen\u00edm (pluk j\u00edzdn\u00edch myslivc\u016f, pluk gran\u00e1tn\u00edk\u016f a t\u0159i koz\u00e1ck\u00e9 pluky). Rusov\u00e9 za\u00fato\u010dili r\u00e1no 26. dubna 1799 na Lecco, h\u00e1jen\u00e9 18. p\u016flbrig\u00e1dou plukovn\u00edka Soyeze, kter\u00fd se hrdinn\u011b br\u00e1nil ve vlastn\u00edm m\u011bst\u011b d\u016fm od domu i poln\u00edm opevn\u011bn\u00ed u mostu. Patn\u00e1ct set Francouz\u016f se \u0161esti d\u011bly, podporovan\u00fdch z\u00a0jezera Lago di Como palbou n\u011bkolika d\u011blov\u00fdch \u010dlun\u016f, dok\u00e1zalo Bagrationa nejen zadr\u017eet, ale vytla\u010dit ho divok\u00fdm bod\u00e1kov\u00fdm proti\u00fatokem i z\u00a0Lecca. Teprve po vy\u017e\u00e1d\u00e1n\u00ed posil od Rosenberga, kter\u00fd velel prav\u00e9mu spojeneck\u00e9mu k\u0159\u00eddlu, mohl Bagration, pos\u00edlen\u00fd t\u0159emi p\u011b\u0161\u00edmi prapory, znovu za\u00fato\u010dit kolem \u0161estn\u00e1ct\u00e9 hodiny. M\u011bsto sice dobyl, ale francouzsk\u00e9 p\u0159edmost\u00ed se dr\u017eelo je\u0161t\u011b kolem dev\u00e1t\u00e9 hodiny ve\u010dern\u00ed, kdy byl boj p\u0159eru\u0161en. Ob\u011b\u0165 \u010dty\u0159 stovek padl\u00fdch nep\u0159inesla Rus\u016fm \u017e\u00e1dn\u00fd taktick\u00fd \u00fasp\u011bch[17]<\/a>. U Brivia a o n\u011bco ji\u017en\u011bji u Trezza d\u00b4Adda v\u0161ak spojenci vyu\u017eili tmy a \u0159\u00eddk\u00e9 s\u00edt\u011b francouzsk\u00fdch hl\u00eddek a p\u0159e\u0161li Adi\u017e bez boje. Tot\u00e9\u017e se zda\u0159ilo i rakousk\u00e9mu gener\u00e1majorovi Vukassovichovi[18]<\/a>, kter\u00fd pak postoupil a\u017e k\u00a0Olginate a Garlate – po j\u00edm z\u0159\u00edzen\u00e9m pontonov\u00e9m most\u011b pak p\u0159e\u0161el v noci i Bagration. Je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed \u00fasp\u011bch se zda\u0159il t\u00e9ho\u017e dne rakousk\u00e9 Ottov\u011b a Zopfov\u011b divizi, kter\u00e9 vytrhly z\u00a0Ponte San Pietro k\u00a0San Gervasiu, ji\u017e obsazen\u00e9mu \u0161esti setninami myslivc\u016f plukovn\u00edka d\u00b4Aspre. Kolem des\u00e1t\u00e9 hodiny ve\u010dern\u00ed prohl\u00e9dl von Chasteler s\u00a0gener\u00e1lem Ottem b\u0159ehy \u0159eky za bou\u0159e a de\u0161t\u011b, kdy strhnul voj\u00e1ky osobn\u00edm p\u0159\u00edkladem, dok\u00e1zal do r\u00e1na zbudovat dal\u0161\u00ed most p\u0159es Adi\u017e, po n\u011bm\u017e p\u0159e\u0161li d\u00b4Aspreovi myslivci a jeden prapor pluku N\u00e1dasdy, kte\u0159\u00ed zasko\u010dili francouzskou pos\u00e1dku v\u00a0Trezzu a z\u00a0v\u011bt\u0161\u00ed \u010d\u00e1sti ji zajali. Po nich p\u0159ejely koz\u00e1ck\u00e9 a husarsk\u00e9 eskadrony a zbytek Ottovy a Zopfovy divize a sestupovali po prav\u00e9m b\u0159ehu Adi\u017ee k\u00a0Vapriu.<\/p>\n

Moreau se dozv\u011bd\u011bl o katastrof\u00e1ln\u00ed zpr\u00e1v\u011b, \u017ee nep\u0159\u00edtel p\u0159ekro\u010dil Adi\u017e a t\u00e1hne na Mil\u00e1n, 27. dubna v\u00a0dev\u011bt hodin r\u00e1no[19]<\/a>. Ihned na\u0159\u00eddil Grenierovi, aby vytrhnul z\u00a0Inzaga ke Trezzu, Victorovi aby poslal posily od doln\u00edho toku \u0159eky a S\u00e9ruri\u00e9rovi, aby z\u00a0Lecca za\u00fato\u010dil k\u00a0jihu. Grenier pom\u011brn\u011b rychle rozvinul mezi vs\u00ed Vapriem a domy u Pozza 2. prapor 33. p\u016flbrig\u00e1dy, 63. p\u016flbrig\u00e1du, jednu eskadronu husar\u016f a dv\u011b d\u011bla. Bohat\u011b obd\u011bl\u00e1van\u00fd ter\u00e9n, poset\u00fd vinicemi a mal\u00fdmi pot\u016f\u010dky dal Francouz\u016fm \u0161anci zastavit rakousko-rusk\u00fd postup. Jejich nad\u0161en\u00ed pos\u00edlil i p\u0159\u00edjezd Moreaua, kter\u00fd cestou m\u00e1lem padl do zajet\u00ed koz\u00e1k\u016f. Grenierova divize v\u00a0n\u011bkolikahodinov\u00e9m boji odrazila bod\u00e1kov\u00fdmi proti\u00fatoky prapory Ottovy a Zopfovy divize a t\u00e9m\u011b\u0159 obkl\u00ed\u010dila prav\u00e9 k\u0159\u00eddlo spojeneck\u00e9 sestavy. Situaci zvr\u00e1til teprve rozhodn\u00fd \u00fatok \u010dty\u0159 husarsk\u00fdch eskadron\u00a0 pluku Arciv\u00e9vody Josefa, kte\u0159\u00ed napadli lev\u00e9 francouzsk\u00e9 k\u0159\u00eddlo. Kolem druh\u00e9 hodiny odpoledn\u00ed\u00a0 musel Moreau, proto\u017ee st\u00e1le nedorazily posily od Victorovy divize, na\u0159\u00eddit\u00a0 vy\u010derpan\u00e9 Grenierov\u011b divizi \u00fastup ke Groppello d\u00b4Adda a Inzagu, odkud se mohla stahovat d\u00e1le k\u00a0Mil\u00e1nu p\u0159es Gorgonzolu. Ta ji\u017e ale byla obsazena koz\u00e1ky[20]<\/a>, tak\u017ee pora\u017een\u00ed Francouzi museli volit del\u0161\u00ed trasu p\u0159es Melzo.<\/p>\n

O n\u011bkolik des\u00edtek kilometr\u016f ji\u017en\u011bji, u Cassana, se Raku\u0161an\u00e9 zmocnili hned dvou neporu\u0161en\u00fdch kamenn\u00fdch most\u016f, proto\u017ee Adi\u017e m\u011bste\u010dko obt\u00e9k\u00e1 ve dvou ramenech (Adda a Canale della Muzza). Kaimova a Froelichova divize napadly francouzsk\u00e9 p\u0159edn\u00ed hl\u00eddky v\u00a0poln\u00edm opevn\u011bn\u00ed za Canale del Ritorto a a\u017e do p\u00e1t\u00e9 hodiny odpoledn\u00ed 27. dubna 1797 ost\u0159elovaly pod p\u0159\u00edm\u00fdm Melasov\u00fdm velen\u00edm Cassano, h\u00e1jen\u00e9 106. p\u016flbrig\u00e1dou. Pak na Suvorov\u016fv rozkaz p\u0159e\u0161el po provizorn\u00edm pontonov\u00e9m most\u011b p\u0159es Ritorto do \u00fatoku pluk Reisky a se silnou d\u011blost\u0159eleckou podporou za\u00fato\u010dil na vlastn\u00ed francouzsk\u00e9 p\u0159edmost\u00ed. Rakousk\u00e1 d\u011bla zahnala i italsk\u00e9 ryb\u00e1\u0159e, kter\u00e9 Francouzi najali, aby z\u00a0\u0159eky podminovali most p\u0159es kan\u00e1l Muzza, tak\u017ee se ho nepoda\u0159ilo v\u010das vyhodit do pov\u011bt\u0159\u00ed. Melasovy odd\u00edly pak jen p\u0159ed sebou hnaly panikou zachv\u00e1cenou masu francouzsk\u00fdch voj\u00e1k\u016f, kte\u0159\u00ed se pod ochranou tmy sna\u017eili uniknout ke Groppellu a Inzagu. Spojence st\u00e1la hodinov\u00e1 bitva u Cassana, ukon\u010den\u00e1 kolem \u0161est\u00e9 hodiny ve\u010dern\u00ed, pouh\u00fdch 1.500 padl\u00fdch, Francouzi ztratili na 2.700 mu\u017e\u016f[21]<\/a>.<\/p>\n

Prora\u017een\u00ed st\u0159edu francouzsk\u00e9 sestavy destabilizovalo pochopiteln\u011b i jej\u00ed k\u0159\u00eddla. Laboissi\u00e8rov\u011b divizi na jihu nezbylo ne\u017e ustoupit z\u00a0Lodi, kde zni\u010dila most p\u0159es Adi\u017e, na Melegnano, kde se spojila s\u00a0Victorovou diviz\u00ed a spole\u010dn\u011b p\u0159e\u0161ly p\u0159es Pavii na prav\u00fd b\u0159eh Ticina. Na severu Soyezova brig\u00e1da, od\u0159\u00edznut\u00e1 od j\u00e1dra sil Italsk\u00e9 arm\u00e1dy<\/em>, vyu\u017eila v\u00a0noci ze 26. na 27. dubna b\u00e1rek, shrom\u00e1\u017ed\u011bn\u00fdch u Lecca, a p\u0159eplavila se a\u017e k\u00a0Menaggiu, odkud prchala d\u00e1le k\u00a0Luganu a Aron\u011b u Lago Maggiore, dok\u00e1zala v\u0161ak most v\u00a0Leccu vyhodit do pov\u011bt\u0159\u00ed. S\u00e9ruri\u00e9rova divize mezi Leccem a Trezzem m\u011bla m\u00e9n\u011b \u0161t\u011bst\u00ed \u2013 v\u00a0souladu s\u00a0Moreauov\u00fdmi rozkazy z\u016fstala po cel\u00fd den 27. dubna v\u00a0postaven\u00ed mezi vesnicemi Paderno a Verderio, aby zabr\u00e1nila p\u0159echodu Adi\u017ee. S\u00e9rurier zahl\u00e9dl prvn\u00ed bl\u00ed\u017e\u00edc\u00ed se spojeneck\u00e9 odd\u00edly – \u0161lo o Vukassovichovy voj\u00e1ky, kte\u0159\u00ed sestupovali od Brivia k\u00a0Vimercate – teprve kolem \u010dtvrt\u00e9 hodiny odpoledn\u00ed osmadvac\u00e1t\u00e9ho dubna. S\u00e9rurier m\u011bl k\u00a0dispozici asi 2.600 mu\u017e\u016f (1. prapor 21. p\u016flbrig\u00e1dy \u0159adov\u00e9 p\u011bchoty, dva prapory 30. p\u016flbrig\u00e1dy lehk\u00e9 p\u011bchoty, 1. p\u016flbrig\u00e1da piemontsk\u00e9 lehk\u00e9 p\u011bchoty, 2 eskadrony 9. piemontsk\u00e9ho dragounsk\u00e9ho pluku, jeden odd\u00edl lehk\u00e9ho d\u011blost\u0159electva 7. pluku s\u00a0pouh\u00fdmi dv\u011bma d\u011bly)[22]<\/a>. Vukassovich se rozhodl za\u00fato\u010dit ve t\u0159ech kolon\u00e1ch: lev\u00e1, pod velen\u00edm francouzsk\u00e9ho emigranta, plukovn\u00edka Charlese de Rohan-Gu\u00e9m\u00e9n\u00e9[23]<\/a>, za\u00fato\u010dila proti nep\u0159\u00e1telsk\u00e9mu prav\u00e9mu k\u0159\u00eddlu u Paderna; plukovn\u00edk Brodanovich ude\u0159il na Verderio a st\u0159ed francouzsk\u00e9 sestavy a s\u00e1m Vukassovich zam\u00ed\u0159il napravo, aby S\u00e9rurierovi od\u0159\u00edznul mo\u017enost \u00fastupu na Vimercate. Zu\u0159iv\u00fd boj se prot\u00e1hnul a\u017e do soumraku. S\u00e9rurier pochopil, jeho\u017e voj\u00e1k\u016fm doch\u00e1zela munice, pochopil, \u017ee neproraz\u00ed sev\u0159en\u00edm spojenc\u016f a proto\u017ee se domn\u00edval, \u017ee m\u00e1 proti sob\u011b nejm\u00e9n\u011b sedmn\u00e1ct tis\u00edc nep\u0159\u00e1tel, po\u017e\u00e1dal o p\u0159\u00edm\u011b\u0159\u00ed pr\u00e1v\u011b ve chv\u00edli, kdy zoufal\u00fd Vukassovich, zasko\u010den\u00fd tvrd\u00fdm francouzsk\u00fdm odporem, \u017e\u00e1dal nal\u00e9hav\u011b Rosenberga o vysl\u00e1n\u00ed posil. Ve dnech 26.-28. dubna tak Italsk\u00e1 arm\u00e1da<\/em> ztratila u Verderia t\u00e9m\u011b\u0159 sedm tis\u00edc padl\u00fdch, ran\u011bn\u00fdch a zajatc\u016f \u2013 na spojeneck\u00e9 stran\u011b bylo z\u00a0podle von Chastelerova odhadu vy\u0159azeno z\u00a0boje asi p\u011bt tis\u00edc mu\u017e\u016f[24]<\/a>.<\/p>\n

Moreau si pozd\u011b uv\u011bdomil, \u017ee se dopustil chyby – m\u011bl rad\u011bji prov\u00e9st rychl\u00fd strategick\u00fd \u00fastup, ne\u017e se pokou\u0161et zadr\u017eet spojeneckou p\u0159esilu. Mil\u00e1n se ji\u017e nedal udr\u017eet a Direktorium Cisalpinsk\u00e9 republiky z\u00a0n\u011bj ve sp\u011bchu prchlo 28. dubna. Italsk\u00e1 arm\u00e1da<\/em> proto jen zanechala francouzskou pos\u00e1dku v\u00a0pevnosti, vyklidila m\u011bsto a rychle se p\u0159es Boffaloru, Trecate a Pavii st\u00e1hla za Ticino a P\u00e1d. Ji\u017e dev\u011btadvac\u00e1t\u00e9ho dubna r\u00e1no vt\u00e1hnul do Mil\u00e1na v\u00a0\u010dele Froelichovy a Kaimovy divize V\u00fdchodn\u00ed branou (Porta Orientale) poln\u00ed mar\u0161\u00e1l baron von Melas, nad\u0161en\u011b v\u00edtan\u00fd obyvatelstvem v\u00fdk\u0159iky \u201eA\u0165 \u017eije n\u00e1bo\u017eenstv\u00ed! A\u0165 \u017eije Franti\u0161ek II., kter\u00fd n\u00e1m je navrac\u00ed!\u201c[25]<\/a>. P\u0159ed n\u00edm jeli D\u011bnisovovi koz\u00e1ci, kte\u0159\u00ed se do hlavn\u00edho lombardsk\u00e9mo m\u011bsta probili ji\u017e o n\u011bkolik hodin d\u0159\u00edve. Mil\u00e1nsk\u00fd arcibiskup Filippo III. Visconti (1783-1801)[26]<\/a> vyjel se z\u00e1stupci m\u011bstsk\u00e9 rady vst\u0159\u00edc Melasovi a\u017e do Crescenzaga, kde mu odevzdali kl\u00ed\u010de od m\u011bstsk\u00fdch bran. Melas je okam\u017eit\u011b p\u0159edal Suvorovovi, kter\u00fd se p\u0159ihnal od Vapria v\u00a0\u010dele koz\u00e1k\u016f a slavnostn\u011b prohl\u00e1sil arcibiskupovi, \u017ee p\u0159ich\u00e1z\u00ed \u201enapravit tolik ne\u0161t\u011bst\u00ed, zp\u016fsoben\u00fdch h\u0159\u00edchem a p\u0159iv\u00e9st znovu k\u00a0rozkv\u011btu n\u00e1bo\u017eenstv\u00ed\u201c. Kurtoazn\u00ed Visconti naopak p\u0159irovnal Suvorova ke svat\u00e9mu Archand\u011blovi Michaelovi! B\u00e1snik Carlo Porta ho za to zesm\u011b\u0161nil v\u00a0satyrick\u00e9 b\u00e1sni v\u00a0dialektu, v\u00a0n\u00ed\u017e p\u0159ipomenul, \u017ee svat\u00fd Ambro\u017e, velik\u00fd u\u010ditel C\u00edrkve, odep\u0159el py\u0161n\u00e9mu c\u00edsa\u0159i vstup do baziliky, zat\u00edmco Filippo v\u00a0n\u00ed v\u00a0mit\u0159e a pluvi\u00e1lu incensoval Moskvana[27]<\/a>. Lid ov\u0161em uv\u00edtal p\u00e1d jakob\u00ednsk\u00e9ho re\u017eimu symbolick\u00fdm epitafem: \u201eZde le\u017e\u00ed republika, sv\u00e9ho \u010dasu \u0159e\u010den\u00e1 Cisalpinsk\u00e1, j\u00ed\u017e nebylo podobn\u00e9 od Mexika po \u010c\u00ednu. Zalo\u017eili ji zlod\u011bji, bl\u00e1zni ji vychvalovali, moud\u0159\u00ed prokl\u00ednali, siln\u00ed ji zabili. V\u00a0t\u00e9to podivuhodn\u00e9 p\u016fd\u011b le\u017e\u00ed mr\u0161ina, kterou u\u017e nen\u00ed sly\u0161et, je\u017e nesmrd\u011bla jako mrtvola a \u0161\u00ed\u0159ila mor za\u017eiva\u201c[28]<\/a>. Suvorov str\u00e1vil v\u00a0Mil\u00e1n\u011b, kde se ubytoval v\u00a0Palazzo Belgioiso, pouh\u00e9 dva dny a \u00fa\u010dastnil se i slavnostn\u00edho Te Deum v\u00a0mil\u00e1nsk\u00e9 katedr\u00e1le. Ru\u0161t\u00ed voj\u00e1ci se \u00fa\u010dastnili proces\u00ed Corpus Domini<\/em>, a jak n\u00e1s s\u00a0pot\u011b\u0161en\u00edm zpravuje opat Minola, chovali se jako \u201eapo\u0161tolov\u00e9 sp\u00e1sy\u201c: bili holemi ty, kdo necht\u011bli p\u0159ed Nejsv\u011bt\u011bj\u0161\u00ed Sv\u00e1tost\u00ed olt\u00e1\u0159n\u00ed smeknout klobouk a ned\u016fstojn\u011b oble\u010den\u00fdm \u017een\u00e1m strh\u00e1vali jakob\u00ednsk\u00e9 \u010depce, trhali je na kusy a po\u0161kr\u00e1bali nehty jejich hol\u00e9 pa\u017ee[29]<\/a>. Hlavn\u00ed starost\u00ed spojenc\u016f byla p\u0159\u00edprava oble\u017een\u00ed pevnosti (Castello Sforzesco), v\u00a0n\u00ed\u017e se st\u00e1le br\u00e1nilo 2.500 Francouz\u016f pod velen\u00edm gener\u00e1la Hatryho[30]<\/a>. R\u00e1no prvn\u00edho kv\u011btna pak j\u00e1dro rakousko-rusk\u00fdch vojsk opustilo m\u011bsto a zam\u00ed\u0159ilo do Piemontska, kam p\u0159ed nimi ustupovala francouzsk\u00e1 Italsk\u00e1 arm\u00e1da<\/em>, jej\u00ed\u017e po\u010detn\u00ed stav po t\u011b\u017ek\u00fdch boj\u00edch poklesl asi na dvacet tis\u00edc mu\u017e\u016f.<\/p>\n

Moreau ji\u017e 30. dubna dorazil do Novary a s\u00a0Grenierovou diviz\u00ed a d\u011blost\u0159electvem zam\u00ed\u0159il p\u0159es Santhi\u00e0 a Chivasso k\u00a0Tur\u00ednu. Hlavn\u00ed voj francouzsk\u00fdch sil se p\u0159ed n\u00edm objevil \u0161est\u00e9ho kv\u011btna, p\u0159ekro\u010dil P\u00e1d a obr\u00e1til se k\u00a0Asti; Victorova a Laboissi\u00e8rova[31]<\/a> divize p\u0159ekro\u010dila \u0159eku Sesia, zam\u00ed\u0159ila na severoz\u00e1pad, kde p\u0159ekro\u010dila v\u00a0Pontestu\u0159e a Casale Monferrato P\u00e1d a obsadila Alessandrii a linii \u0159eky Tanaro. Jeden\u00e1ct\u00e9ho kv\u011btna m\u011bl ji\u017e Moreau k\u00a0dispozici i divize Grouchyho[32]<\/a> a P\u00e9rignona[33]<\/a>, kter\u00e9 kontrolovaly Piemontsko a Ligurii, a mohl rozvinout novou obrannou linii od Valenzy (Grenierova divize), p\u0159es Alessandrii (Victorova divize) a Serravalle Scrivia, a\u017e k\u00a0Janovu. Na ofenzivn\u00ed akce v\u0161ak nemohl pom\u00fd\u0161let bez posil Macdonaldovy Neapolsk\u00e9 arm\u00e1dy<\/em>, kter\u00e1 byla nucena opustit v\u00a0kritick\u00e9 situaci neapolsk\u00e9 republik\u00e1ny a zam\u00ed\u0159it urychlen\u00fdmi pochody na sever, vst\u0159\u00edc boji s\u00a0rusko-rakousk\u00fdmi vojsky. Spojenci neztr\u00e1celi ani okam\u017eik. Suvorov vrhnul ji\u017e dva dny p\u0159ed opu\u0161t\u011bn\u00edm Mil\u00e1na Ottovu divizi k\u00a0Buffalo\u0159e a Ticinu a d\u00e1le k\u00a0Pavii, j\u00e1dro jeho sil pak zam\u00ed\u0159ilo ve dvou kolon\u00e1ch na Lodi (Raku\u0161an\u00e9) a Sant\u00b4Angelo (Rusov\u00e9). Z\u00a0hlediska p\u0159\u00edchodu Macdonaldovy arm\u00e1dy byl pro Suvorova kl\u00ed\u010dov\u00fdm prostor mezi Pavii\u00ed a Piacenzou. Na sever vyslal pod velen\u00edm Charlese de Rohan-Gu\u00e9m\u00e9n\u00e9e a plukovn\u00edka Straucha \u0161estitis\u00edcov\u00fd sbor, tvo\u0159en\u00fd p\u0159ev\u00e1\u017en\u011b francouzsk\u00fdmi emigranty, kte\u0159\u00ed dob\u0159e v\u011bd\u011bli, \u017ee budou-li zajati nep\u0159\u00edtelem se zbran\u00ed v\u00a0ruce, \u010dek\u00e1 je jist\u00e1 smrt a bojovali proto s\u00a0mimo\u0159\u00e1dnou odhodlanost\u00ed. Jejich \u00fakolem bylo postavit se v\u00a0oblasti Lago Maggiore francouzsk\u00fdm posil\u00e1m z\u00a0Mass\u00e9novy \u0161v\u00fdcarsk\u00e9 arm\u00e1dy, kter\u00e9 sestupovaly od pr\u016fsmyku sv. Gottharda na pomoc francouzsk\u00fdm pos\u00e1dk\u00e1m, oble\u017een\u00fdm v\u00a0pevnostech Peschiera a Mantova t\u0159iadvaceti tis\u00edci rakousk\u00fdch voj\u00e1k\u016f pod velen\u00edm gener\u00e1l\u016f Kraye a Sommarivy. Proti Moreauovi Suvorovovi st\u00e1le zb\u00fdvalo pln\u00fdch 41.000 mu\u017e\u016f[34]<\/a>, tedy dvojn\u00e1sobn\u00e1 p\u0159esila. To umo\u017enilo modifikaci v\u00e1le\u010dn\u00e9ho pl\u00e1nu. Ke st\u0159e\u017een\u00ed apenninsk\u00fdch pr\u016fsmyk\u016f, jimi\u017e musela proniknout Macdonaldova arm\u00e1da a v\u00a0nich\u017e se na Sch\u00e9rer\u016fv rozkaz ji\u017e po por\u00e1\u017ece u Magnana opevnila francouzsk\u00e1 Montrichardova[35]<\/a> divize, byla vy\u010dlen\u011bna pouze Ottova divize (asi 4.500 mu\u017e\u016f), operuj\u00edc\u00ed v\u00a0prostoru Piacenzy. Spojeneck\u00e9 jednotky, operuj\u00edc\u00ed na severu, se m\u011bly pokusit z\u00edskat kontrolu nad alpsk\u00fdmi pr\u016fsmyky a nav\u00e1zat kontakt s\u00a0rakousk\u00fdmi vojsky v\u00a0Tyrolsku a N\u011bmecku, aby bylo po dobyt\u00ed Piemontska mo\u017eno rozvinout \u00fasp\u011bch a\u017e do \u0160v\u00fdcarska a vytla\u010dit z\u00a0n\u011bj koordinovan\u00fdmi \u00fadery Mass\u00e9nu.<\/p>\n

