{"id":792,"date":"2007-01-05T00:00:00","date_gmt":"2007-01-05T00:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/kterak-to-bylo-u-austerlitzu-v-bitve\/"},"modified":"2024-11-27T15:33:31","modified_gmt":"2024-11-27T13:33:31","slug":"kterak-to-bylo-u-austerlitzu-v-bitve","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/kterak-to-bylo-u-austerlitzu-v-bitve\/","title":{"rendered":"Kterak to bylo u Austerlitzu v bitv\u011b…"},"content":{"rendered":"
Po usilovném pochodu, poda\u0159ilo se nám k ve\u010deru vystoupati na Staré vinohrady nedaleko vsi Zbýšov. Jednotky docházeli na místo jen\u017e dispozicí ur\u010deno bylo nám k p\u0159enocování unavené ale odhodlané zasadit nep\u0159íteli krutou porá\u017eku. Zde se k nám té\u017e p\u0159ipojili zbytky rakouské armády, p\u0159ímo vedle nás nocovala \u010dást 20. p\u011bšího pluku Kaunitz-Rietberg, n\u011bjaký Landwehr a pár husar\u016f. Tito vojáci p\u0159ipadali nám v\u011bru dob\u0159í a pln\u011b vystrojení pro\u010de\u017e n\u011bkte\u0159í z nás znovu zapochybovali, jaké velení má tato armáda, kdy\u017e s takovýmito vojáky kapitulovala u Ulmu. My te\u010f máme za naše spojence tahat kaštany z ohn\u011b. <\/p>\n

Rakouský erár nás op\u011bt nezklamal, pro\u010de\u017e na tento den \u017eádný chléb ni krmení pro kon\u011b dodáno nám nebylo, nezbylo mi ne\u017e z n\u011bkolika jezdci vrátiti se do Zbýšova a \u017eádati po jejich obyvatelích n\u011bjaké to jídlo pro naše vojáky. Ti tou dobou sna\u017eili se naho\u0159e na polích rozd\u011blati ohn\u011b a p\u0159ipraviti se na noc. <\/p>\n

Setkání purkmistrem Zbýšova a radou obce dopadlo nad o\u010dekávání dob\u0159e. Obyvatelé této malé obce nalo\u017eili na své vozy slámu, d\u0159evo, sudy z vodou a tyto p\u0159evezli do místa našeho bivaku. To ovšem nebylo vše. K mému p\u0159ekvapení chovali se k nám tito lidé, jako bychom zde všichni se narodili. Vítali nás s otev\u0159eným srdcem z úsm\u011bvem ve tvá\u0159i a za\u010dali na hromadu p\u0159ed místní hostinec nositi chléb, klobásky, soudky z vínem a pivem. Tu pochopil jsem \u017ee jsme v zemi kde doma jsou Slované naši brat\u0159i. Zapomenuta byla našimi vojáky hned p\u0159íko\u0159í, která dála se nám p\u0159i ústupu horním Rakouskem, i chlad jaký skorem poka\u017edé vyza\u0159oval s rakouských ú\u0159edník\u016f. <\/p>\n

Rozjeli jsme se tedy na výšiny, abych voják\u016fm zv\u011bstoval novinu, \u017ee p\u016fjdou spáti s plnými \u017ealudky, kdy\u017e tu ve chvíli kdy sesedl jsem s kon\u011b a p\u0159icházel ke strá\u017ením oh\u0148\u016fm, dolehla k nám od p\u0159edních hlídek v\u011bta pronesená francouzsky. Hned potom výst\u0159el a pak druhý. \u010cas jakoby se zastavil. Podíval jsem se kolem, mu\u017ei vstávali od ohn\u016f a rozhlí\u017eeli se do tmy, jestli uvidí nep\u0159ítele. Jestli nás te\u010f napadne Francouz bude to krvavá noc. Ze tmy bylo slyšet jen dusot bot a r\u017eání koní. Našt\u011bstí p\u0159ekvapení trvalo jen okam\u017eik. Potom u\u017e vylétly z úst velitel\u016f rozkazy a vše se odehrávalo jako ji\u017e tolikrát. Za malou chvíli stála ji\u017e p\u011bchota v \u0159adách, d\u011blost\u0159elci u svých d\u011bl a jízda p\u0159ipravena v záloze. Temnou noc prosv\u011btlovali jen osamocené výst\u0159ely p\u0159edních strá\u017eí. Zatím toho mnoho vid\u011bt nebylo, ve tm\u011b se spíše jen dala tušiti rozptýlená rojnice nep\u0159ítele. Kone\u010dn\u011b dob\u011bhl velitel hlídek a podal mi hlášení co se to p\u0159ed námi vlastn\u011b d\u011bje. Dle barevného vylo\u017eení pat\u0159il k Apšeronskému pluku, co\u017e jsem p\u0159ijal s pot\u011bšením, neb ti v\u017edy slu\u017ebu svojí konají sv\u011bdomit\u011b.<\/p>\n

