{"id":525,"date":"2004-04-01T00:00:00","date_gmt":"2004-04-01T00:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/tajemstvi-kokardy\/"},"modified":"2024-11-27T15:33:57","modified_gmt":"2024-11-27T13:33:57","slug":"tajemstvi-kokardy","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/tajemstvi-kokardy\/","title":{"rendered":"Tajemstv\u00ed kokardy"},"content":{"rendered":"

Kdy se p\u0159esn\u011b zrodila roku 1789 trojbarevn\u00e1 kokarda? Je mo\u017en\u00e9, \u017ee by se kr\u00e1lovy osobn\u00ed barvy se staly n\u00e1rodn\u00edmi barvami a dokonce symbolem Revoluce, zat\u00edmco n\u00e1rodn\u00ed barva se stala barvou kr\u00e1lovy strany? Bernard Coppens n\u00e1m odhaluje „Tajemstv\u00ed kokardy“.<\/em><\/p>\n

Gazette de Leyde<\/em> p\u0159in\u00e1\u0161\u00ed poprv\u00e9 v \u010d\u00edsle z 24. \u010dervence 1789 informaci o revolu\u010dn\u00edch ud\u00e1lostech, ke kter\u00fdm do\u0161lo v Pa\u0159\u00ed\u017ei. Je mo\u017eno si tam p\u0159e\u010d\u00edst n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed pas\u00e1\u017e, vy\u0148atou z listu, psan\u00e9ho „v p\u00e1tek nave\u010der, 17. \u010dervence“: „Pan Bailly uk\u00e1zal Jeho Veli\u010denstvu kr\u00e1lovskou a m\u011b\u0161\u0165anskou kokardu, kter\u00e1 spojuje modrou, b\u00edlou a \u010dervenou barvu: kr\u00e1l svolil, aby byla p\u0159ipnuta na jeho klobouk a uk\u00e1zal ji lidu“.<\/p>\n

Toto sv\u011bdectv\u00ed zcela vyvrac\u00ed legendu, podle n\u00ed\u017e spo\u010d\u00edval p\u016fvod trikol\u00f3ry v gestu Ludv\u00edka XVI., kter\u00fd si pr\u00fd 17. \u010dervence p\u0159ipnul na svou b\u00edlou kokardu modrou a \u010dervenou kokardu, kterou 13. \u010dervence p\u0159ijala pa\u0159\u00ed\u017esk\u00e1 m\u011b\u0161\u0165ansk\u00e1 milice. Pokud jde o vysv\u011btlen\u00ed, je\u017e se pova\u017eovalo za v\u011bde\u010dt\u011bj\u0161\u00ed, podle n\u011bj\u017e byla trojbarevn\u00e1 kokarda vymy\u0161lena a\u017e na konci m\u011bs\u00edce \u010dervence Marie Josephem Paulem Yvesem Rochem Gilbertem Motierem, mark\u00fdzem de La Fayette (1757-1834), nen\u00ed o n\u011bm t\u0159eba v\u016fbec hovo\u0159it.<\/p>\n

\u0158ada dokument\u016f se zd\u00e1 dokazovat, \u017ee trojbarevn\u00e1 kokarda byla skute\u010dn\u011b no\u0161ena ji\u017e p\u0159ed 17. \u010dervencem. Den\u00edky dvou poslanc\u016f t\u0159et\u00edho stavu, Adriena Duquesnoy a J.-A. Creuz\u00e9-Latouche, dosv\u011bd\u010duj\u00ed jej\u00ed existenci ji\u017e od st\u0159edy 15. \u010dervence. Knihkupec Hardy si v \u00fater\u00fd 14. \u010dervence zapsal do sv\u00e9ho Den\u00edku<\/em>: „Za\u010d\u00ednaj\u00ed se m\u011bnit barvy kokardy, a to tak, \u017ee \u010derven\u00e1, modr\u00e1 a b\u00edl\u00e1 n\u00e1sleduje po zelen\u00e9“, co\u017e byla barva, kterou Pa\u0159\u00ed\u017ean\u00e9 p\u0159ijali 12. \u010dervence na znamen\u00ed povst\u00e1n\u00ed, podn\u00edcen\u00e9ho Camillem Desmoulinsem (1760-1794).<\/p>\n