P\u00e1t\u00e9ho kv\u011btna vstoupila Ottova divize do Pavie spolu s\u00a0rusk\u00fdm vojskem, n\u00e1sledov\u00e1na po dvou dnech Suvorovem a velkokn\u00ed\u017eetem Konstantinem. P\u0159edvoj, 5.100 Raku\u0161an\u016f pod velen\u00edm gener\u00e1lmajora Vukassoviche byl ji\u017e n\u011bkolik dn\u00ed na pochodu na Tur\u00edn. V\u00a0lomellu byla Chubarovova divize (3.075 mu\u017e\u016f) a v\u00a0Dornu j\u00e1dro Rosenbergov\u00fdch sil (10.571 mu\u017e\u016f), na prav\u00e9m b\u0159ehu P\u00e1du dorazil Bagration do Voghery s\u00a05.800 mu\u017ei a za n\u00edm t\u00e1hlo 13.800 Raku\u0161an\u016f Zopfovy a Froelichovy divize. P\u00e1d pevnost\u00ed Pizzighettone a Peschiery uvolnil dal\u0161\u00ed s\u00edly. Ji\u017e dev\u00e1t\u00e9ho kv\u011btna vstoupily dva prapory pluku Alvinczy Froelichovy divize, veden\u00e9 samotn\u00fdm von Chastelerem, do Tortony, v\u00a0n\u00ed\u017e se br\u00e1nila jen pevnost, h\u00e1jen\u00e1 1.200 Francouzi pod velen\u00edm brig\u00e1dn\u00edho gener\u00e1la Gasta. V\u00a0n\u00e1sleduj\u00edc\u00edch dnech pronikli spojenci a\u017e ke Castelnuovo Scrivia a Novi Ligure a Suvorov se rozhodnul soust\u0159edit v\u0161echny s\u00edly na prav\u00e9m b\u0159ehu P\u00e1du, na planin\u011b mezi potokem Scrivia a Bromidou u Torre Garofoli. Z\u00a0lev\u00e9ho b\u0159ehu se proto musely vr\u00e1tit Rosenbergovy odd\u00edly a p\u0159ej\u00edt \u0159eku u Cambia.<\/p>\n

Soumrak Neapolsk\u00e9 republiky.<\/p>\n

Neapolsk\u00e1 revoluce, \u201eje\u017e p\u0159i\u0161la p\u0159\u00edli\u0161 pozd\u011b a nebyla v\u00edt\u00e1na v\u011bt\u0161inou francouzsk\u00e9 politick\u00e9 t\u0159\u00eddy, po\u010d\u00ednaje \u010dleny Direktoria, \u010di Bonapartem sam\u00fdm\u201c[36]<\/a>, proch\u00e1zela ve sledovan\u00e9m obdob\u00ed p\u0159ese v\u0161echnu r\u00e9toriku hlubokou politickou kriz\u00ed. Proklamac\u00ed ze \u010dtrn\u00e1ct\u00e9ho dubna 1799 sice vyhl\u00e1sil nov\u00fd[37]<\/a> komisa\u0159 Direktoria Abrial[38]<\/a> institucion\u00e1ln\u00ed reformu, kter\u00e1 m\u011bla nahradit dosavadn\u00ed provizorn\u00ed vl\u00e1du v\u00fdbor\u016f z\u0159\u00edzen\u00edm p\u011btadvaceti\u010dlenn\u00e9 Legislativn\u00ed komise (Commissione Legislativa)<\/em> a p\u011bti\u010dlenn\u00e9 Exekutivn\u00ed komise (Commissione esecutiva<\/em>), po jejich\u017e boku m\u011bli st\u00e1t \u010dty\u0159i minist\u0159i, jeho z\u00e1sah v\u0161ak smetl celou p\u0159edchoz\u00ed linii francouzsk\u00e9 politiky v\u016f\u010di jihoitalsk\u00fdm republik\u00e1nsk\u00fdm spojenc\u016fm. Ve chv\u00edli, kdy do Neapole p\u0159ij\u00ed\u017ed\u011bl, 28. b\u0159ezna, byl ji\u017e odvolan\u00fd dobyvatel Neapolsk\u00e9ho kr\u00e1lovstv\u00ed, divizn\u00ed gener\u00e1l Championnet[39]<\/a>, na cest\u011b do Francie a nahrazen nov\u00fdm velitelem Neapolsk\u00e9 arm\u00e1dy<\/em> Macdonaldem[40]<\/a>, jen o n\u011bco m\u00e1lo pozd\u011bji byl jeho pomocn\u00edk a specialista na finance Cisalpinsk\u00e9 a \u0158\u00edmsk\u00e9 republiky Faipoult[41]<\/a>, nahrazen F\u00e9lixem Bodardem, a energick\u00fd a koncep\u010dn\u00ed francouzsk\u00fd gener\u00e1ln\u00ed sekret\u00e1\u0159 Provizorn\u00ed vl\u00e1dy Jullien[42]<\/a> musel ustoupit Salfimu ji\u017e osmn\u00e1ct\u00e9ho b\u0159ezna. Ji\u017e pragmatick\u00fd Faipoult d\u00e1val Championnetovi tvrd\u011b poc\u00edtit, \u017ee touhy po vytvo\u0159en\u00ed samostatn\u00e9 republiky jsou pouhou iluz\u00ed[43]<\/a> a \u017ee skute\u010dn\u00fdm z\u00e1jmem Direktoria, kter\u00e9 reprezentuje, je nanejv\u00fd\u0161 nov\u00fd zdroj finan\u010dn\u00edho zisku, Abrial v\u0161ak pln\u011b v\u011bdom\u011b ignoroval n\u00e1vrh \u00fastavy z\u00a0pera Maria Pagana a p\u0159isl\u00edbil Neapolsk\u00e9 republice, stejn\u011b jako se to stalo v\u00a0\u0158\u00edm\u011b a v\u00a0Mil\u00e1n\u011b, \u00fastavu francouzskou[44]<\/a>. Sou\u010dasn\u011b ji na v\u00fdslovn\u00e9 p\u0159\u00e1n\u00ed Direktoria udr\u017eoval v\u00a0limbu vnit\u0159n\u00edch sv\u00e1r\u016f o obsazen\u00ed v\u00fdbor\u016f, kter\u00e9 od t\u00e9to kl\u00ed\u010dov\u00e9 ot\u00e1zky odv\u00e1d\u011bly pozornost. Signifikativn\u00ed ob\u011bt\u00ed tohoto z\u00e1sadn\u00edho zvratu byl i prvn\u00ed gener\u00e1ln\u00ed sekret\u00e1\u0159 \u00dast\u0159edn\u00edho v\u00fdboru provizorn\u00ed vl\u00e1dy (Segretario generale del Comitato centrale<\/em>), n\u011bkdej\u0161\u00ed piarista a zedn\u00e1\u0159, organiz\u00e1tor protimonarchick\u00e9ho spiknut\u00ed z\u00a0roku 1794 a jakob\u00ednsk\u00e9ho v\u00fdboru<\/em> z\u00a0roku 1798 Lauberg[45]<\/a>, obvin\u011bn\u00fd z\u00a0finan\u010dn\u00edch machinac\u00ed a zat\u010den\u00fd dvan\u00e1ct\u00e9ho dubna. Giornale estemporaneo<\/em> napsal ve sv\u00e9m \u010dtvrt\u00e9m \u010d\u00edsle z\u00a020. dubna 1799 \u017ee zpronev\u011b\u0159il podle jedn\u011bch v\u00edce ne\u017e dv\u011b st\u011b tis\u00edc zlat\u00fdch, podle druh\u00fdch a\u017e \u010dty\u0159i miliony, nemluv\u011b o stoln\u00edm servisu z\u00a0masivn\u00edho zlata, kter\u00fd pr\u00fd m\u011bl, a rozho\u0159\u010den\u011b burcoval: \u201eAle jak mohl z\u00edskat tolik pen\u011bz, kdy\u017e nikdy \u017e\u00e1dn\u00e9 nespravoval a jestli\u017ee republika, s\u00a0v\u00fdjimkou n\u011bco m\u00e1la cenn\u00fdch pap\u00edr\u016f, registrovan\u00fdch v\u00a0bank\u00e1ch, sama nikdy \u017e\u00e1dn\u00e9 nem\u011bla? \u2026 Laubert byl pov\u011b\u0159en aby za\u010dal vyb\u00edrat dan\u011b. Sedebat pro tribunali<\/em> v\u00a0m\u00edstnosti, kde se platilo, a v\u00fdk\u0159iky ne\u0161\u0165astn\u00edk\u016f, kter\u00e9 vyvolal, mu nebr\u00e1nily sly\u0161et cinkot st\u0159\u00edbra a zlata\u2026 Jeho u\u0161i, hor\u0161\u00ed ne\u017e u\u0161i Midase, zachytily\u00a0 tento zvuk a vyplnily j\u00edm jeho hlavu\u2026 Chcete-li tedy zvoniv\u00e9 pen\u00edze, napi\u0161te ob\u010danu Laubertovi, kter\u00fd v\u00e1m je pro va\u0161i \u00fat\u011bchu za\u0161le v\u00a0tabulkov\u00e9m v\u00fd\u010dtu nebo obrazn\u011b, proto\u017ee zvuk se nane\u0161t\u011bst\u00ed poslat ned\u00e1\u201c[46]<\/a>. Cel\u00fd sklonek dubna a kv\u011bten 1799 byl vypln\u011bn z\u00e1pasem o moc, rozpoutan\u00fdm Abrialov\u00fdm dekretem z\u00a08. kv\u011btna, v\u00a0n\u011bm\u017e prohl\u00e1sil, \u017ee \u201edo\u010dasn\u00e1 absence francouzsk\u00e9 arm\u00e1dy\u201c d\u00e1v\u00e1 Z\u00e1konod\u00e1rn\u00e9 komisi pln\u00e9 moci k\u00a0tomu, aby se zab\u00fdvala obecn\u00fdmi legislativn\u00edmi a \u00fastavn\u00edmi \u00fakoly a Exekutivn\u00ed komisi, kterou j\u00ed nad\u0159adil, sv\u011b\u0159il udr\u017eov\u00e1n\u00ed ve\u0159ejn\u00e9ho po\u0159\u00e1dku vojenskou silou, vyb\u00edr\u00e1n\u00ed dan\u00ed a \u201ev\u0161e co n\u00e1le\u017e\u00ed k\u00a0vl\u00e1d\u011b\u201c[47]<\/a>. Jedin\u00fdm z\u00e1sadn\u00edm dokumentem z\u00a0tohoto obdob\u00ed byl dekret o zru\u0161en\u00ed feud\u00e1ln\u00edch pr\u00e1v, schv\u00e1len\u00fd Exekutivn\u00ed komis\u00ed a Abrialem 26. dubna 1799[48]<\/a>.<\/p>\n

Tato pozdn\u00ed replika z\u00e1sadn\u00edho aktu francouzsk\u00e9ho N\u00e1rodn\u00edho shrom\u00e1\u017ed\u011bn\u00ed ze 4. a 5. srpna 1789 se zrodila paradoxn\u011b ve chv\u00edli, kdy ke stejn\u00e9mu opat\u0159en\u00ed p\u0159ikra\u010doval na jihu proti aristokratick\u00fdm stoupenc\u016fm revoluce a v\u00a0z\u00e1jmu mobilizace lidov\u00fdch dobrovoln\u00edk\u016f gener\u00e1ln\u00ed vik\u00e1\u0159 kr\u00e1lovstv\u00ed, kardin\u00e1l Fabrizio Ruffo[49]<\/a>, kter\u00fd se v\u00a0noci ze 7. na 8. \u00fanora 1799 vylodil na jihoitalsk\u00e9m pob\u0159e\u017e\u00ed v\u00a0Capo Pezzo u Villa S. Giovanni a rozeslal biskup\u016fm, far\u00e1\u0159\u016fm a v\u0161emu kl\u00e9ru okru\u017en\u00ed list, ve kter\u00e9m je vyzval, aby spolu s\u00a0n\u00edm h\u00e1jili n\u00e1bo\u017eenstv\u00ed, kr\u00e1le, vlast, vlastnictv\u00ed a \u010dest rodin a shrom\u00e1\u017edili co nejv\u00edce ozbrojen\u00fdch mu\u017e\u016f. Sanfedistick\u00e9 odd\u00edly ji\u017e v\u00a0t\u00e9to dob\u011b v\u00edt\u011bzn\u011b prot\u00e1hly od Messinsk\u00e9ho pr\u016flivu p\u0159es Taurianovu, Laurianu di Borrello, Gioiu, Rosarno, Monteleone, Pizzo Calabro, Maidu, Borgiu, Marniu di Catanzaro, Catanzaro, Crotone, Strongoli, Capo Alice, Cariati, Mirto, Rossano Calabro, Corigliano, Cosenzu, Bisignano, Tarsii, Cassano dello Jonio, Castrovillari, Trebisacce, Amendolaru, Rocca Imperiale, Policoro, Bernardu, Montescaggioso, a\u017e k\u00a0Mate\u0159e a ovl\u00e1dly celou Kal\u00e1brii. Na ta\u017een\u00ed k\u00a0Neapoli jim zb\u00fdvalo p\u0159ekonat jen posledn\u00ed t\u0159etinu cesty.<\/p>\n

Rastattsk\u00e9 \u201enedorozum\u011bn\u00ed\u201c.<\/p>\n

Zhroucen\u00ed francouzsk\u00e9 moci v\u00a0It\u00e1lii prov\u00e1zelo i definitivn\u00ed zhroucen\u00ed rastattsk\u00e9ho m\u00edrov\u00e9ho kongresu a vz\u00e1jemn\u00fdch jedn\u00e1n\u00ed, je\u017e byla vedena od dev\u00e1t\u00e9ho prosince 1797.<\/p>\n

Na sklonku \u00fanora 1799 se Direktorium rozhodlo, p\u0159esto\u017ee Rakousko je\u0161t\u011b nep\u0159istoupilo k\u00a0druh\u00e9 koalici, tvo\u0159en\u00e9 Angli\u00ed, Ruskem, Tureckem a neapolsk\u00fdm kr\u00e1lovstv\u00edm Obou Sic\u00edli\u00ed, \u010delit vojensky p\u0159\u00edpadn\u00e9mu rakousk\u00e9mu \u00fatoku. Osmadvac\u00e1t\u00e9ho \u00fanora 1799 p\u0159ekro\u010dil Jourdan se sedmat\u0159iceti tis\u00edci mu\u017ei\u00a0N\u011bmeck\u00e9 arm\u00e1dy<\/em>, p\u0159ejmenovan\u00e9 3. b\u0159ezna na Dunajskou arm\u00e1du<\/em>, u Kehlu a Basileje R\u00fdn – jeho \u00fakolem bylo h\u00e1jit linii mezi Dunajem a Kostnick\u00fdm jezerem; Jean-Baptiste Bernadotte p\u0159ekro\u010dil R\u00fdn u Mannheimu s\u00a0dal\u0161\u00edmi osmi tis\u00edci mu\u017ei; v\u00a0Holandsku m\u011bl gener\u00e1l Guillaume Brune s\u00a012.000 Francouzi a stejn\u00fdm po\u010dtem Holan\u010fan\u016f za \u00fakol br\u00e1nit pob\u0159e\u017e\u00ed proti p\u0159\u00edpadn\u00fdm anglick\u00fdm v\u00fdsadk\u016fm, kter\u00e9 by mohly proniknout do t\u00fdla operuj\u00edc\u00edch arm\u00e1d; Mass\u00e9nova t\u0159icetitis\u00edcov\u00e1 \u0160v\u00fdcarsk\u00e1 arm\u00e1da<\/em>, dopln\u011bn\u00e1 10.000 \u0161v\u00fdcarsk\u00fdch dobrovoln\u00edk\u016f, m\u011bla vpadnout do Valtelliny, Grisonska a Vorarlbergu; osmapades\u00e1titis\u00edcov\u00e1 Italsk\u00e1 arm\u00e1da<\/em> m\u011bla p\u0159ekro\u010dit Adi\u017ei a spojit se se \u0160v\u00fdcarskou arm\u00e1dou<\/em> ke spole\u010dn\u00e9mu ta\u017een\u00ed na V\u00edde\u0148; Macdonaldova \u010dty\u0159iat\u0159icetitis\u00edcov\u00e1 Neapolsk\u00e1 arm\u00e1da<\/em> m\u011bla na jihu st\u0159e\u017eit p\u0159ed nep\u0159\u00e1telsk\u00fdm vylod\u011bn\u00edm pob\u0159e\u017e\u00ed Neapolsk\u00e9 republiky. Bojov\u00e9 akce zah\u00e1jil 1. b\u0159ezna 1799 Bernadotte, kter\u00fd pronikl do \u00fadol\u00ed Neckaru a oblehl pevnost Philippsbourg. Jak bleskov\u011b se tehdy \u0161\u00ed\u0159ily informace a jak\u00fd emotivn\u00ed ohlas m\u011bly, ukazuje p\u0159\u00edpad Jana Jen\u00edka, ryt\u00ed\u0159e z\u00a0Brat\u0159ic, kter\u00fd si ji\u017e 3. b\u0159ezna 1799 v\u00a0Grosshausenu zapsal: \u201ePon\u011bvad\u017e se ji\u017e n\u011bkolik dn\u016f mluv\u00ed o obnoven\u00e9m pokra\u010dov\u00e1n\u00ed v\u00a0t\u00e9to ne\u0161\u0165astn\u00e9 v\u00e1lce, mysl\u00edm, \u017ee osmidenn\u00ed raport, jej\u017e jsem dnes p\u00edsemn\u011b podal, bude asi posledn\u00ed. Pr\u00e1v\u011b dnes jsem dostal od sv\u00e9ho nejlep\u0161\u00edho p\u0159\u00edtele smutnou zpr\u00e1vu, \u017ee na \u0161v\u00fdcarsk\u00fdch hranic\u00edch bylo ji\u017e skute\u010dn\u011b obnoveno nep\u0159\u00e1telstv\u00ed\u201c[50]<\/a>.<\/p>\n

Bojov\u00e9 operace prob\u00edhaly bez form\u00e1ln\u00edho vyhl\u00e1\u0161en\u00ed v\u00e1lky. Direktorium se teprve dvan\u00e1ct\u00e9ho b\u0159ezna 1799 rozhodlo p\u0159edstoupit s\u00a0n\u00e1vrhem vyhl\u00e1sit ji Rakousku a Tosk\u00e1nsku p\u0159ed Radu star\u0161\u00edch a Radu p\u011bti set, kter\u00e9 ho neprodlen\u011b schv\u00e1lily[51]<\/a>. Francouzsk\u00fdm diplomat\u016fm v\u00a0Rastattu p\u0159itom Talleyrand je\u0161t\u011b t\u00e9m\u011b\u0159 o m\u011bs\u00edc pozd\u011bji, 8. a 10. dubna, ud\u011blil intrukci, \u017ee maj\u00ed ve m\u011bst\u011b z\u016fstat a\u017e do posledn\u00ed chv\u00edle, a budou-li nuceni odejet, maj\u00ed protestovat, st\u00e1hnout se do \u0160trasburku a vyhl\u00e1sit odtud, \u017ee jsou st\u00e1le p\u0159ipraveni jednat s\u00a0\u0159\u00ed\u0161\u00ed i s\u00a0kter\u00fdmkoli z\u00a0jej\u00edch kurfi\u0159t\u016f, v\u00e9vod\u016f a kn\u00ed\u017eat[52]<\/a>. Bylo ot\u00e1zkou, zda to m\u00e1 v\u016fbec smysl. Metternich p\u0159eru\u0161il jedn\u00e1n\u00ed ji\u017e 8. dubna a o dva dny pozd\u011bji z\u00a0Rastattu i s\u00a0rodinou odcestoval[53]<\/a>. Rastatt byl sice form\u00e1ln\u011b v\u00a0okruhu francouzsk\u00e9 moci, ale byl obklopen rakousk\u00fdmi vojsky – nejbl\u00ed\u017ee, v\u00a0Gernsbachu, byl pluk szekelsk\u00fdch husar\u016f pod velen\u00edm plukovn\u00edka Barbaczyho[54]<\/a>, kter\u00fd tak\u00e9 na p\u0159\u00edkaz arciv\u00e9vody Karla[55]<\/a> p\u0159eru\u0161il po\u0161tovn\u00ed spojen\u00ed mezi Rastattem a Selzem. Jak pro rakouskou vl\u00e1du, tak pro rakousk\u00e9 velen\u00ed se dal\u0161\u00ed p\u0159\u00edtomnost francouzsk\u00fdch diplomat\u016f stala vzhledem k\u00a0v\u00e1le\u010dn\u00e9 situaci naprosto ne\u00fanosnou, mimo jin\u00e9 vzhledem k\u00a0\u010dinnosti jejich stuttgartsk\u00fdch agent\u016f, Holan\u010fana Stricka a D\u00e1na W\u00e4chtera[56]<\/a>, nemluv\u011b o \u0159ad\u011b dal\u0161\u00edch a neidentifikovan\u00fdch, jejich\u017e depe\u0161e mohly obsahovat informace vojensk\u00e9ho charakteru a zpr\u00e1v\u011b, je\u017e se roz\u0161\u00ed\u0159ila v\u00a0rakousk\u00e9m hlavn\u00edm stanu, \u017ee francouzsk\u00fd vyslanec Bonnier[57]<\/a> \u017e\u00e1dal od Direktoria zplnomocn\u011bn\u00ed, aby mohl do Rastattu povolat tolik francouzsk\u00e9ho vojska, kolik by podle situace s\u00e1m uznal za vhodn\u00e9[58]<\/a>.<\/p>\n

Vhodn\u00e1 chv\u00edle k\u00a0\u0159e\u0161en\u00ed t\u00e9to situace nastala mezi 14. a 25. dubnem 1799, kdy arciv\u00e9voda Karel proch\u00e1zel jednou ze sv\u00fdch \u010detn\u011bj\u0161\u00edch nervov\u00fdch kriz\u00ed a p\u0159edal do\u010dasn\u011b velen\u00ed gener\u00e1lu Schmidtovi, mimo jin\u00e9 proslul\u00e9mu ostentativn\u00ed nen\u00e1vist\u00ed k\u00a0francouzsk\u00fdm republik\u00e1n\u016fm. Ten 15. dubna napsal n\u00e1\u010deln\u00edkovi \u0161t\u00e1bu velitele rakousk\u00e9ho p\u0159edvoje podmar\u0161\u00e1lka Kospotha, podplukovn\u00edkovi Mayerovi von Heldensfeld, \u017ee francouz\u0161t\u00ed diplomat\u00e9 se v\u00a0Rastattu chovaj\u00ed nep\u0159\u00e1telsky a \u0159\u00edd\u00ed odtud rozs\u00e1hlou \u0161pion\u00e1\u017en\u00ed s\u00ed\u0165 prost\u0159ednictv\u00edm sv\u00fdch akreditovan\u00fdch agent\u016f a vyslovil n\u00e1zor, \u017ee by bylo vhodn\u00e9 se zmocnit jejich dokument\u016f, kter\u00e9 by to prok\u00e1zaly, a\u0165 ji\u017e zadr\u017een\u00edm jejich diplomatick\u00fdch kur\u00fdr\u016f, \u010di vyslanc\u016f sam\u00fdch. Mayer pojal tento n\u00e1znak jako instrukci a 18. dubna napsal gener\u00e1lu Goeringerovi, \u017ee dostal tajn\u00e9 rozkazy aby vypudil francouzsk\u00e9 diplomaty z\u00a0Rastattu a \u017e\u00e1dal o sd\u011blen\u00ed, zda m\u00e1 jednat jako s\u00a0nep\u0159\u00e1teli s\u00a0b\u00e1densk\u00fdmi husary, kte\u0159\u00ed tvo\u0159ili jejich eskortu. T\u00e9ho\u017e dne podal gener\u00e1l Merveldt zpr\u00e1vu podmar\u0161\u00e1lkovi Kospothovi: \u201eGener\u00e1l Goerger p\u0159ijal v\u00a0souladu s\u00a0listem podplukovn\u00edka Mayera, kter\u00fd v\u010dera doru\u010dil kur\u00fdr, v\u0161echna opat\u0159en\u00ed, nutn\u00e1 k\u00a0tomu, aby se akce neminula sv\u00fdm c\u00edlem, i kdyby husa\u0159i na\u0161li hn\u00edzdo pr\u00e1zdn\u00e9\u201c[59]<\/a>. Kospoth mu odpov\u011bd\u011bl o dva dny pozd\u011bji: \u201eAkce mus\u00ed b\u00fdt zah\u00e1jena a provedena takov\u00fdm zp\u016fsobem, aby byli nuceni ji pova\u017eovat za nedorozum\u011bn\u00ed. Va\u0161e excelence tedy mus\u00ed t\u011bm ,kdo jsou do v\u011bci zasv\u011bceni, doporu\u010dit, aby o tom zachovali to nejabsolutn\u011bj\u0161\u00ed tajemstv\u00ed, je\u017e jim ukl\u00e1d\u00e1 p\u00e9\u010de o vlastn\u00ed pov\u011bst\u201c[60]<\/a>. Akci bylo mo\u017eno prov\u00e9st o to snadn\u011bji, \u017ee po boku szekelsk\u00fdch husar\u016f operoval v\u00a0dosahu Rastattu pod velen\u00edm gener\u00e1la Goergera i 13. j\u00edzdn\u00ed pluk, tvo\u0159en\u00fd z\u00a0v\u011bt\u0161\u00ed \u010d\u00e1sti Berchenyho husary, v\u00a0jejich\u017e \u0159ad\u00e1ch bylo mnoho francouzsk\u00fdch emigrant\u016f, planouc\u00edch z\u00e1\u0161t\u00edm k\u00a0republik\u00e1nsk\u00fdm kralovrah\u016fm<\/em>, v\u010detn\u011b proslul\u00e9ho Danicana[61]<\/a>. Dvaadvac\u00e1t\u00e9ho dubna vyslal Barbaczy do Rastattu truba\u010de s\u00a0listem pro hlavu \u0159\u00ed\u0161sk\u00e9ho poselstva, Albiniho, v\u00a0n\u011bm\u017e sd\u011bloval, \u017ee vzhledem k\u00a0tomu, \u017ee ji\u017e m\u011bsto nen\u00ed s\u00eddlem kongresu, nem\u016f\u017ee rakousk\u00e9 vojensk\u00e9 velen\u00ed zaru\u010dit bezpe\u010dnost diplomatick\u00e9ho sboru; sou\u010dasn\u011b poznamenal, \u017ee rakou\u0161t\u00ed voj\u00e1ci p\u0159esto budou respektovat nedotknutelnost diplomat\u016f, s\u00a0v\u00fdjimkou vojensky nutn\u00fdch z\u00e1sah\u016f. N\u011bme\u010dt\u00ed diplomat\u00e9 si ne\u010dinili \u017e\u00e1dn\u00e9 iluze a ozn\u00e1mili francouzsk\u00fdm koleg\u016fm, \u017ee z\u00e1hy m\u011bsto opust\u00ed. Francouzsk\u00e1 delegace, znepokojen\u00e1 p\u0159\u00edpadem Trouv\u00e9ho[62]<\/a>, vypuzen\u00e9ho ze Stuttgartu a vojensky eskortovan\u00e9ho na hranice, nal\u00e9hav\u011b \u017e\u00e1dala Direktorium o svolen\u00ed k\u00a0odjezdu, vl\u00e1da ale byla ne\u00fastupn\u00e1. Szekel\u0161t\u00ed husa\u0159i mezit\u00edm za\u010d\u00ednali kontrolovat diplomaty, proch\u00e1zej\u00edc\u00ed se v\u00a0okol\u00ed hradeb a v\u00fdslovn\u011b se jich ptali, zda nejsou Francouzi – nikoho v\u0161ak zat\u00edm nenapadli.Zas\u00e1hli teprve 25. dubna, kdy zabavili kur\u00fdru Lemairovi diplomatickou korespondenci. T\u00e9ho\u017e dne se znovu ujal velen\u00ed arciv\u00e9voda Karel a okam\u017eit\u011b na\u0159\u00eddil Kospothovi, aby vydal Barbaczymu rozkaz vstoupit do m\u011bsta a vyzvat se v\u0161\u00ed rozvahou a se v\u0161\u00edm mo\u017en\u00fdm taktem francouzskou delegaci, aby do \u010dty\u0159iadvaceti hodin m\u011bsto opustila. Osmadvac\u00e1t\u00e9ho dubna pak zaslal Barbaczymu vzkaz, aby Francouze ujistil, \u017ee se bezpe\u010dn\u011b a bez p\u0159ek\u00e1\u017eek mohou vr\u00e1tit do Francie, sou\u010dasn\u011b mu v\u0161ak na\u0159\u00eddil, \u017ee se mus\u00ed zmocnit jejich korespondence a zaslat ji gener\u00e1ln\u00edmu \u0161t\u00e1bu – tento rozkaz v\u0161ak ji\u017e nebyl szekelsk\u00e9mu plukovn\u00edkovi doru\u010den v\u010das.<\/p>\n

