Střetnutí na severním úseku bojiště, 2. 12. 1805

Od Santonu po Blažovice

Mezi sedmou a osmou hodinou ranní zaujal 5. sbor a Jezdecká záloha pozice na úrovni Santonu. Pěchota je řazena ve dvou liniích batalionů v útočných kolonách vzdálených od sebe 200 kroků. Oproti tomu, jaká formace byla zaujata 4. sborem, jsou bataliony stejného pluku vedle sebe.

17. lehký střeží Santon a jeho odřad drží postavení ve Tvarožné. Pluky Suchetovy divize jsou uspořádány v následující sestavě, zleva doprava: v první linii 40. a 34. řadový; ve druhé linii 88. a 64. řadový; dva bataliony stojí nalevo od olomoucké silnice, šest napravo. V Caffarelliho divizi je první linie formována zleva doprava 30. a 17. řadovým a 13. lehkým; druhá linie 61. a 51. řadovým.

Treilhardovo a Milhaudovo lehké jezdectvo (9. a 10. husarský a 16. a 22. jízdní myslivecký) zůstává zformované v sevřené koloně po eskadronách na úpatí Santonu.

Jezdecká záloha není shromážděna na pravém křídle 5. sboru, jak předepisoval Císařův rozkaz, a jak tvrdí ve svém hlášení Murat. V souladu se zvláštními instrukcemi vydanými Napoleonem (1) v předvečer bitvy, je Kellermannovo lehké jezdectvo (2., 4. a 5. husarský, 8. myslivecký) postaveno před pěchotou. Tvoří dvě brigádní kolony po eskadronách.

Waltherova dragounská divize zůstala za pěchotou; každá z jejích dvou brigád (Sebastiani, Roget) formuje kolonu po eskadronách o třech plucích.

Beaumontova divize (po velením brigádního generála Boyého) je shromážděna napravo, u Jiříkovic (2).

Obě kyrysnické divize jsou řazeny ve dvou liniích v bitevní sestavě za Waltherovou divizí. Nansouty je vpravo, za Caffarellim; d’Hautpoul je vlevo, za Suchetem.

Když Murat a Lannes vidí, že Soultovy jednotky dosahují Prateckých výšin, vypochodují. Je něco po deváté hodině.

Ve vzdálenosti tří či čtyř kilometrů zpozorují jednotky ruského předvoje, jež jim jdou naproti.

„Kníže Bagration obsadil, v předvečer bitvy, pozici před Rousínovem, mezi Slavíkovicemi a Koválovicemi, za potokem, který je třeba přejít, aby se dostal k Pozořické poště… Podle Dispozic měl v této pozici zůstat a postoupit, až kavalerie na jeho levém křídle dojde na úroveň hostince Maxlůvky; ale, protože slyšel mohutnou palbu z levého křídla a podle jejího směru usoudil, že dosáhlo výhody, věřil, že je třeba mu pomoci obsazením francouzského levého křídla a vypochodoval vpřed (3).“

Bagrationův sbor dosáhne úrovně Pozořické pošty až kolem půl desáté. V tuto chvíli již ruská císařská garda zaujala pozici na kopci za Blažovicemi a tuto ves obsadila; rakouské jezdectvo se pod velením Hohenloheho zformovalo na Bagrationově levém křídle; ruské jezdectvo, pod velením Uvarova, Essena II a Šepeleva, kteří podléhali rozkazům knížete Liechtensteina, se teprve objevilo na severní straně Blažovic.

Ruská garda, jež vypochodovala ze svého ležení krátce po sedmé hodině, překonala Rakovec u Valchy a rozvinula se jihovýchodně od Blažovic. Pěchota byla řazena ve dvou liniích: Preobraženský a Semenovský pluk v první linii, s dělostřeleckou rotou v rozestupu; Izmajlovský pluk a myslivecký batalion ve druhé linii. Na pravém křídle stála baterie dvou děl a ovládala blažovickou dolinu.

