Marie-Joseph-Emmanuel-Auguste-Dieudonn\u00e9, hrab\u011b de Las Cases se narodil 21. \u010dervna 1766 v obci Blan v Tarnu, na m\u00edst\u011b zvan\u00e9m Las Cases mezi Castres a Revelem. Jeho otec, Fran\u00e7ois Hyacinthe, mark\u00fdz de Las Cases, byl velitelem kr\u00e1lovsk\u00e9 pos\u00e1dky v Revelu a Soreze, jeho matkou byla Jeanne de Naves de Ranchin. Jeho vzd\u00e1len\u00ed p\u0159edkov\u00e9 se objevovali ve \u0160pan\u011blsku v okol\u00ed Kry\u0161tofa Kolumba, ve Francii p\u016fsobili v arm\u00e1d\u00e1ch Ludv\u00edka XII. A Franti\u0161ka I.<\/p>\n
Prvn\u00edho vzd\u011bl\u00e1n\u00ed nabyl na benediktinsk\u00e9 koleji v Soreze, pak se vypravil do Pa\u0159\u00ed\u017ee, kde ho roku 1777 jeho teta, pan\u00ed de Berny, poslala studovat k oratori\u00e1n\u016fm do College de Vend\u00f4me<\/em>. D\u00edky tomu byl i p\u0159es sv\u016fj mal\u00fd vzr\u016fst, m\u011b\u0159il pouh\u00fdch 159 cm, roku 1780 p\u0159ijat jako \u0161lechtick\u00fd kadet do \u00c9cole militaire<\/em>. Po dvou l\u00e9tech se rozhodl pro n\u00e1mo\u0159nictvo a na brestsk\u00e9 Ecole d’application navale<\/em> se soust\u0159edil na kartografii. Americk\u00e1 v\u00e1lka za nez\u00e1vislost mu poskytla p\u0159\u00edle\u017eitost. S flotilou vice-admir\u00e1la Toussainta Guillauma Picqueta de la Motte (1720-1791) se \u00fa\u010dastnil blok\u00e1dy Gibraltaru a boje s anglick\u00fdmi lod\u011bmi. V lednu 1783 se pak v Brestu nalodil na T\u00e9m\u00e9raire<\/em> k v\u00fdprav\u011b na Santo Domingo a Martinik, kde se sezn\u00e1mil s Marie-Josephe-Rose Tascher de La Pagerie (1763-1814), pozd\u011bj\u0161\u00ed c\u00edsa\u0159ovnou Josef\u00ednou, kterou jej\u00ed mu\u017e, vikomt Alexandre de Beauharnais, gilotinovan\u00fd pozd\u011bji roku 1794, opustil ji\u017e roku 1786! V l\u00e9t\u011b roku 1788 se Las Cases vr\u00e1til do Francie a uch\u00fdlil se ke sv\u00fdm p\u0159\u00e1tel\u016fm de Kergariou v breta\u0148sk\u00e9m Co\u00ebtilliou u Lannionu. Rok 1789 mu kone\u010dn\u011b p\u0159inesl jmenov\u00e1n\u00ed n\u00e1mo\u0159n\u00edm poru\u010d\u00edkem. Jako v\u011bt\u0161ina n\u00e1mo\u0159n\u00edch d\u016fstojn\u00edk\u016f se rozhodl pro emigraci a roku 1790 se vydal k arm\u00e1d\u011b prince de Cond\u00e9 do n\u011bmeck\u00e9ho Koblence. Byl v\u0161ak p\u0159ijat s takov\u00fdm p\u0159ez\u00edr\u00e1n\u00edm, \u017ee to v n\u011bm zanechalo trvale nep\u0159\u00edzniv\u00fd dojem v\u016f\u010di emigrant\u016fm. Po bitv\u011b u Valmy (20.9. 