Zadruhé kvůli tomu, že dnes je 14. června a přesně před 196 lety se na pomezí Francie a Belgie chystala Napoleonova Severní armáda vyrazit přes hranici směrem na Charleroi, aby změřila síly s pruskou Dolnorýnskou armádou maršála Blüchera a Anglo-batavskou armádou vévody Wellingtona. O den později to udělala, 16. června svedla dvojjedinou bitvu u Quatre-Bras a Ligny, 17. června se rozdělila na dvě části a levým křídlem vyrazila za Wellingtonem, ustupujícím na návrší před vsí Mont-Saint-Jean, za níž leželo městečko Waterloo. Pravé křídlo pod velením maršála de Grouchyho zatím postupovalo za třemi sbory u Ligny poražené Blücherovy armády…  A přesně tyto události jsou obsahem prvního dílu, na který se osobně velice těším, byť jsem jej sám napsal, několikrát četl a intenzivně s paní Zemanovou, grafičkou AKCENTu, pracoval na grafické podobě.

Proč? Protože to je úplně jiná kniha než mých Sto dní, vydaných před lety, a to po všech stránkách. Obsahem se od ní liší, jak jen se lišit může, je napsána na podkladě mnohonásobně většího počtu pramenů i moderních rozborů, Stu dnů se věnuje jen v absolutně nejnutnější míře a soustřeďuje se jak na přípravy války roku 1815 na obou stranách, tak i na hodně detailní průběh prvních tří dnů čtyřdenní kampadě. Klade si spoustu otázek jak a proč to všechno bylo, nepomíjí řadu omylů i chyb na obou stranách a snaží se dopátrat příčin neúspěchu, který přerostl v katatstrofu v bitvě 18. června (což je tématem 2. dílu).