Gardoví kyrysníci a husaři formovali třetí linii.

Kavalergarda, granátníci a gardoví kozáci zůstali v záloze a připojí se až později směrem od Křenovic.

Z výšiny velkokníže Konstantin přehlédl terén na všechny strany. Zjistil, že je zcela izolován, 4. kolona byla dva kilometry nalevo; Bagration míli napravo. Ze všech stran otevřená planina, kde byly od Tvarožné po Staré Vinohrady vidět značné síly nepřítele.

Nabízí se jediný opěrný bod: vesnice Blažovice, k níž to Francouzi již nemají daleko. Velkokníže nechá vesnici obsadit pěšími myslivci, poté k nim přidá ještě jeden batalion Semenovského pluku a baterii tří děl.

O několik okamžiků později vidí francouzské linie mezi Tvaroženským kopcem a Jiříkovicemi vyrazit vpřed; v tuto chvíli jej Kutuzov žádá o posily pro 4. kolonu směrem k Praci. Pošle tam jediný batalion Izmajlovského pluku, který však na to, aby spojencům na Starých Vinohradech vrátil iniciativu, nebude stačit, a bude stržen porážkou 4. kolony; v tuto chvíli se nicméně zdá nemožné opustit okolí Blažovic.

Liechtensteinovo jezdectvo, jak jsme viděli, se seřadilo nejprve na planině jiždě od Prace, a když se přesunovalo směrem k Blažovicím, přetnulo Langeronovu a Przybyszewského kolonu; a samo bylo přetnuto kolonou Langeronovou. Rakouské jezdectvo (asi 1100 koní pod velením Hohenloheho) se mohlo přidat k Bagrationovi kolem půl deváté; ale ruské jezdectvo (4000 koní pod velením Uvarova, Essena II a Šepeleva) se dostalo do okolí Kruhu až po deváté hodině. Okamžitě zaujalo dispozice k boji.

1. francouzský sbor se shromáždil za úsvitu západně od Jiříkovic. Přešel potok chvíli poté, kdy 4. sbor vypochodoval a kdy jezdectvo uvolnilo průchod přes Jiříkovice. Jedna z jeho divizí prošla touto vesnicí bez obtíží; druhá se ale zpozdila při průchodu Ponětovicemi. Před potokem bude 1. sbor zformován až kolem 10. hodiny.

Císař sleduje na vlastní oči vývoj střetnutí až do chvíle, kdy Vandammovy jednotky dosáhnou Starých Vinohradů; v tu chvíli opustí své ležení (Žuráň) a svižně se přesune za nimi, Starých Vinohradů dosáhne mezi půl dvanáctou a polednem, poskytnou mu lepší pozorovací stanoviště, aby mohl sledovat průběh celé bitvy.

Oudinotovi granátníci byli odesláni vzad na tuřanskou planinu, aby podpořili, v případě potřeby, Legrandovy a Friantovy jednotky. Tento pohyb byl nepochybně nařízen poté, kdy jeden důstojník Bourcierovy divize přijel podat hlášení o kritické situaci, v níž se nalézalo pravé křídlo armády u Sokolnic (4).

První boje mezi Blažovicemi a Tvarožnou

Když pěchota 5. sboru dorazila na úroveň Blažovic, byla napadena dělostřelectvem ruské gardy a rakousko-ruského jezdectva. „Zastavila. První linie se postavila do bitevní sestavy; druhá zůstala v kolonách. Z obou stran zahájilo palbu  dělostřelectvo (5).“

Ruské jezdectvo, jež se sotva dostalo na úroveň Kruhu, nečeká, až se k němu připojí Bagrationův sbor, a zahajuje boj.