1792) se p\u0159es Belgii a Holandsko vydal do Anglie, kde se v l\u00e9t\u011b 1795 pod\u00edlel na p\u0159\u00edprav\u011b vylod\u011bn\u00ed emigrantsk\u00fdch pluk\u016f na breta\u0148sk\u00e9m poloostrov\u011b Quiberonu. Las Cases doprov\u00e1zel Charlese-Philippa, hrab\u011bte z Artois, jen\u017e vyplul 25. \u010dervence z Bremerlee na palub\u011b fregaty Asia<\/em> a 6. srpna se ve Spitheadu dozv\u011bd\u011bl, \u017ee quiberonsk\u00e1 expedice skon\u010dila naprostou katastrofou pod bod\u00e1ky Hochov\u00fdch gran\u00e1tn\u00edk\u016f. \u0160estadvac\u00e1t\u00e9ho srpna se p\u0159esto hrab\u011b z Artois rozhodl vyplout na palub\u011b Jasona<\/em>, aby se pokusil proniknout na pob\u0159e\u017e\u00ed a spojit se s je\u0161t\u011b bojuj\u00edc\u00edmi chouansk\u00fdmi odd\u00edly a p\u0159edev\u0161\u00edm se Charettem de La Contrie. Des\u00e1t\u00e9ho z\u00e1\u0159\u00ed ji\u017e mal\u00e1 flotila spustila kotvy u ostrova Houat, na dohled od Quiberonu, od n\u011bj\u017e ji d\u011blil jen pr\u016fliv Teignousse. Hrab\u011b z Artois m\u011bl v \u00famyslu zam\u00ed\u0159it k Noirmoutieru, ale na cest\u011b u Croisicu dostal Charettovu depe\u0161i, \u017ee musel rozpustit sv\u00e9 mal\u00e9 vojsko v s\u00edle dvan\u00e1cti tis\u00edc mu\u017e\u016f a bude t\u0159eba nejm\u00e9n\u011b t\u00fddne, aby je znovu svolal. \u010cty\u0159iadvac\u00e1t\u00e9ho z\u00e1\u0159\u00ed zakotvili p\u0159ed Noirmoutierem. K boji nedo\u0161lo. Z britsk\u00fdch lod\u00ed zn\u011bly vyz\u00fdvav\u011b p\u00edsn\u011b Vive Henri IV<\/em> a God save the king<\/em>, na n\u011b\u017e mal\u00e1, ale odhodlan\u00e1 republik\u00e1nsk\u00e1 pos\u00e1dka, j\u00ed\u017e velel gener\u00e1l Cambray, odpov\u00eddala bou\u0159livou Marseillaisou<\/em>. Po tomto datu se ji\u017e neda\u0159ilo se Charettem nav\u00e1zat \u017e\u00e1dn\u00e9 spojen\u00ed. Hrab\u011b z Artois se proto s jednotkami vylodil druh\u00e9ho \u0159\u00edjna pobl\u00ed\u017e pob\u0159e\u017e\u00ed na ostrov\u011b Yeu, aby vy\u010dkal zvratu situace. V\u0161ichni, v\u010detn\u011b v\u011brn\u00e9ho Las Cases, zde trp\u011bli nedostatkem potravin, bou\u0159emi a de\u0161ti a pod tlakem britsk\u00e9 vl\u00e1dy nezbylo ne\u017e nakonec \u0161est\u00e9ho listopadu zvednout kotvy a vr\u00e1tit se do Anglie.<\/p>\n Zklaman\u00fd Las Cases si v Lond\u00fdn\u011b najal mal\u00fd byt pobl\u00ed\u017e Britsk\u00e9ho muzea a vrhnul se do sepisov\u00e1n\u00ed historick\u00e9ho a zem\u011bpisn\u00e9ho atlasu, na \u017eivobyt\u00ed si p\u0159ivyd\u011bl\u00e1val lekcemi z astronomie pro man\u017eelku baroneta Thomase Claveringa. Odvaha mu nechyb\u011bla. V srpnu 1799 ho z Jersey roajalisti\u010dt\u00ed agenti p\u0159evezli do Bretan\u011b, kde se tajn\u011b o\u017eenil s Henriette de Kergaroiu de Co\u00ebtilliou – svou t\u011bhotnou man\u017eelku ov\u0161em zanechal v Bretani a vr\u00e1til se do Lond\u00fdna. T\u0159i roky ho nevid\u011bla a jejich man\u017eelstv\u00ed, stejn\u011b