14. \u010dervna 1800<\/STRONG>: bitva u Marenga. 15. \u010dervna 1800<\/STRONG>: Italsk\u00e9 ta\u017een\u00ed: Napol\u00e9on Bonaparte p\u0159ij\u00edm\u00e1 v Torre rakousk\u00e9ho gener\u00e1la Skala, kter\u00fd p\u0159ich\u00e1z\u00ed \u017e\u00e1dat a zastaven\u00ed nep\u0159\u00e1telstv\u00ed. Dohoda byla podeps\u00e1na Berthierem kolem dvaadvac\u00e1t\u00e9 hodiny v Alessandrii. <\/P> 16. \u010dervna 1800<\/STRONG>: Italsk\u00e9 ta\u017een\u00ed: Napol\u00e9on Bonaparte p\u00ed\u0161e z Torre list rakousk\u00e9mu c\u00edsa\u0159i.<\/P> 17. \u010dervna 1800<\/STRONG>: Italsk\u00e9 ta\u017een\u00ed: Napol\u00e9on Bonaparte vstoupil do Mil\u00e1na Porta Ticinese, prov\u00e1zen Lannesem a Muratem a eskortou gardov\u00fdch j\u00edzdn\u00edch myslivc\u016f. <\/P> 18. \u010dervna 1800<\/STRONG>: Italsk\u00e9 ta\u017een\u00ed: Napol\u00e9on Bonaparte se v Mil\u00e1n\u011b \u00fa\u010dastnil slavnostn\u00edho Te Deum v d\u00f3mu.<\/P> 19. \u010dervna 1800<\/STRONG>: R\u00fdnsk\u00e1 arm\u00e1da: Moreau zv\u00edt\u011bzil nad Krayem u H\u00f6chstadtu.<\/P> 20. \u010dervna 1800<\/STRONG>: v Pa\u0159\u00ed\u017ei intriky ohledn\u011b n\u00e1stupnictv\u00ed po Prvn\u00edm konzulovi, kter\u00e9 vyvolala zmaten\u00e1 zpr\u00e1va o „smrti velk\u00e9ho velitele“ (Mort d\u00b4un grand chef<\/EM>), kter\u00e1 zam\u011bnila Desaixe za Bonaparta. <\/P> 14. \u010dervna 1802<\/STRONG>: zem\u0159el v Berl\u00edn\u011b na z\u00e1chvat mrtvice rusk\u00fd vyslanec, baron von Kr\u00fcdener (1744-1802). Jeho smrt t\u011b\u017ece zas\u00e1hla man\u017eelku, Juilanu von Vietinghoff, baronku von Kr\u00fcdener (1764-1824), s n\u00ed\u017e se o\u017eenil roku 1782. Pob\u00fdvala s n\u00edm na vyslanectv\u00edch v Ben\u00e1tk\u00e1ch a Kodani, ale roku 1789 od n\u011bj ode\u0161la a i se sv\u00fdmi \u0161esti d\u011btmi se uch\u00fdlila do Pa\u0159\u00ed\u017ee, aby poznala Francii, svou „pravou vlast“. Nav\u00e1zala zde siln\u00e9 p\u0159\u00e1telstv\u00ed s Bernardinem de Saint-Pierre. Po p\u00e1du Bastily ode\u0161la do Motpellieru, kde pro\u017eila v\u00e1\u0161niv\u00fd vztah k pozd\u011bj\u0161\u00edmu brig\u00e1dn\u00edmu gener\u00e1lovi (1793), mark\u00fdzi Charlesi-Louisi de Fr\u00e9geville (1762-1841), p\u0159\u00edteli Luciena Bonaparta. Roku 1792 p\u0159ijal baron von Kr\u00fcdener faktickou rozluku a Juliana se vr\u00e1tila k rodi\u010d\u016fm do Rigy, odkud p\u0159es\u00eddlila do Lipska a psala si s Bernardinem de Saint-Pierre. Zde se roku 1795 sbl\u00ed\u017eila s Claudem Hippolytem Terray de Rozieres, kter\u00fd byl z\u00e1hy vymaz\u00e1n ze seznamu emigrant\u016f a vr\u00e1til se do Francie – roku 1797 se znovu setkali v c\u00e1\u0161sk\u00fdch l\u00e1zn\u00edch (Aix-les-Bains) a z tohoto vztahu vze\u0161lo nelegitimn\u00ed d\u00edt\u011b. V Lausanne (1796) se sezn\u00e1mila s n\u011bmeck\u00fdm spisovatelem Jeanem-Pulem