Sotva se vydýchal, sd\u011blil mi, \u017ee se p\u0159ed námi nachází jen nepo\u010detná jednotka francouzských p\u011bšák\u016f která ve tm\u011b zabloudila a vidíce na kopci táborové ohn\u011b p\u0159edpokládala, \u017ee jsou to ohn\u011b francouzské. Na\u0159ídil jsem naprosté ticho. Nep\u0159ítel se domníval \u017ee je tu jen pár strá\u017eí, ale zde jen pár metru za vrcholkem \u010dekalo ho nemilé p\u0159ekvapení. V domn\u011bní, \u017ee odchází od našeho postavení se jen mírn\u011b oto\u010dil a napochodoval p\u0159ímo p\u0159ed hlavn\u011b našich d\u011bl. Byl to krátký boj a t\u011bch pár co nepadlo, okam\u017eit\u011b stalo se ob\u011btí našich jízdních hlídek, p\u0159id\u011blených mi od Bugského, Donského a gardového kozáckého pluku. Potom co jsem se ujistil, \u017ee se nep\u0159ítel v naší blízkosti \u017eádný nevyskytuje, vydali jsme se s vojáky do Zbýšova zanechajíce v bivaku jen silné strá\u017ee, abychom to malé vít\u011bzství \u0159ádn\u011b oslavili. <\/p>\n

Zpívajíc pochodové písn\u011b dorazili jsme zanedlouho na náves, kde u\u017e bylo plno lidu. Místní obyvatelé ke kterým se ji\u017e donesli zv\u011bsti o tom, jak si Francouzové po\u010dínají v obcích kde, lo\u017eírují a \u017ee snad vypálili i Ji\u0159íkovice d\u011bkovali nám p\u0159evelice \u017ee uchránili jsme je od t\u011bchto. Všeho dosti bylo, \u017ee voják\u016fm našim se zpátky do bivaku ani necht\u011blo, ale jsouce dobrými všichni, do p\u016flnoci se odebrali k spánku neb na zít\u0159ejší boj ka\u017edý cht\u011bl míti dosti sil. Dej bo\u017ee, aby obcí takovýchto jako je Zbýšov a té\u017e Tvaro\u017ená, o které ješt\u011b psáti budu bylo více, neb p\u0159ijetí, jaké se nám v t\u011bchto obcích dostalo, zaslou\u017eí si hluboké pod\u011bkování. <\/p>\n

