6. b\u0159ezna uplyne 225 let od narozen\u00ed v\u00fdznamn\u00e9ho vojensk\u00e9ho teoretika a p\u0159\u00edm\u00e9ho \u00fa\u010dastn\u00edka napoleonsk\u00fdch v\u00e1lek.<\/p>\n
Antoine Henri de Jomini<\/strong> (* Payerne, \u0160v\u00fdcarsko, kanton Vaud, 6. b\u0159ezna 1779 – \u2020 Passy (dnes Pa\u0159\u00ed\u017e), Rue de la Tour 129, 22. b\u0159ezna 1869), poch\u00e1zej\u00edc\u00ed z rodiny z\u00e1mo\u017en\u00e9ho syndika a \u010dlena \u0160v\u00fdcarsk\u00e9 rady (Conseil helv\u00e9tique<\/em>) byl k arm\u00e1d\u011b p\u0159itahov\u00e1n ji\u017e ve dvan\u00e1cti l\u00e9tech, revolu\u010dn\u00ed ud\u00e1losti v\u0161ak znemo\u017enily, aby si zakoupil hodnost u \u0161v\u00fdcarsk\u00e9ho Wattervillova pluku, slou\u017e\u00edc\u00edho ve Francii. Rodina ho rad\u011bji 8. dubna 1795 vyslala do Basileje, aby z\u00edskal zku\u0161enosti v bance Preiswerk. Jako agent de change<\/em> pak p\u0159i\u0161el roku 1796, kde str\u00e1vil t\u0159i roky. Po n\u00e1vratu do \u0160v\u00fdcarska vstoupil v nov\u00fdch podm\u00ednk\u00e1ch do arm\u00e1dy a stal se pobo\u010dn\u00edkem ministra v\u00e1lky Helv\u00e9tsk\u00e9 republiky: b\u011bhem kr\u00e1tk\u00e9 doby byl pov\u00fd\u0161en na kapit\u00e1na, jako commandant<\/em> se pak stal n\u00e1\u010deln\u00edkem sekretari\u00e1tu ministerstva v\u00e1lky s \u00fakolem zorganizovat jednadvacet batalion\u016f k obran\u011b zem\u011b. Intenzivn\u011b se zaj\u00edmal o strategii a ji\u017e na po\u010d\u00e1tku roku 1800 byl schopen v okruhu bernsk\u00fdch p\u0159\u00e1tel p\u0159edpov\u011bd\u011bt francouzsk\u00fd \u00fader p\u0159es \u0161v\u00fdcarsk\u00e9 \u00fazem\u00ed na pr\u016fsmyk sv. Bernarda, po n\u011bm\u017e n\u00e1sledovala por\u00e1\u017eka Raku\u0161an\u016f u Marenga.<\/p>\n Roku 1801 si na\u0161el m\u00edsto v pa\u0159\u00ed\u017esk\u00e9 Delpontov\u011b manufaktu\u0159e pro v\u00fdrobu vojensk\u00e9 v\u00fdstroje a o dva roky pozd\u011bji (1803) za\u010dal ps\u00e1t sv\u00e9 proslul\u00e9 Pojedn\u00e1n\u00ed o velk\u00e9 taktice (Trait\u00e9 de Grande Tactique<\/em>) a marn\u011b se pokou\u0161el z\u00edskat m\u00edsto u vojensk\u00e9ho guvern\u00e9ra Pa\u0159\u00ed\u017ee, Murata. Ney nebyl tak p\u0159ez\u00edrav\u00fd, a pot\u00e9, co si Pojedn\u00e1n\u00ed<\/em> p\u0159e\u010detl, vzal s sebou Jominiho jako dobrovoln\u00e9ho pobo\u010dn\u00edka (aide de camp volontaire<\/em>) do boulognesk\u00e9ho t\u00e1bora, \u010d\u00edm\u017e si ho neskonale zav\u00e1zal. Roku 1804 vydal sv\u00e9 dvousvazkov\u00e9 Pojedn\u00e1n\u00ed o velk\u00fdch vojensk\u00fdch operac\u00edch (Trait\u00e9 des grandes op\u00e9rations militaires<\/em>), kriticky rozeb\u00edraj\u00edc\u00ed nejv\u00fdznamn\u011bj\u0161\u00ed ta\u017een\u00ed od