jako narozen\u00fd syn Emmanuel, bylo legitimov\u00e1no a\u017e v \u0159\u00edjnu roku 1808. Las Cases mezit\u00edm dokon\u010dil a roku 1802 vydal sv\u016fj Historick\u00fd, genealogick\u00fd, chronologick\u00fd a zem\u011bpisn\u00fd atlas (Atlas historique, g\u00e9n\u00e9alogique, chronologique et g\u00e9ographique<\/em>), kter\u00fdmi si z\u00edskal zna\u010dnou proslulost. Amnestie z roku 1802 mu otev\u0159ela cestu do vlasti, kde byl i p\u0159es svou roajalistickou minulost v\u00edtan\u00fdm hostem v salonech Josef\u00edny, admir\u00e1la Decrese, Clarka i vlivn\u00e9ho Cambac\u00e9rese. Byl okouzluj\u00edc\u00edm vyprav\u011b\u010dem a jeho Atlas vych\u00e1zel v ka\u017edoro\u010dn\u00edch nov\u00fdch vyd\u00e1n\u00edch. P\u0159\u00edzniv\u00e9 p\u0159ijet\u00ed ze strany nejbli\u017e\u0161\u00edch Napoleonov\u00fdch spolupracovn\u00edk\u016f vykonalo sv\u00e9, ale teprve bitva u Slavkova v n\u011bm probudila hlubok\u00fd obdiv a horouc\u00ed oddanost k c\u00edsa\u0159i<\/strong>. Napol\u00e9on ho pak zahrnul poctami. Las Cases byl 28. ledna 1809 jmenov\u00e1n baronem C\u00edsa\u0159stv\u00ed, a jen o m\u00e1lo pozd\u011bji, 16. prosince 1810, i hrab\u011btem C\u00edsa\u0159stv\u00ed. Tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159 anglick\u00e9mu ohro\u017een\u00ed se dokonce navr\u00e1til k vojensk\u00e9 slu\u017eb\u011b a od po\u010d\u00e1tku z\u00e1\u0159\u00ed 1809 slou\u017eil jako capitaine adjoint provisoire<\/em> ve \u0161t\u00e1bu gener\u00e1la d’Hartrel, n\u00e1\u010deln\u00edka Bernadottova hlavn\u00edho \u0161t\u00e1bu v Antverp\u00e1ch. To v\u0161ak nebylo jeho definitivn\u00ed posl\u00e1n\u00ed. Ji\u017e 21. prosince 1809 byl jmenov\u00e1n c\u00edsa\u0159ov\u00fdm komo\u0159\u00edm (Chambellan de S.M. l’Empereur et Roi<\/em>) a p\u0159i Napoleonov\u011b svatb\u011b s Mari\u00ed-Louisou roku 1810 nesl c\u00edsa\u0159\u016fv pl\u00e1\u0161\u0165 a korunu. Las Cases se \u00fa\u010dastnil i osudov\u00e9ho plesu, kter\u00fd uspo\u0159\u00e1dal 1. \u010dervence 1810 rakousk\u00fd vyslanec v Pa\u0159\u00ed\u017ei, Karel ze Schwarzenberka, v zahrad\u011b p\u0159ilehl\u00e9 k budov\u011b rakousk\u00e9ho vyslanectv\u00ed v ulici Montblanc, kde byl pro tento \u00fa\u010del postaven zvl\u00e1\u0161tn\u00ed s\u00e1l. Slavnosti se \u00fa\u010dastnil i Napol\u00e9on, jeho minist\u0159i, gener\u00e1lov\u00e9 a diplomati\u010dt\u00ed z\u00e1stupci, v\u010detn\u011b rakousk\u00e9ho st\u00e1tn\u00edho ministra Metternicha s chot\u00ed. Od ho\u0159\u00edc\u00ed sv\u00ed\u010dky v chodb\u011b, spojuj\u00edc\u00ed budovu vyslanectv\u00ed s tane\u010dn\u00edm s\u00e1lem se vz\u0148aly z\u00e1v\u011bsy a ohe\u0148 se bleskov\u011b roz\u0161\u00ed\u0159il