Historik doby Konzul\u00e1tu a prvn\u00edho C\u00edsa\u0159stv\u00ed, prof. Thierry Lentz, vydal roku 2002 dv\u011b z\u00e1sadn\u00ed d\u00edla: Slovn\u00edk Napol\u00e9onov\u00fdch ministr\u016f a Velk\u00fd konzul\u00e1t 1799-1804. V obou t\u011bchto d\u00edlech hraje kl\u00ed\u010dovou roli Charles-Maurice de Talleyrand-P\u00e9rigord (1754-1838). Byl po pln\u00fdch sedm let a osm m\u011bs\u00edc\u016f ministrem zahrani\u010d\u00ed, co\u017e ho stav\u00ed na osm\u00e9 m\u00edsto dobov\u00e9 „ministersk\u00e9 dlouhov\u011bkosti“ – prvn\u00edmi byli ministr financ\u00ed Martin-Michel-Charles Gaudin (1756-1841) a st\u00e1tn\u00ed sekret\u00e1\u0159 a ministr zahrani\u010d\u00ed Hugues-Bernard Maret (1763-1839). Pov\u0161imli jsme si, \u017ee Thierry Lentz p\u0159ikro\u010dil ve sv\u00e9 pr\u00e1ci o d\u011bjin\u00e1ch Konzul\u00e1tu ke skute\u010dn\u00e9 rehabilitaci Talleyrandovy role a polo\u017eili jsme mu n\u011bkolik ot\u00e1zek:<\/p>\n
Pro\u010d poskytujete ve sv\u00e9 knize o Konzul\u00e1tu Talleyrandovi tak \u0161irok\u00fd prostor? <\/strong><\/p>\n Proto\u017ee si ho zaslou\u017eil. Nezapom\u00ednejme, \u017ee Talleyrand od roku 1797 na gener\u00e1la Bonaparta vsadil. Psal si s n\u00edm b\u011bhem italsk\u00e9ho ta\u017een\u00ed a p\u0159ijal ho po n\u00e1vratu z kongresu v Rastadtu. Nepochybn\u011b si od t\u00e9 chv\u00edle \u0159ekl, \u017ee tenhle mlad\u00fd \u010dlov\u011bk m\u00e1 budoucnost. V\u016fbec u\u017e nezapom\u00ednejme, \u017ee Talleyrand byl prvn\u00edm, kdo navrhnul v\u00fdpravu do Egypta a v tomto sm\u011bru se setkal s Bonapartov\u00fdm v\u00fdchodn\u00edm „poku\u0161en\u00edm“. Jakmile byly tyto vztahy sp\u0159edeny, i p\u0159esto, \u017ee se uvolnily vzhledem ke vzd\u00e1lenosti, kdy\u017e Bonaparte v\u00e1l\u010dil v zemi faraon\u016f, a i p\u0159esto, \u017ee Talleyrand nedodr\u017eel sv\u016fj slib, \u017ee se odebere do Konstantinopole, aby tam vysv\u011btlil, \u017ee Francie nevede v\u00e1lku s osmanskou Portou, ale jen s mameluky, se p\u0159irozen\u011b obnovily, kdy\u017e se Napol\u00e9on vr\u00e1til z Egypta.<\/p>\n Byl Talleyrand jedn\u00edm z Bonapartov\u00fdch „komplic\u016f“ p\u0159i brumairov\u00e9m p\u0159evratu? <\/strong><\/p>\n To lze st\u011b\u017e\u00ed pop\u00edrat. Talleyrand byl jedn\u00edm z tajn\u00fdch vyjedn\u00e1va\u010d\u016f vz\u00e1jemn\u00e9ho p\u0159ibl\u00ed\u017een\u00ed Bonaparta a Emmanuela-Josepha Sieyese (1748-1836). Podporoval st\u00e1tn\u00ed p\u0159evrat ze v\u0161ech sv\u00fdch sil a d\u00edky sv\u00fdm s\u00edt\u00edm vztah\u016f a sv\u00e9 politick\u00e9 inteligenci byl jedn\u00edm z jeho velk\u00fdch akt\u00e9r\u016f. Bonaparte si velmi rychle uv\u011bdomil, \u017ee je takov\u00e1 osobnost pro n\u011bj nezbytn\u00e1. Bylo t\u0159eba uzav\u0159\u00edt m\u00edr. Talleyrand byl velk\u00fd rozumn\u00fd diplomat, na hony vzd\u00e1len\u00fd doktrin\u00e1\u0159\u016fm bezuzdn\u00e9 revoluce. T\u00e9m\u011b\u0159 p\u0159irozen\u011b znovu p\u0159evzal sv\u016fj portfej ministra zahrani\u010d\u00ed.