Richterem (1763-1825). Sama m\u011bla za sebou ji\u017e prvn\u00ed liter\u00e1rn\u00ed \u00fasp\u011bchy – Cesty a l\u00e1sky (Voyages et amours<\/EM>, 1789-1797) – a piln\u011b pracovala na dal\u0161\u00edm d\u00edle Na cest\u011b spisovatel\u016f (Sur le chemin des \u00e9crivains, 1797-1804). V letech 1798-1799 \u017eila postupn\u011b v Lindau, na b\u0159ez\u00edch Kostnick\u00e9ho jezera, v Mnichov\u011b, Dr\u017e\u010fanech a Berl\u00edn\u011b, kde osobn\u011b poznala pruskou kr\u00e1lovnu Louisu. V \u00fanoru 1802 zav\u00edtala ve stop\u011b Germaine de Sta\u00ebl znovu do Pa\u0159\u00ed\u017ee, kde bydlela u Bernardina de Saint-Pierre v Rue de Cl\u00e9ry a v jeho salonu poznala i Chateaubrianda, dokon\u010duj\u00edc\u00edho G\u00e9nia k\u0159es\u0165anstv\u00ed. V z\u00e1\u0159\u00ed 1802 dokon\u010dila v \u017denev\u011b ve francouz\u0161tin\u011b sv\u00e9 vrcholn\u00e9 autobiografick\u00e9 d\u00edlo Val\u00e9rie, kter\u00e9 Chateaubriandovi v Pa\u0159\u00ed\u017ei p\u0159edstavila. Sainte-Beuve se o n\u00ed vyj\u00e1d\u0159il, \u017ee je „\u017eenou podle Jeana-Jacquese Rousseaua“ a Chateaubriand \u0159\u00edkal, \u017ee je „mlad\u0161\u00ed sestrou Ren\u00e9ho“. Roku 1803 nakladatel Michaud l\u00b4A\u00een\u00e9 Val\u00e9rie vydal a d\u00edlo dos\u00e1hlo obrovsk\u00e9ho \u00fasp\u011bchu. Jen roku 1804 do\u0161lo pln\u00fdch \u010dty\u0159 dal\u0161\u00edch francouzsk\u00fdch vyd\u00e1n\u00ed, t\u0159ech n\u011bmeck\u00fdch, jednoho anglick\u00e9ho a jednoho nizozemsk\u00e9ho; roku 1805 vy\u0161lo \u010dtvrt\u00e9 n\u011bmeck\u00e9 vyd\u00e1n\u00ed a roku 1807 v Moskv\u011b i rusk\u00fd p\u0159eklad. Prvn\u00ed konzul reagoval podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b: „Zd\u00e1 se, \u017ee pan\u00ed de Sta\u00ebl na\u0161la sv\u00e9ho dvojn\u00edka: po Delf\u00edn\u011b Val\u00e9rie“. <\/P> 14. \u010dervna 1803<\/STRONG>: Napoleon za\u010dal organizovat v oblasti Boulogne Anglickou arm\u00e1du.<\/P> 17. \u010dervna 1803<\/STRONG>: v Poligny \/Jura zem\u0159el Jean-Claude Amyon (1735-1803); v procesu s kr\u00e1lem hlasoval proti odvol\u00e1n\u00ed k lidu, pro smrt a proti odkladu. Protestoval proti pa\u0159\u00ed\u017esk\u00e9mu povst\u00e1n\u00ed z 31.5. 1793 na\u010de\u017e byl s dal\u0161\u00edmi \u010dty\u0159iasedmdes\u00e1ti poslanci zat\u010den a do konventu se vr\u00e1til a\u017e na konci roku 1794. A\u017e do roku 1797 p\u016fsobil v Rad\u011b star\u0161\u00edch.<\/P> 19. \u010dervna 1804<\/STRONG>: v Montrichardu \/Loir-et-Cher se zast\u0159elil Augustin Lucie Frecine (1751-1804), proto\u017ee necht\u011bl p\u0159e\u017e\u00edt smrt Republiky; poslanec N\u00e1rodn\u00edho Konventu za Loir-et-Cher, v procesu s kr\u00e1lem hlasoval pro smrt. Byl \u010dlenm V\u00fdboru asign\u00e1t\u016f a minc\u00ed, dohl\u00ed\u017eel v Buges na jejich v\u00fdrobu a dal 28. z\u00e1\u0159\u00ed 1793 