V\u00fdbor voli\u010d\u016f (le comit\u00e9 des \u00e9lecteurs<\/em>) z\u0159\u00eddil v\u00fdnosem z 13. \u010dervence m\u011b\u0161\u0165anskou gardu neboli pa\u0159\u00ed\u017eskou milici, kter\u00e9 byla sou\u010dasn\u011b ur\u010dena dvoubarevn\u00e1 kokarda (modr\u00e1 a \u010derven\u00e1). V\u00fdnos byl velmi omezuj\u00edc\u00ed a v\u016fbec neoprav\u0148oval kohokoli, aby ji nosil: „Proto\u017ee je nezbytn\u00e9, aby ka\u017ed\u00fd \u010dlen, kter\u00fd n\u00e1le\u017e\u00ed k t\u00e9to pa\u0159\u00ed\u017esk\u00e9 milici, nosil rozli\u0161ovac\u00ed znamen\u00ed, byly v\u0161eobecn\u00fdm shrom\u00e1\u017ed\u011bn\u00edm p\u0159ijaty barvy m\u011bsta; v d\u016fsledku toho bude ka\u017ed\u00fd nosit modrou a \u010dervenou kokardu. Ka\u017ed\u00fd \u010dlov\u011bk, kter\u00fd bude p\u0159isti\u017een s touto kokardou, ani\u017e by byl zaregistrov\u00e1n v n\u011bkter\u00e9m z okrsk\u016f, bude vyd\u00e1n soudu st\u00e1l\u00e9ho v\u00fdboru (Comit\u00e9 permanent<\/em>)“.<\/p>\n

Toto na\u0159\u00edzen\u00ed se stalo nezbytn\u00fdm vzhledem k vlastn\u00edmu c\u00edli z\u0159\u00edzen\u00ed m\u011b\u0161\u0165ansk\u00e9 milice, odzbrojen\u00ed obyvatelstva. Jednotnou modrou a \u010dervenou kokardu vskutku obdr\u017eeli jen ob\u010dan\u00e9, kte\u0159\u00ed m\u011bli st\u00e1l\u00e9 bydli\u0161t\u011b a byli zn\u00e1m\u00ed.<\/p>\n

Je tedy vid\u011bt, \u017ee t\u0159in\u00e1ct\u00e9ho soub\u011b\u017en\u011b existovaly dv\u011b r\u016fzn\u00e9 kokardy: kokarda m\u011b\u0161\u0165ansk\u00e9 gardy, \u010derven\u00e1 a modr\u00e1, a zelen\u00e1 kokarda, kterou nosili v\u0161ichni ostatn\u00ed ob\u010dan\u00e9. Jeden sv\u011bdek, poslanec \u0161lechty z Marseille, napsal odpoledne 13. \u010dervence: „Odzbrojuj\u00ed dareb\u00e1ky, zat\u00fdkaj\u00ed ty, kdo maj\u00ed kraden\u00e9 v\u011bci, ale je t\u0159eba m\u00edt na klobouku zelenou kokardu, aby \u010dlov\u011bk nebyl napaden“. Brzy v\u0161ak byla, jak v\u00edme, zelen\u00e1 kokarda zak\u00e1z\u00e1na, jakmile si uv\u011bdomili, \u017ee zelen\u00e1 barva byla stejn\u011b tak i barvou livreje hrab\u011bte z Artois.<\/p>\n

Tehdy byla pa\u0159\u00ed\u017esk\u00fdm lidem vytvo\u0159ena trojbarevn\u00e1 kokarda, kter\u00e1 od t\u00e9 doby m\u011bla p\u0159evz\u00edt ochrannou funkci zelen\u00e9 kokardy, s v\u00fdjimkou voj\u00e1k\u016f, kte\u0159\u00ed si sv\u00e9 barvy uchovali a\u017e do konce m\u011bs\u00edce \u010dervence. Kdy se tak p\u0159esn\u011b stalo? Registr korespondence Jeana Sylvaina Baillyho (1736-1793) obsahuje z\u00e1sadn\u00ed dokument: kopii listu z 28. b\u0159ezna 1790, adresovan\u00e9ho pa\u0159\u00ed\u017esk\u00e9mu starostovi panem de Gouvion, kter\u00fd byl major g\u00e9n\u00e9ral<\/em> N\u00e1rodn\u00ed gardy. \u010cte se v n\u011bm: „T\u0159i barvy byly stanoveny na z\u00e1klad\u011b usnesen\u00ed shrom\u00e1\u017ed\u011bn\u00ed voli\u010d\u016f 14. a 15 \/\u010dervence\/“.<\/p>\n