Francouz\u0161t\u00ed diplomat\u00e9 prohl\u00e1sili zadr\u017een\u00ed diplomatick\u00e9 po\u0161ty za zjevn\u00e9 poru\u0161en\u00ed neutrality a ozn\u00e1mili, \u017ee osmadvac\u00e1t\u00e9ho dubna odjedou z\u00a0Rastattu do \u0160trasburku. Prost\u0159ednictv\u00edm Albiniho \u017e\u00e1dali od Barbaczyho z\u00e1ruky bezpe\u010dn\u00e9ho odjezdu, ten jim teprve v\u00a0den odjezdu nave\u010der sd\u011blil, \u017ee maj\u00ed m\u011bsto do \u010dty\u0159iadvaceti hodin opustit. Szekel\u0161t\u00ed husa\u0159i, veden\u00ed velitelem eskadrony, rytmistrem Burkhardem, ji\u017e kolem sedm\u00e9 hodiny ve\u010dern\u00ed obsadili v\u0161echny br\u00e1ny a nedovolovali nikomu vej\u00edt do m\u011bsta, ani je opustit; dal\u0161\u00ed odd\u00edl mezit\u00edm p\u0159ichystal l\u00e9\u010dku na vzd\u00e1len\u00e9m konci p\u0159edm\u011bst\u00ed sv. Ji\u0159\u00ed. Na po\u017eadavek Francouz\u016f o bezpe\u010dn\u00fd pr\u016fchod a eskortu prohl\u00e1sil Burkhardt, kter\u00fd se ubytoval v\u00a0hostinci \u201eU Sv\u00edtilny\u201c, \u017ee v\u00a0jejich p\u0159\u00edpad\u011b bude u\u010din\u011bna v\u00fdjimka, eskortu jim v\u0161ak otev\u0159en\u011b odm\u00edtnul s\u00a0poukazem, \u017ee bez vy\u0161\u0161\u00edho rozkazu a p\u0159i tak mal\u00e9m po\u010dtu mu\u017estva nem\u016f\u017ee sv\u00e9 mu\u017ee vystavovat nebezpe\u010d\u00ed, proto\u017ee nev\u00ed, zda ji\u017e nejsou nabl\u00edzku francouzsk\u00e9 odd\u00edly. Kolem dev\u00e1t\u00e9 hodiny ve\u010dern\u00ed vyrazilo za temn\u00e9 noci a hust\u00e9ho de\u0161t\u011b osm voz\u016f francouzsk\u00fdch diplomat\u016f na cestu, na n\u00ed\u017e jim sv\u00edtilo pochodn\u011bmi n\u011bkolik najat\u00fdch mu\u017e\u016f. Jen n\u011bkolik set metr\u016f od p\u0159edm\u011bst\u00ed byl prvn\u00ed ko\u010d\u00e1r napaden p\u011bti nebo \u0161esti voj\u00e1ky, kte\u0159\u00ed donutili cestuj\u00edc\u00ed vystoupit a ihned je okradli. Na to se objevil jezdec, kter\u00fd se francouzsky ptal, kde je Bonnier. Vozka odpov\u011bd\u011bl, \u017ee veze Jeana Debryho[63]<\/a> a \u017ee Bonnier je v\u00a0zadn\u00edm ko\u010d\u00e1\u0159e. Debryho, kter\u00fd otev\u0159en\u011b prohl\u00e1sil, \u017ee je francouzsk\u00fdm ministrem, zachr\u00e1nil jen tlust\u00fd od\u011bv – okam\u017eit\u011b dostal r\u00e1nu \u0161avl\u00ed do ramene a do t\u00fdla, omdlel a padnul jako mrtv\u00fd; probral se a\u017e po odchodu prvn\u00ed skupiny \u00fato\u010dn\u00edk\u016f a schoval se v\u00a0lese v\u00a0dutin\u011b stromu a do Rastattu se vr\u00e1til a\u017e r\u00e1no. Bonniera nalezli husa\u0159i ve t\u0159et\u00edm voze a okam\u017eit\u011b ho zabili. Hluk a vol\u00e1n\u00ed o pomoc vylekaly cestuj\u00edc\u00ed zadn\u00edch voz\u016f, tak\u017ee se rozutekli do pol\u00ed. Kdy\u017e se u vyloupen\u00fdch voz\u016f v\u0161echno zti\u0161ilo, t\u0159et\u00ed z\u00a0hledan\u00fdch diplomat\u016f, Roberjot[64]<\/a>, se k\u00a0nim i s\u00a0man\u017eelkou vr\u00e1til. Tajemn\u00fd jezdec, kter\u00fd \u0159\u00eddil cel\u00fd \u00fatok, se znovu objevil, t\u0159ikr\u00e1t se ho francouzsky zeptal na jm\u00e9no, a pak mu p\u0159ed o\u010dima man\u017eelky useknul ob\u011b ruce a rozpoltil mu hlavu. Krom\u011b t\u011bchto t\u0159\u00ed diplomat\u016f nebyl nikdo z\u00a0francouzsk\u00e9ho doprovodu ani zran\u011bn, tajemn\u00edk Rosenstiel se dokonce dok\u00e1zal \u0161\u0165astn\u011b dostat do m\u011bsta, kde zburcoval rytmistra Burkharda, kter\u00fd vyslal na m\u00edsto dal\u0161\u00ed szekelsk\u00e9 husary, jejich\u017e \u00fakolem bylo dopravit vyrabovan\u00e9 vozy zp\u011bt do Rastattu – zd\u011b\u0161en\u00fdm a roz\u010dilen\u00fdm n\u011bmeck\u00fdm diplomat\u016fm, kte\u0159\u00ed ho zavalovali v\u00fd\u010ditkami, odpov\u00eddal pouze \u017ee muselo j\u00edt o n\u011bjak\u00e9 nedorozum\u011bn\u00ed! Ostatn\u011b s\u00e1m plukovn\u00edk Barbaczy jim 29. dubna napsal: \u201eVyd\u00e1v\u00e1m rozkaz p\u0159id\u011blit osob\u00e1m francouzsk\u00e9 legace, kter\u00e9 se \u0161\u0165astn\u011b zachr\u00e1nily, bezpe\u010dnou eskortu, aby je doprovodila a\u017e k\u00a0R\u00fdnu; stejn\u011b tak d\u00e1m na m\u00edst\u011b zatknout zlo\u010dince, kter\u00e9, jak se o tom mus\u00edm nyn\u00ed s\u00a0nejv\u011bt\u0161\u00edm z\u00e1rmutkem p\u0159esv\u011bd\u010dit, m\u00e1m po prv\u00e9 ve sv\u00e9m \u017eivot\u011b pod sv\u00fdm velen\u00edm\u201c[65]<\/a>. Sou\u010dasn\u011b ov\u0161em nahl\u00e1sil p\u0159edstaven\u00fdm: \u201eV\u011bc je dokon\u00e1na a jak bylo t\u0159eba p\u0159i tom o\u010dek\u00e1vat, dostalo se mi st\u00ed\u017enost\u00ed a n\u00e1\u0159k\u016f ode v\u0161ech legac\u00ed. Uvid\u00edte, \u017ee je mo\u017en\u00e9 snadno uplatnit na omluvu tohoto skutku nedorozum\u011bn\u00ed<\/em>\u201c[66]<\/a>.<\/p>\n

Tak snadn\u00e9 to ov\u0161em nebylo proto\u017ee zjevn\u00e9 poru\u0161en\u00ed mezin\u00e1rodn\u00edho pr\u00e1va vyvolalo na v\u0161ech stran\u00e1ch nesm\u00edrn\u00e9 rozho\u0159\u010den\u00ed a szekel\u0161t\u00ed husa\u0159i si loupen\u00ed nedali ani pr\u00e1ci shrom\u00e1\u017edit dokumenty, kter\u00e9 rozh\u00e1zeli po louce a mnoh\u00e9 z\u00a0nich a\u017e do \u0159eky Murgy. Nadto se mezi nimi nenalezl \u017e\u00e1dn\u00fd kompromituj\u00edc\u00ed materi\u00e1l a musely b\u00fdt Francouz\u016fm vr\u00e1ceny. C\u00edsa\u0159 na\u0159\u00eddil okam\u017eit\u00e9 zat\u010den\u00ed Barbaczyho i Burkhardta a v\u0161ech husar\u016f, na nich\u017e by lp\u011blo by\u0165 sebemen\u0161\u00ed podez\u0159en\u00ed a dal je p\u0159edv\u00e9st p\u0159ed vojensk\u00fd tribun\u00e1l podmar\u0161\u00e1lka hrab\u011bte \u0160porka, kter\u00fd m\u011bl ve dnech 7.-13. kv\u011btna nal\u00e9zt vin\u00edky a co nejp\u0159\u00edsn\u011bji je potrestat. Ji\u017e osmn\u00e1ct\u00e9ho kv\u011btna napsal arciv\u00e9voda Karel c\u00edsa\u0159i: \u201eNedok\u00e1zal bych Ti dostate\u010dn\u011b \u0159\u00edci, jak byl rastattsk\u00fd incident nemil\u00fd a ne\u010dekan\u00fd. Ale kdy\u017e u\u017e se ta v\u011bc stala, u\u017e nem\u00e1m jin\u00e9 mo\u017enosti, ne\u017e hledat cesty a prost\u0159edky jak vysv\u011btlit v\u011bc ve\u0159ejnosti takov\u00fdm zp\u016fsobem, aby osoby, kter\u00e9 zauj\u00edmaj\u00ed u dvora nebo v\u00a0arm\u00e1d\u011b v\u00fdznamn\u00e9 postaven\u00ed, nemohly b\u00fdt podez\u00edr\u00e1ny, \u017ee se na tom jak\u00fdmkoli zp\u016fsobem pod\u00edlely\u2026 C\u00edt\u00edm se povinen T\u011b po\u017e\u00e1dat, drah\u00fd brat\u0159e, o zcela zvl\u00e1\u0161tn\u00ed milost ve prosp\u011bch gener\u00e1la Schmidta. Str\u017een nen\u00e1vist\u00ed, j\u00ed\u017e c\u00edt\u00ed v\u016f\u010di Francouz\u016fm, napsal podplukovn\u00edku Mayerovi a poskytl mu my\u0161lenku, \u010di sp\u00ed\u0161e sv\u00e9 dojmy\u2026 Mayer dal obsahu tohoto listu absolutn\u011b soukrom\u00e9ho charakteru zvl\u00e1\u0161tn\u00ed v\u00fdznam, a t\u00edmto zp\u016fsobem se v\u011bc rozjit\u0159ila.\u00a0 Ka\u017ed\u00fd z\u00a0pod\u0159\u00edzen\u00fdch k\u00a0tomu p\u0159idal trochu sv\u00e9ho a z\u00a0toho osudov\u011b vyvstala tahle ne\u0161\u0165astn\u00e1 ud\u00e1lost\u2026 Kdy\u017e tak jednal, neuva\u017eoval s\u00a0chladnou hlavou a neuv\u011bdomil si, jak\u00e9 d\u016fsledky m\u016f\u017ee tento skutek vyvolat. Proto T\u011b je\u0161t\u011b jednou nal\u00e9hav\u011b pros\u00edm, abys mu laskav\u011b prominul tuto ne\u0161\u0165astnou nerozv\u00e1\u017enost\u201c[67]<\/a>. Ve dnech 21.-30. kv\u011btna prob\u011bhlo druh\u00e9 vy\u0161et\u0159ov\u00e1n\u00ed, proto\u017ee pru\u0161t\u00ed \u00fa\u010dastn\u00edci rastattsk\u00e9ho kongresu, hrab\u011b G\u00f6rtz, Dohm a Lang, ve\u0159ejn\u011b p\u0159ipisovali vra\u017edu rakousk\u00e9 st\u00e1tn\u00ed politice, ministru Thugutovi a hrab\u011bti Lehrbachovi, kter\u00fd ho p\u0159i jedn\u00e1n\u00edch zastupoval. Je\u0161t\u011b po \u010dty\u0159ech m\u011bs\u00edc\u00edch od osudov\u00e9 ud\u00e1losti navrhoval zoufal\u00fd arciv\u00e9voda Karel c\u00edsa\u0159i, \u017ee existuj\u00ed jen dv\u011b cesty jak zastavit vlnu hanebn\u00fdch pomluv: p\u0159edstavit ve\u0159ejnosti ud\u00e1losti tak, jak se skute\u010dn\u011b odehr\u00e1ly a sna\u017eit se dok\u00e1zat, \u017ee se vra\u017edy nedopustili szekel\u0161t\u00ed husa\u0159i, ale n\u011bjac\u00ed zlo\u010dinn\u00ed cizinci [68]<\/a>; a dodal, \u017ee by nedok\u00e1zal potrestat szekelsk\u00e9 husary, kte\u0159\u00ed jen provedli rozkazy, kter\u00e9 dostali!<\/p>\n

Z\u00a0francouzsk\u00e9 strany udala t\u00f3n ji\u017e ofici\u00e1ln\u00ed zpr\u00e1va gener\u00e1la Laroche, provizorn\u00edho velitele p\u00e1t\u00e9 vojensk\u00e9 divize, zaslan\u00e1 ministrovi v\u00e1lky ze \u0160trasburku 30 dubna 1799. Za\u010d\u00ednala slovy: \u201eOb\u010dane minist\u0159e, mus\u00edm V\u00e1s informovat o nejhrozn\u011bj\u0161\u00ed ud\u00e1losti, jak\u00e1 v\u00a0d\u011bjin\u00e1ch v\u016fbec nem\u00e1 obdoby. Na\u0161i zplnomocn\u011bn\u00ed minist\u0159i na rastattsk\u00e9m kongresu byli dev\u00e1t\u00e9ho (flor\u00e9alu) zavra\u017ed\u011bni Raku\u0161any s\u00a0hrozn\u00fdm a vykombinovan\u00fdm barbarstv\u00edm. Ob\u010dan\u00e9 Bonnier a Roberjot byli rozsek\u00e1ni na kusy a ob\u010dan Jean Debry se zachr\u00e1nil jen proto, \u017ee kdy\u017e le\u017eel na zemi, nejevil u\u017e \u017e\u00e1dn\u00e9 zn\u00e1mky \u017eivota\u2026 Tato ud\u00e1lost, hodn\u00e1 toho, aby byla za\u0159azena mezi skutky lido\u017erout\u016f, je\u017e rozechv\u011bje hr\u016fzou civilizovan\u00e9 n\u00e1rody, se odehr\u00e1la \u010dtvrt m\u00edle od Rastattu\u2026 V\u00a0t\u00e9to chv\u00edli mi sta\u010d\u00ed \u0159\u00edci, \u017ee tyhle zr\u016fdy v\u0161e zneuznaly, v\u0161e potupily, proto\u017ee v\u016fbec nerespektovali ani slab\u00e9 bytosti, kter\u00e9 byly po jejich boku, man\u017eelky a dcery ministr\u016f. Ob\u010danka Roberjotov\u00e1 dostala r\u00e1nu \u0161avl\u00ed do hlavy a byla sv\u011bdkem hr\u016fz, sp\u00e1chan\u00fdch na osob\u011b jej\u00edho man\u017eela a jeho krut\u00e9ho konce. Ob\u010danka Jeanne Debryov\u00e1, t\u011bhotn\u00e1 v\u00a0sedm\u00e9m m\u011bs\u00edci, a jej\u00ed zaj\u00edmav\u00e9 dcery musely sn\u00e1\u0161et stejnou pod\u00edvanou. Kon\u010d\u00edm, ob\u010dane minist\u0159e, proto\u017ee nem\u00e1m odvahu pokra\u010dovat. C\u00edt\u00edm jen touhu pomst\u00edt, spolu se v\u0161emi sv\u00fdmi druhy a se v\u0161emi republik\u00e1ny, tak krut\u00fd atent\u00e1t\u2026\u201c[69]<\/a>.\u00a0 Jean Debry byl p\u0159\u00edmo zavalov\u00e1n projevy pozornosti a listy v\u00fdznamn\u00fdch politik\u016f[70]<\/a>. Zr\u016fdn\u00e9ho \u010dinu proti pr\u00e1vu n\u00e1rod\u016f[71]<\/a> se okam\u017eit\u011b chopila revolu\u010dn\u00ed propaganda. Mimo\u0159\u00e1dnou p\u0159\u00edle\u017eitost j\u00ed poskytla poh\u0159ebn\u00ed slavnost francouzsk\u00fdch ministr\u016f, zavra\u017ed\u011bn\u00fdch v\u00a0Rastattu, uspo\u0159\u00e1dan\u00e1 1. \u010dervna 1799 na pa\u0159\u00ed\u017esk\u00e9m Martov\u011b poli kolem pyramidy, nesouc\u00ed na v\u0161ech \u010dty\u0159ech stran\u00e1ch n\u00e1pisy: \u201e1. Dev\u00e1t\u00e9ho flor\u00e9alu roku VII Republiky, v\u00a0dev\u011bt hodin ve\u010der, dala rakousk\u00e1 vl\u00e1da sv\u00fdmi odd\u00edly zavra\u017edit francouzsk\u00e9 ministry, kte\u0159\u00ed byli vysl\u00e1ni do Rastattu, aby tam jednali o m\u00edru. Pomstu! 2. Francie \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee to nejsou N\u011bmci, ale \u017ee jsou to Raku\u0161an\u00e9, kdo si smo\u010dili ruce v\u00a0na\u0161\u00ed krvi (tak to \u0159ekli na rastattsk\u00e9m kongresu Jeanu Debrymu ostatn\u00ed minist\u0159i). 3. Vra\u017eedn\u00e9 Rakousko vyz\u00fdv\u00e1 bandity, vrahy a travi\u010de, aby znovu p\u0159ivedli evropskou civilizaci k\u00a0barbarstv\u00ed. Vra\u017eedn\u00e1 vl\u00e1da, vl\u00e1da, kter\u00e1 poru\u0161uje lidsk\u00e1 pr\u00e1va, se sama stav\u00ed mimo pr\u00e1va n\u00e1rod\u016f\u201c[72]<\/a>. Lavinu republik\u00e1nsk\u00fdch p\u00edsn\u00ed a rytin brzy doplnilo i dramatick\u00e9 um\u011bn\u00ed: jen v\u00a0\u010dervnu 1799 v\u011bnovala pa\u0159\u00ed\u017esk\u00e1 Op\u00e9ra<\/em> rastattsk\u00e9 vra\u017ed\u011b \u201evlasteneckou sc\u00e9nu\u201c, divadlo Gatt\u00e9 uvedlo melodrama Zplnomocn\u011bnci v\u00a0Rastattu<\/em> (Les Pl\u00e9nipotentiaires \u00e0 Rastatt<\/em>), divadlo Montausier p\u0159edvedlo v\u00a0Palais-Royal V\u00fdk\u0159ik pomsty<\/em> (Le Cri de Vengeance<\/em>), Th\u00e9\u00e2tre des Jeunes Artistes p\u0159isp\u011bchal s\u00a0Apote\u00f3zou rastattsk\u00fdch mu\u010dedn\u00edk\u016f<\/em> (L\u00b4Apoth\u00e9ose des Martyrs de Rastatt<\/em>) a Th\u00e9\u00e2tre de la Cit\u00e9 burcoval sv\u011bdom\u00ed Rastattsk\u00fdm zlo\u010dinem<\/em> (Le Crime de Rastatt<\/em>)[73]<\/a>. Direktorium, jak trefn\u011b poznamenal Albert Soboul, ani nemuselo zvy\u0161ovat m\u00edru rozho\u0159\u010den\u00ed – ji\u017e \u0161est\u00e9ho kv\u011btna 1799 prohl\u00e1silo resolutn\u011b: \u201eU\u017e nen\u00ed t\u0159eba br\u00e1nit jen v\u011bc svobody, nyn\u00ed jde o v\u011bc lidskosti\u201c[74]<\/a>.<\/p>\n

Protifrancouzsk\u00e1 lidov\u00e1 povst\u00e1n\u00ed.<\/p>\n

Ve vlastn\u00ed It\u00e1lii apel na v\u011bc lidskosti<\/em> mimo vlastn\u00ed francouzsk\u00e1 vojska a mimo okruh r\u00e9toriky patriotick\u00fdch list\u016f sestersk\u00fdch republik p\u0159\u00edli\u0161 nep\u016fsobil – nar\u00e1\u017eel toti\u017e na praktickou zku\u0161enost brut\u00e1ln\u00edch francouzsk\u00fdch repres\u00e1li\u00ed[75]<\/a>. Nekompromisn\u00ed p\u0159ez\u00edravost nositel\u016f civilizace svobody<\/em>[76]<\/a> v\u016f\u010di typick\u00fdm form\u00e1m katolick\u00e9 religiozity snad nejp\u016fsobiv\u011bji vyj\u00e1d\u0159il francouzsk\u00fd fyzik a matematik Gaspard Monge (1746-1818), kdy\u017e v\u00a0listu z\u00a0\u0158\u00edma ze 14. \u010dervna 1797 popisoval man\u017eelce sv\u00e9 dojmy z\u00a0proces\u00ed Corpus Domini<\/em>. Pohled na pape\u017ee, \u201e\u0161arlat\u00e1na vysoko pozdvihuj\u00edc\u00edho hostii\u201c, ho hluboce znechutil, stejn\u011b jako lid, kter\u00fd se \u00fa\u010dastnil proces\u00ed a \u201ea\u010dkoli v\u00ed, \u017ee se tu p\u0159edv\u00e1d\u00ed fra\u0161ka, d\u011bl\u00e1 jakoby nic\u201c. \u201ePo pravd\u011b \u0159e\u010deno, m\u00e1 drah\u00e1 p\u0159\u00edtelkyn\u011b\u201c, povzdechl si, \u201ekdyby se \u010c\u00ed\u0148an\u00e9\u00a0 dozv\u011bd\u011bli o v\u0161ech t\u011bchto n\u00edzkostech, chovali by k\u00a0n\u00e1m Evropan\u016fm je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed pohrd\u00e1n\u00ed. Ale na\u0161t\u011bst\u00ed, krom toho \u017ee o tom necht\u011bj\u00ed absolutn\u011b nic v\u011bd\u011bt, m\u011bli tak\u00e9 zdrav\u00fd rozum, \u017ee se zajistili p\u0159ed podobn\u00fdmi nebezpe\u010d\u00edmi, jak to ostatn\u011b ud\u011blali obyvatel\u00e9 Marseille, kdy\u017e se museli br\u00e1nit p\u0159ed morem. My, nam\u00edsto toho, jsme se morem nakazili a nen\u00ed karant\u00e9ny, kter\u00e1 by n\u00e1s mohla zachr\u00e1nit. Zem\u0159eme na tuto lepru, je\u017e n\u00e1s znetvo\u0159uje, je\u017e n\u00e1m br\u00e1n\u00ed v\u00a0u\u017e\u00edv\u00e1n\u00ed na\u0161ich \u00fad\u016f a sni\u017euje n\u00e1s na \u00farove\u0148 zv\u00ed\u0159at, zav\u0159en\u00fdch v\u00a0na\u0161ich chl\u00e9vech. Budeme st\u00e1le ob\u011btmi nejhor\u0161\u00edch terorist\u016f, to je kn\u011b\u017e\u00ed, kte\u0159\u00ed otravuj\u00ed celou na\u0161i existenci a od chv\u00edle na\u0161eho narozen\u00ed do posledn\u00edho z\u00a0na\u0161ich dn\u00ed v\u00a0n\u00e1s dus\u00ed ka\u017ed\u00fd z\u00e1rodek \u0161t\u011bst\u00ed, kdy\u017e n\u00e1s obklopuj\u00ed hrozn\u00fdmi p\u0159\u00edzraky a prom\u011b\u0148uj\u00ed sv\u011bt ve skute\u010dn\u00e9 peklo, jeho\u017e jsou sami \u010f\u00e1bly. Ach, kdy\u017e n\u00e1m kn\u011b\u017e\u00ed vykresluj\u00ed \u010f\u00e1bly jako nep\u0159\u00e1tele, mrska\u010de a katy lidsk\u00e9ho rodu, m\u011bli by n\u00e1m je sp\u00ed\u0161 p\u0159edstavovat ve sv\u00e9 vlastn\u00ed podob\u011b, se sv\u00fdmi obli\u010deji se st\u00e1le sve\u0159ep\u00fdm v\u00fdrazem. Uji\u0161\u0165uji T\u011b, \u017ee by mne donutili ut\u00e9ci se do jin\u00e9ho pekla, kdybych n\u011bkdy dok\u00e1zal naj\u00edt n\u011bjak\u00e9 bez kn\u011b\u017e\u00ed. Ale na\u0161t\u011bst\u00ed existuje r\u00e1j na t\u00e9to zemi; je to d\u016fm, v\u00a0n\u011bm\u017e \u017eije\u0161, kde budu moci znovu obejmout sv\u00e9 dcery, vid\u011bt sv\u00e9ho bratra, nete\u0159e a v\u0161echny sv\u00e9 svat\u00e9. A\u0165 se B\u016fh ur\u00e1\u010d\u00ed zkr\u00e1tit \u010das m\u00e9ho pobytu v\u00a0o\u010distci, proto\u017ee se mi zd\u00e1, \u017ee u\u017e jsem trp\u011bl dost. V\u00fdm\u011bnou za ukr\u00e1cen\u00ed tohoto trestu bych byl ochoten odrecitovat \u0159adu r\u016f\u017eenc\u016f\u201c[77]<\/a>. Necitliv\u00e1 n\u00e1bo\u017eensk\u00e1 politika sestersk\u00fdch republik pak tuto propast jen je\u0161t\u011b v\u00edce prohlubovala[78]<\/a>, p\u0159esto\u017ee ani mezi italsk\u00fdmi jakob\u00edny nechyb\u011bli tac\u00ed, kdo p\u0159isuzovali v\u00a0milenaristick\u00e9 perspektiv\u011b p\u00e1du \u0158\u00edma-Babyl\u00f3nu symbolick\u00fd a prorock\u00fd v\u00fdznam a vid\u011bli v\u00a0n\u011bm sv\u00edt\u00e1n\u00ed nov\u00fdch \u010das\u016f univers\u00e1ln\u00ed obrody c\u00edrkve[79]<\/a>.<\/p>\n