d\u0159ev\u011bnou kostrou s\u00e1lu, je\u017e cel\u00e1 vzplanula. Na t\u011b\u017ek\u00e9 pop\u00e1leniny zem\u0159elo celkem devaten\u00e1ct osob, pod ho\u0159\u00edc\u00edm tr\u00e1mem nalezla smrt i Schwarzenbergova man\u017eelka Pavl\u00edna, rozen\u00e1 kn\u011b\u017ena z Arenbergu, kter\u00e1 v nastal\u00e9m zmatku hledala svou dceru Pavl\u00ednu, a \u0161kody na zni\u010den\u00fdch klenotech dosahovaly v\u00fd\u0161e n\u011bkolika milion\u016f frank\u016f. Las Cases se lehce zranil, kdy\u017e hledal a zachra\u0148oval svou \u017eenu.<\/p>\n Sedmadvac\u00e1t\u00e9ho \u010dervna 1810 se mu dostalo \u00fa\u0159adu ma\u00eetre des requetes<\/em> p\u0159i St\u00e1tn\u00ed rad\u011b a n\u00e1sledn\u011b byl vysl\u00e1n do Holandska (10.7.-13.11. 1810) a Il\u00fdrie (duben 1811-srpen 1812). Roku 1812 se zab\u00fdval n\u00e1vrhy reforem v oblasti v\u011bze\u0148sk\u00e9 slu\u017eby. Na podzim roku 1814 se dobrovoln\u011b p\u0159ihl\u00e1sil k obran\u011b Pa\u0159\u00ed\u017ee proti spojeneck\u00fdm vojsk\u016fm a slou\u017eil pod Monceyem jako velitel praporu 10. legie. Po c\u00edsa\u0159ov\u011b abdikaci odm\u00edtl slou\u017eit provizorn\u00ed vl\u00e1d\u011b a rad\u011bji ode\u0161el do lond\u00fdnsk\u00e9ho exilu. Den po Napoleonov\u011b n\u00e1vratu z Elby ho ji\u017e r\u00e1no o\u010dek\u00e1val v Tuileries, v sal\u00f3nu komo\u0159\u00edch. S\u00e1m popsal setk\u00e1n\u00ed vzru\u0161en\u00fdmi slovy: „Dve\u0159e se otev\u00edraj\u00ed, vid\u00edm p\u0159edm\u011bt na\u0161ich nad\u011bj\u00ed, te\u010dou mi slzy; v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee jsou v\u0161echna na\u0161e ne\u0161t\u011bst\u00ed smaz\u00e1na, \u017ee znovu p\u0159i\u0161la na\u0161e sl\u00e1va“! Ji\u017e 24. b\u0159ezna 1815 byl jmenov\u00e1n komo\u0159\u00edm prince Luciena Bonaparta a \u010dlenem St\u00e1tn\u00ed rady v sekci n\u00e1mo\u0159nictva. Je\u0161t\u011b po Waterloo se hl\u00e1sil ke sv\u00e9 slu\u017eb\u011b a prohla\u0161oval, \u017ee chce s c\u00edsa\u0159em sd\u00edlet t\u011b\u017ek\u00e9 zkou\u0161ky exilu. Napoleon se ho tehdy p\u0159ekvapen\u011b zeptal: „V\u00edte kam a\u017e V\u00e1s to m\u016f\u017ee dov\u00e9st?“. „V\u016fbec jsem o tom neuva\u017eoval“, odpov\u011bd\u011bl Las Cases. Domn\u00edval se, \u017ee bude c\u00edsa\u0159e n\u00e1sledovat do Spojen\u00fdch st\u00e1t\u016f. Hore\u010dn\u011b nakoupil dostate\u010dn\u00e9 z\u00e1soby pap\u00edru, inkoustu a brk\u016f a odvolal sv\u00e9ho patn\u00e1ctilet\u00e9ho syna Emmanuela z gymn\u00e1zia, aby ho mohl vz\u00edt s sebou. Dev\u011btadvac\u00e1t\u00e9ho \u010dervna 1815 se dva vozy vydaly z Malmaisonu na cestu. V prvn\u00edm jel Bonaparte s gener\u00e1ly Beckerem, Bertrandem a Savarym p\u0159es Rambouillet, Tours a Niort do p\u0159\u00edstavu Rochefort. Stejn\u00fdm sm\u011brem, ale p\u0159es Orl\u00e9ans, Limoges a Jarnac m\u00ed\u0159il i druh\u00fd v\u016fz, v n\u011bm\u017e cestoval Las Cases se synem, gener\u00e1lov\u00e9 Montholon, Planat a R\u00e9signy, k nim\u017e se v Rambouilletu p\u0159idal Gourgaud.