odhlasovat emisi asign\u00e1t\u016f v celkov\u00e9 hodnot\u011b dvou miliard. N\u00e1sledn\u011b byl pov\u011b\u0159en dohledem na v\u00fdrobu ledku. Po Robespierrov\u011b p\u00e1du rozpoutal pron\u00e1sledov\u00e1n\u00ed mal\u00ed\u0159e Davida. Spole\u010dn\u011b s Bellegardem a Gilletem byl vysl\u00e1n k Sambro-moselsk\u00e9 arm\u00e1d\u011b, dohl\u00ed\u017eel na operace Pichegruho a \u00fa\u010dastnil se dobyt\u00ed Maastrichtu a n\u00e1sledn\u011b byl s Alquierem a Bellegardem jmenov\u00e1n komisa\u0159em pro Nizozem\u00ed. Po 9. Thermidoru z\u016fstal jakob\u00ednem, stal se \u010dlenem Rady star\u0161\u00edch a po p\u0159evratu z 18. Brumairu se st\u00e1hnul do rodn\u00e9ho Montrichardu. Sv\u00fdm p\u0159\u00e1tel\u016fm \u0159ekl po vyhl\u00e1\u0161en\u00ed C\u00edsa\u0159stv\u00ed: „Kdy\u017e jsme na zemi ne\u0161\u0165astn\u00ed, nemus\u00edme tu \u017e\u00edt jako zbab\u011blci, ale zbavujeme se b\u0159emena \u017eivota“. Na devaten\u00e1ct\u00fd \u010derven 1804 pozval p\u0159\u00e1tele na ob\u011bd, kdy\u017e p\u0159ich\u00e1zeli k jeho bytu, dozv\u011bd\u011bli se, \u017ee se zast\u0159elil pu\u0161kou.<\/P> 14. \u010dervna 1805<\/STRONG>: druh\u00fdm gener\u00e1ln\u00edm vik\u00e1\u0159em diec\u00e9ze Meaux byl jmenov\u00e1n Claude-Charles-Antoine d\u00b4Argent (1737-1814), do Pa\u0159\u00ed\u017ee si ho p\u0159ivedl jako sv\u00e9ho gener\u00e1ln\u00edho vik\u00e1\u0159e ze Ch\u00e2lons-sur-Marne roku 1780 mons. de Juign\u00e9; roku 1812 se stal prvn\u00edm gener\u00e1ln\u00edm vik\u00e1\u0159em diec\u00e9ze Meaux. <\/P> 19. \u010dervna 1805<\/STRONG>: v kapli \u0161pit\u00e1lu na Velk\u00e9m Svat\u00e9m Bernardu byly poh\u0159beny za Berthierovy p\u0159\u00edtomnosti ostatky gener\u00e1la Desaixe, padl\u00e9ho v bitv\u011b u Marenga.<\/P><\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":" 204 let14. \u010dervna 1800: bitva u Marenga.Egypt: Vrchn\u00edmu veliteli V\u00fdchodn\u00ed arm\u00e1dy, divizn\u00edmu gener\u00e1lu Kl\u00e9berovi, kter\u00fd nav\u0161t\u00edvil v Kairu sv\u00e9ho pobo\u010dn\u00edka Damase a proch\u00e1zel se po ob\u011bd\u011b v zahrad\u011b s architektem Protainem, zasadil mlad\u00fd fanatick\u00fd muslim z Aleppa, S\u00fcleyman-El-Al-Epin, \u0161est ran d\u00fdkou. D\u016fvodem k atent\u00e1tu bylo mimo jin\u00e9 i to, \u017ee dal Kl\u00e9ber zb\u00edt hol\u00ed \u0161ejka […]<\/p>\n","protected":false},"author":2,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[129,32],"tags":[],"class_list":["post-546","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-nezobrazovat-na-homepage","category-vyroci-tydne"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/546","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/2"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=546"}],"version-history":[{"count":1,"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/546\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":1397,"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/546\/revisions\/1397"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=546"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=546"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=546"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}
