…postačí, když řeknete: Bojoval jsem u Slavkova, aby každý řekl: "Hle, hrdina!"
Napoleon
Dne 2. prosince 1805 se na návrších a v údolích východně od Brna odehrála jedna z významných událostí evropských dějin 19. století a zároveň jeden z nejproslulejších střetů napoleonských válek – bitva u Slavkova. Jak nasazenými silami kolem 160 000 bojovníků, tak počtem mrtvých a raněných se až do bitev u Borodina a pak u Lipska stala slavkovská řež rovněž nejkrvavějším a největším střetnutím napoleonských válek. V rámci českých zemí držela toto smutné prvenství mnohem déle – přinejmenším až do bitvy u Hradce Králové v roce 1866.
Slavkovská bitva vstoupila do dějin a pro celou Francii se okamžitě stala symbolem oslnivého triumfu. Pro zbědovanou, zpustošenou a vypálenou Moravu se však zima toho roku a následující léta nesla ve znamení hladu, strachu a epidemií. Jméno malého moravského městečka však dodnes zní v názvu jednoho z pařížských mostů a blízkého nábřeží, Pařížané znají i Slavkovské nádraží, vítězství francouzské armády u Slavkova hlásá nápis na stěně Vítězného oblouku i dvanáct bohyň vítězství, které střeží Napoleonův sarkofág. Stálou připomínkou této bitvy je i sloup na pařížském náměstí Place Vendôme, odlitý z děl, která francouzská vojska ukořistila v polích mezi Brnem a Slavkovem.
Nelze však zapomenout na jedno: slavkovská bitva skutečně byla jedním z největších vítězství císaře Napoleona I. Ač sám početně slabší, dokázal porazit spojenecké armády rakouského císaře a ruského cara. Mistrná taktika a strategie, kterou zde použil, se učí dodnes na všech vojenských školách.