Bed\u0159icha II. Velik\u00e9ho po Napol\u00e9ona, kter\u00e9 v teoretick\u00e9 \u010d\u00e1sti znovu p\u0159in\u00e1\u0161elo p\u0159epracovan\u00e9 Pojedn\u00e1n\u00ed o velk\u00e9 taktice. Ta\u017een\u00ed roku 1805 se \u00fa\u010dastnil po Neyov\u011b boku v 6. arm\u00e1dn\u00edm sboru, v ulmsk\u00e9 operaci radil mar\u0161\u00e1lovi tak dob\u0159e, \u017ee dok\u00e1zal proti Muratovu n\u00e1zoru od\u0159\u00edznout 14. \u0159\u00edjna u Elchingen Mackovi posledn\u00ed \u00fastupovou cestu. V bitv\u011b u Slavkova v\u0161ak nebojoval, proto\u017ee sbor byl odvelen do Tyrolska. Napol\u00e9on Bonaparte si dal v prosinci 1805 p\u0159ed\u010d\u00edtat ve v\u00edde\u0148sk\u00e9m Sch\u00f6nbrunnu jeho Pojedn\u00e1n\u00ed o velk\u00fdch vojensk\u00fdch operac\u00edch Hugues-Bernardem Maretem (1763-1839) a byl hluboce zaujat pronikavost\u00ed jeho post\u0159eh\u016f. Zvolal pr\u00fd tehdy: „Pr\u00fd se \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee tohle stolet\u00ed nekr\u00e1\u010d\u00ed kup\u0159edu! Hle, mlad\u00fd velitel batalionu, a k tomu \u0160v\u00fdcar, n\u00e1s pou\u010duje o tom, \u010demu n\u00e1s nikdy neu\u010dili na\u0161i profeso\u0159i a \u010demu rozum\u00ed jen velmi m\u00e1lo gener\u00e1l\u016f… Jakto\u017ee Fouch\u00e9 dovolil, aby se vydala takov\u00e1 kniha? To p\u0159ece znamen\u00e1 nau\u010dit m\u00e9 nep\u0159\u00e1tele cel\u00e9mu m\u00e9mu syst\u00e9mu v\u00e1lky; je t\u0159eba tu knihu zabavit a nedovolit, aby se \u0161\u00ed\u0159ila“. Maret nam\u00edtnul, \u017ee se ji\u017e kniha ned\u00e1 zabavit a vzbudilo by to p\u0159\u00edli\u0161 velkou pozornost a Napol\u00e9on se dal p\u0159esv\u011bd\u010dit: „Ve skute\u010dnosti p\u0159isuzuji tomuto d\u00edlu mal\u00fd v\u00fdznam. Sta\u0159\u00ed gener\u00e1lov\u00e9, kte\u0159\u00ed proti mn\u011b vel\u00ed, u\u017e ne\u010dtou a nevyu\u017e\u00edvaj\u00ed t\u011bchto lekc\u00ed, a mlad\u00ed, kte\u0159\u00ed \u010dtou, nevel\u00ed“.<\/p>\n N\u00e1sledn\u011b pak jmenoval adjutant-komandanta Jominiho (obr.) Neyov\u00fdm pobo\u010dn\u00edkem, co\u017e Antoinu Henrimu z\u00edskalo letitou Berthierovu nep\u0159\u00edze\u0148. Roku 1806 Jomini p\u0159ipravil Post\u0159ehy o mo\u017enostech v\u00e1lky s Pruskem a o operac\u00edch, k nim\u017e pravd\u011bpodobn\u011b dojde, sepsan\u00e9 pro Mar\u0161\u00e1la Neye (Observations sur les possibilit\u00e9s d’une guerre avec la Prusse et sur les op\u00e9rations qui auront vraisemblablement lieu, r\u00e9dig\u00e9es pour le mar\u00e9chal Ney<\/em>) a vydal p\u00e1t\u00fd d\u00edl sv\u00e9ho Pojedn\u00e1n\u00ed o velk\u00fdch vojensk\u00fdch operac\u00edch. Na sklonku roku ho Napol\u00e9on povolal k sob\u011b do Mohu\u010de, aby si vyslechl jeho n\u00e1zor na Prusko a jeho arm\u00e1du a m\u011bl v \u00famyslu podr\u017eet si ho ve sv\u00e9m \u0161t\u00e1bu. Nato se rozvinul proslul\u00fd rozhovor: „Dovol\u00ed-li Va\u0161e Veli\u010denstvo, doraz\u00edm za n\u00edm do \u010dty\u0159 dn\u016f do Bamberku“; „Kdo V\u00e1m \u0159ekl, \u017ee jedu do Bamberku?