V décadi 10. frimairu roku 215 (pátek, 1. prosince 2006) vtáhly na ji\u017ení Moravu mezi Brno a Slavkov dv\u011b mohutné armády a rozlo\u017eily se dílem v obcích na budoucím bojišti, p\u0159edevším ve Tvaro\u017ené, Ji\u0159íkovicích a K\u0159enovicích, dílem obsadily školu ve Slatin\u011b. Francouzská armáda v síle 360 mu\u017e\u016f (a \u017een) pod velením plukovníka Ivana Vystr\u010dila, spojenecká rakousko-ruská v síle 610 mu\u017e\u016f (a \u017een) pod velením k. k. Obersta Libora Fojt\u016f.<\/p>\n
Ve ve\u010derních hodinách vtáhl francouzský p\u0159edvoj do Brna a narazil zde na nevelký spojenecký od\u0159ad, s ním\u017e byl sveden krátký, ale o to zu\u0159iv\u011bjší boj o pevnost Špilberk, která padla do rukou francouzské císa\u0159ské armády i se zna\u010dnými zásobami sva\u0159eného vína. Šlechetný velitel francouzského p\u0159edvoje se o ko\u0159ist pod\u011blil se svými zajatci.<\/p>\n
V mezi\u010dase p\u0159ipravovaly hlavní štáby obou armád rozkazy pro následující den, zjiš\u0165ovaly stavy mu\u017estva, výzbroje, zásoby st\u0159elného prachu. Cílem spojeneckého vrchního velení bylo se ctí prohrát, cílem francouzského slavn\u011b zvít\u011bzit. Nesm\u011blo p\u0159itom dojít ke zran\u011bní nep\u0159ítele. <\/p>\n
11. frimairu roku 215, 201 let poté, kdy padly první ranní výst\u0159ely bitvy u Slavkova, bubnovali bubeníci v le\u017eeních a ubikacích armád budí\u010dek. V dev\u011bt hodin (a p\u0159esn\u011b asi šest a p\u016fl minuty) stály jednotky vyrovnané p\u0159ed budovou ZŠ na Jihomoravském nám\u011bstí ve Slatin\u011b. Jiné byly ji\u017e na p\u0159esunu k bojišti po vedlejších trasách daných jejich no\u010dními pozicemi. Kdyby svítilo slunce, bajonety a orlice by se v n\u011bm leskly. Zazn\u011bly b\u0159eskné povely ve \u010dty\u0159ech jazycích, francouzsky, polsky, n\u011bmecky a rusky, a jednotky vypochodovaly vst\u0159íc svému osudu.<\/p>\n
Povozy Dopravního podniku odvezly jádro obou armád do Podolí. Francouzské jednotky p\u0159ivítaly hromovým Vive l’Empereur svého vrchního velitele a jeho pobo\u010dníky, kte\u0159í dorazili cvalem od Santonu s \u010derstvými rozkazy od císa\u0159e. Od Podolí do Tvaro\u017ené m\u011blo být pro dnešní armády toté\u017e, co pro armády p\u0159ed 201 roky od Braunau do Vyškova. Spojenecké rakousko-ruské velení však dotáhlo Kutuzovovu taktiku do naprosté dokonalosti. V zájmu zachování plných sil pro rozhodující boj, ponechalo v cest\u011b francouzské kolon\u011b jednotku uherských granátník\u016f. Ti zastavili pochod Francouz\u016f nikoli nebezpe\u010dným bojem, ale oblékáním se do kabát\u016f. Mezitím zbytek Rakušan\u016f vypochodoval a nabral náskok, který se voják\u016fm J.V. císa\u0159e Francouz\u016f a krále Itálie nemohlo poda\u0159it dohnat. Volný \u010das tak strávili alespo\u0148 krátkým výcvikem n\u011bkolika prvk\u016f školy batalionu a do Tvaro\u017ené vpochodovaly beze ztrát, s ví\u0159ícím bubnem a veselou píš\u0165alou v \u010dele.<\/p>\n