Bagration měl zahájit útok až ve chvíli, kdy budou čtyři rakousko-ruské kolony za Kobylnicemi. Ale kníže Liechtenstein soudí, že mu okolností velí zaútočit, aby co možná nejvíce zpomalil francouzský postup. Ač nejsou důvody tohoto rozhodnutí vysvětlovány žádným z dokumentů, zdá, že si je lze představit s dostatečnou mírou pravděpodobnosti: jádro spojenecké armády bojuje jižně od cesty z Prace do Křenovic; ruská garda a jezdectvo bylo poblíž Blažovic stále ve velmi úzkém kontaktu s Kutuzovem, ale Bagration, zastavený mezi Pozořicemi a poštou, mohl být snadno od jádra armády odříznutý, pokud by Francouzi dosáhli Kruhu a holubické úžlabiny.

Kníže Liechtenstein tedy odeslal 10 Jelizavetgradských husarských eskadron, pod generálem Uvarovem, k holubickému hostinci, aby kryly Bagrationovo levé křídlo a zajistili mu s ním spojení. Sám začne zaujímat dispozice pro útok; ovšem horlivost ruského generála Essena II mu neposkytne čas; tento generál s hulány velkoknížete Konstantina nečeká, až budou ostatní pluky zformované, a vrhá se na první francouzskou linii, aniž by byl podpořen. Zaútočí na pravou Kellermannovu kolonu, současně na čelo a její pravý bok, a rozvrátí ji. Část francouzských jezdců se vrhne do rozestupů mezi bataliony; zbytek uniká v nepořádku kolem levého křídla a shromažďuje se za pěchotou (6).

Huláni dojedou na deset kroků od našich bajonetů. Pěchota jedná s velkou rozvahou; nepřátelské jezdce přivítá valivá salva, zabije velký počet mužů i koní. Jádro pluku projíždí podél čela Caffarelliho a Suchetovy divize a zakouší palbu z jednoho konce na druhý; několik pelotonů pronikne za první linii; třetímu řadu je veleno čelem vzad a palba je vedena vpřed i vzad. Huláni zanechají na zemi asi čtvrtinu vlastních a uniknou co nejrychleji po silnici pryč a přidají se k Bagrationovi (7). Znovu se zformují za pravým křídlem ruské pěchoty, na úpatí pozořických výšin. Generálmajor Meller Zakomelskij byl vážně zraněn a zajat.

„Generál Kellermann vedl svou divizi na levém křídle okamžitě vpřed (8); Rusové, povzbuzení prvním útokem (9), vidí postupovat čtyři pluky a znovu vyrazí vpřed a napadnou 4. husarský pluk, který obklopí asi 800 koňmi. Plukovník Burthe je sražen a zajat; bude osvobozen během třetího útoku. Generál Kellermann zbývajícmi třemi pluky provedl pohyb, jímž napadl nepřítele z boku a odrazil jej. Shromáždil svou divizi a, aniž by ztrácel čas, velel třetí útok, při němž měl více štěstí: na nepříteli byly dobyty dva kanóny; bylo mu zabito mnoho vojáků; a byl nucen nasadit celé jezdectvo, jež měl v záloze za pěchotou (10); tím nás donutil se opět stáhnout, přičemž jsme manévrovali ve dvou liniích (11).“

Zatímco probíhaly tyto útoky, mohl Bagration postoupit se svým armádním sborem trochu vpřed. Nechal obsadit Kruh 6. mysliveckým batalionem (plukem) po velením generála Ulania a podporovaným Císařovninými kyrysníky. V středu, přímo na silnici, umístil jízdní baterii knížete Jašvila, podporovanou Mariupolskými husary. Jeho pěchota (pluky Archangelský, Pskovský a Staroingermanlandský) byla seřazena v bitevní sestavě severně od silnice; vpřed a na svém pravém křídle měl 5. myslivecký pluk a Pavlogradské husary.

Jakmile byl hulánský útok, zblízka následovaný možná několika eskadronami kozáků a dragounů (zmiňuje je takto jako jediný ve svém hlášení Lannes), skončený, opět propukla mohutná kanonáda. „Osm děl posazených na planině bušilo do naší linie přímo; ty, jež byly předsunuty před Blažovice (tři), ji napadaly šikmo; během chvíle bylo 400 mužů vyřazeno z boje. Naši vojáci, nehybní, snášeli tuto palbu s nejvyšší udatností (12).“

Beaumontova divize je mezitím Císařem povolána na pravou stranu bojiště k podpoře 4. sboru, jemuž chybí jezdectvo.