“; „Mapa N\u011bmecka, Sire“; „Mapa? Na t\u00e9hle map\u011b existuje sto dal\u0161\u00edch cest, ne\u017e jen ta do Bamberka“. „Mapa N\u011bmecka, Sire, a Va\u0161e operace u Ulmu a Marenga. Chcete-li v\u00e9vodovi brun\u0161vick\u00e9mu ud\u011blat to, co jste ud\u011blal Mackovi a Melasovi, je t\u0159eba t\u00e1hnout na Geru, a aby bylo mo\u017eno t\u00e1hnout na Geru, je t\u0159eba proj\u00edt Bamberkem“; „To je spr\u00e1vn\u00e9, bu\u010fte za \u010dty\u0159i dny v Bamberku, ale ne\u0159\u00edkejte o tom nikomu, a\u0165 u\u017e by to byl kdokoli, dokonce ani Berthierovi. Nikdo nesm\u00ed v\u011bd\u011bt, co jdu s\u00e1m d\u011blat do Bamberku“. Ta\u017een\u00ed roku 1806 se rozvinulo p\u0159esn\u011b podle Jominiho p\u0159edpov\u011bd\u00ed, bojoval po Neyov\u011b boku u J\u00e9ny a vstoupil s Velkou arm\u00e1dou i do Berl\u00edna.<\/p>\n Roku 1807 ale vzbudil Napol\u00e9onovu nelibost, kdy\u017e mu p\u0159edlo\u017eil pam\u011btn\u00ed spis, v n\u011bm\u017e zast\u00e1val n\u00e1zor, \u017ee „obnoven\u00ed Polska bez pod\u00edlu n\u011bkter\u00e9 ze t\u0159\u00ed mocnost\u00ed, kter\u00e9 si ho rozd\u011blily, je jen snem… a v p\u0159\u00edpad\u011b ne\u010dekan\u00e9ho \u00fasp\u011bchu donut\u00ed Francii k v\u011b\u010dn\u00fdm v\u00e1lk\u00e1m k udr\u017een\u00ed t\u00e9to stavby bez z\u00e1klad\u016f“. V bitv\u011b u J\u00edlov\u00e9ho mu st\u00e1l v\u011brn\u011b po boku a n\u00e1sledn\u011b dostal d\u00edky t\u011b\u017ek\u00e9mu revmatismu \u010dty\u0159m\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed dovolenou. Na Caulaincourt\u016fv n\u00e1vrh ho Napol\u00e9on za J\u00edlov\u00e9 jmenoval ryt\u00ed\u0159em \u010cestn\u00e9 legie a baronem C\u00edsa\u0159stv\u00ed (27.7. 1808). P\u0159es Berthier\u016fv odpor byl jmenov\u00e1n n\u00e1\u010deln\u00edkem \u0161t\u00e1bu Neyova 6. arm\u00e1dn\u00edho sboru, se kter\u00fdm byl v z\u00e1\u0159\u00ed 1808 odvelen do \u0160pan\u011blska. Ney mu vyt\u00fdkal, \u017ee se \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee mu „na\u0161ept\u00e1v\u00e1“ rozhodnut\u00ed a \u017ee pr\u00fd s\u00e1m nevel\u00ed. Po bitv\u011b u Wagramu byl povol\u00e1n do V\u00eddn\u011b, kde ho Napol\u00e9on za\u0159adil (18.11. 