Ješt\u011b o dvou v\u011bcech napsati musím, které se toho dne staly. V podve\u010der projí\u017ed\u011bl v ko\u010dá\u0159e kolem našeho le\u017eení rakouský plukovník Fojt\u016f, jen\u017e v\u017edy byl nám na pochodu rakouskými zem\u011bmi oporou. Pozdravil jsem ho a pozval na malou chvíli k ohni. Tento starý mu\u017e su\u017eován nemocí a zanechán zcela bez osobní strá\u017ee, jen\u017e by mu vzhledem k jeho d\u016fle\u017eitosti v nadcházející bitv\u011b nále\u017eeti m\u011bla, vyjád\u0159il se k zít\u0159ejším dispozicím se stejným despektem, jako náš vrchní velitel Michail Illjarionovi\u010d Kutuzov. Pro\u010d jen ten prokletý Bonapart nez\u016fstává ve své vlasti, je li tam snad všechno v nejlepším po\u0159ádku? Nu co\u017e postesknouti si snad mohu neb platné mi to však není ni\u010deho.
Nyní však vrátím se ve svém vypráv\u011bní ješt\u011b do Zbýšova. V rozhovoru s panem purkmistrem Zbýšova nebylo mi, ne\u017e post\u011b\u017eovati si nad tím\u017e, jak nekte\u0159í vojáci jízdních pluk\u016f jsouce ji\u017e naprosto odkázáni na dobrodiní lidí neb rakouský erár neposkytnul jim ni\u010deho a oni z vlastních pen\u011bz musí si všechno hraditi, co\u017e p\u0159i dnešní drahot\u011b jest v\u011bcí stejn\u011b smrtící jako srá\u017eka s nep\u0159ítelem. Pan purkmistr dal mi za pravdu, ale zd\u011blil mi \u017ee víc ne\u017e jídlo nám dáti nem\u016f\u017ee. Já sním zcela souhlasil, neb i tak ves tato poskytla nám všeho více ne\u017e bych byl o\u010dekával. To co však následovalo, vehnalo mi skorem a\u017e slzy do o\u010dí. Pan purkmistr p\u0159ivedl ke mne mu\u017ee, který p\u0159edstavil se jako továrník z Austerlitzu. Tento dobrý \u010dlov\u011bk pak vyplatil nám ze své pokladny tolik zlatých \u017ee to sta\u010dilo na nejnutn\u011bjší výdaje pro všechny jezdce naší kolony kte\u0159í byli v nouzi (jinak snad své kon\u011b museli by utratit, co\u017e by byla tragédie neb jak je známo v\u011btšinou tito své kon\u011b milují na de vše)Tento šlechetný \u010din zasluhuje si uznání neb nebývá jich v t\u011bchto \u010dasech mnoho. Noc na výšinách byla teplá a vojáci kte\u0159í jen s hromádkou slámy pod sebou u oh\u0148\u016f p\u0159espávali p\u0159esto p\u0159i budí\u010dku vypadali odpo\u010dat\u011b. <\/p>\n

Vstávali jsme ješt\u011b za tmy kolem 6 hodiny neb jsme museli p\u0159ipraviti se k bitv\u011b a dispozice nás odkazovala k vesnici Tvaro\u017ená, co\u017e bylo skorem 2 hodiny pochodem. Cesta nebyla zlá postupn\u011b se k nám p\u0159idávali myslivci z 6 pluku, donští kozáci, baškirové a granátníci z t\u011blesného granátnického pluku kte\u0159í tábo\u0159ili dle svých dispozic jinde. U Tvaro\u017ené byla ji\u017e kolem 10 hodiny dopolední kolona se\u0159azena a p\u0159ipravena k bitv\u011b. Jeliko\u017e nep\u0159ítele nebylo nikde vid\u011bt rozhodli jsme se s pány d\u016fstojníky \u017ee obsadíme ves Tvaro\u017ená a p\u0159ipravíme si zde nocle\u017eišt\u011b po vyhrané bitv\u011b.<\/p>\n

Táhlo ji\u017e na jedenáctou hodinou dopolední kdy\u017e p\u0159i\u0159ítil se rakouský štábní d\u016fstojník s tím \u017ee nejnov\u011bjší dispozice nám na\u0159izují pochodovat neprodlen\u011b na ves Sokolnice tu dobít a zde po\u010dkat na ostatní ruské a rakouské kolony. <\/p>\n

Nu co\u017e nezbylo ne\u017e skorem po stejné cest\u011b vraceti se nám bylo nutno. Celou dobu nám p\u0159icházeli zprávy o postupu nep\u0159ítele. Jaký se však plán bitvy a co je zámyslem štábu nám sd\u011bleno nebylo. Dispozice pro tuto bitvu se n\u011bkolikráte m\u011bnili, stejn\u011b tak jako místo lo\u017eírování hlavního stanu, co\u017e jen zvyšovalo zmatek mezi d\u016fstojnictvem. N\u011bkdy v tu dobu ztratili jsme také naše rakouské spojence z 20. pluku, kte\u0159í z\u0159ejm\u011b odveleni byli do jiné \u010dásti bojišt\u011b. <\/p>\n