Kutuzov zase povolává knížete Liechtensteina, který násobí své úsilí a rozvíjí značnou aktivitu současně proti Vandammovým jednotkám na Starých Vinohradech i proti Muratovým, západně od Blažovic.

Kyrysnický pluk Lothringen pod velení generála Caramelliho, pak kyrysnický pluk Nassau, se pokusí napadnout francouzskou pěchotu (4. řadový či 24. lehký?), jež přicházela od Jiříkovic a snažila se obejít Staré Vinohrady, o něž se opíralo Kolowratovo pravé křídlo. Terén pokrytý vinicemi však tyto útoky činil obtížnými, vražednými a pramálo užitečnými.

Současně nasazuje kníže Liechtenstein část svého jezdectva proti jezdectvu Muratovu.

Kolem půl jedenácté usuzují Lannes a Bagration, že přišla chvíle učinit boj aktivnějším.

Lannes nechal napadnout Blažovice, zatímco Bagration, který má méně pěchoty, ale mnohem více dělostřelectva a jezdectva, se snažil získat navrch nad Suchetovou divizí inztenzivní dělostřelbou a častými útoky jezdectva.

Maršál Lannes nařídil, aby byly Blažovice napadeny čtyřmi rotami 13. lehkého. „Tyto roty se rozvinuly do střeleckého řetězu a útok postupoval málo; rozkaz postoupit dostal i zbytek pluku; 2. batalion vyrazil útočným krokem; nepřítel prchá a táhne své kanóny k výšině. Ve vsi je zajato 300 mužů. 2. batalion 51. řadového, který útok podpořil, odřízl ústup 250 prchajícím.

Plukovník Castex, který byl vždy mezi statečnými, byl zabit v čele svého pluku (13. lehkého). Pět děl, jež bránily Blažovice, bylo dobyto; byly podporovány jednotkou jezdectva, jež byla rozražena (13).“

Početní převaha útočníků (čtyři bataliony proti dvěma) a velmi nevýhodná pozice Blažovic, jež jsou na dně kotliny, vedly k velmi rychlému dobytí vesnice. Velkokníže Konstantin, zaujatý francouzskou ofenzívou, jež se rozvíjela proti jeho levému křídlu, tyto dva bataliony nasazené v Blažovicích nepodpořil, ale v odpovědi na Kutuzovovy výzvy zaujal dispozice k útoku do boku francouzských kolon směřujících na Staré Vinohrady. K půl dvanácté vyrazila ruská garda směrem k jihu a starost o vyproštění obránců Blažovic nechala na Liechtensteinovu jezdectvu.

Rakouské jezdectvo bylo nasazeno, jak jsme viděli, na přístupu ke Starým Vinohradům; podél Blažovic tedy ve snaze vyprostit oba gardové bataliony útočilo ruské jezdectvo Essenovo a Uvarovovo; snaží se dobýt na našich lehkých jezdcích zpět 450 vojáků padlých do zajetí ve vesnici, ale neuspěje (14). Toto jezdectvo útočí také na pravé křídlo obou linií pěchoty: je zastaveno na boku 17. řadového, pronikne za tento pluk; ten ale provede čelem vzad, zatímco 61. řadový se zformuje do karé. Ruské pluky jsou napadeny palbou z obou linií a prchají, přičemž zanechávají na místě mnoho padlých.

Murat vidí tuto kavalerii sekat zajatce, nevěří, že by byla ruská, a velí ukončit palbu. Sám se ocitne vystavený boji a je nucen se svým štábem útočit; aby věc ukončil, nechá postoupit Nansoutyho divizi.