1809) do Berthierova \u0161t\u00e1bu. Jejich vztahy byly tak \u0161patn\u00e9, \u017ee si Jomini vy\u017e\u00e1dal od Larreye zdravotn\u00ed osv\u011bd\u010den\u00ed, na jeho\u017e z\u00e1klad\u011b dostal dal\u0161\u00ed, tentokr\u00e1t \u0161estim\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed dovolenou. V l\u00e9t\u011b roku 1810 mu jeden z plukovn\u00edk\u016f rusk\u00e9ho vyslanectv\u00ed v Pa\u0159\u00ed\u017ei nab\u00eddnul, aby vstoupil do rusk\u00fdch slu\u017eeb, proto\u017ee pr\u00fd Napol\u00e9on neuzn\u00e1v\u00e1 jeho z\u00e1sluhy. Jomini dlouho v\u00e1hal a nakonec podal Berthierovi 28.10. 1810 demisi a \u010dekal jen na pas, aby se vydal do Ruska. Z francouzsk\u00e9ho vyslanectv\u00ed v Bernu v\u0161ak dostal rozkaz, aby se do \u010dty\u0159iadvaceti hodin hl\u00e1sil v Pa\u0159\u00ed\u017ei u ministra Clarka. Ten ho ujistil, \u017ee si ho Napol\u00e9on v\u00e1\u017e\u00ed a \u017ee ji\u017e podepsal (7.12. 1810) jeho jmenov\u00e1n\u00ed brig\u00e1dn\u00edm gener\u00e1lem. N\u00e1sledn\u011b ho 29. ledna 1812 pov\u011b\u0159il veden\u00edm historick\u00e9 sekce gener\u00e1ln\u00edho \u0161t\u00e1bu Velk\u00e9 arm\u00e1dy a po\u017e\u00e1dal ho, aby zpracoval vojensk\u00e1 ta\u017een\u00ed od roku 1796. Pochopiteln\u011b se zde znovu srazil s Berthierem, kter\u00fd cht\u011bl tento \u00fakol zvl\u00e1dnout s\u00e1m a znesnad\u0148oval mu p\u0159\u00edstup do archivu. Za rusk\u00e9ho ta\u017een\u00ed byl Jomini 11. srpna 1812 jmenov\u00e1n guvern\u00e9rem Vilna, kde bydlel v t\u00e9m\u017ee dom\u011b s ministrem Maretem, velmi se v\u0161ak nesn\u00e1\u0161el s gener\u00e1ln\u00edm guvern\u00e9rem Litvy, gener\u00e1lem Hogendorpem, kter\u00fd o n\u011bm prohla\u0161oval, \u017ee u nikoho nevid\u011bl tak nez\u0159\u00edzenou a zaslepenou sebel\u00e1sku – pro neust\u00e1vaj\u00edc\u00ed spory byl Jomini posl\u00e9ze pov\u011b\u0159en spr\u00e1vou Smolenska a 23.11. 1812 se p\u0159ipojil k Napol\u00e9onovi na \u00fastupu v Bohru, kde mu poradil lep\u0161\u00ed trasu a ozna\u010dil brody, kter\u00e9 napomohly p\u0159echodu u Bereziny, kde se jen z\u00e1zrakem zachr\u00e1nil, kdy\u017e se prolomil most, postaven\u00fd sap\u00e9ry gener\u00e1la Ebl\u00e9, ale ztratil p\u0159itom v\u0161echny sv\u00e9 rukopisy.<\/p>\n Ji\u017e 4. kv\u011btna 1813 byl jmenov\u00e1n n\u00e1\u010deln\u00edkem \u0161t\u00e1bu 3. arm\u00e1dn\u00edho sboru a p\u0159isp\u011bl k v\u00edt\u011bzstv\u00ed v bitv\u011b u Budy\u0161\u00edna (21.5. 1813), za co\u017e ho mar\u0161\u00e1l Ney navrhnul k pov\u00fd\u0161en\u00ed do hodnosti divizn\u00edho gener\u00e1la. Jako obvykle zas\u00e1hnul Berthier, vy\u0161krtnul ho ze seznamu navr\u017een\u00fdch na pov\u00fd\u0161en\u00ed a dokonce ho dal na\u010das uv\u011bznit, \u00fadajn\u011b proto, \u017ee nezaslal v\u010das situa\u010dn\u00ed hl\u00e1\u0161en\u00ed. Tentokr\u00e1t ji\u017e Jomini poni\u017eov\u00e1n\u00ed neunesl, vyu\u017eil p\u0159\u00edm\u011b\u0159\u00ed