St\u00e1le v\u011bt\u0161\u00ed distance se v\u0161ak objevovaly i ve vlastn\u00edm revolu\u010dn\u00edm t\u00e1bo\u0159e a to na nejhlub\u0161\u00ed struktur\u00e1ln\u00ed \u00farovni. Francouzi vytvo\u0159ili v\u00a0It\u00e1lii na z\u00e1klad\u011b thermidori\u00e1nsk\u00e9ho sch\u00e9matu spr\u00e1vn\u00ed model, kter\u00fd s\u00a0nepatrn\u00fdmi modifikacemi uplatnili t\u00e9m\u011b\u0159 ve v\u0161ech sestersk\u00fdch republik\u00e1ch, v\u00a0n\u011bm\u017e byla v\u00fdkonn\u00e1 a z\u00e1konod\u00e1rn\u00e1 moc sm\u00ed\u0161ena v\u00a0jedin\u00e9m org\u00e1nu. Charakteristick\u00fdm rysem t\u00e9to situace byla absence schv\u00e1len\u00e9 a z\u00e1vazn\u00e9 \u00fastavy. Odpov\u00eddalo to analogick\u00e9 francouzsk\u00e9 situaci mezi p\u00e1dem monarchie z\u00a010. srpna 1792 a schv\u00e1len\u00edm thermidori\u00e1nsk\u00e9 \u00fastavy z\u00a022. srpna 1795, kdy se Francie ne\u0159\u00eddila \u00fastavou, ale byla fakticky spravov\u00e1na dv\u011bma v\u00fdbory[80]<\/a>. D\u016fvodem tohoto jedn\u00e1n\u00ed byla prvo\u0159ad\u011b skute\u010dnost, \u017ee ve chv\u00edli, kdy se rodily vl\u00e1dy sestersk\u00fdch republik, nebylo mo\u017eno p\u0159ikro\u010dit k\u00a0volb\u00e1m, z\u00a0nich\u017e by vze\u0161ly zastupitelsk\u00e9 org\u00e1ny; na druh\u00e9 stran\u011b Francie jako okupa\u010dn\u00ed mocnost necht\u011bla vydat svou tak pot\u0159ebnou p\u0159evahu a kontroln\u00ed moc napospas nejist\u00e9mu v\u00fdsledku potenci\u00e1ln\u00edch voleb a dala od po\u010d\u00e1tku p\u0159ednost p\u0159\u00edm\u00e9 nominaci \u010dlen\u016f t\u011bchto vl\u00e1d ze strany francouzsk\u00e9ho vel\u00edc\u00edho gener\u00e1la[81]<\/a>, nemluv\u011b o tom, \u017ee jej\u00ed ofici\u00e1ln\u00ed reprezentanti italsk\u00e9 patrioty podce\u0148ovali jako nezku\u0161en\u00e9 a v\u00a0mnoh\u00e9m jim ned\u016fv\u011b\u0159ovali[82]<\/a>. V\u00a0n\u011bkter\u00fdch p\u0159\u00edpadech Francouzi drasticky zas\u00e1hli proti italsk\u00fdm stoupenc\u016fm ideje \u201ejedin\u00e9 a ned\u011bliteln\u00e9 Italsk\u00e9 republiky\u201c, jako v\u00a0p\u0159\u00edpad\u011b v\u00a0p\u0159\u00edpad\u011b Piemontu, kdy po abdikaci kr\u00e1le Karla Emanuela IV. p\u0159ikro\u010dila tur\u00ednsk\u00e1 do\u010dasn\u00e1 vl\u00e1da 8. \u00fanora 1799 k\u00a0lidov\u00e9mu hlasov\u00e1n\u00ed o n\u00e1vrhu na p\u0159ipojen\u00ed zem\u011b k\u00a0Francii. Piemont\u0161t\u00ed jakob\u00edni babeufovsk\u00e9 orientace, sdru\u017een\u00ed v\u00a0tajn\u00e9 organizaci \u010cern\u00e1 liga<\/em> \u010di Spole\u010dnost paprsk\u016f<\/em>, zam\u011b\u0159en\u00e9 proti vl\u00e1d\u011b Direktoria a jeho gener\u00e1l\u016f, se pokusili plebiscit sabotovat, a kdy\u017e neusp\u011bli, vyvolali po 15. \u00fanoru, kdy byla zem\u011b p\u0159ipojena k\u00a0Francouzsk\u00e9 republice, povst\u00e1n\u00ed v\u00a0oblasti Alby, Asti a Mondov\u00ec, kter\u00e9 utopil v\u00a0krvi divizn\u00ed gener\u00e1l Emmanuel de Grouchy, jen\u017e jich dal p\u0159es \u010dty\u0159icet post\u0159\u00edlet a \u0159adu vesnic zcela vyp\u00e1lil[83]<\/a>. \u010clenov\u00e9 spole\u010dnosti, kte\u0159\u00ed si jasn\u011b uv\u011bdomovali, \u017ee vlastn\u00edmi silami zemi neosvobod\u00ed, udr\u017eovali kontakty i s\u00a0rakousk\u00fdmi agenty v\u00a0It\u00e1lii a hodlali proti francouzsk\u00e9 okupaci vyu\u017e\u00edt i vojensk\u00e9 pomoci Raku\u0161an\u016f.<\/p>\n

Ve vlastn\u00ed Francii p\u0159irozen\u011b nechyb\u011bla ostr\u00e1 kritika t\u00e9to pragmatick\u00e9, nicm\u00e9n\u011b neproz\u00edrav\u00e9 politick\u00e9 linie Direktoria, mezi nimi i ministr zahrani\u010d\u00ed, Charles Maurice de Talleyrand-P\u00e9rigord[84]<\/a>, kter\u00fd v\u00a0n\u00ed vid\u011bl prost\u00e9 zneu\u017e\u00edv\u00e1n\u00ed moci, jakkoli byl pom\u011brn\u011b lhostejn\u00fd k\u00a0jej\u00edm d\u016fsledk\u016fm a nep\u0159\u00e1l jednot\u011b a nez\u00e1vislosti It\u00e1lie. Anonymn\u00ed V\u0161eobecn\u00e9 \u00favahy o<\/em> nezbytnosti m\u00edt politick\u00fd syst\u00e9m, j\u00edm\u017e by se dob\u0159e \u0159\u00eddila cel\u00e1 It\u00e1lie<\/em> (R\u00e9flexions g\u00e9n\u00e9rales sur la necessit\u00e9 d\u00b4avoir un syst\u00e8me politique bien suivi pour toute Italie<\/em>) obvi\u0148ovaly Direktorium, \u017ee si slou\u017e\u00ed italsk\u00fdmi vlastenci jako n\u00e1stroji a vojensk\u00fdm prost\u0159edkem proti tyran\u016fm, ale v\u0161e pod\u0159izuje jen vlastn\u00edmu prosp\u011bchu v\u00a0rozporu s\u00a0francouzsk\u00fdmi principy, z\u00e1sadami a z\u00e1kony a nen\u00ed schopno se rozhodnout, zda se m\u00e1 v\u00a0t\u00e9to v\u00e1lce \u0159\u00eddit pr\u00e1vem vlada\u0159\u016f nebo jednat jako p\u0159irozen\u00fd spojenec n\u00e1rod\u016f[85]<\/a>. Dal\u0161\u00ed z\u00a0anonymn\u00edch pam\u011btn\u00edch spis\u016f<\/em>, nazvan\u00fd O skute\u010dn\u00e9m stavu italsk\u00fdch z\u00e1le\u017eitost\u00ed ke dni 1. prairialu roku 7<\/em> (Sur le v\u00e9ritable \u00e9tat des affaires en Italie, \u00e0 l\u00b4\u00e9poque du Ier Prairial an 7<\/em>),\u00a0 otev\u0159en\u011b k\u00a020. kv\u011btnu 1799 konstatoval: \u201eJe t\u0159eba se p\u0159esv\u011bd\u010dit o tom, \u017ee v\u0161echny italsk\u00e9 st\u00e1ty, vta\u017een\u00e9 do revoluce, poc\u00edtily jen ty nejsmutn\u011bj\u0161\u00ed d\u016fsledky, ani\u017e by a\u017e dodne\u0161ka zakusily n\u011bjak\u00e9 p\u0159ednosti svobody a rovnosti\u201c[86]<\/a>. I tak vynikaj\u00edc\u00ed pr\u00e1vn\u00edk, jak\u00fdm byl Andrieux[87]<\/a>, napsal 28. \u010dervna 1799, kdy ji\u017e nebylo mo\u017eno pochybovat o zk\u00e1ze italsk\u00fdch sestersk\u00fdch republik: \u201ezrevolucionalizovali jsme spojeneck\u00e9 republiky a ot\u0159\u00e1sli\u00a0 jimi; dali jsme jim \u00fastavy a zase je od\u0148ali\u2026 a zvl\u00e1\u0161t\u011b jsme je nechali plenit \u00fa\u0159edn\u00edky v\u0161eho druhu a ukl\u00e1dat jim v\u00fdkupn\u00e9\u2026 energie republik\u00e1n\u016f byla v\u0161ude\u00a0 potla\u010dena; jednalo se s\u00a0nimi jako s\u00a0anarchisty, v\u0161ude byli sesazov\u00e1ni\u201c[88]<\/a>.<\/p>\n

Markantn\u00edm p\u0159\u00edkladem byla situace v\u00a0samotn\u00e9 Cisalpinsk\u00e9 republice. Zpr\u00e1va o Sch\u00e9rerov\u011b por\u00e1\u017ece dorazila do Mil\u00e1na 11. dubna 1799 – m\u00edstn\u00ed patrioti po\u017eadovali ustaven\u00ed V\u00fdboru ve\u0159ejn\u00e9ho blaha<\/em> a vyhl\u00e1\u0161en\u00ed stavu republiky v\u00a0ohro\u017een\u00ed, ale francouzsk\u00fd komisa\u0159 Rivaud jim odm\u00edtl vydat po\u017eadovan\u00e9 zbran\u011b. Jeden z\u00a0m\u00edstn\u00edch francouzsk\u00fdch agent\u016f hl\u00e1sil, \u017ee se \u201eob\u00e1val v\u00edce ozbrojen\u00fdch vlastenc\u016f, ne\u017e Raku\u0161an\u016f a Rus\u016f\u201c[89]<\/a>. Podobn\u011b skon\u010dil na konci dubna i pokus zorganizovat v\u00a0Tur\u00edn\u011b \u201eposv\u00e1tn\u00fd prapor\u201c[90]<\/a>, kter\u00fd narazil dokonce i na odpor m\u00edstn\u00ed Spr\u00e1vn\u00ed rady N\u00e1rodn\u00ed gardy<\/em>[91]<\/a>. Mezi p\u00e1t\u00fdm kv\u011btnem a 5. \u010dervnem 1799, kdy spr\u00e1vn\u00ed org\u00e1ny uprchly do francouzsk\u00e9ho exilu, se komisa\u0159 Musset zab\u00fdval v\u00a0Pinerolu, kam se Amministrazione generale del Piemonte<\/em> p\u0159em\u00edstila, p\u0159edev\u0161\u00edm brzd\u011bn\u00edm v\u0161eho \u00fasil\u00ed radik\u00e1ln\u00edch republik\u00e1n\u016f, kter\u00e9 nahl\u00ed\u017eel jako \u201eexag\u00e9r\u00e9s<\/em>\u201c a odm\u00edtal je ozbrojit ve vlastn\u00edm z\u00e1jmu Direktoria jako \u201enep\u0159\u00e1tele svobody<\/em>\u201c[92]<\/a>. Por\u00e1\u017eka sestersk\u00fdch republik z\u00a0roku 1799 se vzhledem k t\u011bmto jev\u016fm a dramatick\u00e9 explozi vlny lidov\u00fdch povst\u00e1n\u00ed stala \u201enejen vojenskou por\u00e1\u017ekou, ale p\u0159edev\u0161\u00edm por\u00e1\u017ekou hluboce politickou, proto\u017ee znovu odhalila jak\u00e9 byly skute\u010dn\u00e9 vztahy jejich vnit\u0159n\u00edch sil a jak\u00e9 byly podm\u00edn\u011bnosti, dan\u00e9 francouzskou politikou\u201c[93]<\/a>. Suvorov\u016fv vstup do Mil\u00e1na (29.4. 1799) za\u017eehl jiskru povst\u00e1n\u00ed i na italsk\u00e9m jihu: ji\u017e 15. dubna vyklidili Francouzi Apulii – \u00c9tienne-Jacques-Joseph-Alexandre Macdonald, velitel Neapolsk\u00e9 arm\u00e1dy<\/em>, se je\u0161t\u011b 28. dubna pokusil zkrotit Torre Annunziata a Salerno[94]<\/a>, ale neusp\u011bl, o den d\u0159\u00edve, 27. dubna, toti\u017e povstalo Benevento[95]<\/a>; Rieti musela francouzsk\u00e1 pos\u00e1dka vyklidit 2. kv\u011btna[96]<\/a>; 7. kv\u011btna Francouzi ve sp\u011bchu vykl\u00edzej\u00ed Gaetu[97]<\/a>, obl\u00e9hanou povstalci; na jihu vstoupil kardin\u00e1l Fabrizio Ruffo s\u00a0vojskem sanfedist\u016f 9. kv\u011btna do Altamury[98]<\/a>. Tv\u00e1\u0159\u00ed v\u00a0tv\u00e1\u0159 nebezpe\u010d\u00ed, \u017ee jim povst\u00e1n\u00ed v\u00a0Tosk\u00e1n\u011b[99]<\/a> od\u0159\u00edzne \u00fastupov\u00e9 cesty, bez rozpak\u016f ob\u011btovali sv\u00e9 neapolsk\u00e9 jakob\u00ednsk\u00e9 spojence[100]<\/a> a hnali se na sever k Florencii, kam Macdonald dorazil 14. kv\u011btna, aby se co nejrychleji spojil s\u00a0Moreauem, ohro\u017een\u00fdm Suvorovov\u00fdm postupem. Nedomy\u0161len\u00e9 man\u00e9vry i \u0161patn\u00e1 taktika pak vedly k\u00a0Macdonaldov\u011b drtiv\u00e9 por\u00e1\u017ece ve t\u0159\u00eddenn\u00ed bitv\u011b u Trebbie (17.-19.6. 1799). Francouzsk\u00e9 jednotky se v\u00a0kritick\u00e9 situaci chovaly mimo\u0159\u00e1dn\u011b brut\u00e1ln\u011b.<\/p>\n

\u201eGallicus furor\u201c – ustupuj\u00edc\u00ed Francouzi plen\u00ed 12. kv\u011btna 1799 m\u011bsto Isola del Liri.<\/p>\n

Gener\u00e1lov\u00e9 Vatrin a Ollivier se sv\u00fdmi odd\u00edly probili p\u0159es Sangermano 12. kv\u011btna 1799 do okol\u00ed Casamari, k\u00a0m\u011bste\u010dku Isola del Liri u Sory. Vatrin vyslal parlament\u00e1\u0159e, kter\u00fd \u017e\u00e1dal o voln\u00fd pr\u016fchod a pohrozil, \u017ee jestli\u017ee jim bude odep\u0159en, vynut\u00ed si ho silou zbran\u00ed. Obr\u00e1nci parlament\u00e1\u0159e zahnali palbou mu\u0161ket. Francouzi p\u0159e\u0161li n\u00e1siln\u011b \u0159\u00ed\u010dku Liri, po p\u011btihodinov\u00e9m obl\u00e9h\u00e1n\u00ed prorazili do m\u011bste\u010dka, kter\u00e9 zap\u00e1lili, vyplenili domy, zpili se uko\u0159ist\u011bn\u00fdm v\u00ednem a zmasakrovali obyvatelstvo[101]<\/a>. Kanovn\u00edk Giuseppe Nicolucci zapsal o t\u011bchto ud\u00e1lostech do knihy k\u0159t\u016f: \u201ePam\u00e1tn\u00e9ho dne 12. kv\u011btna roku 1799 byl tento farn\u00ed kostel vyplen\u011bn, devastov\u00e1n a t\u00e9m\u011b\u0159 zni\u010den francouzsk\u00fdm vojskem, k\u0159titelnice byla povalena, m\u011b\u0161\u0165an\u00e9 zab\u00edjeni, domy zap\u00e1leny, vyd\u011b\u0161en\u00e9, polonah\u00e9 a polomrtv\u00e9 vdovy, kter\u00e9 p\u0159e\u017eily, uprchly, jedny do Sory, druh\u00e9 do Arpina, dal\u0161\u00ed do jin\u00fdch sousedn\u00edch m\u00edst, kde pak porodily\u201c[102]<\/a>. Hluboce ot\u0159esen zaznamenal i p\u0159\u00edpad novorozence, zabit\u00e9ho v\u00a0n\u00e1ru\u010d\u00ed matky: \u201eOnoho dne, t\u00e9m\u011b\u0159 ve stejnou chv\u00edli, kdy Francouzi vstoupili do tohoto m\u011bste\u010dka a plenili, ni\u010dili, zab\u00edjeli a zapalovali, se narodil Adeod\u00e1t, syn man\u017eel\u016f Josefa di Ammassa a Terezy di Sciucca. Adeod\u00e1t byl pok\u0159t\u011bn porodn\u00ed b\u00e1bou, ale vznesl se k\u00a0nebi z\u00a0n\u00e1ru\u010d\u00ed matky, rozsekan\u00e9 na kusy, kdy\u017e ut\u00edkala do hor\u201c[103]<\/a>. Soudob\u00fd historik, Ferdinando Pistilli, ho\u0159ce konstatoval: \u201eZabit\u00fdch m\u011b\u0161\u0165an\u016f bylo v\u00edce ne\u017e 500[104]<\/a>, v\u010detn\u011b n\u011bkter\u00fdch \u017een, je\u017e bylo zak\u00e1z\u00e1no zab\u00edjet stejn\u011b jako d\u011bti; p\u0159esto byly vystaveny\u00a0 v\u0161emu t\u00fdr\u00e1n\u00ed a zvrhlostem bezuzdn\u00e9ho vojska, kter\u00e9 neposlouchalo ani hlas sv\u00fdch vlastn\u00edch velitel\u016f. Zahynuli zde i nemocn\u00ed cizinci, kte\u0159\u00ed se v\u00a0m\u011bste\u010dku pova\u017eovali za bezpe\u010dn\u00e9, v\u00a0po\u010dtu asi stovky, tak\u017ee pobit\u00fdch ob\u011bt\u00ed je celkem na 600. Kdy\u017e skon\u010dila trag\u00e9die, proto\u017ee se ji\u017e nedost\u00e1valo ob\u011bt\u00ed, za\u010dalo plen\u011bn\u00ed a pak vypalov\u00e1n\u00ed r\u016fzn\u00fdch \u010dtvrt\u00ed. Po dvou dnech t\u00e9hle pod\u00edvan\u00e9, v\u00a0n\u00ed\u017e jsem ztratil dva bratry a d\u016fm, Francouzi odt\u00e1hli. Takov\u00fd byl na konci minul\u00e9ho stolet\u00ed osud m\u00e9ho rodn\u00e9ho m\u011bsta, kter\u00e9 bylo kdysi m\u00edstem kr\u00e1sy a obdivu, dnes v\u0161ak smutku a hrozn\u00e9 pod\u00edvan\u00e9. Vyp\u00e1len\u00e9 domy, rozvr\u00e1cen\u00e9 silou po\u017e\u00e1ru, napl\u0148ovaly zrak hr\u016fzou. Ulicemi, zavalen\u00fdmi troskami, bylo jen st\u011b\u017e\u00ed mo\u017eno proj\u00edt a hrout\u00edc\u00ed se hradby byly nebezpe\u010dn\u00e9 a pochmurn\u00e9. Tak hrozn\u00e1 zk\u00e1za vyhnala zbytky m\u011b\u0161\u0165an\u016f na cel\u00e9 m\u011bs\u00edce\u201c[105]<\/a>. S\u00e1m francouzsk\u00fd gener\u00e1l Paul baron Thiebault (1769-1846) si o pr\u016fchodu dobyt\u00fdm m\u011bste\u010dkem zapsal: \u201eByla to d\u011bsiv\u00e1 cesta, b\u011bhem kter\u00e9 se pochodovalo po rozdrcen\u00fdch, krv\u00e1cej\u00edc\u00edch nebo ohn\u011bm z\u010dernal\u00fdch lidsk\u00fdch \u00fadech. Byla tam z\u00e1kout\u00ed, kde se vytvo\u0159ily ohromn\u00e9 hromady lidsk\u00fdch poz\u016fstatk\u016f. Jen s\u00e1m kostel skr\u00fdval mrtvoly asi sedmi set ne\u0161\u0165astn\u00edk\u016f, kte\u0159\u00ed hledali \u00fato\u010di\u0161t\u011b u paty olt\u00e1\u0159e\u201c[106]<\/a><\/p>\n

Ze zni\u010den\u00e9 Isola del Liri zam\u00ed\u0159ili Francouzi po via M\u00e0ria <\/em>k\u00a0opatstv\u00ed Casamari, o n\u011bm\u017e v\u011bd\u011bli, proto\u017ee jeho opat kn\u00ed\u017eec\u00edho p\u016fvodu, Romuario Pirelli, byl velmi zn\u00e1m\u00fd v\u00a0kruz\u00edch neapolsk\u00e9 aristokracie[107]<\/a>. Dorazili tam 13. kv\u011btna, kolem osm\u00e9 hodiny ve\u010dern\u00ed, ve chv\u00edli, kdy se mal\u00e1 komunita chystala ke komplet\u00e1\u0159i.<\/p>\n

Mart\u00fdrium.<\/p>\n

N\u00e1sleduj\u00edc\u00ed ud\u00e1losti zachytil Pam\u011btn\u00ed spis o zavra\u017ed\u011bn\u00ed \u0161esti mnich\u016f a vyplen\u011bn\u00ed tohoto trapistick\u00e9ho kl\u00e1\u0161tera v\u00a0Casamari<\/em> \/Memoria dell\u00b4occisione di sei monaci e del sacco dato a questo monastero della Trappa di Casamari<\/em>\/:<\/p>\n

\u201eKdy\u017e dne 13. kv\u011btna 1799 proch\u00e1zelo kolem francouzsk\u00e9 vojsko od Neapole, v\u00a0po\u010dtu asi patn\u00e1cti tis\u00edc mu\u017e\u016f, v\u011bt\u0161\u00ed \u010d\u00e1st t\u00e1hla d\u00e1le od tohoto kl\u00e1\u0161tera v\u00a0Casamari. a cht\u011bli j\u00edst a p\u00edt. Kolem dvac\u00e1t\u00e9 hodiny, pot\u00e9, co se opili, otev\u0159eli ve sklep\u011b sudy a vyl\u00e9vali v\u00edno na zem, asi p\u011btadvacet sud\u016f. Z\u00a0n\u00e1dob vyl\u00e9vali na zem i olivov\u00fd olej. \u0160li do kostela, vzali ze svatost\u00e1nku pyxidu, rozh\u00e1zeli po zemi konsakrovan\u00e9 hostie. Kdy\u017e si mni\u0161i a laici pov\u0161imnuli takov\u00e9 bezbo\u017enosti, Otec Don Dominik (Zav\u0159el) a pan D. Bernardino Cianchetti posb\u00edrali hostie, vlo\u017eili je do mosazn\u00e9ho kalicha, a ulo\u017eili je do svatost\u00e1nku v\u00a0sakristii, kter\u00fd byl ve v\u011bt\u0161\u00ed sk\u0159\u00edni. O chv\u00edli pozd\u011bji Francouzi p\u0159i\u0161li do kostela, rozbili mramorov\u00fd svatost\u00e1nek na hlavn\u00edm olt\u00e1\u0159i: rozbili v\u0161echny sk\u0159\u00edn\u011b a relikvi\u00e1\u0159e v\u00a0sakristii. P\u0159i tom r\u00e1musu p\u0159ib\u011bhl jeden jejich d\u016fstojn\u00edk se \u0161avl\u00ed v\u00a0ruce, aby vyhnal voj\u00e1ky: vzal ze sk\u0159\u00edn\u011b \u0159e\u010den\u00fd kalich a odevzdal ho Fra Giovanni Domenicovi Cocovi (Celmi) a ten ho dal Fra Eustachiovi (Migliorati, ch\u00f3rov\u00fd zp\u011bv\u00e1k), skryl si ho na hrudi a zanesl ho k\u00a0olt\u00e1\u0159i v\u00a0kapli\u010dce[108]<\/a> v\u00a0infermerii a ulo\u017eil ho do n\u011bj. Onen d\u016fstojn\u00edk ho prov\u00e1zel s\u00a0tasenou \u0161avl\u00ed, aby ho chr\u00e1nil p\u0159ed \u00fatoky[109]<\/a> ostatn\u00edch Francouz\u016f. Po kr\u00e1tk\u00e9 chv\u00edli tam \u0161el jeden voj\u00e1k, vzal onen kalich, a rozh\u00e1zel po zemi hostie. \u0160el tam Fra Dosideo, aby se pomodlil a nalezl tam P. Dominika, kter\u00fd pr\u00e1v\u011b hostie sb\u00edral; prohl\u00ed\u017eel podlahu, kde jsou, a \u0159\u00edkal to P. Dominikovi. Pak p\u0159i\u0161el Fra Albertino (Maisonade), ch\u00f3rov\u00fd zp\u011bv\u00e1k, a \u010dinil tot\u00e9\u017e: plakal spolu s\u00a0nimi nad t\u00edmto neblah\u00fdm p\u0159\u00edpadem. P.D. Dominik sesb\u00edral v\u0161echny hostie, zavinul je do korpor\u00e1lu a ulo\u017eil do olt\u00e1\u0159e. Sotva to ud\u011blal, p\u0159i\u0161li t\u0159i voj\u00e1ci, prohledali v\u0161echny t\u0159i mnichy, a proto\u017ee u nich nic nena\u0161li, vzali si z\u00a0olt\u00e1\u0159e \u0159e\u010den\u00fd korpor\u00e1l s\u00a0hostiemi: po v\u0161ech t\u0159ech \u017e\u00e1dali st\u0159\u00edbro. Ti jim odpov\u011bd\u011bli, \u017ee ho nemaj\u00ed: dali tedy Fra Albertinovi dv\u011b r\u00e1ny \u0161avl\u00ed do hlavy a ten b\u011bhem n\u011bkolika minut zem\u0159el v\u00a0t\u00e9\u017ee kapli. Dal\u0161\u00ed dv\u011b r\u00e1ny \u0161avl\u00ed dali Fra Dosideovi z\u00a0Pofi, jednu do boku, a jednu do prav\u00e9 ruky. Omdlel a upadnul. Otci Donu Dominikovi dali dv\u011b r\u00e1ny \u0161avl\u00ed do hlavy a dal\u0161\u00ed do t\u011bla. Vydechl se slovy Jesus Maria<\/em>, tak\u00e9 v\u00a0kapli. Po \u010dtvrt hodin\u011b se \u0159e\u010den\u00ed Francouzi vr\u00e1tili a znovu (kapli) prohled\u00e1vali. Pov\u0161imnuli si, \u017ee Fra Dosideo je\u0161t\u011b d\u00fdch\u00e1: zdvihnuli ho za k\u00e1pi a prudce ho srazili k\u00a0zemi a \u0159\u00edkali p\u0159itom: \u201eNecht\u011bli jste n\u00e1m d\u00e1t st\u0159\u00edbro, tak si posp\u011bte\u201c. V\u0161em t\u0159em st\u00e1hnuli boty. Po kr\u00e1tk\u00e9m \u010dase se probral a utekl. V\u00a0cele vedle cely Otce opata na\u0161li Francouzi p\u0159evora a celer\u00e1\u0159e; i on, P. D. Simone Maria (Cardon) z\u00a0Pa\u0159\u00ed\u017ee, byl mu\u010den ranami \u0161avle a sekery; rozpoltili mu hlavu na n\u011bkolik kus\u016f a rozkr\u00e1jeli prsty na mal\u00e9 kousky.<\/p>\n