M\u00e1me-li stanovit je\u0161t\u011b p\u0159esn\u011bji datum vzniku trojbarevn\u00e9 kokardy, je t\u0159eba obr\u00e1tit pozornost k k jedin\u00fdm dv\u011bma nalezen\u00fdm text\u016fm, kter\u00e9 rozli\u0161uj\u00ed t\u0159i vzory kokardy. Prvn\u00edm je list jist\u00e9ho obchodn\u00edka, jm\u00e9nem Failly, napsan\u00fd 23. \u010dervence 1789: „Bylo usneseno (v pond\u011bl\u00ed t\u0159in\u00e1ct\u00e9ho) aby v\u0161ichni ti, kdo jsou ozbrojeni a nekonaj\u00ed hl\u00eddky, byli odzbrojeni, a aby, jestli\u017ee neuvedou sv\u016fj m\u011bstsk\u00fd okrsek, byli provizorn\u011b zavedeni do v\u011bzen\u00ed. Zprvu byla d\u00e1na jako propustka (passeport<\/em>) zelen\u00e1 kokarda, ale nave\u010der, kdy\u017e uv\u00e1\u017eili, \u017ee je to barva livreje hrab\u011bte z Artois, p\u0159ijali \u010dervenou, modrou a b\u00edlou“.<\/p>\n

Druh\u00fdm textem je Quinzaine m\u00e9morable (Patn\u00e1ct pam\u011btihodn\u00fdch dn\u00ed), kronika jist\u00e9ho Pa\u0159\u00ed\u017eana z obdob\u00ed od 12. do 30. \u010dervence, kter\u00e1 byla publikov\u00e1na v prvn\u00edch dnech srpna. Autor zapisuje ke 14. \u010dervenci, p\u0159ed osmou hodinou rann\u00ed: „Velc\u00ed i mal\u00ed v\u0161eho stavu si p\u0159ipnuli na p\u0159\u00edkaz m\u011bsta modrou, \u010dervenou a b\u00edlou kokardu“.<\/p>\n

Z\u00e1v\u011brem, k n\u011bmu\u017e doch\u00e1z\u00edme na z\u00e1klad\u011b t\u011bchto dokument\u016f je, \u017ee se trojbarevn\u00e1 kokarda zrodila v noci z 13. na 14. \u010dervenec, v hodinu, j\u00ed\u017e je t\u011b\u017ek\u00e9 stanovit.. Jak\u00e9 tajemstv\u00ed mohlo po dv\u011b stalet\u00ed proti sob\u011b stav\u011bt dv\u011b svrchu zm\u00edn\u011bn\u00e9 t\u00e9ze, kter\u00e9 se zjevn\u011b vz\u00e1jemn\u011b pop\u00edraj\u00ed?<\/p>\n

Na prvn\u00edm m\u00edst\u011b je t\u0159eba vz\u00edt v \u00favahu zmatek, neodd\u011bliteln\u00fd od ka\u017ed\u00e9ho povst\u00e1n\u00ed:<\/p>\n

„Nepo\u0159\u00e1dek, rozruch, zmatek, nesn\u00e1ze“ jsou slova, kter\u00e1 se st\u00e1le opakuj\u00ed na str\u00e1nk\u00e1ch z\u00e1pis\u016f ze zased\u00e1n\u00ed a rozhodnut\u00ed V\u0161eobecn\u00e9ho shrom\u00e1\u017ed\u011bn\u00ed pa\u0159\u00ed\u017esk\u00fdch voli\u010d\u016f (l’Assembl\u00e9e g\u00e9n\u00e9rale des \u00e9lecteurs de Paris), kter\u00e1 prob\u00edhala v on\u011bch hork\u00fdch dnech. Po boku t\u0159ech hlavn\u00edch kokard nach\u00e1z\u00edme ve sv\u011bdectv\u00edch velk\u00fd po\u010det variant kombinac\u00ed barev: zeleno-b\u00edl\u00e9 kokardy, modro-b\u00edl\u00e9 kokardy, \u010derveno-b\u00edl\u00e9 kokardy a zeleno-\u010derven\u00e9 kokardy byly, jak se zd\u00e1, no\u0161eny v jist\u00fdch m\u011bstsk\u00fdch okrsc\u00edch.<\/p>\n