a p\u0159e\u0161el do nep\u0159\u00e1telsk\u00fdch lini\u00ed, kde se ho ujal Langeron a 14. srpna 1813 se stal vojensk\u00fdm poradcem rusk\u00e9ho cara Alexandra. P\u0159esn\u011b den po jeho odchodu pro n\u011bj Ney obdr\u017eel dekret divizn\u00edho gener\u00e1la. Prvn\u00ed zklam\u00e1n\u00ed ho \u010dekalo v Praze, kde se setkal s carem, kter\u00fd mu sd\u011blil, \u017ee nebude jedin\u00fdm vojensk\u00fdm poradcem, proto\u017ee ho o n\u011bkolik hodin p\u0159ede\u0161el divizn\u00ed gener\u00e1l Jean-Victor Moreau (1763-1813). Jomini ustrnul, kdyby to byl v\u011bd\u011bl, nikdy by francouzskou slu\u017ebu neopou\u0161t\u011bl. Ve francouzsk\u00e9 arm\u00e1d\u011b jeho odchod vyvolal podez\u0159en\u00ed ze zrady, \u0161\u00ed\u0159ily se dokonce hlasy, \u017ee p\u0159edal Spojenc\u016fv Napol\u00e9on\u016fv v\u00e1le\u010dn\u00fd pl\u00e1n – Napol\u00e9on to pozd\u011bji na Svat\u00e9 Helen\u011b s\u00e1m pop\u0159el a \u0159ekl, \u017ee byl rozho\u0159\u010den velikou nespravedlnost\u00ed a proto\u017ee nebyl Francouz, nemohla ho zadr\u017eet l\u00e1ska k vlasti. Stal se tedy rusk\u00fdm gener\u00e1lporu\u010d\u00edkem a carov\u00fdm pobo\u010dn\u00edkem a poskytoval Spojenc\u016fm sv\u00e9 rady v ta\u017een\u00edch z let 1813-1815, v poli se v\u0161ak proti Francouz\u016fm nepostavil a rad\u011bji se st\u00e1hnul do Curychu. Teprve roku 1815 vstoupil po carov\u011b boku do Pa\u0159\u00ed\u017ee, z\u00edskal si v\u0161ak velkou nevra\u017eivost svou obranou zat\u010den\u00e9ho mar\u0161\u00e1la Neye. \u00da\u010dastnil se i v\u00edde\u0148sk\u00e9ho (1814-1815), c\u00e1\u0161sk\u00e9ho (1818) a veronsk\u00e9ho (1822) kongresu. Nevra\u017eivost vysok\u00fdch rusk\u00fdch d\u016fstojn\u00edk\u016f ho vyt\u011bsnila do ne\u0161t\u00e1bn\u00edch funkc\u00ed: roku 1822 se stal vojensk\u00fdm vychovatelem velkov\u00e9vody Mikul\u00e1\u0161e, o rok pozd\u011bji pobo\u010dn\u00edkem cara Mikul\u00e1\u0161e I. Byl rovn\u011b\u017e inspir\u00e1torem zalo\u017een\u00ed petrohradsk\u00e9 Vojensk\u00e9 akademie. Svou kari\u00e9ru v rusk\u00fdch slu\u017eb\u00e1ch dovr\u0161il ta\u017een\u00edm proti Turk\u016fm a oble\u017een\u00edm Varny (1828) a krymsk\u00fdm ta\u017een\u00edm (1854-1855). Posledn\u00ed l\u00e9ta pro\u017eil v \u00fastran\u00ed v Passy u Pa\u0159\u00ed\u017ee, kde 22. b\u0159ezna 1869 zem\u0159el, je poh\u0159ben v jeden\u00e1ct\u00e9m odd\u011blen\u00ed pa\u0159\u00ed\u017esk\u00e9ho Cimetiere du Nord (Montmartre). Oba jeho synov\u00e9 vstoupili do rusk\u00fdch slu\u017eeb, jeden z nich, Alexandre de Jomini (1814-1888) zaujal v\u00fdznamn\u00e9 m\u00edsto v rusk\u00e9 diplomacii.