<\/p>\n Co p\u0159inesl zahrani\u010dn\u00ed politice Francie? <\/strong><\/p>\n Svou zku\u0161enost a svou vizi Evropy. Z jeho hlediska bylo t\u0159eba se vr\u00e1tit ke klasi\u010dt\u011bj\u0161\u00ed diplomacii, odpoutan\u00e9 od filozofick\u00fdch aspekt\u016f. Bylo t\u0159eba znovu jednat na \u00farovni velmoc\u00ed a u\u017e se nepokou\u0161et vnutit Evrop\u011b revolu\u010dn\u00ed ideje. Velmi rychle p\u0159esv\u011bd\u010dil Bonaparta o spr\u00e1vnosti sv\u00fdch n\u00e1hled\u016f. Vd\u011b\u010d\u00edme mu za velk\u00e9 m\u00edrov\u00e9 smlouvy, za to, \u017ee Francie ovl\u00e1dla s reorganizac\u00ed N\u011bmecka a It\u00e1lie z\u00e1padn\u00ed Evropu, za neutralitu Pruska a za spojenectv\u00ed se \u0160pan\u011blskem. Kr\u00e1tce \u0159e\u010deno je to d\u00edlo, je\u017e oprav\u0148uje aby se toto obdob\u00ed naz\u00fdvalo „Velk\u00fd“ konzul\u00e1t.<\/p>\n Dopustil se chyb? <\/strong><\/p>\n Jist\u011b ano, ale o mnoho m\u00e9n\u011b d\u016fle\u017eit\u00fdch, ne\u017e \u00fasp\u011bchy re\u017eimu. V prvn\u00ed \u0159ad\u011b bych mezi t\u011bmito omyly zm\u00ednil koloni\u00e1ln\u00ed politiku kter\u00e1 se financovala s p\u0159\u00edli\u0161 halasn\u00fdm nezdarem. Talleyrand byl mezi t\u011bmi, kdo Bonaparta tla\u010dili k tomu, aby v z\u00e1mo\u0159sk\u00fdch \u00fazem\u00edch obnovil politiku Star\u00e9ho re\u017eimu. Prvn\u00ed konzul se v t\u00e9to ot\u00e1zce v\u016fbec nevyznal. Lid\u00e9 jako Talleyrand nebo Fran\u00e7ois de Barb\u00e9-Marbois (1745-1837) prosadili v jeho nejbli\u017e\u0161\u00edm okruhu „koloni\u00e1ln\u00ed lobby“. V jin\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b jeho postoje neslavily \u00fasp\u011bch v jedn\u00e1n\u00edch o konkord\u00e1t. Byl vyjedn\u00e1va\u010di postaven stranou, proto\u017ee se do toho p\u0159\u00edli\u0161 osobn\u011b pletl a pape\u017esk\u00e1 kurie mu vyt\u00fdkala Civiln\u00ed konstituci kl\u00e9ru.<\/p>\n Nebyl jen diplomatem? <\/strong><\/p>\n To, co bud\u00ed pozornost, je skute\u010dn\u00e1 spolupr\u00e1ce na v\u0161ech t\u00e9matech, kter\u00e1 Talleyrand u Bonaparta rozv\u00edjel. Rad\u00ed mu, \u010dasto velmi dob\u0159e. Pom\u00e1h\u00e1 mu p\u0159i neutralizaci parlamentn\u00edch pozic v Tribun\u00e1tu. Tla\u010d\u00ed ho k vyhl\u00e1\u0161en\u00ed c\u00edsa\u0159stv\u00ed. A samoz\u0159ejm\u011b hraje nezanedbatelnou roli ve chv\u00edli af\u00e9ry Louise-Antoina-Henriho de Bourbon, v\u00e9vody z Enghien (1772-1804).<\/p>\n Jak\u00fd je v\u00e1\u0161 n\u00e1zor na Talleyrandovu roli v p\u0159\u00edpadu v\u00e9vody z Enghien? <\/strong><\/p>\n Mysl\u00edm, \u017ee jestli\u017ee se postav\u00edme do dobov\u00e9ho prost\u0159ed\u00ed a vezmeme-li p\u0159itom v \u00favahu Bonapartovy c\u00edle, p\u0159\u00edpad v\u00e9vody z Enghien nen\u00ed „zlo\u010dinem“ ve vlastn\u00edm slova smyslu. Je to politick\u00fd akt. M\u00e1 v\u00fdznam nen\u00e1vratn\u00e9ho odvratu od kontrarevoluce. Budeme-li cyni\u010dt\u00ed, mus\u00edme \u0159\u00edci, \u017ee Bonaparte t\u00edm „musel“ proj\u00edt, aby zam\u00ed\u0159il k c\u00edsa\u0159stv\u00ed. Talleyrand to nepochybn\u011b pochopil, i kdy\u017e pozd\u011bji svou \u00fa\u010dast pop\u0159el. Dod\u00e1v\u00e1m, \u017ee p\u0159\u00edpad Enghien zakr\u00fdv\u00e1 jin\u00fd p\u0159\u00edpad, stejn\u011b d\u016fle\u017eit\u00fd a soub\u011b\u017en\u00fd: odsouzen\u00ed a odstaven\u00ed divizn\u00edho gener\u00e1la Jeana-Victora Moreaua (1763-1813).