Egypt: Vrchn\u00edmu veliteli V\u00fdchodn\u00ed arm\u00e1dy, divizn\u00edmu gener\u00e1lu Kl\u00e9berovi, kter\u00fd nav\u0161t\u00edvil v Kairu sv\u00e9ho pobo\u010dn\u00edka Damase a proch\u00e1zel se po ob\u011bd\u011b v zahrad\u011b s architektem Protainem, zasadil mlad\u00fd fanatick\u00fd muslim z Aleppa, S\u00fcleyman-El-Al-Epin, \u0161est ran d\u00fdkou. D\u016fvodem k atent\u00e1tu bylo mimo jin\u00e9 i to, \u017ee dal Kl\u00e9ber zb\u00edt hol\u00ed \u0161ejka El Sadata, vzd\u00e1len\u00e9ho Prorokova potomka. Vrahovi byla up\u00e1lena prav\u00e1 ruka a pak byl nabodnut na k\u016fl. L\u00e9ka\u0159 Dominique-Jean Larrey (1766-1842) uchoval jeho lebku a ukazoval ji pak po l\u00e9ta sv\u00fdm pa\u0159\u00ed\u017esk\u00fdm student\u016fm medic\u00edny, aby jim na n\u00ed p\u0159edv\u00e1d\u011bl „hrbolek zlo\u010dinu a fanatismu“, pak byla ulo\u017eena v Mus\u00e9e de l\u00b4Homme<\/EM>. Kl\u00e9berovo t\u011blo bylo v \u010dervnu 1801 p\u0159evezeno do Francie, kde odpo\u010d\u00edvalo v pevnosti If v marseillsk\u00e9m z\u00e1livu a\u017e do roku 1814, kdy velitel m\u00edstn\u00ed pos\u00e1dky, gener\u00e1l Dumuy, doporu\u010dil \u0161trasbursk\u00e9 m\u011bstsk\u00e9 rad\u011b, aby p\u0159evezla jeho ostatky do rodi\u0161t\u011b. Vl\u00e1da Ludv\u00edka XVIII. n\u00e1sledn\u011b z\u00e1m\u011br podpo\u0159ila a dokonce zaplatila gener\u00e1lu Damasovi n\u00e1klady na p\u0159evoz, k n\u011bmu\u017e do\u0161lo 18.8. 1818, trvala v\u0161ak na tom \u017ee mus\u00ed b\u00fdt ulo\u017een v m\u00edstn\u00ed katedr\u00e1le a zak\u00e1zala roku 1819 vzty\u010den\u00ed jeho pomn\u00edku na n\u00e1m\u011bst\u00ed. V prosinci 1838 byly ostatky p\u0159eneseny do nov\u00e9ho pam\u00e1tn\u00edku na Place d\u00b4Armes, p\u0159ejmenovan\u00e9 na Place Kl\u00e9ber. Roku 1940 byl pomn\u00edk odstran\u011bn a rakev p\u0159enesena na vojensk\u00fd h\u0159bitov, odkud se ob\u00e9 vr\u00e1tilo na p\u016fvodn\u00ed m\u00edsto teprve roku 1945. Kl\u00e9berovo srdce, kter\u00e9 uchoval jeho n\u00e1\u010deln\u00edk \u0161t\u00e1bu Damas v urn\u011b, bylo v \u010dervenci 1829 ulo\u017eeno v pa\u0159\u00ed\u017esk\u00e9 Invalidovn\u011b. Britsk\u00fd komodor William Sydney Smith (1764-1840) napsal o dvacet let pozd\u011bji: „Byl jsem p\u0159i t\u00e9to p\u0159\u00edle\u017eitosti pohnut l\u00e1skou k pravd\u011b a smutkem, kter\u00fd c\u00edt\u00edm v\u016f\u010di pam\u00e1tce sv\u00e9ho v\u011brn\u00e9ho a \u017eiv\u011b oplak\u00e1van\u00e9ho protivn\u00edka Kl\u00e9bera“.