<\/p>\n Z jeho rozs\u00e1hl\u00e9ho d\u00edla jmenujme: Pojedn\u00e1n\u00ed o velk\u00e9 taktice neboli zpr\u00e1va o Sedmilet\u00e9 v\u00e1lce, \u010derpaj\u00edc\u00ed z Tempelhofa, atd. (Trait\u00e9 de Grande Tactique ou relation de la guerre de Sept Ans extraite de Tempelhof etc<\/em>., 3 sv., Pa\u0159\u00ed\u017e, nakl. Giguet et Michaud – Magimel, 1805-1806); Pojedn\u00e1n\u00ed o velik\u00fdch vojensk\u00fdch operac\u00edch, obsahuj\u00edc\u00ed kritickou historii ta\u017een\u00ed Bed\u0159icha II., porovnan\u00fdch s ta\u017een\u00edmi c\u00edsa\u0159e Napol\u00e9ona, atd. (Trait\u00e9 des Grandes Op\u00e9rations Militaires contenant l’histoire critique des campagnes de Fr\u00e9d\u00e9ric II compar\u00e9es a celles de l’empereur Napol\u00e9on etc.<\/em>, 8 sv., Pa\u0159\u00ed\u017e, nakl. Magimel, 1811-1816); Kritick\u00e9 a vojensk\u00e9 d\u011bjiny v\u00e1lek Bed\u0159icha II., porovnan\u00fdch s modern\u00edm syt\u00e9mem, atd. (Histoire critique et militaire des guerres de Fr\u00e9d\u00e9ric II compar\u00e9es au systeme moderne, etc<\/em>., 3 sv., Pa\u0159\u00ed\u017e, nakl. Magimel Anselin et Pochard, 1818); Kritick\u00e9 a vojensk\u00e9 d\u011bjiny v\u00e1lek Revoluce (L’histoire critique et militaire des guerres de la R\u00e9volution<\/em>, 15 sv., Pa\u0159\u00ed\u017e, nakl. Anselin et Pochard, 1820-1824); Politick\u00fd a vojensk\u00fd \u017eivot Napol\u00e9ona, l\u00ed\u010den\u00fd j\u00edm sam\u00fdm, atd. (La vie politique et militaire de Napol\u00e9on, racont\u00e9 par lui meme etc.<\/em>, 4 sv., Pa\u0159\u00ed\u017e, nakl. Anselin, 1827); Analytick\u00fd obraz hlavn\u00edch v\u00e1le\u010dn\u00fdch kombinac\u00ed a jejich vztahu k politice st\u00e1t\u016f, atd. (Tableau analytique des principales combinaisons de la guerre et de leur rapport avec la politique des \u00c9tats, etc.<\/em>, Pa\u0159\u00ed\u017e, nakl. Anselin, 1830); Kr\u00e1tk\u00fd n\u00e1stin v\u00e1le\u010dn\u00e9ho um\u011bn\u00ed neboli nov\u00fd analytick\u00fd obraz hlavn\u00edch kombinac\u00ed strategie velk\u00e9 taktiky a vojensk\u00e9 politiky <\/strong>(Pr\u00e9cis de l’art de la guerre ou nouveau tableau analytique des principales combinaisons de la strat\u00e9gie de la grande tactique et de politique militaire<\/em>, 2 sv., Brusel, nakl. M\u00e9line Cans et Cie, 1838; znovu vyd\u00e1no v definitivn\u00ed podob\u011b nakl. Ch. Tanera, 1855) – Kr\u00e1tk\u00fd vojensk\u00fd a politick\u00fd n\u00e1stin ta\u017een\u00ed roku 1815, kter\u00fd m\u00e1 slou\u017eit jako dopln\u011bk a up\u0159esn\u011bn\u00ed Politick\u00e9ho a vojensk\u00e9ho \u017eivota Napol\u00e9ona (Pr\u00e9cis politique et militaire de la campagne de 1815 pour servir de suppl\u00e9ment et de rectification a la Vie politique et militaire de Napol\u00e9on<\/em>, Pa\u0159\u00ed\u017e, nakl. Anselin