Našt\u011bstí jsem se zde setkal s hlídkou rakouského Sekelského husarského pluku která\u017e s námi trávila noc na Starých vinohradech. Ti gentlemani byli té dobroty a po celý den m\u011b provázeli a jim vd\u011b\u010dím za to, \u017ee kolona p\u0159esouvala se rychle a naše d\u011blost\u0159electvo po dobrých cestách. Jejich pomoc zdála se mi tolik významnou \u017ee po\u017eádal jsem písa\u0159e gardy zda by nebylo mo\u017ené, aby co nejzdvo\u0159ileji po\u017eádal samotného imperátora o to zda by tyto mu\u017ee nevy\u017eádal si od našeho rakouského spojence. V ruské gard\u011b by je jist\u011b rádi p\u0159ivítali, neb jsou to mu\u017ei \u010destní chrab\u0159í a veselého ducha. <\/p>\n

Po jedné hodin\u011b sestupovala u\u017e naše kolona k Sokolnicím. Na dohled od vsi nechal jsem rozvinouti pluky do linie s jízdou na k\u0159ídlech. D\u011blost\u0159electvo jeho\u017e v\u011btší \u010dást byla tvo\u0159ena veterány 27. lehké d\u011blost\u0159elecké roty bylo postaveno p\u0159ímo proti prvním stavením kde se to jen modralo francouzskými uniformami. P\u016fvodní m\u016fj zám\u011br byl napadnouti \u010deln\u011b ves a jízdou ji obchvátit z k\u0159ídel le\u010d na první pohled bylo jasné \u017ee francouzi ud\u011blají vše pro to aby obec udr\u017eeli. P\u0159i zkoumání postavení nep\u0159ítele uvid\u011bl jsem na našem pravém k\u0159ídle silné d\u011blost\u0159elecké baterie které stály kousek za vesnicí a byly zcela beze jakékoli ochrany. Musel jsem se zasmát takovému troufalství, tohle \u017ee je ta armáda, která nás má porazit? To snad ví i kadet \u017ee d\u011blost\u0159electvo bez p\u011bší ochrany je snadná ko\u0159ist jak pro p\u011bchotu tak pro jízdu. A té jsme m\u011bli v naší kolon\u011b dosti. <\/p>\n

Na\u0159ídil jsem tedy našemu d\u011blost\u0159electvu aby vedlo palbu na ves. Jízda potom skryta za dýmem našich d\u011bl, celá se p\u0159eformovala na pravé k\u0159ídlo a vedla ataku na francouzské baterie. Byla to krásná podívaná, sot\u0148a za sotní vyrazili kozáci vst\u0159íc nep\u0159íteli. Dobré francouzské d\u011blost\u0159electvo, kterého jsme se obávali (neb ten proklatý Bonapart ví kde a jak jej nasadit)bylo zcela zasko\u010deno prudkostí a silou našeho útoku. V\u011bru necht\u011bl bych býti na míst\u011b t\u011bch m\u016f\u017e\u016f. Po jízdním poslu ješt\u011b dal jsem jízd\u011b rozkaz a\u0165 nepolevuje v atace – ty d\u011bla nesmí st\u0159ílet pokud se naše p\u011bchota nedostane p\u0159es holá pole ku prvním obydlím. Zvedl jsem k oku dalekohled. Ve vesnici bylo bo\u017eí dopušt\u011bní d\u011blost\u0159elba zde páchala t\u011b\u017eké škody a bylo vid\u011bt spousty mrtvých a ran\u011bných nep\u0159átel. Zam\u011b\u0159il jsem tedy sv\u016fj pohled na pravo, ano i kozáci odvád\u011bjí svoji práci skv\u011ble. D\u011blost\u0159elci nep\u0159ítele tiskli se k d\u011bl\u016fm a jen velmi t\u011b\u017ece odrá\u017eeli šavlemi a nabijáky nepolevující nápor jízdy. Tu padne jeden, tu druhý s ránou p\u0159es obli\u010dej. Ano to byla ta chvíle, kdy vydal jsem rozkaz naší p\u011bchot\u011b k postupu. Skoro v uplném tichu vydávali se vojáci v sev\u0159ených \u0159adách do pohybu sm\u011brem kde za\u010dínali se shroma\u017edovat d\u011blost\u0159elbou rozptýlené jednotky nep\u0159ítele.<\/p>\n