V\u00a0chodb\u011b novici\u00e1tu byl zabit v\u00fdst\u0159elem z\u00a0mu\u0161kety a ranami \u0161avl\u00ed Fra Modesto z\u00a0Burgundska, profesn\u00ed konvr\u0161, n\u011bkdej\u0161\u00ed \u0159eholn\u00edk ze Sept-Fonts, svrchovan\u011b p\u0159\u00edkladn\u00e9ho \u017eivota.<\/p>\n

Pod k\u0159\u00ed\u017eem, kdy\u017e se jde do refekt\u00e1\u0159e, byl zasa\u017een v\u00fdst\u0159elem z\u00a0mu\u0161kety a ran\u011bn \u0161avl\u00ed mil\u00e1nsk\u00fd Fra Zosimo, profesn\u00ed konvr\u0161: schoval se a po t\u0159ech dnech cht\u011bl j\u00edt do Bauca pro posledn\u00ed pomaz\u00e1n\u00ed a kdy\u017e se vyd\u00e1val na cestu, zem\u0159el mimo kl\u00e1\u0161ter.<\/p>\n

V\u00a0chodb\u011b novici\u00e1tu byl zavra\u017ed\u011bn ranou z\u00a0pu\u0161ky a \u0161avl\u00ed Fra Maturin z\u00a0Pa\u0159\u00ed\u017ee, obl\u00e1t. Zem\u0159el ve sv\u00e9 cele.<\/p>\n

Mil\u00e1nsk\u00fd Fra Egidio byl smrteln\u011b ran\u011bn pu\u0161kou a \u0161avl\u00ed do rukou a do hlavy.<\/p>\n

Jejich t\u011bla byla poh\u0159bena 16. kv\u011btna – proto\u017ee v\u00a0okol\u00ed byli je\u0161t\u011b Francouzi – na kl\u00e1\u0161tern\u00edm h\u0159bitov\u011b\u2026 po dvou do t\u0159ech hrob\u016f, ka\u017ed\u00fd mnich zvl\u00e1\u0161\u0165\u2026 a nad hlavu ka\u017ed\u00e9ho z\u00a0nich byl d\u00e1na hlavice z\u00a0b\u00edl\u00e9ho mramoru\u2026 do zdi h\u0159bitova byly zazd\u011bny k\u0159\u00ed\u017ee z\u00a0ka\u0161tanov\u00e9ho d\u0159eva, ka\u017ed\u00fd \u010derven\u011b nat\u0159en\u00fd, s\u00a0b\u00edl\u00fdmi n\u00e1pisy: prvn\u00ed k\u0159\u00ed\u017e – \u201eZde le\u017e\u00ed ostatky P. Dominika z\u00a0N\u011bmecka, zabit\u00e9ho Francouzi dne 13. kv\u011btna 1799\u201c, pod k\u0159\u00ed\u017eem je na zdi um\u00edst\u011bna mal\u00e1 olov\u011bn\u00e1 desti\u010dka se stejn\u00fdm n\u00e1pisem; druh\u00fd k\u0159\u00ed\u017e – \u201eZde le\u017e\u00ed ostatky P. Simeona z\u00a0Pa\u0159\u00ed\u017ee, zabit\u00e9ho 13. kv\u011btna 1799 Francouzi\u201c, pod k\u0159\u00ed\u017eem je na zdi um\u00edst\u011bna mal\u00e1 olov\u011bn\u00e1 desti\u010dka se stejn\u00fdm n\u00e1pisem; t\u0159et\u00ed k\u0159\u00ed\u017e – \u201eZde le\u017e\u00ed ostatky Fra Albertina z\u00a0Bordeaux, zabit\u00e9ho Francouzi dne 13. kv\u011btna 1799\u201c, pod k\u0159\u00ed\u017eem je na zdi um\u00edst\u011bna mal\u00e1 olov\u011bn\u00e1 desti\u010dka se stejn\u00fdm n\u00e1pisem; \u010dtvrt\u00fd k\u0159\u00ed\u017e \u2013 \u201eZde le\u017e\u00ed ostatky Fra Zosima z\u00a0Mil\u00e1na, zabit\u00e9ho Francouzi dne 13. kv\u011btna 1799, pod k\u0159\u00ed\u017eem je na zdi um\u00edst\u011bna mal\u00e1 olov\u011bn\u00e1 desti\u010dka se stejn\u00fdm n\u00e1pisem; p\u00e1t\u00fd k\u0159\u00ed\u017e – \u201eZde le\u017e\u00ed ostatky Fra Modesta Burgena, zabit\u00e9ho Francouzi dne 13. kv\u011btna 1799\u201c, pod k\u0159\u00ed\u017eem je na zdi um\u00edst\u011bna mal\u00e1 olov\u011bn\u00e1 desti\u010dka se stejn\u00fdm n\u00e1pisem; \u0161est\u00fd k\u0159\u00ed\u017e – \u201eZde le\u017e\u00ed ostatky Fra Maturina z Fontainebleau, zabit\u00e9ho Francouzi dne 13. kv\u011btna 1799, pod k\u0159\u00ed\u017eem je na zdi um\u00edst\u011bna mal\u00e1 olov\u011bn\u00e1 desti\u010dka se stejn\u00fdm n\u00e1pisem\u201c[110]<\/a>.<\/p>\n

Opat, kter\u00e9ho Francouzi zu\u0159iv\u011b hledali, v\u010das utekl: \u201eJakob\u00edn\u0161t\u00ed voj\u00e1ci sou\u010dasn\u011b prohled\u00e1vali cel\u00fd kl\u00e1\u0161ter, aby na\u0161li nejd\u016fstojn\u011bj\u0161\u00edho opata, P. Romualda Pirelliho, kter\u00fd se narodil jako neapolsk\u00fd kn\u00ed\u017ee a byl v\u00a0on\u00e9 dob\u011b velmi slavnou osobnost\u00ed, zvl\u00e1\u0161t\u011b v\u00e1\u017eenou u \u0159\u00edmsk\u00e9ho[111]<\/a> a sicilsk\u00e9ho dvora[112]<\/a>, nebo\u0165 m\u011bli v\u00a0\u00famyslu rozsekat ho na kusy. Proto tedy ti bezbo\u017en\u00edci p\u0159i\u0161li a na ka\u017ed\u00e9m m\u00edst\u011b se ptali: \u201eKde je Otec opat?\u201c, a zaho\u0159eli nemal\u00fdm hn\u011bvem, \u017ee ho nemohli naj\u00edt, proto\u017ee – varov\u00e1n \u017ee se vojsko bl\u00ed\u017e\u00ed – dal se z\u00a0Casamari na \u00fat\u011bk je\u0161t\u011b ne\u017e sem dorazili (kdyby se tak byl postaral i o sv\u00e9 mnichy!)\u201c[113]<\/a>.<\/p>\n

Sv\u011bdectv\u00ed francouzsk\u00e9ho gener\u00e1la Paula barona Thi\u00e9baulta (1769-1846).<\/p>\n

\u201eU\u017e si nevzpom\u00edn\u00e1m kdo mne kr\u00e1tce pot\u00e9 (po vyplen\u011bn\u00ed Isola del Liri) informoval, \u017ee p\u016fl m\u00edle p\u0159ed n\u00e1m le\u017e\u00ed trapistick\u00fd kl\u00e1\u0161ter; byl to n\u011bkdo, kdo v\u00a0kl\u00e1\u0161te\u0159e p\u0159espal. Nejd\u0159\u00edve pochv\u00e1lil pohostinnost mnich\u016f a pak mne ujistil, \u017ee nikdy nikomu z\u00a0Francouz\u016f nechyb\u011blo ubytov\u00e1n\u00ed, a ka\u017ed\u00fd se tam dokonce posilnil podle sv\u00fdch p\u0159\u00e1n\u00ed a pot\u0159eb. Tak jsem byl pohnut abych tam \u0161el. M\u011bli jsme rozkaz nerozj\u00ed\u017ed\u011bt se do kraje za hled\u00e1n\u00edm z\u00e1sob.. Rozhodl jsem se tedy jet do onoho kl\u00e1\u0161tera a p\u0159enocovat tam\u2026<\/p>\n

Kdy\u017e se n\u00e1\u0161 odd\u00edl dal na pochod, byla u\u017e noc, nebe bylo zata\u017een\u00e9 a poprch\u00e1valo. Po hodin\u011b pochodu po hrozn\u00fdch cest\u00e1ch jsme dorazili do opatstv\u00ed, \u00fato\u010di\u0161t\u011b v\u017edy otev\u0159en\u00e9ho pocestn\u00fdm a chud\u00fdm. Hlavn\u00ed br\u00e1na byla zav\u0159ena. Moji mu\u017ei na ni zabu\u0161ili. R\u00e1ny se rozl\u00e9haly v\u00a0tichu a jejich ozv\u011bna byla jedinou odpov\u011bd\u00ed. Nalezli jsme ale otev\u0159enou bo\u010dn\u00ed branku. Pro\u0161li jsme dvorem, ani\u017e bychom n\u011bkde spat\u0159ili sv\u011btlo. Nebylo tam \u017eiv\u00e9 du\u0161e, nesly\u0161eli jsme ani \u017e\u00e1dn\u00e9 zvuky, jen temn\u00e9 vyt\u00ed ps\u016f z\u00a0d\u00e1lky. Ohromen tou pr\u00e1zdnotou, sesed\u00e1m s\u00a0kon\u011b a vstupuji do kl\u00e1\u0161tera. Vl\u00e1dne zde hlubok\u00e9 ticho. Vol\u00e1m. M\u016fj hlas se daleko rozl\u00e9h\u00e1 a ztr\u00e1c\u00ed se ve tm\u011b. P\u0159ece v\u0161ak pod\u00e9l zd\u00ed dor\u00e1\u017e\u00edm na jak\u00fdsi velk\u00fd prostor a nal\u00e9z\u00e1m hroby a \u010derstv\u011b vykopan\u00e9 hrobov\u00e9 j\u00e1my\u2026 Z\u00a0m\u00edsta, kde se nach\u00e1z\u00edm, vedou dv\u011b ze \u010dty\u0159 n\u00edzk\u00fdch chodeb, je\u017e obklopuj\u00ed h\u0159bitov; n\u00e1hodn\u011b zam\u00ed\u0159\u00edm do jedn\u00e9 z\u00a0nich a na jej\u00edm konci vid\u00edm slab\u00e9 sv\u011bt\u00e9lko – byly to posledn\u00ed paprsky sv\u011btla zhas\u00ednaj\u00edc\u00ed lampi\u010dky. Jeden gran\u00e1tn\u00edk rychle zap\u00e1lil sv\u00ed\u010dku, kterou m\u011bl u sebe, ihned jsme spat\u0159ili rozsekan\u00e9 obrazy, rozbo\u0159en\u00fd olt\u00e1\u0159, rozbit\u00e1 okna a pak, uprost\u0159ed trosek, zavra\u017ed\u011bn\u00e9ho kn\u011bze.<\/p>\n

P\u0159i tomto hrozn\u00e9m pohledu jsem se rozhodl proj\u00edt cel\u00fd kl\u00e1\u0161ter. Nejd\u0159\u00edve jsem na\u0159\u00eddil, aby se tyhle hrozn\u00e9 v\u011bci, je\u017e jsme objevili, dr\u017eely v\u00a0tajnosti a pov\u011b\u0159il jsem velitele gran\u00e1tn\u00edk\u016f, aby postavil str\u00e1\u017ee a dr\u017eel zbytek setniny pohromad\u011b na m\u00edst\u011b. Pak jsem vyrazil s\u00a0n\u011bkolika d\u016fstojn\u00edky a divizn\u00edm ranhoji\u010dem.<\/p>\n

Kdy\u017e jsme proch\u00e1zeli chodbou, narazil jsem na t\u0159et\u00edho (mnicha), kter\u00fd padl na sv\u016fj k\u0159\u00ed\u017e. Nakonec jsem po krvav\u00e9 stop\u011b do\u0161el do jedn\u00e9 cely, v\u00a0n\u00ed\u017e je\u0161t\u011b dod\u00fdch\u00e1val jeden z\u00a0trapist\u016f. \u201eNebojte se\u201c, zvolal jsem, kdy\u017e jsem se k\u00a0n\u011bmu p\u0159ibli\u017eoval. \u201eU\u017e se nem\u00e1m \u010deho b\u00e1t\u201c, odpov\u011bd\u011bl mi slab\u00fdm, ale pevn\u00fdm hlasem. Byl to osmdes\u00e1tilet\u00fd sta\u0159ec, kter\u00fd byl ji\u017e t\u0159icet let hlavou komunity. \u201eJste snad zran\u011bn?\u201c, zeptal jsem se. Povyt\u00e1hl si h\u00e1bit a uk\u00e1zal mi sv\u016fj od\u011bv, zbrocen\u00fd krv\u00ed. \u201eKdo jen to mohl ud\u011blat?!\u201c, zvolal jsem. Znamen\u00edm rukou dal najevo, \u017ee nikoho nebude obvi\u0148ovat. Ji\u017e jsem m\u00ed\u0159il k\u00a0ranhoji\u010di, aby tohoto ne\u0161\u0165astn\u00edka o\u0161et\u0159il a pomohl mu, kdy\u017e mne sta\u0159ec svou slabou rukou zastavil, sna\u017eil se promluvit hlasit\u011bji, a \u0159ekl: \u201eKdy\u017e jsem p\u0159ijal tento h\u00e1bit, z\u0159ekl jsem se pomoci lid\u00ed. Jsem pod\u0159\u00edzen jedin\u011b Bohu, neu\u010din\u00edm nic, abych zkr\u00e1til nebo prodlou\u017eil sv\u016fj \u017eivot\u201c. Jeho odevzdanost, jeho klid v\u00a0tak hrozn\u00e9 chv\u00edli, tak slavnostn\u00ed, n\u00e1s naplnily \u00fa\u017easem. Hled\u011bl jsem na n\u011bj s\u00a0tichou \u00factou, s\u00a0obdivem a bolest\u00ed, kdy\u017e dodal: \u201eOdpou\u0161t\u00edm t\u011bm, kdo mi zp\u016fsobili tuto noc od\u010din\u011bn\u00ed (h\u0159\u00edch\u016f)\u201c. Plakal jsem. Vid\u011bl m\u00e9 pohnut\u00ed, stisknul mi ruku svou, ji\u017e chladnouc\u00ed, rukou. \u201eSynov\u00e9 moji\u201c, \u0159ekl, \u201etohle v\u0161e nen\u00ed ni\u010d\u00edm\u201c.<\/p>\n

Kdy\u017e jsem odch\u00e1zel od t\u00e9to srdcervouc\u00ed sc\u00e9ny, informovali mne, \u017ee v\u0161ichni ti, kdo mne prov\u00e1zeli, sesedli s\u00a0kon\u00ed a jsou shrom\u00e1\u017ed\u011bni v\u00a0jedn\u00e9 m\u00edstnosti u v\u00fdchodu na prvn\u00ed n\u00e1dvo\u0159\u00ed\u2026<\/p>\n

Kolem des\u00e1t\u00e9 hodiny na\u0161li gran\u00e1tn\u00edci v\u00a0jednom sklep\u011b jednoho ze slu\u017eebn\u00edk\u016f kl\u00e1\u0161tera[114]<\/a> a p\u0159ivedli ho p\u0159ede mne. Kdy\u017e se vzpamatoval z\u00a0\u00faleku, \u0159ekl n\u00e1m, \u017ee \u010dtrn\u00e1ct voj\u00e1k\u016f, pot\u00e9 co pojedli v\u00a0kl\u00e1\u0161te\u0159e, sp\u00e1chalo tyto zlo\u010diny, a \u017ee tak\u00e9 ukradli v\u0161echno, co se dalo odn\u00e9st. Shrom\u00e1\u017edili jsme od tohoto sv\u011bdka v\u0161echny mo\u017en\u00e9 \u00fadaje. Na\u0159\u00eddil jsem kapit\u00e1novi, aby si nechal vydat vzorky pr\u00e1dla, l\u00e1tky z\u00a0h\u00e1bit\u016f a kl\u00e1\u0161tern\u00edho raz\u00edtka na l\u00e1tku; kdy\u017e jsme opustili tuto \u010d\u00e1st It\u00e1lie a pochodovali bez zast\u00e1vky a\u017e do Tosk\u00e1ny, sna\u017eili jsme se zjistit, kdo byli vin\u00edci, ale nemohli jsme nic odhalit.<\/p>\n

Kolem jeden\u00e1ct\u00e9 hodiny slu\u017eebn\u00edk je\u0161t\u011b dok\u00e1zal n\u011bkde naj\u00edt chl\u00e9b a p\u0159inesl n\u00e1m ho, dal n\u00e1m i v\u00edno, trochu \u0161unky a sal\u00e1tu: byla to nepochybn\u011b velmi lehk\u00e1 ve\u010de\u0159e, ale v\u00a0podm\u00ednk\u00e1ch, v\u00a0nich\u017e jsme se nach\u00e1zeli, jsme se v\u0161ichni c\u00edtili \u0161patn\u011b. Pak n\u00e1m p\u0159inesl matrace, kter\u00e9 jsme rozlo\u017eili na zemi v\u00a0m\u00edstnosti na konci chodby, kam se utekla Paolina, jeho dcera, a dal\u0161\u00ed \u017eeny. Na\u0161i mu\u017ei se ulo\u017eili na lavic\u00edch v\u00a0prvn\u00ed m\u00edstnosti. Ne\u017e jsem ulehnul, \u0161el jsem je\u0161t\u011b nav\u0161t\u00edvit uboh\u00e9ho starce a dovedl jsem k\u00a0n\u011bmu slu\u017eebn\u00edka, kter\u00e9mu jsem na\u0159\u00eddil, aby sv\u00e9ho p\u0159edstaven\u00e9ho neopou\u0161t\u011bl. Nemohli jsme mu krom d\u00e1t poz\u0159\u00edt nic, ne\u017e trochu \u010derstv\u00e9 vody – \u0159ekli n\u00e1m toti\u017e, \u017ee m\u00e1 velkou \u017e\u00edze\u0148. Nal\u00e9hav\u011b \u017e\u00e1dal, abychom ho nechali samotn\u00e9ho. P\u0159esto jsem ho dal n\u011bkolikr\u00e1t prohl\u00e9dnout ranhoji\u010dem. Ne\u017e zem\u0159el, rozdal mal\u00e9 d\u00e1rky t\u011bm, kdo u n\u011bj st\u00e1li a vydechl naposledy kolem sedm\u00e9 hodiny rann\u00ed. M\u011bl p\u011bt ran, dv\u011b r\u00e1ny zasazen\u00e9 bajonetem do t\u011bla, r\u00e1nu \u0161avl\u00ed do hlavy, do prav\u00e9 ruky a do lev\u00e9ho stehna\u201c[115]<\/a>.<\/p>\n

Osud ostatk\u016f<\/p>\n

Uzdraven\u00ed, p\u0159ipisovan\u00e1 mu\u010dedn\u00edk\u016fm, se za\u010dala mno\u017eit ji\u017e z\u00e1hy po jejich smrti: 6.2. 1800 (Giuseppe Viti z\u00a0Veroli), 17.3. 1800 (Nicola Villa Ferraro z\u00a0Castelluccia), 12.1. 1801 (Lucilio Pucelli ze Segni), 12.1. 1801 (Catarina, \u017eena Giacoma Filippa Boccardelliho ze Segni), 10.2. 1801 (Maria Teresa, \u017eena Paola Totiho ze Segni), 19.9. 1801 (kapuc\u00edn, P. Gaudenzio ze Segni), atd. atd.<\/p>\n

Na \u017e\u00e1dost komunity p\u0159edlo\u017eil apo\u0161tolsk\u00fd komisa\u0159, kamaldulsk\u00fd mnich, P. Arcangelo Martini, pape\u017ei Piovi IX. roku 1847 \u017e\u00e1dost o povolen\u00ed exhumace ostatk\u016f mu\u010dedn\u00edk\u016f – Posv\u00e1tn\u00e1 kongregace pro biskupy a \u0159eholn\u00edky 6. \u0159\u00edjna 1847 vy\u0161la p\u0159\u00e1n\u00ed vst\u0159\u00edc pod podm\u00ednkou souhlasu m\u00edstn\u00edho ordin\u00e1\u0159e. K\u00a0exhumaci se p\u0159ikro\u010dilo 20. srpna 1859, ostatky pak byly po jejich kanonick\u00e9m ohled\u00e1n\u00ed p\u0159eneseny do kostela. V\u00a0\u0159\u00edjnu 1933 opat Don Angelo Sevastano p\u0159edlo\u017eil form\u00e1ln\u011b gener\u00e1ln\u00ed kapitule cisterci\u00e1ck\u00e9ho \u0159\u00e1du \u017e\u00e1dost o zah\u00e1jen\u00ed kanonick\u00e9ho procesu blaho\u0159e\u010den\u00ed Bo\u017e\u00edch slu\u017eebn\u00edk\u016f.<\/p>\n

Aby se kauza urychlila, obr\u00e1tila se komunita roku 1934 \u201eofici\u00e1ln\u011b\u201c na mu\u010dedn\u00edky prost\u0159ednictv\u00edm opata, kter\u00fd jim s\u00a0mitrou na hlav\u011b a berlou v\u00a0ruce pod svatou poslu\u0161nost\u00ed navr\u00e1til moc konat z\u00e1zraky: \u201eAuctoritate Domini Nostri Jesu Christi, Sanctorum Benedicti, Bernardi et Roberti et Nostra qua fungimur; ad laudem et honorem Omnipotentis dei, ad exaltationem Sanctae Matris Ecclesiae et incrementum Ordinis nostri, jubemus, praecipimus et imperamus Vobis: SIMEON, DOMINICE, ALBERTINE, ZOSIME, MODESTE et MATURINE, in virtute sanctae Obedientiae, ut, sicut in vita obedientes fuistis, non dubitantes pro nomine Jesu contumeliam pati et sanguinem effundere, ita et in morte, deo permittente, mandatis Nostris obtemperetis. Vobis adeptam potestatem a deo signa impetrandi plenam restituimus, ita ut cuiusque vota pro animae corporisque salute per Vos Deum rogantis, meritis et intercessionibus Vestris exaudire dignetur Dominus Noster Jesus Christus, qui cum Patre et Spiritu Sancto vivit et regnat Deus in saecula saeculorum. Amen. Amen. Fiat. Fiat\u201c[116]<\/a>.<\/p>\n

P\u0159i restaura\u010dn\u00edch prac\u00edch v\u00a0kostele byly ostatky z\u00a0rozhodnut\u00ed opata, Dona Nivarda Buttarazziho, znovu kanonicky ohled\u00e1ny a p\u0159eneseny 8. ledna 1951 do mauzolea v\u00a0prav\u00e9 lodi chr\u00e1mu.<\/p>\n

P\u0158\u00cdLOHA:<\/p>\n

Zpr\u00e1va o \u0161esti trapistick\u00fdch mni\u0161\u00edch, zavra\u017ed\u011bn\u00fdch Francouzi v\u00a0tomto ctihodn\u00e9m kl\u00e1\u0161te\u0159e Casamari dne 13. kv\u011btna 1799<\/p>\n