<\/p>\n A nakonec, hodnot\u00edte Talleyrandovu \u010dinnost za Konzul\u00e1tu v jej\u00edm celku sp\u00ed\u0161e pozitivn\u011b? <\/strong><\/p>\n O tom nem\u016f\u017ee b\u00fdt pochyb. Talleyrand pat\u0159\u00ed k tomu, co naz\u00fdv\u00e1m „konzulsk\u00fdm t\u00fdmem“, k t\u00e9hle mal\u00e9 skupin\u011b lid\u00ed, kte\u0159\u00ed mu slou\u017eili, kte\u0159\u00ed mu pom\u00e1hali, radili mu a umo\u017enili mu uskute\u010dnit jeho osud. Na konci m\u00e9 knihy, to znamen\u00e1 ve chv\u00edli vyhl\u00e1\u0161en\u00ed c\u00edsa\u0159stv\u00ed, je Talleyrand z\u00e1kladn\u00ed politickou osobnost\u00ed re\u017eimu, kter\u00fd je st\u00e1le je\u0161t\u011b jen p\u0159ednapol\u00e9onsk\u00fd.<\/p>\n Thierry Lentz<\/em> se narodil roku 1959 v Met\u00e1ch (Metz, Moselle<\/em>), vydal n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed d\u00edla: Moselsko a Napol\u00e9on (La Moselle et Napol\u00e9on<\/em>, nakl. Serpenoise, 1986); Roederer (nakl. Serpenoise, 1990); Savary, fanatick\u00fd p\u0159\u00edvr\u017eenec Napol\u00e9ona (Savary, le s\u00e9ide de Napol\u00e9on<\/em>, nakl. Serpenoise, 1993, d\u00edlo bylo ocen\u011bno Perretovou cenou francouzsk\u00e9ho Institutu); Napol\u00e9on III (Presses universitaires de France<\/em>, \u0159ada „Que sais-je ?<\/em>„, 1993);\u00a0 Osmn\u00e1ct\u00fd brumaire. St\u00e1tn\u00ed p\u0159evrat Napol\u00e9ona Bonaparta (Le 18-Brumaire. Les coups d’Etat de Napol\u00e9on Bonaparte<\/em>, nakl. Picollec, 1997), d\u00edlo bylo ocen\u011bno Velkou cenou Fondation Napol\u00e9on); Abeced\u00e1\u0159 Napol\u00e9ona a C\u00edsa\u0159stv\u00ed (ABCdaire de Napol\u00e9on et de l’Empire<\/em>, nakl. Flammarion, 1998, ve spolupr\u00e1ci s dal\u0161\u00edmi autory); Napol\u00e9on, „m\u00e1 cti\u017e\u00e1dost byla velik\u00e1“ (Napol\u00e9on.“Mon ambition \u00e9tait grande“<\/em>, nakl. Gallimard, 1999, p\u0159elo\u017eeno do ital\u0161tiny a dokonce i do japon\u0161tiny). Spolupracoval na Slovn\u00edku druh\u00e9ho C\u00edsa\u0159stv\u00ed (Dictionnaire du Second Empire<\/em>) a na Napol\u00e9onsk\u00e9m slovn\u00edku (Dictionnaire Napol\u00e9on<\/em>). Nejnov\u011bji vydal Slovn\u00edk Napol\u00e9onov\u00fdch ministr\u016f (Dictionnaire des Ministres de Napol\u00e9on<\/em>, s p\u0159edmluvou Jeana Tularda, nakl. Christian-Jas, 1999), Velk\u00fd konzul\u00e1t 1799-1804 (Le Grand Consulat (1799-1804)<\/em>, nakl. Fayard, 1999) a prvn\u00ed d\u00edl Velk\u00fdch d\u011bjin Prvn\u00edho c\u00edsa\u0159stv\u00ed, Napol\u00e9on a dobyt\u00ed Evropy 1804-1810 (Napol\u00e9on et la conquete de l\u00b4Europe, = Nouvelle histoire du Premier Empire<\/em>, t. I.)nakl. Fayard, 2002).<\/p>\n