Po krátkém odpo\u010dinku se armády zformovaly v plných stavech a v bitevní sestav\u011b. Byla radost pohled\u011bt na hrdé vojáky, veterány od Marenga 2000, p\u0159edchozích Slavkov\u016f, od Pultusku 2006, Lipska 2003, Jeny 2006 a dalších velkých bitev historie. V \u010dele pochodovala mohutná brigáda Thiébault následovaná spojeneckými kolonami a defilé uzavírala francouzská brigáda Merle pod velením pana gardového poru\u010díka Balcárka. Plukovník Vystr\u010dil dovedl jádro svých sil podél úpatí Santonu do jejich výchozích pozic skrytých o\u010dím nep\u0159ítele i p\u0159ítomných civilist\u016f. Spojenecká armáda se formovala na „Prateckých výšinách“ dle vlastních, pravd\u011bpodobn\u011b t\u011bsn\u011b p\u0159ed bitvou zm\u011bn\u011bných dispozic, brigáda Merle obsadila „Sokolnice“. Zazn\u011bly fanfáry, p\u0159ítomné p\u0159ivítal historik Ji\u0159í Kova\u0159ík, velké okam\u017eiky na sebe nenechaly dlouho \u010dekat. <\/p>\n
Poru\u010dík Balcárek – generál Merle jist\u011b brzy hlavnímu štábu dodá podrobné hlášení z boj\u016f svedených o Sokolnice. Ruská kolona se do svého protivníka mocn\u011b op\u0159ela, ten však nepovolil. Svou roli jist\u011b sehrála Weyrotherova dispozice, je\u017e p\u0159ípadný další postup Przybyszewského kolony podmi\u0148ovala úsp\u011bchem zbývajících t\u0159í spojeneckých kolon. Proto\u017ee dv\u011b z t\u011bchto t\u0159í kolon nebyly ve scéná\u0159i v\u016fbec zaneseny, bylo nade vší pochybnost z\u0159ejmé, \u017ee Rusové p\u0159es Sokolnice neprojdou.<\/p>\n
Brigáda Thiébault dostala rozkaz k obsazení „Prateckých výšin“ asi deset minut po zahájení boj\u016f. Jaké bylo její p\u0159ekvapení, kdy\u017e na její \u010delo zaúto\u010dila po\u010detná kozácká jednotka, ješt\u011b v\u011btším p\u0159ekvapením pak bylo, \u017ee v míst\u011b, kde se m\u011blo \u010delo kolony rozvinout, stála mohutná rakouská baterie. Z francouzských pozic to vypadalo, \u017ee pálí dokonce do vlastních \u0159ad. Rakousko-ruská armáda p\u0159ekvapila francouzské velení zm\u011bnou dispozic pro bitvu, fronta se oto\u010dila o 90° a za\u010dátek bitvy o Pratecký kopec byl nefalšovanou improvizací. <\/p>\n
Mohutná a sílící palba, d\u011blost\u0159elba, zu\u0159ivé útoky jezdectva, spojenecká p\u0159esila. Vrchní velitel francouzské armády na\u0159ídil provést zm\u011bnu sm\u011b\u0159ování \u010dela celé brigády, jeho\u017e \u010depem byl gardový batalion. Pohyb byl proveden jako p\u0159i manévrech na Martových polích (jen „nepatrn\u011b“ mén\u011b hladce a plynule). Rakouská baterie byla zneškodn\u011bna, výšiny definitivn\u011b ve francouzských rukách. Následoval rozhodující útok. Rakousko-ruský hlavní štáb m\u011bl ješt\u011b v rukávu dva umn\u011b skrývané trumfy. První vytáhl ve chvíli, kdy z výšin sra\u017eené jednotky namísto toho, aby opustily bojišt\u011b, nebo alespo\u0148 z\u016fstaly stát za Przybyszewského kolonou ve druhé linii, napadly Sokolnice. Generálu Merlemu nastaly horké chvilky. Druhým trumfem byl rozhodný bodákový protiútok jednou pora\u017eených granátník\u016f proti postupujícím Francouz\u016fm. Ukázalo se, \u017ee spojeneckého vojáka nesta\u010dí zabít a pak do n\u011bj ješt\u011b str\u010dit, aby spadl, je t\u0159eba jej také rovnou zakopat alespo\u0148 dva sáhy pod zem. <\/p>\n
P\u0159esto byl francouzský elán nezm\u011brný a útok zni\u010dující, Thiébaultovy bajonety vyhnaly \u010dást spojenc\u016f z bojišt\u011b a bitva skon\u010dila. Jednotky se tradi\u010dn\u011b pomíchaly, n\u011bkteré se odmítaly vzdát (zbab\u011ble se schovaly za svou dnešní nesmrtelnost), k n\u011bkterým jednotkám rozkaz k zastavení palby putoval déle, ne\u017e bylo t\u0159eba. Záv\u011bre\u010dné defilé prokázalo, p\u0159ed jak obtí\u017eným úkolem francouzská armáda stála. Šest stovek urostlých Rakušan\u016f, Rus\u016f a Prus\u016f proti necelým \u010dty\u0159em stovkám nemén\u011b urostlých Francouz\u016f a Polák\u016f…<\/p>\n