Ba co v\u00edc: text v\u00fdnosu, kter\u00fdm byla zavedena trojbarevn\u00e1 kokarda, nen\u00ed zn\u00e1m. Tento v\u00fdnos p\u0159esto existoval: zmi\u0148uje ho Gouvion, zmi\u0148uje ho Quinzaine m\u00e9morable, a jeden v\u00fdnos Shrom\u00e1\u017ed\u011bn\u00ed z\u00e1stupc\u016f Obce (l’Assembl\u00e9e des repr\u00e9sentants de la Commune<\/em>) ze 4. \u0159\u00edjna 1789 uv\u00e1d\u00ed, \u017ee „p\u0159edchoz\u00ed v\u00fdnosy, kter\u00e9 jsou podle pot\u0159eby potvrzeny, budou nad\u00e1le prov\u00e1d\u011bny“, a „prohla\u0161uje, \u017ee \u010derven\u00e1, modr\u00e1 a b\u00edl\u00e1 kokarda je jedinou, kterou maj\u00ed ob\u010dan\u00e9 nosit“.<\/p>\n

Jestli\u017ee tento v\u00fdnos, tak velik\u00e9 d\u016fle\u017eitosti, nebyl zve\u0159ejn\u011bn v \u017e\u00e1dn\u00fdch novin\u00e1ch, ani, co\u017e je je\u0161t\u011b v\u00edce znepokojuj\u00edc\u00ed skute\u010dnost, v z\u00e1pisech shrom\u00e1\u017ed\u011bn\u00ed voli\u010d\u016f, je to proto, \u017ee se zde dot\u00fdk\u00e1me oblasti posv\u00e1tn\u00e9ho.<\/p>\n

Kr\u00e1tce \u0159e\u010deno, trojbarevn\u00e1 kokarda se pro Francouze stala t\u00edm, co Brissotovy noviny naz\u00fdvaj\u00ed 24. \u0159\u00edjna „posv\u00e1tn\u00fdm znamen\u00edm na\u0161eho vykoupen\u00ed“ (le signe sacr\u00e9 de notre r\u00e9demption). A v\u00ed se, \u017ee ve chv\u00edl\u00edch velk\u00e9ho mystick\u00e9ho, n\u00e1bo\u017eensk\u00e9ho a vlasteneck\u00e9ho vytr\u017een\u00ed nen\u00ed moudr\u00e9 se dot\u00fdkat posv\u00e1tn\u00e9ho charakteru symbol\u016f, jak to konec konc\u016f zakusila kr\u00e1lova t\u011blesn\u00e1 garda (gardes du corps du roi<\/em>) v \u0159\u00edjnu 1789. P\u0159ipome\u0148me si, \u017ee to byla „ur\u00e1\u017eka n\u00e1rodn\u00ed kokardy“ („l’insulte faite a la cocarde nationale<\/em>„), je\u017e se stala z\u00e1minkou k ta\u017een\u00ed Pa\u0159\u00ed\u017ean\u016f na Versailles 5. \u0159\u00edjna, jeho\u017e v\u00fdsledkem byl n\u00e1vrat kr\u00e1le do Pa\u0159\u00ed\u017ee a definitivn\u00ed rozchod s monarchi\u00ed, zalo\u017eenou na bo\u017esk\u00e9m pr\u00e1vu.<\/p>\n

V\u00fdnos, kter\u00fd ukl\u00e1dal ob\u010dan\u016fm no\u0161en\u00ed trojbarevn\u00e9 kokardy, kter\u00fd poch\u00e1z\u00ed, jak jsme vid\u011bli, z noci z 13. na 14. \u010dervence 1789, byl nutn\u011b podeps\u00e1n p\u0159edsedou st\u00e1l\u00e9ho v\u00fdboru, star\u0161\u00edho kupeck\u00e9ho cechu (pr\u00e9v\u00f4t de marchands<\/em>) Jacquese de Flesselles (1721-1789), v n\u011bm\u017e v\u0161ichni Pa\u0159\u00ed\u017ean\u00e9 vid\u011bli nejodporn\u011bj\u0161\u00edho zr\u00e1dce, jakmile se roz\u0161\u00ed\u0159ila hned po dobyt\u00ed Bastily zv\u011bst, \u017ee v kaps\u00e1ch zavra\u017ed\u011bn\u00e9ho guvern\u00e9ra pevnosti, Bernarda Ren\u00e9 Jourdana, mark\u00fdze de Launay (1740-1789), byl nalezen list, psan\u00fd Flessellesovou rukou, v n\u011bm\u017e st\u00e1lo: „Bav\u00edm Pa\u0159\u00ed\u017eany kokardami a sliby, dr\u017ete se dob\u0159e a\u017e do ve\u010dera a dostanete posily“.<\/p>\n