<\/p>\n P\u0159ed ostrovem Aix pov\u011b\u0159il Napoleon des\u00e1t\u00e9ho \u010dervence na palub\u011b fregaty Saale<\/em> Las Casese, kter\u00fd hovo\u0159il plynn\u011b anglicky, a Savaryho, aby vyjedn\u00e1vali s kapit\u00e1nem Bellerophonu<\/em> Maitlandem. Kdy\u017e se Las Cases objevil v uniform\u011b p\u0159ed c\u00edsa\u0159em, zeptal se ho Napol\u00e9on pro\u010d si nep\u0159ipne n\u011bjak\u00e9 vyznamen\u00e1n\u00ed! „Ale Sire, v\u016fbec \u017e\u00e1dn\u00e9 nem\u00e1m“, odpov\u011bd\u011bl Las Cases. „Nem\u00e1te p\u0159inejmen\u0161\u00edm \u010cestnou legii?“, vyhrkl Bonaparte. „Ne Sire“. „Jak je to mo\u017en\u00e9? Jd\u011bte a po\u017e\u00e1dejte Marchanda o jednu z t\u011bch m\u00fdch!“. D\u016fstojn\u00edkem \u010cestn\u00e9 legie pak mnohem pozd\u011bji jmenoval Las Casese Ludv\u00edk Filip Orl\u00e9ansk\u00fd 19. \u0159\u00edjna 1831.<\/p>\n \u010ctrn\u00e1ct\u00e9ho \u010dervence 1815 byl Las Cases vysl\u00e1n na palubu Bellerophonu<\/em> znovu s gener\u00e1lem Lallemandem a o den pozd\u011bji na ni vstoupil i Napol\u00e9on v zelen\u00e9 uniform\u011b plukovn\u00edka gardov\u00fdch j\u00edzdn\u00edch myslivc\u016f s prohl\u00e1\u0161en\u00edm: „P\u0159ich\u00e1z\u00edm se uch\u00fdlit pod ochranu z\u00e1kon\u016f Anglie“. Bellerophon<\/em> zam\u00ed\u0159il k Torbay a \u0161estadvac\u00e1t\u00e9ho \u010dervence zakotvil v Plymouthu. \u010ctvrt\u00e9ho srpna vyplul k setk\u00e1n\u00ed s Northumberlandem a sedm\u00e9ho srpna Napol\u00e9on se sv\u00fdm doprovodem p\u0159estoupil na jeho palubu. Ji\u017e na t\u00e9to lodi, je\u017e zam\u00ed\u0159ila k ostrovu Svat\u00e9 Heleny, za\u010dal Las Cases zapisovat c\u00edsa\u0159ovy my\u0161lenky, je\u017e ka\u017ed\u00e9ho ve\u010dera uspo\u0159\u00e1d\u00e1val jeho syn Emmanuel. Aby se Napol\u00e9on nenudil, daroval mu i sv\u016fj Atlas, kter\u00fd Bonaparte velmi ocenil. Dev\u00e1t\u00e9ho srpna c\u00edsa\u0159 poprv\u00e9 p\u0159istoupil na ideu diktov\u00e1n\u00ed sv\u00fdch vzpom\u00ednek, z n\u00ed\u017e se zrodil M\u00e9morial de Sainte-H\u00e9lene<\/em>. Krom toho se s pomoc\u00ed Las Casese za\u010dal u\u010dit anglicky, ov\u0161em s hroznou v\u00fdslovnost\u00ed. Napol\u00e9on si taktn\u00edho a z\u00e1bavn\u00e9ho spole\u010dn\u00edka brzy obl\u00edbil, jednou mu daroval kr\u00e1sn\u00fd cestovn\u00ed neces\u00e9r se slovy: „Je to u\u017e hodn\u011b