Útočná kolona francouzské pěchoty - středová kolona batalionu (1776, 1791, 1831)
Útočná kolona francouzské pěchoty koaličních (revolučních a napoleonských) válek let 1792-1815 je atraktivní téma. Jednak tedy věcně, technicky, takticky. A jednak symbolicky, terminologicky a s přesahem do vojenskohistorických legend a pověstí, které živí, již stovky let, autoři, kteří čím méně si chtějí dát práci se studiem pramenů a systému formací a manévru pěchoty přelomu 18. a 19. století, tím více mu rozumějí.
Jihomoravské muzeum ve Znojmě nabídne u příležitosti 210. výročí bitvy u Znojma, posledního rozhodujícího vítězství císaře Napoleona a poslední bitvy vojenské kariéry arcivévody Karla, nejen na českém území ojedinělou výstavu. 
Arciknieža rakúske, princ uhorský, kráľovský miestodržiteľ a palatín uhorský. Mladší brat kráľa Františka I., arcikniežaťa Ferdinanda Modenského. Starší brat arcikniežat Karola Ľudovíta, Jozefa Antona a Jána Krstiteľa. Nominálny veliteľ uhorskej kráľovskej insurekcie. Plukovník, majiteľ husárskeho pluku č.2. 
Joseph Müller, narozený 31. ledna 1779 v Liberci, jeden z několika synů truhláře, vstoupil v roce 1803 z touhy po vojenském suknu jako čtyřiadvacetiletý k řadovému pěšímu pluku IR24 Auersperg, odkud byl po zhruba půl roce služby přeložen kvůli urostlé postavě ke kyrysnickému pluku KR4 Kronprinz Ferdinand. 
Antoine Henri, baron de Jomini (6. března 1779 – 22. března 1869) je jedním z nejznámějších teoretiků vojenského umění první poloviny 19. století opírající své závěry o zkušenosti, spíše nepřímé, z koaličních válek let 1792-1815, a o službu v ruské armádě. Jeho Le Précis de l’art de la guerre je hojně citovaným dílem. Nabízíme velmi kritické zhodnocení pasáží týkajících se malé pěchotní taktiky. Jde o první část dvojdílného článku, jehož cílem je nabídnout odpověď na otázku odpovědnosti za neblahé formace hlubokých kolon francouzského 1. armádního sboru u Waterloo. A je současně výzvou k diskusi, a jako takový možná kritický až příliš, provokující. 
Terén u Raszyna byl Poniatowským vybrán záměrně, neboť půda byla bahnitá a možnosti manévrování velmi omezené, což umožňovalo obranu i proti přesile. A věru toho bylo zapotřebí, neboť proti 24 000 císařských mohl Poniatowski postavit jen zhruba 14 000 vlastních vojáků. 
Filip Jakub Pešek, narozený 1. května 1785 v Todicích na Jílovsku (dnes součást Velkých Popovic), se vyučil tkalcem, dokonce se stal mistrem a dařilo se mu prý tak dobře, až to vzbudilo závist sousedů. Dne 16. července 1805 byl nuceně odveden, jak sám píše, „k císařskému královskému arciknížete Rainera pěšímu pluku“, s nímž pochodoval do Bavor, do války s císařem Napoleonem, kterou mu Habsburk František II. právě vyhlásil. 
Francouzských, anglických, ruských i německých pamětí na války s revoluční a napoleonskou Francií se zachovalo bezpočtu, v habsburské monarchii, která se v těchto bojích bila nejdéle, jich ale vzniklo překvapivě poskrovnu a vzpomínek vojáků z českých zemí je jak šafránu. 
Farní kronika s názvem „Popis farního kostela v Jevišovicích a filiálního kostela v Černíně," kterou založil v roce 1804 místní farář Dominik Drnholecký, obsahuje dva záznamy o Francouzích ubytovaných ve městě Jevišovicích v letech 1805 a 1809. Dnes se podíváme na druhý záznam z roku 1809. 
Bol mužom ktorý de facto porazil Napoleona. Predstavoval pomerne vzácnu symbiózu politika, diplomata a vojaka. Vo vzťahu k podriadeným bol zhovievavý, úslužný ale pedantný. Bol psychicky veľmi odolný, mal vyrovnanú, priateľskú povahu, bol spoľahlivý a skromný. Bol mimoriadne spoločenský. Veľmi obľúbený bol u vojakov, v popularite sa mu mohli z rakúskych vysokých veliteľov vyrovnať len arciknieža Karol Ľudovít, a ďalej knieža Lichtenstein a slobodný pán Kienmayer. 
K svojim podriadeným sa správal kolegiálne, bol prirodzenou autoritou. Dbal na potreby vojaka, často sa preto dostával do sporov s erárom. Medzi jeho záľuby patrili literatúra, architektúra, botanika a maliarstvo. Alkoholu neholdoval, o to viac fajčil. Bol veriacim katolíkom, hoci mimoriadne prchkej povahy. Ako veliteľ a inšpektor bol prísny a mimoriadne obávaný, nikdy sa však nesnažil svoje postavenie zneužiť. 
Ucelená reforma rakúskej vojenskej poľnej sanitnej služby za Jozefa II. prekonala dovtedajšiu úroveň starostlivosti o vojakov v ostatných európskych armád a v celkovom merítku značne v tej dobe pozdvihla kvalitu ošetrovateľskej a lekárskej starostlivosti. 