\u201eP. Dominik Zav\u0159el z\u00a0trapy Casamari (Casa Marii), narozen\u00fd v\u00a0Chodov\u011b v\u00a0pra\u017esk\u00e9 arcidiec\u00e9zi v\u00a0\u010cech\u00e1ch, k\u0159estn\u00edm jm\u00e9nem Jan Chrysostom, se stal dominik\u00e1nsk\u00fdm \u0159eholn\u00edkem pra\u017esk\u00e9 kongregace sv. Sabiny: v\u00a0t\u00e9to kongregaci dos\u00e1hl \u00fa\u0159adu magistra, c\u00edtil v\u0161ak st\u00e1le vnit\u0159n\u00ed podn\u011bty a sly\u0161el hlasy, \u017ee si ho P\u00e1n p\u0159eje m\u00edt na jin\u00e9m uzav\u0159en\u00e9m m\u00edst\u011b (luogo ristretto<\/em>), aby se s\u00a0N\u00edm v\u00edce v\u00a0samot\u011b spojil. Ode\u0161el do \u0158\u00edma a z\u00a0\u0158\u00edma do Casamari ve v\u011bku 51 let, v\u00a0kv\u011btnu 1776, kdy\u017e byl mistrem novic\u016f veled\u016fstojn\u00fd p\u0159evor. Dom Gioacchino ( a to nen\u00ed nic zvl\u00e1\u0161tn\u00edho, proto\u017ee i opat Ballandani[117]<\/a> p\u016fsobil po n\u011bjak\u00fd \u010das jako novicmistr). P. Dominik p\u0159ijal obl\u00e1\u010dku jako novic z\u00a0rukou nejd\u016fstojn\u011bj\u0161\u00edho opata Ballandaniho 5. \u010dervna 1776. Slavn\u00e9 sliby slo\u017eil do rukou t\u00e9ho\u017e nejd\u016fstojn\u011bj\u0161\u00edho opata 6. \u010dervna 1777. V\u00a0archivu se uchov\u00e1v\u00e1\u00a0 vlastnoru\u010dn\u011b na pergamenu psan\u00fd akt jeho slavn\u00e9 profese. Po t\u0159iadvaceti l\u00e9tech nejp\u0159\u00edkladn\u011bj\u0161\u00edho trapistick\u00e9ho \u017eivota (23 anni di esemplarissima vita Trappistica<\/em>), ct\u011bn v\u0161emi roln\u00edky z\u00a0okol\u00ed, jak to dosv\u011bd\u010dili ti, kdo ji\u017e zem\u0159eli a dosv\u011bd\u010duje t\u011bch n\u011bkolik, kte\u0159\u00ed \u017eij\u00ed je\u0161t\u011b dnes, se mu dostalo kr\u00e1sn\u00e9ho \u00fad\u011blu odevzdat du\u0161i sv\u00e9mu milovan\u00e9mu P\u00e1nu a p\u0159in\u00e9st se Mu v\u00a0ob\u011b\u0165, kdy\u017e byl zavra\u017ed\u011bn Francouzi v\u00a0Kapli infermerie[118]<\/a>, ve chv\u00edli, kdy se klan\u011bl chlebu v\u011b\u010dn\u00e9ho \u017eivota, pokrmu and\u011bl\u016f, jedin\u00e9 na\u0161\u00ed \u00fat\u011b\u0161e v\u00a0tomto slzav\u00e9m \u00fadol\u00ed. A to se stalo 13. kv\u011btna 1799 na druh\u00fd sv\u00e1tek Sesl\u00e1n\u00ed Ducha svat\u00e9ho, kdy mu bylo 74 let a jeho, jak se ukazuje, je poh\u0159beno na kl\u00e1\u0161tern\u00edm h\u0159bitov\u011b v\u00a0prvn\u00ed \u010dtvrtin\u011b od vchodu, kdy\u017e se jde ke k\u0159\u00ed\u017ei, po prav\u00e9 stran\u011b, vedle P. D. Simeona\u201c[119]<\/a>.<\/p>\n

Soudob\u00e1 zpr\u00e1va tzv. Anonyma z\u00a0Valvisciola o P. D. Dominikovi Zav\u0159elovi<\/p>\n

\u201eV\u0161ichni, kdo ho znali, tvrd\u00ed, \u017ee byl p\u0159\u00edkladn\u00e9ho \u017eivota, \u017ee m\u011bl malou, ale dob\u0159e urostlou postavu, \u017ee st\u00e1le nosil v\u00a0ruce h\u016flku, aby se op\u00edral, proto\u017ee trp\u011bl r\u016fzn\u00fdmi chronick\u00fdmi nemocemi, je\u017e sn\u00e1\u0161el se svrchovanou trp\u011blivost\u00ed a d\u00e1val tak dobr\u00fd p\u0159\u00edklad mnich\u016fm i sv\u011btsk\u00fdm lidem, \u017ee byl radost\u00ed kl\u00e1\u0161tera a kdy\u017e nastal v\u00a0dom\u011b n\u011bjak\u00fd spor, uv\u00e1d\u011bl v\u0161echno do po\u0159\u00e1dku se svrchovan\u00fdmi znalostmi a milost\u00ed. Opati Ballandani a Pirelli si ho velmi v\u00e1\u017eili, proto\u017ee byl velmi vzd\u011blan\u00fd, ale je\u0161t\u011b v\u00edce byl mu\u017eem pokorn\u00fdm a mu\u017eem modlitby, a proto si nem\u00e1lo slou\u017eili jeho radami.<\/p>\n

Kdy\u017e zem\u0159el v\u00a0\u010dervenci roku 1788 opat Ballandani, P. Dominik se stal p\u0159edstaven\u00fdm v\u00a0Casamari, a kdy\u017e o t\u0159i m\u011bs\u00edce pozd\u011bji p\u0159i\u0161el apo\u0161tolsk\u00fd vizit\u00e1tor, Mons. Nicolao Bruschi, s\u00a0Otcem gener\u00e1ln\u00edm p\u0159edstaven\u00fdm (P. Presidente<\/em>) Luigim Natalim, velmi mu pomohl p\u0159i n\u00e1prav\u011b v\u011bc\u00ed a p\u0159ijal ho ve v\u0161\u00ed pod\u0159\u00edzenosti.<\/p>\n

V\u00a0r\u016fzn\u00fdch dob\u00e1ch byl p\u0159edsedaj\u00edc\u00edm, p\u0159evorem, celer\u00e1\u0159em neboli ekonomem a novicmistrem. A proto\u017ee m\u011bl pro tento posledn\u00ed zm\u00edn\u011bn\u00fd \u00fa\u0159ad zvl\u00e1\u0161tn\u00ed znalosti, z\u016fstal mu, dokud \u017eil, titul Otce novicmistra.<\/p>\n

Velmi miloval ch\u00f3rovou modlitbu \u017ealm\u016f a cht\u011bl, aby byla kon\u00e1na podle pravidel sv. Benedikta a sv. Bernarda, a dod\u00e1val: \u201eModleme se zvolna z\u00a0l\u00e1sky k\u00a0Bohu, proto\u017ee si to zaslou\u017e\u00ed\u201c. I kdy\u017e trp\u011bl chronick\u00fdmi nemocemi, slou\u017eil m\u0161i svatou ka\u017ed\u00e9ho dne a s\u00a0velkou zbo\u017enost\u00ed, proto byla tak\u00e9 dosti dlouh\u00e1, zvl\u00e1\u0161t\u011b po prom\u011b\u0148ov\u00e1n\u00ed, kdy odlo\u017eil svou h\u016flku a zd\u00e1lo se, \u017ee je zbaven sv\u00fdch sou\u017een\u00ed. M\u011bl velmi zbo\u017enou \u00factu ke svat\u00fdm jm\u00e9n\u016fm Je\u017e\u00ed\u0161e a Marie, kter\u00e1 ctil a vyslovoval s\u00a0velkou zbo\u017enost\u00ed, a ve sv\u00fdch spisech je v\u017edy psal s\u00a0velk\u00fdm po\u010d\u00e1te\u010dn\u00edm p\u00edsmenem a pak tam nakreslil Je\u017e\u00ed\u0161ovo znamen\u00ed[120]<\/a> nebo k\u0159\u00ed\u017e.<\/p>\n

V\u0161ichni lid\u00e9, kte\u0159\u00ed p\u0159ich\u00e1zeli zven\u010d\u00ed, cht\u011bli hovo\u0159it s\u00a0P. Dominikem, aby se jim dostalo alespo\u0148 \u010d\u00e1sti jeho vnit\u0159n\u00edho sv\u011btla, t\u00edm v\u00edce, \u017ee m\u011bl milost a Bo\u017e\u00ed pomaz\u00e1n\u00ed v\u00a0jedn\u00e1n\u00ed s\u00a0lidmi. Nem\u00e9n\u011b mu le\u017eelo na srdci ml\u010den\u00ed, modlitba a vnit\u0159n\u00ed \u017eivot. Zab\u00fdval se v\u017edy nezbytn\u00fdmi nebo p\u0159inejmen\u0161\u00edm u\u017eite\u010dn\u00fdmi v\u011bcmi, ale nadto se modlil, psal a ve voln\u00e9m \u010dase studoval. Z\u00a0jednoho z\u00e1pisu v\u00a0archivu v\u00a0Casamari vypl\u00fdv\u00e1 jasn\u011b, \u017ee vykon\u00e1val \u00fa\u0159ad p\u0159evora a novicmistra od srpna 1797, ale proto\u017ee c\u00edtil, \u017ee ho to velmi zat\u011b\u017euje a p\u0159edv\u00eddal, \u017ee se bl\u00ed\u017e\u00ed jeho konec, slo\u017eil v\u0161echny \u00fa\u0159ady do rukou opata Pirelliho, jen\u017e p\u0159ijal jeho resignaci s\u00a0velkou l\u00edtost\u00ed.<\/p>\n

Ale nakonec si B\u016fh p\u0159\u00e1l povolat k\u00a0Sob\u011b tohoto sv\u00e9ho v\u011brn\u00e9ho slu\u017eebn\u00edka a odm\u011bnit ho za dobrou slu\u017ebu v\u00a0dob\u011b, kdy adoroval a st\u0159e\u017eil znamen\u00ed (pegno<\/em>) na\u0161\u00ed sp\u00e1sy, and\u011blsk\u00fd chl\u00e9b.<\/p>\n

Proto\u017ee francouz\u0161t\u00ed jakob\u00edni, kte\u0159\u00ed t\u00e1hli p\u0159es Casamari, krom jin\u00fdch bezbo\u017enost\u00ed, ukradli ze svatost\u00e1nku i posv\u00e1tnou pyxidu a rozh\u00e1zeli po zemi konsakrovan\u00e9 hostie, P. Dominik je sebral, vlo\u017eil do kalicha a uzav\u0159el do svatost\u00e1nku, kter\u00fd tehdy byl v\u00a0sakristii. A pak, proto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee Fra Eustachio, aby je zachr\u00e1nil p\u0159ed t\u011bmi znesv\u011btiteli, je p\u0159enesl nahoru do infermerie, Cht\u011bl tam P. Dominik j\u00edt, aby st\u0159e\u017eil na\u0161eho P\u00e1na a klan\u011bl se mu, ale naplnila ho hr\u016fza a plakal bolest\u00ed, kdy\u017e – jakmile tam vstoupil – vid\u011bl, \u017ee i na onom m\u00edst\u011b jsou rozh\u00e1zeny po zemi konsakrovan\u00e9 hostie. Posb\u00edral je tedy a zavinul do korpor\u00e1lu a pak ho vlo\u017eil do d\u0159ev\u011bn\u00e9ho olt\u00e1\u0159e v\u00a0t\u00e9 kapli. A pokleknul tam k\u00a0adoraci spolu s\u00a0Fra Albertinem a Fra Dosideem, kte\u0159\u00ed p\u0159i\u0161li po n\u011bm. V\u00a0on\u00e9 chv\u00edli tam ve\u0161li t\u0159i voj\u00e1ci, prohledali t\u0159i \u0159eholn\u00edky, a proto\u017ee nena\u0161li nic jin\u00e9ho, co by mohli ukr\u00e1st, vzali korpor\u00e1l a pot\u0159et\u00ed rozh\u00e1zeli po zemi konsakrovan\u00e9 hostie. Pak se znovu obr\u00e1tili na t\u0159i mnichy a \u017e\u00e1dali po nich pen\u00edze, a kdy\u017e jim odpov\u011bd\u011bli, \u017ee od nich nic nedostanou, zabili ti svatokr\u00e1de\u017en\u00ed voj\u00e1ci nejd\u0159\u00edve dv\u011bma ranami \u0161avl\u00ed Fra Albertina a dal\u0161\u00edmi ranami smrteln\u011b zranili Fra Dosidea. A nakonec z\u016fstal le\u017eet mrtev u jejich nohou i P. Dominik, kter\u00e9ho sekali opakovan\u011b \u0161avl\u00ed do hlavy a do jin\u00fdch \u010d\u00e1st\u00ed t\u011bla, a hned v\u00a0t\u00e9 kapli vydechl naposledy, pot\u00e9 co \u0159ekl: \u201eJesus Maria\u201c, jak to \u010dasto ve sv\u00e9m \u017eivot\u011b opakoval. Jeho smrt nade\u0161la dne 13. kv\u011btna 1799, na kter\u00fd p\u0159ipadal druh\u00fd sv\u00e1tek Sesl\u00e1n\u00ed Ducha svat\u00e9ho\u201c[121]<\/a>.<\/p>\n

Sv\u011bdectv\u00ed Fra Guglielma M. Cristini o z\u00e1zra\u010dn\u00e9m p\u0159isp\u011bn\u00ed mu\u010dedn\u00edk\u016f p\u0159i exhumaci ze dne 20. srpna 1859<\/p>\n

\u201eJ\u00e1, n\u00ed\u017ee podepsan\u00fd Fra Guglielmo M. Cristini, profesn\u00ed mnich ctihodn\u00e9ho kl\u00e1\u0161tera v\u00a0Casamari, dosv\u011bd\u010duji, \u017ee kdy\u017e jsem cht\u011bl jako kucha\u0159 chytit mlad\u00e1 holoubata, abych je upekl pro v\u0161echny ony v\u00fdznamn\u00e9 osoby, kter\u00e9 byly 20. srpna 1859 p\u0159\u00edtomny vyzdvi\u017een\u00ed t\u011bl on\u011bch mnich\u016f, zabit\u00fdch francouzsk\u00fdmi republik\u00e1ny z\u00a0nen\u00e1visti k\u00a0p\u0159esvat\u00fdm tajemstv\u00edm, \u0161el jsem po\u017e\u00e1dat o dovolen\u00ed nejd\u016fstojn\u011bj\u0161\u00edho Otce Gallucciho, kter\u00fd mi je r\u00e1d ud\u011blil. S\u00a0t\u00edmto svolen\u00edm jsem \u0161el s\u00a0dlouh\u00fdm \u017eeb\u0159\u00edkem s\u00a0p\u0159\u00ed\u010dkami za kostel, abych je pochytal v\u00a0d\u00edr\u00e1ch ve zdivu. Ale kdy\u017e jsem ji\u017e byl na vrcholu \u017eeb\u0159\u00edku, jeho pata, kter\u00e1 se op\u00edrala o st\u0159echu mal\u00e9 lev\u00e9 lodi kostela, se ne\u0161\u0165astn\u011b pohnula a kdy\u017e se jeho vrchol ji\u017e n\u011bkolik metr\u016f smekal po st\u011bn\u011b, m\u011bl jsem se za ztracen\u00e9ho a tv\u00e1\u0159\u00ed v\u00a0tv\u00e1\u0159 p\u00e1du jsem spont\u00e1nn\u011b vyk\u0159iknul: \u201eSlu\u017eebn\u00edci Bo\u017e\u00ed! Pomozte mi!\u201c. A skute\u010dn\u011b mi pomohli, proto\u017ee \u017eeb\u0159\u00edk se ihned zastavil, jako by ho nad tou propast\u00ed zastavila n\u011bjak\u00e1 ruka. Proto, kdy\u017e jsem slezl, jsem volal na ty , kdo byli nabl\u00edzku: \u201eTo byl opravdu z\u00e1zrak!\u201c. \u0160el jsem ihned v\u011bc vyl\u00ed\u010dit nejd\u016fstojn\u011bj\u0161\u00edmu Otci a t\u011bm, kdo na h\u0159bitov\u011b vykop\u00e1vali t\u011bla, a v\u0161ichni za to vzdali d\u00edky Bohu.<\/p>\n

Pro v\u011brohodnost toho v\u0161eho se podepisuji vlastn\u00ed rukou<\/p>\n

Casamari, 13. kv\u011btna 1899<\/p>\n

Guglielmo Cristini – tak tomu je<\/p>\n

Vidimov\u00e1no veled\u016fstojn\u00fdm Otcem p\u0159evorem P. Luigi Maria\u201c[122]<\/a><\/p>\n

\n

[1]<\/a> K\u00a0n\u011bmu srov. Regina POZZI, Fran\u00e7ois Mignet<\/em>, v: L\u00b4Albero della Rivoluzione. Le interpretazioni della Rivoluzione francese<\/em>, red. Bruno BONGIOVANNI – Luciano GUERCI, Torino, Giulio Einaudi editore, 1989, s. 491-495.<\/p>\n

[2]<\/a> Historie rewoluce francouzsk\u00e9 od 1789-1814. Z\u00a0fran\u010diny F.A. Migneta p\u0159elo\u017eil J.B. Mal\u00fd<\/em>, Praha, Tiskem a komis\u00ed u Jaroslava Posp\u00ed\u0161ila, 1850.<\/p>\n

[3]<\/a> Srov. nap\u0159. Franti\u0161ek JANOVSK\u00dd, Hrdinov\u00e9 k\u0159es\u0165an\u0161t\u00ed<\/em>, Da\u010dice, nakl. Anton\u00edn Kasale, s.d., Francouz\u0161t\u00ed kn\u011b\u017e\u00ed na lod\u00edch \u201eDva spojenci\u201c a \u201eWashington\u201c v\u00a0letech 1794 a 1795<\/em>, s. 191-208; P. ALBERTI, Nov\u00e1 sv\u011btla. \u017divotopisy blahoslavenc\u016f z\u00a0roku 1926<\/em>, P\u0159erov, Sestry Neposkvrn\u011bn\u00e9ho Po\u010det\u00ed, 1928, 191 mu\u010dedn\u00edk\u016f z\u00a0francouzsk\u00e9 revoluce<\/em>, s. 116-132, Bl. Far\u00e1\u0159 Natale Pinot, mu\u010dedn\u00edk 1747-1794<\/em>, s. 133-143. Probl\u00e9mu mart\u00fdria, s\u00a0v\u00fdjimkou okrajov\u00e9 zm\u00ednky o pa\u0159\u00ed\u017esk\u00fdch masakrech ze z\u00e1\u0159\u00ed 1792, nev\u011bnoval zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pozornost v\u00a0n\u00e1stinu\u00a0 c\u00edrkevn\u00ed situace za revoluce a c\u00edsa\u0159stv\u00ed ani Franti\u0161ek Xaver KRY\u0160T\u016eFEK, V\u0161eobecn\u00fd c\u00edrkevn\u00ed d\u011bjepis<\/em>, d\u00edl III. Nov\u00fd v\u011bk<\/em>, Praha, Arcibiskupsk\u00e1 tisk\u00e1rna Rohl\u00ed\u010dek a Sievers, 1892, II.2., s. 677-838.<\/p>\n

[4]<\/a> Srov. nap\u0159. exempl\u00e1rn\u00ed pr\u00e1ci E.-F. SPENNERA, Les martyrs de Bordeaux en 1794<\/em>, Bordeaux, F\u00e9ret & Fils, 1932.<\/p>\n

[5]<\/a> Srov. nap\u0159. Jaroslav N\u011aMEC, Nov\u00ed mu\u010dedn\u00edci<\/em>, Olomouc, Matice Cyrilometod\u011bjsk\u00e1, 1993, Francouz\u0161t\u00ed mu\u010dedn\u00edci za revoluce<\/em>, s. 41-44.; ji\u017e roku 1980 se o jistou synt\u00e9zu probl\u00e9mu pokusil J\u00e1n Chryzostom KOREC, S.J., Cirkev v\u00a0z\u00e1pase st\u00e1ro\u010d\u00ed. Z\u00e1pas c\u00edrkvi od Osvietenstva<\/em>, Bratislava, L\u00fa\u010d, 1992, d\u00edlo v\u0161ak neodpov\u00edd\u00e1 krit\u00e9ri\u00edm kritick\u00e9 historick\u00e9 pr\u00e1ce.<\/p>\n

[6]<\/a> K\u00a0tomu nejnov\u011bji srov. Patrice GUENIFFEY, La politique de la Terreur. Essai sur la violence r\u00e9volutionnaire 1789-1794<\/em>, Paris, Librairie Arth\u00e8me Fayard, 2000.<\/p>\n

[7]<\/a> K\u00a0tomu srov. Pierre DELOOZ, Sociologie et canonisations<\/em>, Li\u00e8ge – La Haye, Facult\u00e9 de droit de l\u00b4Universit\u00e9 de Li\u00e8ge – nakl. Martinus Nijhoff, 1969, s\u00a0p\u0159edmluvou Gabriela Le Brase.<\/p>\n

[8]<\/a> Les d\u00e9fis de la modernit\u00e9 (1750-1840)<\/em> \/= Histoire du christianisme des origines \u00e0 nos jours<\/em>, 10\/, red. Bernard PLONGERON, Paris, Descl\u00e9e, 1997, Avant-propos<\/em>, s. 7-8; zvl. Srov. kap. II. Gouvernement r\u00e9volutionnaire contre chr\u00e9tient\u00e9 (1793-1795)<\/em>, s. 363-425 a kap. III. L\u00b4impossible la\u00efcit\u00e9 de l\u00b4\u00e9tat r\u00e9publicain<\/em>, s. 427-477.\u00a0 Z\u00a0jeho star\u0161\u00ed produkce je t\u0159eba upozornit na vskutku magistr\u00e1ln\u00ed d\u00edlo La vie quotidienne du clerg\u00e9 fran\u00e7ais au XVIIIe si\u00e8cle<\/em>, Paris, Librairie Hachette, 1974.<\/p>\n

[9]<\/a> Suvorov opustil Petrohrad 27. \u00fanora 1799 a ji\u017e 25. b\u0159ezna dorazil do V\u00eddn\u011b. C\u00edsa\u0159 Franti\u0161ek II. mu pro zam\u00fd\u0161len\u00e9 ta\u017een\u00ed ud\u011blil hodnost rakousk\u00e9ho poln\u00edho mar\u0161\u00e1la a sv\u011b\u0159il mu i vrchn\u00ed velen\u00ed nad v\u0161emi rakousk\u00fdmi vojsky v\u00a0It\u00e1lii.<\/p>\n

[10]<\/a> 5. dubna 1799.<\/p>\n

[11]<\/a> Od 25.7. 1797 do 21.2. 1799.<\/p>\n

[12]<\/a> Philibert S\u00e9rurier (1742-1819), pozd\u011bj\u0161\u00ed mar\u0161\u00e1l (19.5. 1804) a hrab\u011b (1808) C\u00edsa\u0159stv\u00ed.<\/p>\n

[13]<\/a> Paul Grenier (1768-1827) se stal divizn\u00edm gener\u00e1lem ji\u017e v\u00a0\u0159\u00edjnu 1794, hrab\u011btem C\u00edsa\u0159stv\u00ed byl jmenov\u00e1n 3.5. 1810.<\/p>\n

[14]<\/a> Claude-Victor Perrin, \u0159e\u010den\u00fd Victor (1764-1841), na divizn\u00edho gener\u00e1la byl pov\u00fd\u0161en 18.1. 1797 ad interim<\/em>, hodnost mu byla potvrzena 10.3. 1797, 13.7. 1807 byl jmenov\u00e1n mar\u0161\u00e1lem C\u00edsa\u0159stv\u00ed a 18.9. 1808 v\u00e9vodou z\u00a0Belluna.<\/p>\n

[15]<\/a> Paul Kray, Freiherr von Krajow (1735-1804), roku 1799 m\u011bl hodnost Feldmarschalleutnant.<\/p>\n

[16]<\/a> Na svou obranu vydal n\u00e1sledn\u011b v\u00a0Pa\u0159\u00ed\u017ei spis Pr\u00e9cis des op\u00e9rations militaires de l\u00b4Arm\u00e9e d\u00b4Italie, depuis le 21 vent\u00f4se jusqu\u00b4au 7 flor\u00e9al de l\u00b4an 7, par le g\u00e9n\u00e9ral Sch\u00e9rer<\/em>, v\u00a0n\u011bm\u017e na pln\u00fdch \u0161esta\u0161edes\u00e1ti stran\u00e1ch rozeb\u00edral operace z\u00a0obdob\u00ed 11.3. 1799-26.4. 1799; text je zp\u0159\u00edstupn\u011bn serverem Francouzsk\u00e9 n\u00e1rodn\u00ed knihovny Gallica<\/em> na internetov\u00e9 adrese: http:\/\/gallica.bnf.fr\/scripts\/ConsultationTout.exe?E=0&O=N044268<\/a>. Na jeho obarnu vystoupil samostatn\u00fdm let\u00e1kem, nazvan\u00fdm Le voile d\u00e9chir\u00e9 ou la defense de l\u00b4ex-g\u00e9n\u00e9ral et ministre Scherer; par un conscrit de l\u00b4Arm\u00e9e d\u00b4Italie, sur les inculpations faites contre lui au Corps l\u00e9gislatif<\/em>, i jeden z\u00a0branc\u016f ne\u00fasp\u011b\u0161n\u00e9 Italsk\u00e9 arm\u00e1dy, text je zp\u0159\u00edstupn\u011bn serverem Gallica<\/em> na internetov\u00e9 adrese: http:\/\/gallica.bnf.fr\/scripts\/ConsultationTout.exe?E=0&O=N041393.<\/p>\n

[17]<\/a>\u00a0 Marco GALANDRA – Marco BARATTO, 1799. Le baionette sagge. La campagna di Suvorov in Italia e la \u201ePrima Restaurazione\u201c in Lombardia<\/em>, Pavia, Gianni Iuculano Editore, 1999, s. 45.<\/p>\n

[18]<\/a> Joseph Philipp baron Vukassovich (1755-1809).<\/p>\n

[19]<\/a> Tamt\u00e9\u017e, s. 48.<\/p>\n

[20]<\/a> D\u011bnisovovi, Mol\u010danovovi a Grekovovi koz\u00e1ci budili svou neuv\u011b\u0159itelnou pohyblivost\u00ed paniku v\u00a0\u0159ad\u00e1ch nep\u0159\u00edtele.<\/p>\n

[21]<\/a> Marco GALANDRA – Marco BARATTO, 1799. Le baionette sagge<\/em>, c.d., s. 50.<\/p>\n