dlouho, co ho m\u00e1m, poslou\u017eil mi r\u00e1no p\u0159ed bitvou u Slavkova. Bude n\u00e1le\u017eet mal\u00e9mu Emmanuelovi. Bude ho ukazovat a \u0159\u00edkat: „C\u00edsa\u0159 Napol\u00e9on ho daroval m\u00e9mu otci na Svat\u00e9 Helen\u011b“. Ostatn\u00ed \u010dlenov\u00e9 doprovodu za\u010dali na Las Casese \u017e\u00e1rlit a \u0159\u00edkali mu za z\u00e1dy jezuita<\/em> (Le J\u00e9suite<\/em>) nebo ext\u00e1ze<\/em> (L’Extase<\/em>). Dikt\u00e1ty pokra\u010dovaly a\u017e do listopadu 1816, kdy se Las Cases dopustil osudov\u00e9 chyby. Sv\u011b\u0159il toti\u017e sluhovi Jamesi Scottovi tajn\u00fd dopis pro lady Claveringovou, v n\u011bm\u017e pran\u00fd\u0159oval hanebn\u00e9 podm\u00ednky \u017eal\u00e1\u0159ov\u00e1n\u00ed c\u00edsa\u0159e. Scott ov\u0161em ihned informoval Hudsona Lawa, kter\u00fd dal jednadvac\u00e1t\u00e9ho listopadu zatknout Las Casese i se synem a zkonfiskoval 925 stran rukopisu vzpom\u00ednek.<\/p>\n Napol\u00e9on mu nechal tajn\u011b doru\u010dit dopis, napsan\u00fd v Longwoodu 11. prosince 1816: „Va\u0161e chov\u00e1n\u00ed na Svat\u00e9 Helen\u011b bylo, stejn\u011b jako V\u00e1\u0161 \u017eivot, \u010destn\u00e9 a bez v\u00fdtky, r\u00e1d V\u00e1m to \u0159\u00edk\u00e1m… Va\u0161e spole\u010dnost mi byla nezbytnou, Vy jedin\u00fd \u010dtete a hovo\u0159\u00edte anglicky a rozum\u00edte angli\u010dtin\u011b. Kolik noc\u00ed jste str\u00e1vil v m\u00e9 bl\u00edzkosti za m\u00fdch nemoc\u00ed! P\u0159esto V\u00e1s zavazuji a je-li to nutn\u00e9, na\u0159izuji V\u00e1m, abyste po\u017e\u00e1dal velitele tohoto ostrova, aby V\u00e1s odeslal na kontinent… A\u017e p\u0159ijedete do Evropy, a\u0165 ji\u017e pojedete do Anglie nebo se vr\u00e1t\u00edte do vlasti, zapome\u0148te na zla, kter\u00e1 V\u00e1m dali vytrp\u011bt; bu\u010fte hrd\u00fd na v\u011brnost, kterou jste mi prok\u00e1zal a na v\u0161echnu n\u00e1klonnost, kterou k V\u00e1m chov\u00e1m“.<\/p>\n Las Cases se sv\u00fdm synem opustili ostrov 30. prosince 1816 na palub\u011b lodi Griffon<\/em>, kter\u00e1 m\u00ed\u0159ila do kapsk\u00e9ho m\u011bsta, kde pro\u0161li karant\u00e9nou, ne\u017e se mohli vr\u00e1tit do Evropy. V listopadu 1817 dorazili do Anglie, odkud byli odvezeni do Ostende. Francie, Nizozem\u00ed i Rakousko je odm\u00edtly p\u0159ijmout. Las Cases se tedy usadil s rodinou v prosinci 1817 ve Frankfurtu nad Mohanem a od po\u010d\u00e1tku roku 1818 v B\u00e1densku a opakovan\u011b psal \u010dlen\u016fm bonapartovsk\u00e9 rodiny prosby o \u010d\u00e1stky, kter\u00e9 cht\u011bl odeslat Napol\u00e9onovi a pokr\u00fdt jimi i n\u00e1klady na sv\u00e9 rukopisy. V Antverp\u00e1ch byl 10. \u010dervence 1821 informov\u00e1n o Napol\u00e9onov\u011b smrti, k n\u00ed\u017e