Mezitím ji\u017e dorazil na dost\u0159el nep\u0159ítele 6. myslivecký pluk který vyrazil o n\u011bco d\u0159íve aby se vklínil mezi francouzké p\u011bšáky ve vsi a d\u011blost\u0159elce kdyby se jim snad n\u011bkdo rozhodl pomoci. Na dost\u0159el od vesnice se jednotky zastavili, vypálili salvu a zaúto\u010dili na bodák. Útok byl zdrcující Francouzi couvli a hledali záchranu mezi domy. <\/p>\n

V té chvíli ji\u017e dorazilo k vesnici i naše levé k\u0159ídlo, slo\u017eené ponejvíce z jezdc\u016f, kte\u0159í v minulých šarvátkách p\u0159išli o své kon\u011b, byli to \u010dásti donského kozáckého vojska a baškir\u016f. Trochu jsem se obával jak si povedou tito vojáci uvyklí obvykle bojovat v sedle v p\u011bším boji a proto jsem toto k\u0159ídlo podpo\u0159il ješt\u011b p\u016flbaterií kozáckého d\u011blost\u0159electva. Mé obavy však v \u017eádném p\u0159ípad\u011b nebyli namíst\u011b. Nep\u0159ítel byl v tomto míst\u011b nevýhodn\u011b rozestaven a jeho vojáci rozhodn\u011b nevypadali jako veteráni. Kozáci a baškirové n\u011bkolika útoky dobili kraje vesnice a uko\u0159istili i která d\u011bla menších rá\u017eí která zde nep\u0159ítel umístil. <\/p>\n

Boj se vyvíjel dob\u0159e, jen m\u011b mátlo, kde\u017ee má nep\u0159ítel zálohy. Vojáci, kte\u0159í proti nám stáli, byli p\u0159eci jen pon\u011bkud po\u010detn\u011b slabší, ne\u017eli jsem o\u010dekával. Zatím šlo vše a\u017e p\u0159íliš hladce. Jakmile se naše p\u011bchota dostala mezi stavení, nep\u0159ítel vyu\u017eil ka\u017edého plotu k\u016flny nebo p\u0159evráceného vozu aby zpomalil náš postup.
Vydal jsem povel d\u011blost\u0159elc\u016fm z 27. lehké d\u011blost\u0159elecké roty, aby nakolesili svá d\u011bla a rychle je p\u0159emístili do ulice jen\u017e se táhla k návsi. <\/p>\n

Zvláštní bylo, \u017ee po celou dobu bitvy nevid\u011bl jsem krom\u011b našich ruských \u017eádné d\u011blost\u0159elecké kon\u011b jak u rakouského tak u francouzského d\u011blost\u0159electva ani kolesny \u010di nábojové vozíky vid\u011bti nebylo. S toho usuzuji \u017ee jim kon\u011b budto pom\u0159eli hladem nebo je vojáci hlady sn\u011bdli. Zda tomu bylo v jiných místech boj\u016f stejn\u011b, \u0159íci však nemohu, neb nechci se zde poušt\u011bti do \u017eádných spekulací a psáti zde budu jen to co jsem sám vid\u011bl.
Práv\u011b ve chvíli, kdy jsem popojel blí\u017ee k vesnici, abych uspo\u0159ádal jednotky k dalšímu postupu, zbloudilá kule trefila mého kon\u011b tak neš\u0165astn\u011b, \u017ee se šílený bolestí vzepjal a já jen tak tak sesko\u010diti jsem z n\u011bho sta\u010dil ne\u017e ten starý m\u016fj p\u0159ítel padl k zemi a vydechl naposledy. Nebylo kdy truchliti nad jeho ztrátou. <\/p>\n

Usednuv na svého náhradního kon\u011b který byl mi v malé chvíli p\u0159iveden odjel jsem zp\u011bt do toho bezuzdného vra\u017ed\u011bní. P\u0159i cest\u011b ku vsi míjeli mne jezdci vracející se z ataky na d\u011blost\u0159elecké postavení. Jejich kon\u011b se leskli potem, avšak na tvá\u0159ích kozák\u016f vracejících se sotní byl vid\u011bt úsm\u011bv – v\u011bru lehký boj. Velitel Bugských kozák\u016f po té co jsem mu pod\u011bkoval za skv\u011ble provedený jezdecký útok mi polo\u017eil otázku – "Co nyní Vaše blahorodí? Zaje\u010fte se ze sotní podívat nad obci Prace," pokynul jsem mu do míst, kde se nacházely rakouské pluky, podívejte se z toho kopce co uvidíte Vaše blahorodí a podejte mi o tom zprávu. Stejn\u011b si Vaši mu\u017ei musí oddechnout. <\/p>\n