[22]<\/a> Tamt\u00e9\u017e, s. 52, pozn. 9.<\/p>\n

[23]<\/a> K\u00a0pozoruhodn\u00fdm opera\u010dn\u00edm pl\u00e1n\u016fm pluku de Rohan v\u00a0dal\u0161\u00edm pr\u016fb\u011bhu ta\u017een\u00ed srov. Franti\u0161ek J. HOLE\u010cEK, O.M., Pl\u00e1n p\u011b\u0161\u00edho pluku de Rohan na obranu \u00fadol\u00ed Aosty a obsazen\u00ed pr\u016fsmyku sv. Bernarda z\u00a0\u010dervna 1799<\/em>, v: Historie a vojenstv\u00ed, 2\/2002, s. 373-417, edice textu a \u010desk\u00fd p\u0159eklad s\u00a0koment\u00e1\u0159em; t\u00fd\u017e, The Plan of the Rohan Infantry Regiment for the Defence of the Aosta Valley and Occupation of the St. Bernard Pass of June 1799<\/em>, v: Historie a vojenstv\u00ed – History and Warfare. The Journal of the Historical Institute of the Army of the Czech Republic, Special Issue 2002 (zvl\u00e1\u0161tn\u00ed \u010d\u00edslo k\u00a0pra\u017esk\u00e9mu summitu NATO), s. 17-51.<\/p>\n

[24]<\/a> Tamt\u00e9\u017e, c.d., s. 53.<\/p>\n

[25]<\/a> \u201eViva la Religione! Viva Francesco II che ce la rende!\u201c, srov. Eugenio CAZZANI, Vescovi e Arcivescovi di Milano<\/em>, Milano, Editrice Massimo, 19962<\/sup>, s. 261.<\/p>\n

[26]<\/a> N\u00e1stupcem kardin\u00e1la Pozzobonelliho byl jmenov\u00e1n c\u00edsa\u0159sk\u00fdm dekretem, vydan\u00fdm z\u00a0Brna 1. z\u00e1\u0159\u00ed 1783, srov. tamt\u00e9\u017e, s. 258.<\/p>\n

[27]<\/a> Sant\u00b4Andreus, quel gr\u00e1n dottor, \/ l\u00b4ha negaa a l\u00b4imperador \/ che l\u00b4entrass col muso in Domm: \/ Santguanon, l\u00b4\u00e8 staa on grand\u00b4omm! \/ Ma Filipp, quel gingiuvari, \/ l\u00b4ha faa tutt a l\u00b4incontrari: \/ noc la mitria e l\u00b4puviaa \/ l\u00b4\u00e8 andaa in Domm e l\u00b4ha incesaa, \/ dandegh finna la soa dritta \/ a on eretegh moscovita. \/ A on eretegh! Sanguanon, \/ cojonnee o disii de bon?, cituje Bernardino FERRARI, Dalla rivoluzione francese alla morte dell\u00b4arcivescovo Calabriana<\/em>, v: Storia religiosa della Lombardia<\/em>, red. A. CAPRIOLI – A. RIMOLDI – L. VACCARO, d\u00edl X. Diocesi di Milano<\/em>, \u010d\u00e1st druh\u00e1, Milano, Editrice La Scuola, 1990, s. 659.<\/p>\n

[28]<\/a> Qui giace una Repubblica \/ gi\u00e0 detta Cisalpina \/ di cui non fu la simile \/ dal Messico alla China.\/ I ladri la fondarono \/ i pazzi l\u00b4esaltarono \/ i saggi l\u00b4esecrarono \/ i forti l\u00b4ammazzarono.\/ In questo sol mirabile \/ carogna non pi\u00f9 udita \/ che non puzz\u00f2 cadavere \/ ed appestava in vita, tamt\u00e9\u017e, s. 660.<\/p>\n

[29]<\/a> Srov. Gianvittorio SIGNOROTTO, La vita religiosa a Milano durante il periodo rivoluzionario<\/em>, v: Pratiques religieuses dans l\u00b4Europe r\u00e9volutionnaire (1770-1820). Actes du colloque, Chantilly 27-29 novembre 1986<\/em>, red. Paule LEROU – Raymond DARTEVELLE – Bernard PLONGERON, Turnhout, Brepols, 1988, s. 128; cel\u00e1 studie s. 123-130.<\/p>\n

[30]<\/a> Jacques Maurice Hatry (1740-1802) se stal divizn\u00edm gener\u00e1lem ji\u017e roku 1794; mezi 10.3. – 21.9. 1796 p\u0159evzal po Bonapartovi velen\u00ed Arm\u00e9e de l\u00b4Int\u00e9rieur<\/em>, v\u00a0obdob\u00ed 16.12. 1797 – 29.7. 1798 velel Mohu\u010dsk\u00e9 arm\u00e1d\u011b<\/em> a v\u00a0dob\u011b od 20.8. 1798 do 8.1. 1799 vyst\u0159\u00eddal Jouberta ve velen\u00ed Holandsk\u00e9 arm\u00e1dy<\/em>. \u010clenem Sen\u00e1tu se stal 24.12. 1799.<\/p>\n

[31]<\/a> Pierre Garnier Laboissi\u00e8r (1755-1809).<\/p>\n

[32]<\/a> Emmanuel de Grouchy (1766-1847), divizn\u00edm gener\u00e1lem se stal 29.11. 1794, mar\u0161\u00e1lem C\u00edsa\u0159stv\u00ed byl jmenov\u00e1n 15.4. 1815.<\/p>\n

[33]<\/a> Catherine-Dominique, mark\u00fdz de P\u00e9rignon (1754-1818), brig\u00e1dn\u00edm gener\u00e1lem byl jmenov\u00e1n 18.9. 1793, divizn\u00edm gener\u00e1lem 7.12. a v\u00a0hodnosti potvrzen 23.12. 1793. Jako velitel lev\u00e9ho francouzsk\u00e9ho k\u0159\u00eddla v\u00a0bitv\u011b u Novi, 15. srpna 1799, byl t\u011b\u017ece zran\u011bn a zajat. N\u00e1sledn\u011b byl jmenov\u00e1n mar\u0161\u00e1lem (19.5. 1804) a hrab\u011btem (19.3. 1808) C\u00edsa\u0159stv\u00ed.<\/p>\n

[34]<\/a>\u00a0 Marco GALANDRA – Marco BARATTO, 1799. Le baionette sagge<\/em>, c.d., s. 58.<\/p>\n

[35]<\/a> Joseph-H\u00e9lie-D\u00e9sir\u00e9 Perruquet de Montrichard (1760-1828) dos\u00e1hl hodnosti brig\u00e1dn\u00edho gener\u00e1la roku 1796. V\u00a0Italsk\u00e9 arm\u00e1d\u011b<\/em>, kde byl Joubertov\u00fdm n\u00e1\u010deln\u00edkem \u0161t\u00e1bu, se proslavil dobyt\u00edm Alessandrie 5.12. 1798 a o dva m\u011bs\u00edce pozd\u011bji byl pov\u00fd\u0161en na divizn\u00edho gener\u00e1la a velel prav\u00e9mu francouzsk\u00e9mu k\u0159\u00eddlu v\u00a0bitv\u011b u Pastrenga (26.3. 1799), bojoval u Magnana (5.4. 1799) a pozd\u011bji u Trebbie (18.-19.6. 1799).<\/p>\n

[36]<\/a> Srov. Michel VOVELLE, R\u00e9flexions sur la r\u00e9volution napolitaine, v: <\/em>t\u00fd\u017e, Les R\u00e9publiques-soeurs sous le regard de la Grande Nation 1795-1803. De l\u00b4Italie aux portes de l\u00b4Empire ottoman, l\u00b4impact du monde r\u00e9publicain fran\u00e7ais<\/em>, Paris – Montr\u00e9al – Budapest – Torino, l\u00b4Harmattan, 2000, s. 191. Vovelle v\u00fdslovn\u011b u\u017e\u00edv\u00e1 pojem \u201enezral\u00e9 revoluce\u201c (une R\u00e9volution immature<\/em>), srov. tamt\u00e9\u017e, s. 193.<\/p>\n

[37]<\/a> Abrial dorazil do Neapole 28.3. 1799 a opustil ji 9. kv\u011btna spole\u010dn\u011b s\u00a0ustupuj\u00edc\u00edmi francouzsk\u00fdmi vojsky, kdy v\u0161echny sv\u00e9 pravomoci form\u00e1ln\u011b p\u0159edal exekutivn\u00ed a z\u00e1konod\u00e1rn\u00e9 komisi neapolsk\u00e9 Provizorn\u00ed vl\u00e1dy.<\/p>\n

[38]<\/a> Andr\u00e9 Joseph Abrial (1750-1828).<\/p>\n

[39]<\/a> Jean \u00c9tienne Championnet (1762-1800), v\u00a0r\u00e1mci n\u00e1sledn\u00e9ho procesu byl osvobozen vojensk\u00fdm tribun\u00e1lem v\u00a0Grenoblu a jmenov\u00e1n 5.7. 1799 vrchn\u00edm velitelem Arm\u00e9e des Hautes-Alpes<\/em>, 4.11. 1799 byl pora\u017een u Genoly a 9. ledna 1800 podlehl v\u00a0Antibes epidemii.<\/p>\n

[40]<\/a> \u00c9tienne-Jacques-Joseph-Alexandre Macdonald (* Sedan 17.11. 1765 – + Courcelles-leRoi 25.9. 1840) byl p\u0159es sv\u00e9 skotsk\u00e9 jm\u00e9no Francouz; jeho otec Neil toti\u017e po bitv\u011b u Cullodenu ode\u0161el roku 1746 s\u00a0princem Eduardem Karlem Stuartem do exilu. Syn byl rodinou ur\u010den pro duchovn\u00ed dr\u00e1hu, pro n\u00ed\u017e by byl m\u011bl v\u0161echny p\u0159edpoklady: byl to velmi solidn\u00ed, a\u017e flegmatick\u00fd, pozorn\u00fd, d\u016fstojn\u011b vystupuj\u00edc\u00ed a sv\u011bdomit\u00fd mu\u017e. Nepil, ani neklel. Ve sv\u00fdch Pam\u011btech<\/em>, ur\u010den\u00fdch v\u00fdhradn\u011b synovi a vydan\u00fdch a\u017e roku 1892 Camillem Roussetem, prohl\u00e1sil pozd\u011bji: \u201eV m\u00e9m dlouh\u00e9m a velmi aktivn\u00edm \u017eivot\u011b mi m\u00e9 sv\u011bdom\u00ed nikdy nic nevy\u010d\u00edtalo, proto\u017ee jsem se v\u017edy dal v\u00e9st t\u0159emi jist\u00fdmi pr\u016fvodci: ct\u00ed, v\u011brnost\u00ed a nezi\u0161tnost\u00ed\u201c. P\u0159ese v\u0161echno dal p\u0159ednost arm\u00e1d\u011b. Jako dvacetilet\u00fd slou\u017eil roku 1785 v\u00a0hodnosti poru\u010d\u00edka v\u00a0pluku de Maillebois., v\u00a0bitv\u011b u Jemappes, 6.11. 1792 byl ji\u017e kapit\u00e1nem. Divizn\u00edm gener\u00e1lem byl jmenov\u00e1n 15.11. 1794. V\u00a0\u010dervenci 1798 byl velitelem obsazen\u00e9ho \u0158\u00edma a v\u00a0\u00fanoru 1799 se stal vrchn\u00edm velitelem Neapolsk\u00e9 arm\u00e1dy<\/em>.\u00a0 Za Napoleona, jeho\u017e p\u0159evrat z\u00a018. brumairu 1799 podpo\u0159il, se stal po bitv\u011b u Wagramu roku 1809 mar\u0161\u00e1lem C\u00edsa\u0159stv\u00ed a v\u00e9vodou z\u00a0Tarentu, srv. A. HANKINSON, \u201eSua Franchezza\u201c. Macdonald<\/em>, v: D. CHANDLER (red.), I marescialli di Napoleone<\/em>, Mil\u00e1n, Rizzoli, 19983<\/sup>, s. 357-378.<\/p>\n

[41]<\/a> Guillaume Charles Faipoult, t\u00e9\u017e Faypoult (1752-1817), mezi 2.10. 1795-13.2.1796 ministr financ\u00ed Francouzsk\u00e9 republiky.<\/p>\n

[42]<\/a> Marc Antoine Jullien, \u0159e\u010den\u00fd Jullien z\u00a0Dr\u00f4me (1744-1821).<\/p>\n

[43]<\/a> Dobov\u00fd n\u00e1hled konfliktu Faipoulta se Championnetem p\u0159edstavuj\u00ed Vincenzo CUOCO, Saggio storico sulla rivoluzione di Napoli<\/em>, Milano, Rizzoli Editore, 19992<\/sup>, s. 214-215; Pasquale COLLETTA, Storia del reame di Napoli<\/em>, Napoli, Gherardo Casini Editore, 1989, s. 216-217; kritick\u00fd rozbor jeho dopad\u016f nast\u00ednil Benedetto CROCE, La rivoluzione napoletana del 1799<\/em>,Napoli, Bibliopolis, 1998, kap. VII\/II I patrioti napoletani alle prese col Macdonald e col Faypoult<\/em>, s. 295-319.<\/p>\n

[44]<\/a> Srov. Mario BATTAGLINI, La Repubblica Napoletana. Origini, nascita, struttura<\/em>, Roma, Bonacci Editore, 1992, s. 258.<\/p>\n

[45]<\/a> Carlo Lauberg \u010di Laubert (1752-1834).<\/p>\n

[46]<\/a> Napoli 1799. I giornali giacobini<\/em>, vyd. Mario BATTAGLINI, Roma, Libreria Alfredo Borzi \/Istituto Italiano per gli Studi Filosofici, Fonti e documenti del triennio giacobino, 1\/, 1988, s. 119-120.<\/p>\n

[47]<\/a> Mario BATTAGLINI, La Repubblica Napoletana. Origini, nascita, struttura<\/em>, c.d., s. 260.<\/p>\n

[48]<\/a> Text p\u016fvodn\u00edho n\u00e1vrhu p\u0159in\u00e1\u0161\u00ed druh\u00e9 \u010d\u00edslo Giornale estemporaneo <\/em>ji\u017e 6. dubna 1799, srov. Napoli 1799. I giornali giacobini<\/em>, vyd. Mario BATTAGLINI, c.d., s. 112-113.<\/p>\n

[49]<\/a> Fabrizio Ruffo di Bagnara (1744 – 1827); str\u00fdc, kardin\u00e1l Tommaso Ruffo (1663 – 1753) sv\u011b\u0159il jeho v\u00fdchovu Giovanni Angelovi Braschimu, budouc\u00edmu pape\u017ei Piovi VI. Studoval v\u00a0Collegio Clementino. Pius VI. ho jako prel\u00e1ta za\u0159adil mezi referend\u00e1\u0159e dvou apo\u0161tolsk\u00fdch Signatur a jmenoval roku 1781 klerikem apo\u0161tolsk\u00e9 komory (chierico di camera<\/em>). Roku 1785 se stal gener\u00e1ln\u00edm pokladn\u00edkem apo\u0161tolsk\u00e9 komory (tesoriere generale della Camera apostolica<\/em>) a za\u010dal realizovat pape\u017eovu reformn\u00ed politiku, ru\u0161it feud\u00e1ln\u00ed bari\u00e9ry, kter\u00e9 omezovaly vnit\u0159n\u00ed obchod, reorganizoval celnice na hranic\u00edch pape\u017esk\u00e9ho st\u00e1tu, chr\u00e1nil fisk\u00e1ln\u00edmi na\u0159\u00edzen\u00edmi manufaktury a napom\u00e1hal rozvoji obchodn\u00edho n\u00e1mo\u0159nictva, p\u011bstov\u00e1n\u00ed konop\u00ed, bavlny, zpracov\u00e1n\u00ed k\u016f\u017ee. N\u011bkter\u00e1 opat\u0159en\u00ed, jako zru\u0161en\u00ed v\u00fdrobn\u00edch svaz\u016f, zhodnocen\u00ed a pronaj\u00edm\u00e1n\u00ed komorn\u00edch statk\u016f, omezen\u00ed moc\u00ed kardin\u00e1l\u016f leg\u00e1t\u016f, mu z\u00edskala mnoh\u00e1 nep\u0159\u00e1telstv\u00ed, kter\u00e1 se je\u0161t\u011b vyhrotila se zhor\u0161ov\u00e1n\u00edm politick\u00e9 a ekonomick\u00e9 situace po v\u00fdbuchu francouzsk\u00e9 Revoluce. Pius VI. ho 21. \u00fanora 1794 jmenoval kardin\u00e1lem j\u00e1hnem (ji\u017e 26. z\u00e1\u0159\u00ed 1791 kardin\u00e1lem in pectore<\/em>), aby ho proto vzd\u00e1lil z \u0158\u00edma. Po n\u00e1vratu do Neapole byl kr\u00e1lem jmenov\u00e1n spr\u00e1vcem pal\u00e1ce v\u00a0Casert\u011b a pov\u011b\u0159en dozorem nad manufakturami v\u00a0S. Leucio. Proti tomu \u017eiv\u011b protestoval pape\u017e Pius VI. a pokl\u00e1dal to, \u017ee mu bylo sv\u011b\u0159eno komend\u00e1tn\u011b opatstv\u00ed S. Sofia v\u00a0Beneventu za usurpaci, zalo\u017eenou na neopr\u00e1vn\u011bn\u00e9m prohl\u00e1\u0161en\u00ed opatstv\u00ed za opatstv\u00ed kr\u00e1lovsk\u00e9ho pr\u00e1va. Po francouzsk\u00e9m vp\u00e1du ho kr\u00e1l Ferdinand IV., kter\u00fd uprchl do Palerma, jmenoval 25. ledna 1799, gener\u00e1ln\u00edm vik\u00e1\u0159em Neapolsk\u00e9ho kr\u00e1lovstv\u00ed a sv\u011b\u0159il mu jeho op\u011btn\u00e9 dobyt\u00ed. Ruffo se t\u00e9m\u011b\u0159 s\u00e1m vylodil 8. \u00fanora 1799 pobl\u00ed\u017e Punta del Pezzo, bez pen\u011bz a beze zbran\u00ed, a dok\u00e1zal shrom\u00e1\u017edit, i kdy\u017e ne pod\u0159\u00eddit jednotn\u00e9 discipl\u00edn\u011b, povstalce, z\u00a0nich\u017e utvo\u0159il pravideln\u00e9 vojsko. P\u0159es pob\u00eddky Ferdinanda IV. a kr\u00e1lovny Marie Karol\u00edny, byl naklon\u011bn um\u00edrn\u011bnosti a milosti a pokou\u0161el se krotit krutou pomstu sv\u00fdch voj\u00e1k\u016f, ale nedok\u00e1zal zabr\u00e1nit masakr\u016fm, nap\u0159. v\u00a0Crotone (22. b\u0159ezna) a Altamu\u0159e (10. kv\u011btna). \u00dasp\u011bchu jeho ta\u017een\u00ed napomohla opat\u0159en\u00ed kr\u00e1le, nam\u00ed\u0159en\u00e1 k\u00a0uleh\u010den\u00ed b\u00eddy drobn\u00e9ho lidu, tak\u017ee byl postup \u201earm\u00e1dy svat\u00e9 v\u00edry\u201c prov\u00e1zen jeho povst\u00e1n\u00edm proti z\u00e1mo\u017en\u00fdm vrstv\u00e1m obyvatelstva, mezi kter\u00fdmi m\u011bla Neapolsk\u00e1 republika nejv\u00edce stoupenc\u016f. Patn\u00e1ct\u00e9ho \u010dervence 1799 pronikl do Neapole a vyjedn\u00e1val s\u00a0obr\u00e1nci pevnost\u00ed \u010destnou kapitulaci, kterou ov\u0161em kr\u00e1l s\u00a0kr\u00e1lovnou a Nelsonem necht\u011bli respektovat. Ruffo doporu\u010doval \u0161irok\u00fd a \u0161lechetn\u00fd pard\u00f3n, aby na n\u011bm bylo mo\u017eno zalo\u017eit trvalou restauraci \u2013 t\u00edm v\u0161ak upadl do nemilosti a v\u00a0listopadu musel opustit Neapol.<\/p>\n

[50]<\/a> Jan JEN\u00cdK z\u00a0BRAT\u0158IC, Z\u00a0m\u00fdch pam\u011bt\u00ed<\/em>, vyd. Josef POLI\u0160ENSK\u00dd, Praha, nakl. ELK, 1947, s. 179.<\/p>\n

[51]<\/a> Kv\u011bta MEJD\u0158ICK\u00c1, \u010cechy a Francouzsk\u00e1 revoluce, <\/em>Praha, Na\u0161e vojsko, 1959, s. 168 klade myln\u011b vyhl\u00e1\u0161en\u00ed v\u00e1lky jako reakci na rastadtsk\u00fd masakr francouzsk\u00fdch vyslanc\u016f a\u017e k\u00a019. kv\u011btnu 1799.<\/p>\n

[52]<\/a> Srov. Albert SOREL, L\u00b4Europe et la Rvolution fran\u00e7aise<\/em>, V. Bonaparte et le Directoire 1795-1799<\/em>, Paris, Librairie Plon, 1903, s. 393.<\/p>\n

[53]<\/a> Pr\u00e1v\u011b 10. dubna 1799 vydalo Direktorium p\u0159\u00edkaz, aby byl zajat\u00fd pape\u017e Pius VI. bez ohledu na sv\u016fj zdravotn\u00ed stav p\u0159evezen z\u00a0Parmy p\u0159es Tur\u00edn do Francie. Jak\u00fd ohlas vyvolala tato zpr\u00e1va na koali\u010dn\u00ed stran\u011b si lze snadno p\u0159edstavit.<\/p>\n

[54]<\/a> Joseph Barbaczy byl plukovn\u00edkem szekelsk\u00fdch husar\u016f od roku 1797 do roku 1801; podplukovn\u00edkem byl od roku 1797 Gabriel Geringer, kter\u00fd ho roku 1801 vyst\u0159\u00eddal v\u00a0hodnosti plukovn\u00edka; majorem pluku byl od roku 1797 Anton Szekely; za laskavou informaci d\u011bkuji mgr. Radovanu Chloupkovi.<\/p>\n

[55]<\/a> Arciv\u00e9voda Karel (1771-1847), byl t\u0159et\u00edm synem c\u00edsa\u0159e Leopolda II. a princezny Marie Ludoviky Neapolsko-sicilsk\u00e9 a bratrem\u00a0 c\u00edsa\u0159e Franti\u0161ka II.<\/p>\n

[56]<\/a> Albert SOREL, L\u00b4Europe et la Rvolution fran\u00e7aise<\/em>, V. Bonaparte et le Directoire 1795-1799<\/em>, c.d., s. 394.<\/p>\n

[57]<\/a> Ange \u00c9lisabeth Louis Antoine Bonnier d\u00b4Alco (1750-1799) hlasoval v\u00a0procesu s\u00a0kr\u00e1lem rovn\u011b\u017e pro smrt, ale v\u00a0Konventu pat\u0159il k\u00a0nev\u00fdrazn\u00fdm poslanc\u016fm Ba\u017einy.<\/p>\n

[58]<\/a> Tak Jan Mil. KRY\u0160T\u016eFEK, Boj monarchick\u00e9 Evropy s\u00a0revoluc\u00ed francouzskou a\u017e do vypuzen\u00ed c\u00edsa\u0159e Napoleona I. Na ostrov sv. Heleny<\/em>, d\u00edl I., Praha, Alois R. Lauermann, 1883, s. 170; Kry\u0161t\u016ffek pod\u00e1v\u00e1 na str. 169-175 v\u00a0\u010desk\u00e9m prost\u0159ed\u00ed pravd\u011bpodobn\u011b nejob\u0161\u00edrn\u011bj\u0161\u00ed informaci o rastattsk\u00e9m incidentu, sna\u017e\u00ed se ov\u0161em sn\u00ed\u017eit zodpov\u011bdnost rakousk\u00e9ho velen\u00ed a vl\u00e1dy.<\/p>\n

[59]<\/a> Srov. Albert SOREL, L\u00b4Europe et la Rvolution fran\u00e7aise<\/em>, V. Bonaparte et le Directoire 1795-1799<\/em>, c.d., s. 395.<\/p>\n

[60]<\/a> Tamt\u00e9\u017e.<\/p>\n

[61]<\/a> Danican, vlastn\u00edm jm\u00e9nem Louis Michel Auguste Th\u00e9venet (1764-1848) zah\u00e1jil vojenskou slu\u017ebu roku 1779 v\u00a0n\u00e1mo\u0159nictvu, 14. \u010dervence 1789 pak vstoupil do pa\u0159\u00ed\u017esk\u00e9 N\u00e1rodn\u00ed gardy. Jako dobrovoln\u00edk z\u00a0roku 1792 pro\u0161el z\u00e1vratnou kari\u00e9rou a v\u00a0z\u00e1\u0159\u00ed 1793, kdy bojoval ve Vend\u00e9e, byl jmenov\u00e1n brig\u00e1dn\u00edm gener\u00e1lem. Po por\u00e1\u017ece u Entrammes a \u00fastupu do Angers se stal podez\u0159el\u00fdm a byl zbaven velen\u00ed. P\u0159ed revolu\u010dn\u00edm tribun\u00e1lem ho zachr\u00e1nil Dubois-Cranc\u00e9 a prosadil, \u017ee mu v\u00a0dubnu 1794 byla navr\u00e1cena hodnost. Po boj\u00edch s\u00a0roajalistick\u00fdmi povstalci v\u00a0Bretagni, Normandii a Maine podal v\u00a0z\u00e1\u0159\u00ed 1795 demisi a ob\u017ealoval p\u0159ed Konventem sv\u00e9 spoluvelitele z\u00a0Vend\u00e9e ze zlo\u010din\u016f proti lidskosti. Za pa\u0159\u00ed\u017esk\u00e9ho povst\u00e1n\u00ed roajalistick\u00fdch sekc\u00ed z\u00a05. \u0159\u00edjna 1795 se na jejich \u017e\u00e1dost ujal velen\u00ed. Po rozdrcen\u00ed povst\u00e1n\u00ed ode\u0161el do n\u011bmeck\u00e9ho exilu, z\u00a0n\u011bj\u017e jako agent pronikal do Francie – 18. fructidoru jen z\u00e1zrakem unikl v\u00a0Pa\u0159\u00ed\u017ei zat\u010den\u00ed. Vzhledem k\u00a0\u0159ad\u011b tajn\u00fdch operac\u00ed, na nich\u017e se pod\u00edlel, a jeho p\u016fsoben\u00ed ve \u0160v\u00fdcarsku, mu byl nepr\u00e1vem p\u0159ipisov\u00e1n i rastattsk\u00fd masakr. Ode\u0161el do Piemontska, kde byl v\u00a0\u010dervnu 1800 jmenov\u00e1n Ludv\u00edkem XVIII. gener\u00e1lmajorem (mar\u00e9chal de camp<\/em>). Do Restaurace pak pob\u00fdval v\u00a0Anglii, kde si ostrou kritikou \u017eivota bourbonsk\u00fdch princ\u016f znep\u0159\u00e1telil emigrantsk\u00e9 prost\u0159ed\u00ed, po n\u00e1vratu do Francie mu pak nebyla uzn\u00e1na ani gener\u00e1lsk\u00e1 hodnost. Po nov\u00e9m pokusu zachytit se v\u00a0Anglii ode\u0161el nakonec do hol\u0161t\u00fdnsk\u00e9ho Itzehoe, kde v\u00a0zapomn\u011bn\u00ed zem\u0159el.<\/p>\n