Nepřítel proti ní vypochoduje, skvělý a brilantní útok kavalerie je zahájen.

„Nansoutyho divize byla ve chvíli, kdy nepřítel rozvinoval svou kavalerii, uspořádána ve dvou liniích. Generál, aby se vyhnul tomu, že bude obchvácen, nechal karabinické brigádě provést pelotony doprava, a když usoudil, že v tomto směru ujela dostatečnou vzdálenost, vrátil ji do bitevní sestavy a vyrazil s ní vpřed krokem. Baterie umístěné na čele a na křídlech ruského jezdectva pálily úspěšně, ale aniž by naše jezdectvo zastavily či je přiměly ke změně kroku. Muži a koně padali, řady se okamžitě svíraly. Impozantní pochod naší krásné divize přinutil ruské dělostřelectvo stáhnout se. A když byl generál Nansouty konečně v dosahu nepřátelské linie, velel „klus“ a hned poté nechat vytroubit útok, který byl proveden v takovém pořádku a s takovou jednotností, že bychom byli řekli, že naše eskadrony manévrovaly před generálním inspektorem.

Karabiníci vnikli do první nepřátelské linie a vrhli ji na druhou, jež vyjela vpřed; 2. a 3. kyrysnický pluk karabiníky podpoří a tuto druhou linii rozrazí. Nepřátelské eskadrony jsou uvrženy v takový nepořádek, že jejich porážka je dokonalá. Karabiníci je pronásledují palaši v ledvinách a zastaví se až u potoka (Rakovce), který nepřítel překoná po mostech, pod ochranou svého dělostřelectva… Generál Nansouty, který se nechce pouštět za potok, shromáždí svou divizi za divizí Caffarelliho; 3. kyrysnický pluk, který se v přílišném zápalu pustil až na most, je okamžitě povolán zpět.

Liechtenstein znovu své jezdectvo zformuje do dvou linií a pokusí se napadnout pravé křídlo Caffarelliho divize; to však zůstane rozvinuté a nepřátelské eskadrony zastaví náhlou vražednou palbou. Nansoutyho divize okamžite vyrazí vpřed, rychlým klusem, ve dvou paralelních kolonách po pelotonech projede rozestupy mezi pěchotou a zformuje se vpřed do bitevní sestavy do dvou linií: v první linii karabinická brigáda a 2. kyrysnický; ve druhé linii 3., 9. a 12. kyrysnický pluk. Využije nepořádku, který do nepřátelského jezdectva vnesla palba pěchoty, a vrhne se na ni (15).“

„Jezdectvo se čtyři či pět minut šavluje a mísí; ale statečné karabinické pluky, věrny své staré reputaci, stejně jako 2. kyrysnický pluk, nepřítele tlačí k jeho druhou linii. Ta je nasazena; naše druhá linie, tvořená kyrysnickými pluky, postoupí; proběhnou tři postupné útoky, a nepřítel je vždy rozražen, na bitevním poli zanechá mnoho padlých. Tento krásný pohyb nepřátelskou armádu rozdělil na dvě tím, že jsme se stali pány výšin u Kruhu a Holubic (16).“

Zatímco na našem pravém křídle probíhají tyto boje, Bagrationovi, který se dopustil neopatrnosti tím, že zůstal na planině za Kruhem opřený levým křídlem o Rakovec, hrozí Lannesovým ofenzívním pohybem odříznutí od Kutuzova: 5. sbor, který postupuje pomalým krokem, se dostal na dostřel kanónu, pak na dostřel pušky, a přešel Kruh. Aby tento pohyb zastavil, Bagration ohrozí obchvatem levé francouzské křídlo tím, že dobude Tvarožnou; ale 2. batalion 17. lehkého sestupuje ze Santonu, ves dobude zpět, a Treilhardovo a Milhaudovo jezdectvo pronásleduje ruskou pěchotu (část 5. pěšího mysliveckého pluku) k Sivicím.