Kl\u00e9berov\u00fdm n\u00e1stupcem ve vrchn\u00edm velen\u00ed francouzsk\u00fdch sil v Egypt\u011b se stal po prvn\u00edm odm\u00edtnut\u00ed gener\u00e1l Jacques-Fran\u00e7ois de Moussay, baron de Menou (1750-1810), poch\u00e1zej\u00edc\u00ed z velmi star\u00e9 \u0161lechtick\u00e9 rodiny, kter\u00fd byl plukovn\u00edkem ji\u017e roku 1788. O rok pozd\u011bji byl zvolen do Gener\u00e1ln\u00edch stav\u016f za \u0161lechtu z bailliage de Tourraine. Osudov\u00e9ho des\u00e1t\u00e9ho srpna 1792 velel Tuilleri\u00edm, ale nezas\u00e1hnul; po p\u0159evratu se stal velitelem pa\u0159\u00ed\u017esk\u00e9 vojensk\u00e9 divize a roku 1793 byl odesl\u00e1n do Vend\u00e9e. Tam se p\u0159\u00edli\u0161 neproslavil, byl dokonce tak neschopn\u00fd, \u017ee byl ob\u017ealov\u00e1n Robespierrem a musel se ze sv\u00fdch por\u00e1\u017eek zodpov\u00eddat p\u0159ed N\u00e1rodn\u00edm Konventem. Zachr\u00e1nil ho tehdy Barere, kter\u00fd se ujal jeho obhajoby. Po Thermidoru se stal divizn\u00edm gener\u00e1lem a velel jednotk\u00e1m, vyslan\u00fdm 3. Prairialu roku III (22.5. 1795) proti vzbou\u0159enc\u016fm z pa\u0159\u00ed\u017esk\u00e9ho p\u0159edm\u011bst\u00ed Saint-Antoine; jakmile dos\u00e1hl jejich kapitulace, odm\u00edtnul proti v\u016fli komisa\u0159\u016f Konventu p\u0159edm\u011bst\u00ed vyp\u00e1lit. Nato byl jmenov\u00e1n vrchn\u00edm velitelem Vnit\u0159n\u00ed arm\u00e1dy (Arm\u00e9e de l\u00b4Int\u00e9rieur<\/EM>); z titulu t\u00e9to funkce velel 12. Vend\u00e9miairu roku IV (4.10. 1795) \u00faderu proti pa\u0159\u00ed\u017esk\u00e9 sekci Lepelletier, kter\u00e1 povstala proti Konventu. Neodv\u00e1\u017eil se v\u0161ak za\u00fato\u010dit na N\u00e1rodn\u00ed gardu a odzbrojit povstalce a byl sesazen a nahrazen Bonapartem, kter\u00fd ho tak\u00e9 obh\u00e1jil p\u0159i n\u00e1sleduj\u00edc\u00edm vojensk\u00e9m procesu. Z vd\u011b\u010dnosti ho n\u00e1sledoval do Egypta. V bitv\u011b u Alexandrie, 2. \u010dervence 1798, byl t\u011b\u017ece ran\u011bn a po rekonvalescenci se stal guvern\u00e9rem provincie Rosetta. V b\u0159eznu 1799 se o\u017eenil s dcerou muslimsk\u00e9ho l\u00e1ze\u0148sk\u00e9ho z Rosetty, konvertoval k isl\u00e1mu a p\u0159ijal jm\u00e9no Abdall\u00e1h. Menouovo nep\u0159\u00e1telstv\u00ed ke Kl\u00e9berovi bylo ve\u0159ejn\u011b zn\u00e1m\u00e9, sv\u00e9mu nejmlad\u0161\u00edmu synovi dal dokonce jm\u00e9no jeho vraha, S\u00fcleyman! Ve V\u00fdchodn\u00ed arm\u00e1d\u011b Menou popul\u00e1rn\u00ed nebyl, voj\u00e1ci mu p\u0159ezd\u00edvali „Abdall\u00e1h Reneg\u00e1t“, jak dosv\u011bd\u010duje in\u017een\u00fdr Villiers du Terrage. <\/P>202 let<\/H5>
201 let<\/H5>
200 let<\/H5>
199 let<\/H5>