A\u0165 ji\u017e tento list existoval \u010di nikoli, jeho roz\u0161i\u0159ovan\u00fd obsah a skute\u010dnost, \u017ee Flessellesovi p\u0159inesl okam\u017eitou smrt ukazuj\u00ed, \u017ee Flesselles hr\u00e1l rozhoduj\u00edc\u00ed roli p\u0159i v\u00fdb\u011bru nov\u00e9ho znamen\u00ed. Bylo mo\u017eno pod textem, kter\u00fd ustavoval kokardu, textem, kter\u00fd byl pln\u00fd emotivn\u00edho n\u00e1boje, jak\u00fd si dnes dovedeme jen slab\u011b p\u0159edstavit, jm\u00e9no, je\u017e budilo takovou hr\u016fzu?<\/p>\n

Na posledn\u00edm m\u00edst\u011b je t\u0159eba prozkoumat, z jak\u00e9ho d\u016fvodu byla b\u00edl\u00e1 barva m\u011bstem Pa\u0159\u00ed\u017e\u00ed p\u0159id\u00e1na k modr\u00e9 a \u010derven\u00e9? Nejb\u011b\u017en\u011bj\u0161\u00edm vysv\u011btlen\u00edm b\u00fdv\u00e1, \u017ee b\u00edl\u00e1 byla barvou kr\u00e1le. Toto tvrzen\u00ed, \u017eel, m\u00e1 tu chybu, \u017ee se op\u00edr\u00e1 o anachronismus.<\/p>\n

Vezm\u011bme do rukou klasick\u00e9 Pojedn\u00e1n\u00ed o n\u00e1rodn\u00edch znamen\u00edch (Trait\u00e9 des marques nationales<\/em>) Benetona de Morange, vydan\u00e9 roku 1739. \u010cteme v n\u011bm rozpravu o barv\u00e1ch, je\u017e tvo\u0159\u00ed kr\u00e1lovsk\u00fd livrej, je\u017e kon\u010d\u00ed takto: „Uk\u00e1zal jsem, \u017ee tyto t\u0159i barvy byly n\u00e1sledn\u011b barvami, kter\u00e9 vyzna\u010dovaly Francouze: to znamen\u00e1 modr\u00e1 za prvn\u00edch dvou pokolen\u00ed na\u0161ich kr\u00e1l\u016f; \u010derven\u00e1 za t\u0159et\u00edho pokolen\u00ed a\u017e do Karla VI., a b\u00edl\u00e1 od Karla VII. a\u017e do sou\u010dasnosti. Tak, aby byl pro na\u0161e kr\u00e1le vytvo\u0159en livrej, kter\u00fd by byl schopen pouk\u00e1zat na starobylost monarchie, bylo t\u0159eba jen spojit barvy, je\u017e ji v r\u016fzn\u00fdch dob\u00e1ch ozna\u010dovaly“.<\/p>\n

V dlouh\u00e9m v\u00fdkladu se v tomto d\u00edle dokazuje, \u017ee n\u00e1rodn\u00ed barvou Francouz\u016f je nyn\u00ed b\u00edl\u00e1, zat\u00edmco osobn\u00edmi barvami kr\u00e1le byla b\u00edl\u00e1, modr\u00e1 a \u010derven\u00e1.<\/p>\n

Kokarda, kterou dal Flesselles Pa\u0159\u00ed\u017ean\u016fm 14. \u010dervence, je tedy v kr\u00e1lovsk\u00fdch barv\u00e1ch (byla to ostatn\u011b kokarda, naz\u00fdvan\u00e1 v Gazette de Leyde<\/em> „kr\u00e1lovsk\u00e1 a m\u011b\u0161\u0165ansk\u00e1“).<\/p>\n