V tuto chvíli (kolem poledne) získal boj v tomto místě na intenzitě: zatímco Nansoutyho divize útočí jižně od Kruhu a Holubic, část Caffarelliho divize (30., 17. a 61. pluk) zamíří doprava, aby tyto dvě vesnice na rukém 6. mysliveckém pluku dobyla. Zbytek 5. sboru, lehké jezdectvo Kellermannovo a Waltherovi dragouni, bojují s Bagrationovým sborem. Oba protivníci mají zhruba stejné síly co do pěchoty (8000 mužů na každé straně), ale ruské jezdectvo je mnohem početnější než naše (5000 proti 2000). 30. pluk se brzy přidá k 1. batalionu 17. pluku na pravém křídle Suchetovy divize.

„Pěchota v bitevní sestavě snášela kartáčovou palbu s nejvyšším klidem; rozbité zástupy byly brzy doplněny. Rozkaz Jeho Veličenstva byl věrně plněn a patrně poprvé za celou válku se většina zraněných vlekla k abmulanci sama (17).“ Generál Valhubert, jemuž kule přerazila stehno, odmítl nechat se odnést do ambulance: „Zemřu stejně dobře tady; není třeba, aby bylo kvůli jednomu muži ztraceno dalších šest.“

Jako první se na sebe vrhne kavalerie.

„Generál Kellermann, který shromáždil svou divizi, přikázal čtvrtý útok, který byl proveden s největším zápalem; zmocnili jsme se několika kanónů. Nemohli jsme ale v útoku pokračovat dále kvůli ruské pěchotě, jež vedla palbu tak hustou, že jsme byli nuceni ustoupit za vlastní pěchotu, a opustit dobytá děla. Generál Kellermann se svým štábem v čele své divize, prokázal největší odvahu. Jeho pobočník Chouard již byl po jeho boku zraněn, stejně tak ženijní kapitán Valazé, jemuž rána uthla nohu. Byl by spadl z koně, kdyby nebyl podepřen náčelníkem štábu a jedním husarem.

Divize se následně shromáždila. Pátý útok, který provedla spolu s dragounskou divizí generála Walthera, dosáhl úplného úspěchu. Nepřítel utrpěl značné ztráty a ztratil bitevní pole. Generál Walther byl raněn (18).“

Langeron napsal: „Francouzské jezdectvo se bilo řádně, ale s malým zápalem; viděli jsme jej vyčkávat na naši kavalerii s nastavenou čepelí šavle, nedostatečná dispozice pro jezdectvo, jehož koně měly být v lepším stavu, než v jakém byli koně spojeneckého jezdectva. Provedlo také několik útoků, ale k ústupu naší kavalerie přispělo méně, podle toho, o čem jsem byl ujištěn, než dělostřelectvo, jež ji drtilo, a pěchota, jejíž masy ji obchvacovaly zleva po porážce ruské gardy (19).“

Pokud jde o útoky spojeneckého jezdectva, Langeron nám řekl: „Došlo k řadě izolovaných útoků, málo rozhodných, provedených s větší odvahou než pořádkem. Velící generálové je nenařizovali, jejich podřízení velitelé je prováděli sami od sebe, aby se vyznamenali a dosáhli odměn.“

Suchet ve svém hlášení maršálu Lannesovi píše:

„Naše pěchota viděla naše husary a naše dragouny několikrát pod tlakem nepřítele projet rozestupy mezi bataliony a vrhnout se dokonce na jejich čelo; linie tím ale otřesena nebyla; 1. batalion 34. řadového byl první, který takto v dobré pozici přivítal palbou po zástupech nepřátelské jezdectvo poté, kdy nechal chladnokrevně projet dozadu celou naši kavalerii, a během tohoto pohybu, který proběhl třikrát, pokryl své čelo mrtvými. Znavený troufalostí oddílu ruských dragounů, který se snažil prorazit naši linii, jste (maršál Lannes) nechat postoupit 2. batalion 40. pluku, aby je napadl z boku.