[62]<\/a> Charles Joseph Trouv\u00e9 (1768-1860), byl mezi 2.-6. listopadem 1795 gener\u00e1ln\u00edm sekret\u00e1\u0159em Direktoria, b\u011bhem pouh\u00fdch \u010dty\u0159 dn\u00ed byl sv\u00e9 funkce pro neschopnost zbaven. V\u00a0\u0159\u00edjnu 1797 byl vysl\u00e1n jako diplomat do Neapole, v\u00a0\u00fanoru 179\u00e1 se stal francouzsk\u00fdm ministrem v\u00a0Mil\u00e1n\u011b a pak ve Stuttgartu.<\/p>\n

[63]<\/a> Jean Antoine Josephe Debry, p\u0159esn\u011bji de Bry (1760-1834), advok\u00e1t z\u00a0Vervins vynikl ji\u017e v\u00a0Z\u00e1konod\u00e1rn\u00e9m shrom\u00e1\u017ed\u011bn\u00ed bizarn\u00edmi n\u00e1vrhy, k\u00a0nim\u017e pat\u0159ila my\u0161lenka zna\u010dkovat vzpurn\u00e9 kn\u011bze, rozdm\u00fdch\u00e1vaj\u00edc\u00ed nepokoje, na tv\u00e1\u0159 roz\u017ehaven\u00fdm \u017eelezem nebo vytvo\u0159it sbor dvan\u00e1cti set \u201etyranovrah\u016f\u201c, jejich\u017e \u00fakolem m\u011blo b\u00fdt fyzicky odstranit nep\u0159\u00e1telsk\u00e9 panovn\u00edky a gener\u00e1ly. Pr\u00e1v\u011b on prosadil 16.1. 1792, \u017ee hrab\u011b z\u00a0Provence m\u00e1 b\u00fdt zbaven pr\u00e1va st\u00e1t se regentem, proto\u017ee ode\u0161el do exilu, 8. srpna 1792 \u017e\u00e1dal ob\u017ealobu La Fayetta a m\u011bl aktivn\u00ed pod\u00edl v\u00a0\u00fatoku na Tuilerie z\u00a010. srpna 1792. V\u00a0Konventu pat\u0159il k\u00a0Ba\u017ein\u011b. Po 9. thermidoru 1794 se stal \u010dlenem V\u00fdboru v\u0161eobecn\u00e9 bezpe\u010dnosti. V\u00a0Rad\u011b p\u011bti set ji\u017e po bitv\u011b u Arcole navrhoval pocty pro Bonaparta, kter\u00fd ho jako jedin\u00e9ho, kdo p\u0159e\u017eil rastadtsk\u00fd masakr, zahrnul n\u00e1sledn\u011b poctami. Byl jmenov\u00e1n do Tribun\u00e1tu, stal se prefektem v\u00a0Doubs, 27.7. 1808 ryt\u00ed\u0159em C\u00edsa\u0159stv\u00ed a 3.5. 1809 baronem C\u00edsa\u0159stv\u00ed. To mu nijak nebr\u00e1nilo p\u0159ej\u00edt roku 1814 mezi prvn\u00edmi na stranu Ludv\u00edka XVIII. Po Napoleonov\u011b n\u00e1vratu ihned p\u0159isp\u011bchal k\u00a0c\u00edsa\u0159i, aby mu nab\u00eddl sv\u00e9 slu\u017eby. Jako n\u011bkdej\u0161\u00ed \u201ekralovrah\u201c byl nucen roku 1816 odej\u00edt do belgick\u00e9ho exilu., z\u00a0n\u011bj\u017e se sm\u011bl vr\u00e1tit do Pa\u0159\u00ed\u017ee a\u017e roku 1830.<\/p>\n

[64]<\/a> Claude Roberjot (1752-1799) byl p\u016fvodn\u011b far\u00e1\u0159em kostela Saint-Pierre v\u00a0M\u00e2conu, jako p\u0159\u00edse\u017en\u00fd kn\u011bz se brzy o\u017eenil; po p\u00e1du Robespierra zaujal m\u00edsto ve V\u00fdboru v\u0161eobecn\u00e9 bezpe\u010dnosti a n\u00e1sledn\u011b v\u00a0Rad\u011b p\u011bti set, j\u00ed\u017e opustil 29.5. 1797, aby se v\u011bnoval diplomacii.<\/p>\n

[65]<\/a> Albert SOREL, L\u00b4Europe et la Rvolution fran\u00e7aise<\/em>, V. Bonaparte et le Directoire 1795-1799<\/em>, c.d., s. 398-399.<\/p>\n

[66]<\/a> Tamt\u00e9\u017e, s. 399.<\/p>\n

[67]<\/a> Tamt\u00e9\u017e, s. 399-400.<\/p>\n

[68]<\/a> Vra\u017edy francouzsk\u00fdch vyslanc\u016f se ve skute\u010dnosti dopustili angli\u010dt\u00ed agenti, kte\u0159\u00ed se vymkli kontrole britsk\u00e9 vl\u00e1dy, jak prok\u00e1zala Elizabeth SPARROW, The Swiss and Swabian agencies, 1795-1801<\/em>, v: The Historical Journal<\/em> 1992, s. 861-884.<\/p>\n

[69]<\/a> Paul MONTARLOT, Le Congr\u00e8s de Rastatt (11 juin 1798-28 avril 1799), correspondance et documents publi\u00e9s pour la Soci\u00e9t\u00e9 d’histoire contemporaine<\/em>, d\u00edl III., Paris, Librairie Alphonse Picard et Fils, 1913, s. 213-214.<\/p>\n

[70]<\/a> Srov. tamt\u00e9\u017e, s. 216-240.<\/p>\n

[71]<\/a> K\u00a0jeho francouzsk\u00e9mu pojet\u00ed srov. Marc BELISSA, Fraternit\u00e9 universelle et int\u00e9r\u00eat national (1713-1795). Les cosmopolitiques du droit des gens<\/em>, Paris, \u00c9ditions Kim\u00e9, 1998.<\/p>\n

[72]<\/a> Paul MONTARLOT, Le Congr\u00e8s de Rastatt (11 juin 1798-28 avril 1799),<\/em> c.d., s. 273.<\/p>\n

[73]<\/a> Srov. tamt\u00e9\u017e, s. 280.<\/p>\n

[74]<\/a> Albert SOBOUL, Velk\u00e1 francouzsk\u00e1 revoluce<\/em>, Praha, NPL, 1964, s. 385.<\/p>\n

[75]<\/a> Za v\u0161echny uve\u010fme nap\u0159. jen tzv. Veronsk\u00e9 Pa\u0161ije z\u00a0dubna 1797, srov. Francesco Mario Agnoli, Le Pasque veronesi. Quando Verona insorse contro Napoleone 17-25 aprile 1797<\/em>, Rimini, Il Cerchio, 1998.<\/p>\n

[76]<\/a> To byl tak\u00e9 jedin\u00fd kl\u00ed\u010d, j\u00edm\u017e byli v\u00a0n\u00e1vaznosti na \u0159\u00edmskou republik\u00e1nskou tradici ochotni italskou realitu nahl\u00e9dnout, srov. Michel VOVVELLE, Visioni dell\u00b4Italia nell\u00b4immaginario della Rivoluzione francese<\/em>, v: t\u00fd\u017e, Il triennio rivoluzionario italiano visto dalla Francia 1796\/1799<\/em>, Napoli, Guida editori, 1999, s. 43-58.<\/p>\n

[77]<\/a> Gaspard MONGE, Dall\u00b4Italia (1796-1798)<\/em>, vyd. Sandro CARDINALI – Luigi PEPE, Palermo, Sellerio editore, 1993, s. 143-144. Ke skute\u010dn\u00e9mu obrazu n\u00e1bo\u017eensk\u00e9 situace v\u00a0\u0158\u00edm\u011b srov. Luigi FIORANI, Note sulla crisi religiosa a Roma durante le Repubblica giacobina (1798-1799)<\/em>, v: Pratiques religieuses dans l\u00b4Europe r\u00e9volutionnaire (1770-1820). Actes du colloque, Chantilly 27-29 novembre 1986<\/em>, c.d., s. 112-122.<\/p>\n

[78]<\/a> Srov. nap\u0159. Elsa MARANTONIIO SGUERZO, La politica ecclesiastica della Repubblica Ligure<\/em>, Milano, A. Giuffr\u00e8 Editore, 1994.<\/p>\n

[79]<\/a> Marina CAFFIERO, Rivoluzione e millennio. Le correnti millenaristiche in Italia nel periodo rivoluzionario<\/em>, v: Pratiques religieuses dans l\u00b4Europe r\u00e9volutionnaire (1770-1820). Actes du colloque, Chantilly 27-29 novembre 1986<\/em>, c.d., s. 101.<\/p>\n

[80]<\/a> Nejstar\u0161\u00ed z\u00a0francouzsk\u00fdch v\u00fdbor\u016f vytvo\u0159ilo \u00dastavod\u00e1rn\u00e9 shrom\u00e1\u017ed\u011bn\u00ed 28.7. 1789 jako Comit\u00e9 d\u00b4information<\/em>, t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b p\u0159ejmenovan\u00fd na Comit\u00e9 des recherches<\/em>, s\u00a0\u00fakolem zpracov\u00e1vat v\u0161echny informace, t\u00fdkaj\u00edc\u00ed se ve\u0159ejn\u00e9 bezpe\u010dnosti a p\u0159ed\u00e1vat je shrom\u00e1\u017ed\u011bn\u00ed. Po \u00fat\u011bku kr\u00e1le do Varennnes se pravomoc v\u00fdboru roz\u0161\u00ed\u0159ila i na mo\u017enost vyd\u00e1vat p\u0159\u00edkazy k\u00a0zat\u010den\u00ed a ministr spravedlnosti a vnitra mu byl pod\u0159\u00edzen. Z\u00e1konod\u00e1rn\u00e9 shrom\u00e1\u017ed\u011bn\u00ed pak 25.11. 1791 tento v\u00fdbor nahradilo nov\u00fdm Comit\u00e9 de surveillance, jemu\u017e Konvent pod\u0159\u00eddil 2.10. 1792 Comit\u00e9 de s\u00fbret\u00e9 g\u00e9n\u00e9rale<\/em>, s\u00a0\u00fakolem \u201esledovat nep\u0159\u00e1tele ve\u0159ejn\u00e9 v\u011bci, zat\u00fdkat je a zah\u00e1jit s\u00a0nimi proces\u201c. Nakonec byl 6.4. 1793 ustaven Comit\u00e9 de salut publique<\/em>, kter\u00fd spole\u010dn\u011b s Comit\u00e9 de s\u00fbret\u00e9 g\u00e9n\u00e9rale<\/em> reprezentoval skute\u010dnou vl\u00e1du revolu\u010dn\u00ed Francie, zvl\u00e1\u0161t\u011b po vyd\u00e1n\u00ed z\u00e1kona ze 4.12. 1793, kter\u00fd zcela eliminoval ministry a jako jedin\u00e9 org\u00e1ny st\u00e1tn\u00ed moci ponechal oba v\u00fdbory a Konvent. Po thermidoru se zpo\u010d\u00e1tku myslelo na zru\u0161en\u00ed v\u00fdbor\u016f, ale pro jejich naprostou nepostradatelnost do\u0161lo 3.9. 1794 k\u00a0jejich kompletn\u00ed reorganizaci a roz\u0161\u00ed\u0159en\u00ed jejich po\u010dtu na \u0161estn\u00e1ct s\u00a0252 \u010dleny.<\/p>\n

[81]<\/a> Srov. Mario BATTAGLINI, La Repubblica Napoletana. Origini, nascita, struttura<\/em>, c.d., s. 207.<\/p>\n

[82]<\/a> Charakteristicky se v\u00a0tomto sm\u011bru vyjad\u0159uje 12.9. 1797 Monge: \u201eBylo by velmi hezk\u00e9 ustavit v\u00a0It\u00e1lii jedinou republiku, tak silnou, aby dok\u00e1zala \u010delit ambici\u00f3zn\u00edm z\u00e1m\u011br\u016fm despoty, kter\u00fd se, volen N\u011bmci, st\u00e1le pova\u017euje za \u0159\u00edmsk\u00e9ho kr\u00e1le a vlada\u0159e It\u00e1lie. Ale ve vztahu k\u00a0tomu v\u0161emu pochop, \u017ee kdy\u017e mi n\u011bkdo n\u011bco d\u016fv\u011brn\u011b \u0159ekne, nesm\u00edm to zneu\u017e\u00edt; kdy\u017e se mi ale d\u016fv\u011brnosti ne\u0159\u00edkaj\u00ed, nen\u00ed zde mou \u00falohou honit se jako \u0161pion za zpr\u00e1vami, abych je zve\u0159ej\u0148oval proti z\u00e1jm\u016fm vlastn\u00ed zem\u011b, zvl\u00e1\u0161t\u011b kdy\u017e je tato zem\u011b katechizov\u00e1na mrzk\u00fdmi \u017eurnalisty, kte\u0159\u00ed se d\u00e1vaj\u00ed nestoudn\u011b platit nep\u0159\u00e1teli republiky, kladou sebe samy za vzor a cht\u011bli by, aby n\u00e1rod byl n\u00edzk\u00fd stejn\u011b jako oni, zat\u00edmco je ur\u010den k\u00a0tomu, aby se pokryl sl\u00e1vou\u201c, srov. Gaspard MONGE, Dall\u00b4Italia (1796-1798)<\/em>, c.d., s. 175.<\/p>\n

[83]<\/a> Srov. Franti\u0161ek J. HOLE\u010cEK, O.M., Pl\u00e1n p\u011b\u0161\u00edho pluku de Rohan na obranu \u00fadol\u00ed Aosty a obsazen\u00ed pr\u016fsmyku sv. Bernarda z\u00a0\u010dervna 1799<\/em>, v: Historie a vojenstv\u00ed, 2002, \u010d. 2, s. 385.<\/p>\n

[84]<\/a> Ministrem zahrani\u010d\u00ed\u00a0 Francouzsk\u00e9 republiky byl v\u00a0obdob\u00ed 16.7. 1797-20.7. 1799.<\/p>\n

[85]<\/a> Srov. Anna Maria RAO, Esuli. L\u00b4emigrazione politica italiana in Francia (1792-1802)<\/em>, Napoli, Guida editori, 1992, s. 155.<\/p>\n

[86]<\/a> Tamt\u00e9\u017e, s. 159.<\/p>\n

[87]<\/a> Fran\u00e7ois Guillaume Jean Stanislas Andrieux (1759-1833).<\/p>\n

[88]<\/a> Anna Maria RAO, Esuli. L\u00b4emigrazione politica italiana in Francia (1792-1802)<\/em>, c.d., s. 156-157.<\/p>\n

[89]<\/a> Tamt\u00e9\u017e, s. 133.<\/p>\n

[90]<\/a> Battaglione sacro<\/em>.<\/p>\n

[91]<\/a> Le Publiciste<\/em> z\u00a027 flor\u00e9alu roku VII (16.5. 1799) otiskl Extrait d\u00b4une lettre de Turin<\/em>, v\u00a0n\u011bm\u017e se konstatovalo, \u017ee v\u00fdzva probudila rozpaky, proto\u017ee N\u00e1rodn\u00ed garda byla ustavena jen pro udr\u017eov\u00e1n\u00ed ve\u0159ejn\u00e9ho po\u0159\u00e1dku a ne pro vojensk\u00e9 akce.<\/p>\n

[92]<\/a> Anna Maria RAO, Esuli. L\u00b4emigrazione politica italiana in Francia (1792-1802)<\/em>, c.d., 134.<\/p>\n

[93]<\/a> Tamt\u00e9\u017e, s. 132-133.<\/p>\n

[94]<\/a> M. VIGLIONE, La \u201eVandea italiana\u201c. Le insorgenze controrivoluzionarie dalle origini al 1814<\/em> \/Italsk\u00e1 \u201eVend\u00e9e\u201c. Kontrarevolu\u010dn\u00ed povst\u00e1n\u00ed od po\u010d\u00e1tk\u016f do roku 1814<\/em>\/, Mil\u00e1n, Effedieffe, 1995, s. 165.<\/p>\n

[95]<\/a> Tamt\u00e9\u017e, s. 157.<\/p>\n

[96]<\/a>Tamt\u00e9\u017e, s. 152.<\/p>\n

[97]<\/a> Tamt\u00e9\u017e, s. 154.<\/p>\n

[98]<\/a> Tamt\u00e9\u017e, s. 159; d\u00e1le srov. A. MANES, Un cardinale condottiero. Fabrizio Ruffo e la Repubblica Partenopea <\/em>\/Kardin\u00e1l kondoti\u00e9r. Fabrizio Ruffo a Parthenopsk\u00e1 republika<\/em>\/, \u0158\u00edm, Jouvence, 1996.<\/p>\n

[99]<\/a> Srov. G. TURI, Viva Maria! Riforme, rivoluzione e insorgenze in Toscana (1790-1799)<\/em> \/A\u0165 \u017eije Maria! Reformy, revoluce a povst\u00e1n\u00ed v\u00a0Tosk\u00e1n\u011b (1790-1799)<\/em>\/, Bologna, Il Mulino, 1999.<\/p>\n

[100]<\/a> P\u0159ez\u00edrav\u00fd p\u0159\u00edstup k\u00a0italsk\u00fdm jakob\u00edn\u016fm zachycuje M. VOVELLE, Il triennio rivoluzionario italiano visto dalla Francia, 1796-1799 <\/em>\/Italsk\u00e9 revolu\u010dn\u00ed t\u0159\u00edlet\u00ed, vid\u011bn\u00e9 z\u00a0Francie, 1796-1799<\/em>\/, Neapol, Guida, 1999.<\/p>\n

[101]<\/a> Srov. P. COLLETTA, Storia del Reame di Napoli<\/em>, d\u00edl IV., Neapol 1861, sv. I., s. 292-293.<\/p>\n

[102]<\/a> G. NICOLUCCI, Liber Renatorum, ab anno 1799 ad annum 1810<\/em>:\u201eIn memorabili die 12 Maj curr. anni 1799 direpta, vastata, et quasi destructa a Gallico exercitu ecclesia hac paroeciali, manumisso Sac. fonte baptismali, mactatis civibus, incensis domibus, fugerunt superstites Viduae exterrite, seminude, et semimortue, alie Soram, alie Arpinum, alie in alia loca finitima, ibique parturierunt\u201c, vyd. B. FORNARI, Assassinio nell\u00b4Abbazia. La rivoluzione francese in Ciociaria<\/em>, Casamari 1987, s. 10.<\/p>\n

[103]<\/a> Tamt\u00e9\u017e, s. 12: \u201eDie dicta= Eodem ferme momento quo ingrediebantur Galli in hanc terram diripientes, vastantes, caedentes, incendentes natus est Adeodatus fil. coniugum Josephi di Ammassa, et Theresie di Sciucca, baptizatus Adeodatus ab obstetrice, qui inter brachia dicerpte matris fugitantis in montana volavit in coelum\u201c.<\/p>\n

[104]<\/a> Z\u00a0populace, kter\u00e1 nep\u0159esahovala dva tis\u00edce osob, jich bylo zabito 534.<\/p>\n

[105]<\/a> F. PISTILLI, Descrizione storico filologica delle antiche e moderne citt\u00e0 e castelli esistenti accosto de\u00b4fiumi Liri e Fibreno<\/em>, Neapol, 18242<\/sup>, s. 21-22.<\/p>\n

[106]<\/a> Srov. M. VIGLIONE, Rivolte dimenticate. Le insorgenze degli italiani dalle origini al 1815<\/em>, \u0158\u00edm, Citt\u00e0 Nuova, 1999, s. 295, pozn. 74.<\/p>\n

[107]<\/a> Romuario Pirelli (1754-1822) byl kmotrem a r\u00e1dcem Ferdinanda IV. Bourbonsk\u00e9ho.<\/p>\n

[108]<\/a> Tuto malou kapli dal zbudovat opat Isidoro M. Ballandani a posv\u011btil ji 28.12. 1764 a zasv\u011btil Neposkvrn\u011bn\u00e9mu Po\u010det\u00ed P. Marie (do desky v\u00a0olt\u00e1\u0159i ulo\u017eil relikvie mu\u010dedn\u00edk\u016f Prima, pape\u017ee Urbana, Valentina a Peregrina).<\/p>\n

[109]<\/a> Insulti<\/em>.<\/p>\n

[110]<\/a> dokument vydal B. FORNARI, Assassinio nell\u00b4Abbazia<\/em>, c.d., s. 18-21.<\/p>\n

[111]<\/a> autor m\u00e1 na mysli pape\u017esk\u00fd dv\u016fr.<\/p>\n

[112]<\/a> autor m\u00e1 na mysli bourbonsk\u00fd dv\u016fr v\u00a0Palermu, kam se Ferdinand IV. utekl s\u00a0rodinou (odplul 22.12. 1798) t\u011bsn\u011b p\u0159ed francouzskou okupac\u00ed Neapole a vyhl\u00e1\u0161en\u00edm Parthenopsk\u00e9 republiky.<\/p>\n

[113]<\/a> Zpr\u00e1va tzv. Anonyma (pravd\u011bpodobn\u011b Don Stefano Volpe nebo Don Guarino Federici.) z\u00a0Valvisciola, Uccisione di sei monaci di Casamari e saccheggio dato al monastero dai Repubblicani Francesi il 13 Maggio 1799<\/em>, vyd. B. FORNARI, Assassinio nell\u00b4Abbazia<\/em>, c.d., s. 21-22.<\/p>\n

[114]<\/a> byl to \u010deled\u00edn Costantino Carinci, kter\u00fd se skryl v\u00a0kl\u00e1\u0161te\u0159e, aby poh\u0159bil t\u011bla zavra\u017ed\u011bn\u00fdch mnich\u016f (zem\u0159el v\u00a0Casamari 29.8. 1844).<\/p>\n

[115]<\/a> G\u00c9N\u00c9RAL BARON THIEBAULT, M\u00e9moires publi\u00e9es sous les auspices de sa fille M.lle Claire Thi\u00e9bault d\u00b4apr\u00e8s le manuscript original par Fernand Calmettes<\/em>, d\u00edl II., Pa\u0159\u00ed\u017e 1897, s. 540-542.<\/p>\n

[116]<\/a> Srov. B. FORNARI, Assassinio nell\u00b4Abbazia<\/em>, c.d., s. 89.<\/p>\n

[117]<\/a> Isidoro Maria Ballandani byl zvolen opatem v\u00a0Casamari po smrti Placida Pezzancheriho, biskupa z\u00a0Tivoli, roku 1752. V\u00a0archivu opatstv\u00ed Casamari se uchov\u00e1v\u00e1 list, kter\u00fd mu adresoval 14. \u00fanora 1773 sv, Alfons Maria de\u00b4Liguori. Zem\u0159el roku 1788 z\u00a0bolesti nad zru\u0161en\u00edm kl\u00e1\u0161tera v\u00a0Buonsolazzu v\u00a0Tosk\u00e1n\u011b.<\/p>\n

[118]<\/a> m\u00edstnost pro nemocn\u00e9 \u0159eholn\u00edky.<\/p>\n

[119]<\/a> Ragguaglio de\u00b46 monaci Trappisti trucidati da\u00b4Francesi in questo venerabile monastero di Casamari il d\u00ec 13 Maggio 1799. Quali monaci si chiamano P.D. Simeone Priore, P.D. Domenico Maestro dei Novizi;Fr. Albertino corista; Fr. Zosimo converso; Fr. Modesto converso e Fr. Maturino oblato converso. Noc altre notizie accadute in quei giorni<\/em>, rukopis chovan\u00fd v\u00a0archivu opatstv\u00ed Casamari, s. 16, vyd.B. FORNARI, Assassinio nell\u00b4Abbazia<\/em>, c.d., s. 35.<\/p>\n

[120]<\/a> IHS.<\/p>\n

[121]<\/a> Anonym z\u00a0Valvisciola, Uccisione di sei monaci di Casamari e saccheggio dato al monastero dai Repubblicani Francesi il 13 Maggio 1799<\/em>, c.d., s. 35-37.<\/p>\n

[122]<\/a> Srov. B. FORNARI, Assassinio nell\u00b4Abbazia<\/em>, c.d., s. 59.<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Zlo\u010din v jihoitalsk\u00e9m opatstv\u00ed Casamari, p\u0159i n\u011bm\u017e bylo francouzsk\u00fdmi voj\u00e1ky umu\u010deno 13. kv\u011btna 1799 \u0161est trapistick\u00fdch mnich\u016f, mezi nimi i \u010cech, P. Dominik Zav\u0159el, p\u0159ipoutal p\u0159ed \u010dasem pozornost v\u00fdzkumn\u00e9ho t\u00fdmu Projektu Austerlitz 2005, kter\u00fd v archivu opatstv\u00ed prostudoval ve\u0161ker\u00fd dostupn\u00fd materi\u00e1l. Studie dr. Franti\u0161ka J. Hole\u010dka, O.M. zasazuje tuto dramatickou ud\u00e1lost do \u0161irok\u00e9ho kontextu vojensk\u00fdch operac\u00ed z jara 1799, kter\u00e9 vedly ke zhroucen\u00ed francouzsk\u00e9 moci v It\u00e1lii.<\/p>\n","protected":false},"author":2,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[129,31],"tags":[],"class_list":["post-505","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-nezobrazovat-na-homepage","category-evropa-v-letech-1789-1821"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/505","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/2"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=505"}],"version-history":[{"count":3,"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/505\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":14389,"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/505\/revisions\/14389"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=505"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=505"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=505"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}