P\u0159i p\u0159íjezdu do vsi upoutalo m\u011b mno\u017eství t\u011bl le\u017eících p\u0159es sebe v naprosto roztodivných pózách. Bylo vid\u011bt \u017ee ani jeda strana zde nebrala zajatce. Naše p\u011bchota pobou\u0159ená urputností nep\u0159ítele, který jak bylo vid\u011bt podle uniforem na t\u011blech mrtvých voják\u016f pat\u0159il k a Bonapartov\u011b gard\u011b, vyrá\u017eela na jeden bodákový útok za druhým Apšeronský pluk cht\u011bje se p\u0159ed imperátorem blýsknout a býti lepším ne\u017e pluk T\u011blesných granátník\u016f který bojoval po jeho pravici vystup\u0148oval tvrdost a \u010detnost svých bodákových útok\u016f na maximum. Jediná francouzská jednotka se ješt\u011b dr\u017eela na kraji obce. V tu chvíli byly ji\u017e všechna d\u011bla seskupena na hlavní cest\u011b vedoucí k Brnu, a vedla zni\u010dující palbu z bezprost\u0159ední blízkosti kartá\u010di. <\/p>\n

Ani snaha francouz\u016f zpomalit náš postup zapálením n\u011bkterých stodol nás nezastavila. Musím ovšem p\u0159iznat, \u017ee ona nep\u0159átelská jednotka v hn\u011bdých p\u0159evle\u010dníkových kalhotách podle kterých jsme ji v\u017edy dob\u0159e poznali m\u011bla dobrého velitele. Tito francouzové vypadali jako veteráni prošlí nejedním bojem a jejich velitel manévroval proti nám velmi ú\u010deln\u011b. N\u011bkolikráte se dokonce stalo \u017ee v n\u011bkteré z bo\u010dních ulic zaúto\u010dil dob\u0159e vedeným protiútokem a naše ztráty by byli jist\u011b o mnoho v\u011btší nebýt gardových kozák\u016f kte\u0159í objeli ves a donutili se nep\u0159ítele stáhnout. <\/p>\n

Neustále jsem o\u010dekával podle dispozic další kolony které m\u011bli scházet z výšin za námi ale nebylo po nich ani vidu ani slechu. Na pravém k\u0159ídle donci spolu z baškiry tvrdými útoky zcela rozvrátili nep\u0159ítele který se chvatn\u011b stahoval zp\u011bt. Cesta na Brno byla otev\u0159ená. <\/p>\n

Pomalu se za námi vyno\u0159ovaly rakouské myslivecké prapory – kone\u010dn\u011b. Vypadaly sice lechce neuspo\u0159ádan\u011b jako by šly ji\u017e z tuhého boje, ale \u0159adily se podle dispozic na našem k\u0159ídle. Za\u010dali s námi dorá\u017eet vy\u010derpaného nep\u0159ítele, tak jsem tomu p\u0159estal v\u011bnovat pozornosti. Trošku mi boj kolem Sokolnic za\u010dal p\u0159ipadat jako vra\u017ed\u011bní nevi\u0148átek. V té chvíli kdy jsem ji\u017e nepochyboval o našem vít\u011bzství v této bitv\u011b dorazili kone\u010dn\u011b kozáci které jsem poslal nad Prace. Z mnohých prýštila krev a jejich \u0159ady byli pro\u0159ídlé. "Francouzi jsou za námi". Ohlédl jsem se na pratecké výšiny za sestupujícími dob\u0159e se bránícími rakouskými p\u011bšáky bylo vid\u011bt les modrých uniforem. To p\u0159eci nebylo mo\u017ené. Na tvá\u0159ích Bugských a donských ba i gardových kozák\u016f bylo vid\u011bt vztek. "Vaše blahorodí ta p\u0159esila je p\u0159íli\u017e velká jakmile sem dorazí ani mi se tu neudr\u017eíme." Musel jsem t\u011bm chrabrým ruským orl\u016fm dáti za pravdu. Vydali ze sebe maximum mnozí polo\u017eili \u017eivoty za mati\u010dku rus více po nich \u017eádati nemohu. Rychle jsem vydal pokyny velitel\u016fm- museli jsme ustoupit. Ovšem vyve\u010f prosté vojáky z boje který oni sami mají za vyhraný a \u0159ekni jim \u017ee je to p\u0159esn\u011b obrácen\u011b, v\u011bru t\u011b\u017eké to bylo. Nakonec dal jsem na jejich naléhání a povolil ješt\u011b jeden útok na zbytky francouz\u016f zformovaných za vsí. D\u011blost\u0159electvo však ji\u017e nechal jsem p\u0159praviti na ústup.<\/p>\n