do\u0161lo na Svat\u00e9 Helen\u011b 5. kv\u011btna 1821. N\u00e1sledn\u011b se dozv\u011bd\u011bl, \u017ee jeho jm\u00e9no bylo \u010dty\u0159ikr\u00e1t zm\u00edn\u011bno v Napol\u00e9onov\u011b posledn\u00ed v\u016fli a v jej\u00edch dov\u011btc\u00edch. Okam\u017eit\u011b po\u017e\u00e1dal o autorizaci k n\u00e1vratu do Francie, kter\u00fd mu byl povolen na konci \u010dervence 1821. Patn\u00e1ct\u00e9ho srpna dorazil do Pa\u0159\u00ed\u017ee a zakoupil mal\u00fd domek se zahradou v Passy, v Rue de la Pompe 7.<\/p>\n Roku 1822 mu byly vr\u00e1ceny jeho rukopisy a osm svazk\u016f jeho M\u00e9morial de Sainte-H\u00e9lene ou journal ou se trouve consign\u00e9 jour par jour tout ce qu’il a dit et fait Napol\u00e9on durant dixhuit mois, du 20 juin 1815 au 25 novembre 1816<\/em> bylo postupn\u011b vyd\u00e1v\u00e1no od roku 1823. \u00dasp\u011bch d\u00edla byl ohromn\u00fd a p\u0159isp\u011bl ke zformov\u00e1n\u00ed napoleonsk\u00e9 legendy i k budouc\u00edmu n\u00e1stupu druh\u00e9ho C\u00edsa\u0159stv\u00ed. Nov\u00e1 vyd\u00e1n\u00ed n\u00e1sledovala jedno za druh\u00fdm: 1824, 1830, 1835, 1840, 1841-42. Las Casesovi p\u0159ineslo d\u00edlo velk\u00e9 jm\u011bn\u00ed ve v\u00fd\u0161i v\u00edce ne\u017e t\u0159\u00ed milion\u016f frank\u016f, bylo to vlastn\u011b nejv\u00fdnosn\u011bj\u0161\u00ed d\u00edlo devaten\u00e1ct\u00e9ho stolet\u00ed.<\/p>\n Las Cases byl roku 1831 zvolen poslancem za Saint-Denis a v poslaneck\u00e9 komo\u0159e zasedal na krajn\u00ed levici, znovu pak byl zvolen roku 1839. Proto\u017ee oslepl, nemohl doprov\u00e1zet prince de Joinville na Svatou Helenu a musel ho nahradit jeho syn Emmanuel. Roku 1840 tak do\u0161lo k n\u00e1vratu Napol\u00e9onov\u00fdch ostatk\u016f (Retour des Cendres<\/em>) do Pa\u0159\u00ed\u017ee – Las Cases byl 15. prosince v Invalidovn\u011b. Zem\u0159el v Passy 14. kv\u011btna 1842 ve v\u011bku \u0161estasedmdes\u00e1ti let a je poh\u0159ben na tamn\u00edm h\u0159bitov\u011b, po boku sv\u00e9 \u017eeny, kter\u00e1 zem\u0159ela roku 1832. Od roku 1830 nese jeho jm\u00e9no i jedna pa\u0159\u00ed\u017esk\u00e1 ulice. S Henriette de Kergaroiu de Co\u00ebtilliou (1770-1832) m\u011bl celkem \u010dty\u0159i d\u011bti: Emmanuela Pons Dieudonn\u00e9 (narozen 8.6. 1800 v Saint-M\u00e9en\/ Finistere – zem\u0159el v Passy 8.7. 1854); kdy\u017e se Hudson Lowe vr\u00e1til v \u010dervenci 1821 do Lond\u00fdna, Emmanuel ho napadnul, se\u0161lehal jezdeck\u00fdm bi\u010d\u00edkem a dok\u00e1zal uniknout policii. Roku 1830 byl zvolen poslancem za d\u00e9partement Finistere a p\u016fsobil v poslaneck\u00e9 komo\u0159e a\u017e do roku 1848. Byl svobodn\u00fdm zedn\u00e1\u0159em (Grand ma\u00eetre adjoint du Grand Orient, 1842-1846), za druh\u00e9ho C\u00edsa\u0159stv\u00ed sen\u00e1torem a 31.12. 