et Laguyonie, 1838); Kr\u00e1tk\u00fd vojensk\u00fd a politick\u00fd n\u00e1stin ta\u017een\u00ed z let 1812 a\u017e 1814. V\u00fdtah z posud nevydan\u00fdch pam\u011bt\u00ed gener\u00e1la Jominiho s \u017eivotopisnou pozn\u00e1mkou (Pr\u00e9cis politique et militaire des campagnes de 1812 a 1814. Extrait des souvenirs in\u00e9dits du g\u00e9n\u00e9ral Jomini avec une notice biographique<\/em>, 2 sv. vydan\u00e9 p\u00e9\u010d\u00ed Ferdinanda Lecomta, Lausanne, nakl. B. Benda, 1886); V\u00e1lka ve \u0160pan\u011blsku (1808-1814): V\u00fdtah z posud nevydan\u00fdch pam\u011bt\u00ed gener\u00e1la Jominiho (Guerre d’Espagne<\/em> \/1808-1814\/: Extrait des souvenirs in\u00e9dits du g\u00e9n\u00e9ral Jomini<\/em>, vyd\u00e1no vydan\u00e9 p\u00e9\u010d\u00ed Ferdinanda Lecomta, Pa\u0159\u00ed\u017e, nakl. Librairie militaire L. Baudoin, 1892); J\u00e9na (Iena<\/em>, v\u00fdtah z posud nevydan\u00fdch pam\u011bt\u00ed gener\u00e1la Jominiho, v: „Revue militaire suisse<\/em>„, 1906, \u010d. 11, s. 813-821); Od Pultusku k J\u00edlov\u00e9mu (De Pultusk a Eylau<\/em>, v\u00fdtah z posud nevydan\u00fdch pam\u011bt\u00ed gener\u00e1la Jominiho, v: „Revue militaire suisse<\/em>„, 1907, \u010d. 1, s. 2-15); Posud nevydan\u00fd fragment z Pam\u011bt\u00ed jominiho: rozhovor Jominiho s Neyem z \u010dervna 1813 (Un fragment in\u00e9dit des M\u00e9moires de Jomini: conversation entre Ney et Jomini en juin 1813<\/em>, v: „Revue militaire suisse<\/em>„, 1912, \u010d. 8, s. 605-612).<\/p>\n Z nejnov\u011bj\u0161\u00edch prac\u00ed, v\u011bnovan\u00fdch Jominimu, upozorn\u011bme alespo\u0148 na d\u00edlo Ami-Jacques RAPINa, Jomini et la strat\u00e9gie. Une approche historique de l’oeuvre<\/em> (Jomini a strategie. Historick\u00e9 p\u0159ibl\u00ed\u017een\u00ed jeho d\u00edla), Lausanne, nakl. Payot, 2002, 260 stran, ISBN 2-601-03297-9, cena: 23,70 Euro.<\/p>\n Rapinova pr\u00e1ce nen\u00ed nov\u00fdm \u017eivotopisem Antoina-Henriho de Jomini ale kritick\u00fdm rozborem d\u011bl tohoto vojensk\u00e9ho teoretika, kter\u00fd propojil velk\u00e9 strategick\u00e9 my\u0161len\u00ed osmn\u00e1ct\u00e9ho stolet\u00ed s Clausewitzem. V jej\u00ed prvn\u00ed \u010d\u00e1sti autor analyzuje podm\u00ednky a prost\u0159ed\u00ed vzniku a vyd\u00e1n\u00ed nejv\u011bt\u0161\u00edch Jominiho d\u011bl, ve druh\u00e9 se pak zab\u00fdv\u00e1 jeho p\u0159\u00ednosem dobov\u00e9mu strategick\u00e9mu my\u0161len\u00ed. Vy\u0161el z komparativn\u00edho studia ta\u017een\u00ed prusk\u00e9ho kr\u00e1le Bed\u0159icha II. a revolu\u010dn\u00edch v\u00e1lek a dosp\u011bl k taktick\u00e9mu principu, stanovuj\u00edc\u00edmu, \u017ee modern\u00ed arm\u00e1dy mus\u00ed opustit defensivn\u00ed princip, v n\u011bm\u017e se utvrdily v