Poslední ataka všech m\u011b pod\u0159ízených prapor\u016f byla ješt\u011b d\u016frazn\u011bjší ne\u017e ty p\u0159edešlé. Všichni cítili \u017ee to je poslední mo\u017enost pobít nep\u0159ítele. Francouzi byli vr\u017eeni dobrých 100m zp\u011bt a jejich \u0159ady zcela rozvráceny. Nechali jsme je rakouským myslivc\u016fm a sami se vydali v naprostém po\u0159ádku po silnici sm\u011brem k Tvaro\u017ené kde jsem nechali sv\u016fj trén. Za námi ustupovaly vy\u010derpané ale bojeschopné prapory rakouských granátník\u016f. Tito vojáci v chlupatých \u010depicích dnes jist\u011b byli nám v boji oporou, kdy\u017e zadr\u017eeli nep\u0159ítele na svazích prateckých výšin po dobu nutnou k tomu, aby naše kolona mohla ustoupiti v relativním poklidu z dost\u0159elu nep\u0159ítele. Kolony ustupující za námi ji\u017e takové št\u011bstí nem\u011bli. <\/p>\n

Co se dálo na jiných místech bojišt\u011b vím u\u017e jen z doslechu, ale pokud vezmu v úvahu to \u017ee se v rybnících u \u017dat\u010dan utopilo jen n\u011bkolik voják\u016f a Bonapart prý na vlastní o\u010di vid\u011bl jak se tam utopilo nejmén\u011b 30 000 (alespo\u0148 to nechal napsat do svého bulletinu) Pak je t\u0159eba si jen postesknouti nad tím \u017ee historii tohoto st\u0159etnutí t\u0159í armád budou psáti jen její vít\u011bzové. Budou li francouzové chtít, klidn\u011b at se p\u0159ijdou podívat k nám do Pit\u011bru nebo do Moskvy jak to u toho Aust\u011brlicu bylo a my jim potom p\u0159íjdeme opravit ty jejich knihy klidn\u011b a\u017e do Pa\u0159í\u017ee a dá li b\u016fh i imperátor pak i p\u0159ehlídku si tam ud\u011bláme nejen s našimi rakouskými spojenci.<\/p>\n<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Kterak to bylo u Austerlitzu v bitv\u011b, kter\u00e1 svedena byla dne 2. 12. a o dnu p\u0159edch\u00e1zej\u00edc\u00edm jak jsem jej vid\u011bl j\u00e1 V\u00edt Cvetoslavovi\u010d d\u011blost\u0159eleck\u00fd kapit\u00e1n 27. lehk\u00e9 d\u011blost\u0159eleck\u00e9 roty, pov\u011b\u0159en\u00fd toho \u010dasu velen\u00edm nad \u010d\u00e1st\u00ed rusk\u00e9 kolony, kter\u00e1 dle rozkaz\u016f na\u0161eho vrchn\u00edho velitele gener\u00e1la Michaila Illjarionovi\u010de Kutuzova dob\u00fdti m\u011bla ves Sokolnice.<\/p>\n","protected":false},"author":2,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[129,60],"tags":[],"class_list":["post-792","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-nezobrazovat-na-homepage","category-201-vyroci-v-roce-2006"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/792","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/2"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=792"}],"version-history":[{"count":1,"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/792\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":1635,"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/792\/revisions\/1635"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=792"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=792"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.austerlitz.org\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=792"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}