Je t\u0159eba se shodnout, \u017ee to byl vynikaj\u00edc\u00ed symbol, proto\u017ee t\u00edm, \u017ee spojil t\u0159i barvy, je\u017e postupn\u011b charakterizovaly francouzsk\u00fd n\u00e1rod, vyjad\u0159oval sou\u010dasn\u011b jednotu t\u0159\u00ed stav\u016f p\u0159\u00edtomnost\u00ed t\u0159ech barev, jednotu Pa\u0159\u00ed\u017ee a jednotu n\u00e1roda, a jednotu Francouz\u016f se sv\u00fdm panovn\u00edkem, co\u017e byla politick\u00e1 doktr\u00edna, kter\u00e1 byla tehdy nad\u0161en\u011b a t\u00e9m\u011b\u0159 bez rozd\u00edlu p\u0159ij\u00edm\u00e1na. Nebylo mo\u017eno nal\u00e9zt n\u011bco lep\u0161\u00edho!<\/p>\n

To je to, co vysv\u011btluje, \u017ee Ludv\u00edk XVI., kter\u00fd evidentn\u011b velmi dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee na n\u00ed jsou jeho barvy, p\u0159ijal tak milostiv\u011b novou kokardu. Zat\u00edmco Ludv\u00edk XVIII., kdy\u017e mu roku 1814 navrhovali, aby zachoval trojbarevn\u00fd prapor, odpov\u011bd\u011bl: „V\u016fbec nechci urazit Francii t\u00edm, \u017ee bych j\u00ed vnutil sv\u00e9 barvy. Zave\u010fme znovu b\u00edl\u00fd prapor, kter\u00fd je jej\u00ed“.<\/p>\n

Za Karla VII. byli Francouzi donuceni opustit \u010dervenou a p\u0159ijmout b\u00edlou barvu, zat\u00edmco Angli\u010dan\u00e9 opustili b\u00edlou a p\u0159ijali \u010dervenou barvu, aby manifestovali n\u00e1roky sv\u00e9ho kr\u00e1le na francouzskou korunu. Roku 1789 p\u0159ineslo odm\u00edtnut\u00ed t\u011bch, kdo lp\u011bli na Star\u00e9m re\u017eimu, nosit barvy, kter\u00e9 sice n\u00e1le\u017eely kr\u00e1li, ale byly p\u0159ijaty jejich protivn\u00edky, rychl\u00fd symbolick\u00fd obrat: kr\u00e1lovy osobn\u00ed barvy se staly n\u00e1rodn\u00edmi barvami a dokonce symbolem Revoluce, zat\u00edmco n\u00e1rodn\u00ed barva se stala barvou kr\u00e1lovy strany. Byl to jeden z nejp\u0159ekvapiv\u011bj\u0161\u00edch a nejm\u00e9n\u011b zn\u00e1m\u00fdch paradox\u016f t\u00e9to epochy ot\u0159es\u016f.<\/p>\n

Z p\u016fvodn\u00edho francouzsk\u00e9ho textu Le Myst\u00e8re de la Cocarde <\/em>Bernarda Coppense<\/a>, p\u0159elo\u017eil do \u010de\u0161tiny Franti\u0161ek J. Hole\u010dek, O.M.<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Kdy se p\u0159esn\u011b zrodila roku 1789 trojbarevn\u00e1 kokarda? Je mo\u017en\u00e9, \u017ee by se kr\u00e1lovy osobn\u00ed barvy se staly n\u00e1rodn\u00edmi barvami a dokonce symbolem Revoluce, zat\u00edmco n\u00e1rodn\u00ed barva se stala barvou kr\u00e1lovy strany? Bernard Coppens n\u00e1m odhaluje „Tajemstv\u00ed kokardy“. <\/p>\n","protected":false},"author":2,"featured_media":14506,"comment_status":"open","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[129,14],"tags":[5863,6057,6055],"class_list":["post-525","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-nezobrazovat-na-homepage","category-francouzska-armada","tag-francouzska-armada","tag-kokarda","tag-uniformy"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/525","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/2"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=525"}],"version-history":[{"count":4,"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/525\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":14507,"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/525\/revisions\/14507"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/media\/14506"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=525"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=525"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=525"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}