Ve\u010der program pokra\u010doval slavnostním defilé armád ve Šlapanicích. Prob\u011bhlo bez potí\u017eí, m\u011bsto pora\u017eené i vít\u011bze v\u0159ele p\u0159ijalo a pohostilo. P\u0159es výzvy d\u016fstojník\u016f k tomu, aby vojsko nemrhalo drahocecným \u010dasem a cvi\u010dilo, v\u011bnovali se po ve\u010de\u0159i škole vojáka jen \u010dty\u0159i granátníci 22. \u0159adové p\u016flbrigády. Ostatní jednotky ji\u017e asi vše dokonale ovládají, budi\u017e jim za to \u010dest a chvála.<\/p>\n
Den se se dnem sešel a p\u0159esn\u011b v dev\u011bt (a tradi\u010dních šest a p\u016fl minuty) stály op\u011bt armády nastoupené p\u0159ed svou ubikací ve Slatin\u011b. Pro\u0159ídlé stavy nezavinila sobotní krvavá \u0159e\u017e, ale r\u016fzné prozai\u010dt\u011bjší d\u016fvody, od daleké cesty, je\u017e \u010dekala jedny, po neúprosnou pracovní dobu, je\u017e \u010dekala jiné. Bubeník 1. pluku tirajér\u016f-granátník\u016f mladé gardy se dopustil nefalšovaného faux pas, kdy\u017e oslovil p\u0159ítomného starostu Slatiny, pana Ji\u0159ího Navrátila, titulem „strejdo“. P\u0159ísný kapitán Kmoch ihned zakro\u010dil a v\u011bci se pohotov\u011b zasmál. Pan starosta byl voják\u016fm p\u0159edstaven, na\u010de\u017e mu provolali slávu a vyslovili díky za mo\u017enost slo\u017eit hlavu v jím spravované m\u011bstské \u010dásti. Pan starosta pak doprovodil ob\u011b armády do Kobylnice, kde zahájily p\u0159esun na Mohylu míru. Týl francouzské kolony se odd\u011blil a stoupal na Pratecký kopec bli\u017eší cestou, co\u017e se mu stalo málem osudným, nebo\u0165 následující rakouská kolona v \u010dele a granátníky IR20 se opakovan\u011b pokusila zmocnit se dvou orlic a prapor\u016f, které francouzský d\u011blost\u0159elecký od\u0159ad nesl. Kanoný\u0159i 5. a 6. pluku p\u011bšího d\u011blost\u0159electva císa\u0159ské armády pod velením ser\u017eanta Pa\u0159ízka se však rozhodn\u011b neukázali být snadnou ko\u0159istí. Obratn\u011b \u0159ízený ústup podpo\u0159ený také rozhodným protiútokem francouzské kavalerie vedené osobn\u011b plukovníkem Vystr\u010dilem udatným Rakušan\u016fm zabránil osladit si den dobytím cenných trofejí. \u010celo francouzské kolony nerušeno postupovalo do kopce od k\u0159i\u017eovatky, proti ní\u017e jsou ve zdi obory diskutované k\u0159í\u017ee, je\u017e mají udávat pozice francouzských d\u011bl bránících ba\u017eantnici 2. prosince 1805. V nejv\u011btším po\u0159ádku a s bubnem a píš\u0165alou v \u010dele došla tato francouzská kolona pod Mohylu, kde byla rozpušt\u011bna.<\/p>\n
\u0158azení k pietnímu aktu prob\u011bhlo spo\u0159ádan\u011b, pietní akt sám d\u016fstojn\u011b. Bez ohledu na to, co kdo u mikrofonu \u0159íká, ka\u017edý p\u0159ítomný v\u011bnuje pár okam\u017eik\u016f tichého zamyšlení se nad smyslem a hr\u016fzami války roku 1805 a válek obecn\u011b. V rámci pietního aktu byli také \u010dty\u0159i vojáci C.E.N.S., nejdéle slou\u017eící v \u0159adách francouzské (fyzilír \u0158eha od 8. \u0159adového pluku), rakouské (granátníci Kopecký a Borovi\u010dka) a ruské armády (kapitán Odstr\u010dil), odm\u011bn\u011bni pam\u011btní medailí Projektu Austerlitz 2005.<\/p>\n