pr\u016fb\u011bhu osmn\u00e1ct\u00e9ho stolet\u00ed, stanovuj\u00edc\u00ed, \u017ee je t\u0159eba soust\u0159edit co nejv\u011bt\u0161\u00ed mno\u017estv\u00ed sil v rozhoduj\u00edc\u00edm m\u00edst\u011b. Podle Jominiho nezaji\u0161\u0165uje v\u00edt\u011bzstv\u00ed velikost arm\u00e1dy, ale s\u00e9rie kombinovan\u00fdch man\u00e9vr\u016f, kter\u00e9 m\u00ed\u0159\u00ed k alternativn\u00edm \u00fader\u016fm p\u0159eva\u017euj\u00edc\u00edch sil v rozhoduj\u00edc\u00edch bodech opera\u010dn\u00edho prostoru, tedy man\u00e9vr, rychlost a soust\u0159ed\u011bn\u00ed sil. N\u00e1sledn\u011b autor srovn\u00e1v\u00e1 jominiovsk\u00e9 studie z r\u016fzn\u00fdch zem\u00ed zvl\u00e1\u0161t\u011b z hlediska vztahu Jominiho a Clausewitze a v posledn\u00ed \u010d\u00e1sti se v\u011bnuje p\u0159\u00edzniv\u00e9mu p\u0159ijet\u00ed jominiovsk\u00e9 doktr\u00edny na americk\u00fdch vojensk\u00fdch \u0161kol\u00e1ch.<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":" 6. b\u0159ezna uplyne 225 let od narozen\u00ed v\u00fdznamn\u00e9ho vojensk\u00e9ho teoretika a p\u0159\u00edm\u00e9ho \u00fa\u010dastn\u00edka napoleonsk\u00fdch v\u00e1lek. Antoine Henri de Jomini, pozd\u011bj\u0161\u00ed autor Pr\u00e9cis de l’art de la guerre, poch\u00e1zej\u00edc\u00ed z rodiny z\u00e1mo\u017en\u00e9ho syndika a \u010dlena \u0160v\u00fdcarsk\u00e9 rady byl k arm\u00e1d\u011b p\u0159itahov\u00e1n ji\u017e ve dvan\u00e1cti l\u00e9tech, revolu\u010dn\u00ed ud\u00e1losti v\u0161ak znemo\u017enily, aby si zakoupil hodnost u \u0161v\u00fdcarsk\u00e9ho Wattervillova pluku, slou\u017e\u00edc\u00edho ve Francii. <\/p>\n","protected":false},"author":2,"featured_media":14513,"comment_status":"open","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[129,14],"tags":[6059,6060,5867,5899,6061],"class_list":["post-508","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-nezobrazovat-na-homepage","category-francouzska-armada","tag-baron-jomini","tag-marsal-ney","tag-napoleon","tag-napoleonske-valky","tag-precis-de-lart-de-la-guerre"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/508","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/2"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=508"}],"version-history":[{"count":3,"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/508\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":14512,"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/508\/revisions\/14512"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/media\/14513"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=508"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=508"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=508"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}