1852 byl jmenov\u00e1n komand\u00e9rem \u010cestn\u00e9 legie. Jeho man\u017eelkou byla \u00c9lise Poudret de Sevret (1819-1882). Druh\u00fdm Las Casesov\u00fdm d\u00edt\u011btem byla dcera Emma (1809-1814). T\u0159et\u00edm byl syn Charles Joseph Auguste Pons Barth\u00e9lemy (narozen v Pa\u0159\u00ed\u017ei 1.8. 1811 – zem\u0159el v Passy 29.11. 1877), jako n\u00e1mo\u0159n\u00ed poru\u010d\u00edk byl pobo\u010dn\u00edkem admir\u00e1l\u016f Duperr\u00e9ho a Roussina. Roku 1844 se o\u017eenil s Rosalie Isaure Bigot de La Presle (1815-1903), se kterou m\u011bl sedm d\u011bt\u00ed, a n\u00e1sledn\u011b se stal komo\u0159\u00edm Napol\u00e9ona III. Posledn\u00edm d\u00edt\u011btem Las Casese byla dcera Ofr\u00e9sie Marie Louise Napol\u00e9one (narozena v Pa\u0159\u00ed\u017ei 21.9. 1813 – zem\u0159ela v Pa\u0159\u00ed\u017ei 7.5. 1865), pod\u00edlela se na vyd\u00e1n\u00edch M\u00e9morialu a roku 1853 se vdala za Gustave-Adolpha, hrab\u011bte de Chanailles.<\/p>\n Lit.: Marc All\u00e9gret, Las Cases, marie Joseph Emmanuel Aguste Dieudonn\u00e9<\/em>, v: Revue du Souvenir Napol\u00e9onien<\/em>, ro\u010d. 65, \u010d. 442, srpen-z\u00e1\u0159\u00ed 2002, s. 57-58.<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":" Slavkovsk\u00e1 bitva n\u00e1m dala autora Memori\u00e1lu ze Svat\u00e9 Heleny. Marie-Joseph-Emmanuel-Auguste-Dieudonn\u00e9, hrab\u011b de Las Cases se narodil 21. \u010dervna 1766 v obci Blan v Tarnu. Bitva u Slavkova v n\u011bm probudila hlubok\u00fd obdiv a horouc\u00ed oddanost k c\u00edsa\u0159i<\/p>\n","protected":false},"author":2,"featured_media":14509,"comment_status":"open","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[129,14],"tags":[5874,5875,6058,5867,5899],"class_list":["post-510","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-nezobrazovat-na-homepage","category-francouzska-armada","tag-austerlitz","tag-bitva-u-slavkova","tag-las-cases","tag-napoleon","tag-napoleonske-valky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/510","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/2"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=510"}],"version-history":[{"count":3,"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/510\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":14510,"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/510\/revisions\/14510"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/media\/14509"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=510"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=510"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=510"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}