Pietní akt následovala slavnostní ceremonie francouzské armády C.E.N.S. B\u011bhem ní p\u0159edal plukovník Vystr\u010dil batalionní praporek fyzilír\u016fm-granátník\u016fm, povýšil kanonýry 6. pluku Skoupého a Kudu na kanonýra první t\u0159ídy a kaprála, poru\u010díka Zarbocha od gardových p\u011bších granátník\u016f na kapitána, a vyhlásil:
„Dnešním dnem je zalo\u017eena \u010cestná legie St\u0159edoevropské napoleonské spole\u010dnosti. \u010cleny legie jsou všichni vojáci, kte\u0159í dostali \u010destné zbran\u011b. \u010cleny legie C.E.N.S. mohou být jmenováni vojáci a ob\u010dané, kte\u0159í mimo\u0159ádným zp\u016fsobem podporují \u010dinnost spole\u010dnosti, p\u0159ispívají svým um\u011bním, talentem a ctnostmi ke kvalit\u011b, bezpe\u010dnosti a propagaci našich aktivit.“<\/p>\n
Na\u010de\u017e p\u0159ipnul hv\u011bzdu d\u016fstojníka \u010cestné legie C.E.N.S. na uniformu k. k. Obersta a vrchního velitele spojenecké armády Libora Fojt\u016f, který se tak stal šéfem 2. kohorty této legie, a dále t\u0159em nositel\u016fm \u010destných zbraní, ser\u017eantu Pa\u0159ízkovi (\u010destná puška), fyzilíru Sklená\u0159ovi (\u010destná puška) a ser\u017eantu Rozsypalovi (\u010destný granát). Nov\u011b byli vyznamenáni ser\u017eant Vágner od 8. \u0159adového pluku a volti\u017eér Nowak od 18. \u0159adového pluku.<\/p>\n
Po skon\u010dení ceremonie byla armáda rozpušt\u011bna, a po vy\u0159ízení administrativy ve Slatin\u011b se vojáci rozjeli do svých foyers.<\/p>\n
Z celkového pohledu byla akce úsp\u011bchem, bitevní ukázka zajímavá (alespo\u0148 podle prvních ohlas\u016f divák\u016f i ú\u010dastník\u016f), by\u0165 n\u011bkte\u0159í by dle vlastních slov dali rad\u011bji p\u0159ednost sout\u011b\u017ei markytánek v chytání slepic, našt\u011bstí drtivá v\u011btšina nikoli. Problémy štábní práce, struktury armády, souhry s „nep\u0159ítelem“, vycvi\u010denosti voják\u016f a p\u0159ipravenosti kádr\u016f jsou p\u0159edm\u011btem interních diskusí. P\u0159íští rok je rokem 200. výro\u010dí ta\u017eení roku 1807 a také 202. výro\u010dí bitvy u Slavkova.<\/p>\n
<\/p>\n
Vive l’Empereur et Vive la Grande Armée!<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"
Hl\u00e1\u0161en\u00ed n\u00e1\u010deln\u00edka hlavn\u00edho \u0161t\u00e1bu francouzsk\u00e9 arm\u00e1dy o slavkovsk\u00e9m ta\u017een\u00ed 2006.<\/p>\n","protected":false},"author":2,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[129,60],"tags":[],"class_list":["post-782","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-nezobrazovat-na-homepage","category-201-vyroci-v-roce-2006"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/782","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/2"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=782"}],"version-history":[{"count":1,"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/782\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":1625,"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/782\/revisions\/1625"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=782"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=782"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=782"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}