Dvakrát jste nechal postoupit celý armádní sbor; palba se zdvojnásobila, a v řadech vždy vládl stejný klid. Palbu pušek jsme snášeli se stejnou odvahou jako útoky jezdectva a dělostřelbu. Druhá linie, jež velmi trpěla dělostřelbou, se rozvinula (20) .“

Shrneme-li to, kolem poledne bojuje Lannes a Murat s Bagrationem a ruským jezdectvem mezi Sivicemi a Kruhem.

Caffarelliho divize, jež právě dobyla Blažovice, obsadila spolus s Nansoutym výšiny, jež dominují Kruhu a Holubicím, kde se ještě drží Ulanius s ruským 6. mysliveckým.

Ruská císařská garda, jež opustila oba bataliony, které bránily Blažovice, prošla mezi Starými Vinohrady a Křenovicemi proti levému křídlu Vandammovy divize.

Poznámky:

(1) Při projíždění řady řekl: „Ta trocha kavalerie před námi má rozkaz se stáhnout. Jakmile bude (nepřítel) napaden, odkryjete okamžitě své síly.“ Notes sur Austerlitz, gen. Suchet (Archives de la Guerre).
(2) Pozice tého divize je v dokumentech špatně určena.
(3) Langeronovy Paměti.
(4) Archivy Čestné legie. 18. dragounský.
(5) Poznámka (anonymní) ke Caffarelliho divizi (A.W.)
(6) Generál Bonie ve své knize Tactique française – Cavalerie au combat (Francouzská taktika – Jezdectvo v boji) přiznává Essenovi II v této fázi naopak správnou míru odhadu nebezpečné situace, do níž Kellermann vystavil svou divizi složitým manévrem (změnou směřování čela na první peloton druhé brigády), a její vhodné a účinné využití. (JS)
(7) Velmi podrovná Poznámka, jež se jeví velmi přesnou, ke Caffarelliho divizi poskytuje následující detail: „Úžlabina, jež vedla bojištěm a končila asi 300 sáhů od Blažovic, jim nedávala jinou možnost úniku než císařskou silnici a terén, po němž přijeli. A právě po silnici provedli svůj ústup.“ Touto úžlabinou je bez pochyby velmi hluboký úvoz, který protíná planinu mezi Kruhem a svahy blažovické doliny. Jezdectvu umožňoval průchod jen poblíž Blažovic, nebo po olomoucké cestě, nebo ještě více na sever.
(8) „stupňovitě po plucích“ (Picard, La Cavalerie dans les guerres de la Révolution et de l’Empire, t. I, s. 312).
(9) Jelizavetgradští husaři, Charkovští a Černigovští dragouni.
(10) Pavlogradské, Tverské a Petrohradské husary.
(11) Hlášení Kellermanovy divize.
(12) Poznámka ke Caffarelliho divizi (A.W.)
(13) Poznámka ke Caffarelliho divizi (A.W.)
(14) Došlo zde ke zvlástní a málo známé události: podle řady francouzských relací byli mezi obránci Blažovic Rakušané, a ruská kavalerie je měla ve chvíli, kdy je 13. lehký a 51. řadový zajímali, šavlovat. Je prokázané, že v Blažovicích žádná rakouská pěchota nebyla, a že se naši vojáci museli zmýlit nějakou analogií v uniformách; zdá se nicméně, že ruští kavaleristé napadli vlastní pěchotu.
(15) Picard, La Cavalerie dans les guerres de la Révolution et de l’Empire, t. I, s. 314.
(16) Muratovo Hlášení. – Jde zde o výšiny jižně od Kruhu, neboť Nansoutyho útok probíhal napravo od Caffarelliho (Poznámka bez nadpisu či podpisu. A.W.).
(17) Hlášení generála Sucheta.
(18) Hlášení Kellermannovy divize.
(19) Tento pohyb proběhne kolem jedné hodiny.
(20) Hlášení generála Sucheta maršálu Lannesovi.