Na svět ho přivítala porodní bába Doležalová ze Sokolnic. O rok později se rodina rozrůstá o sestřičku Marii, potom ještě po devíti letech přichází sestra Vojtěška.
Vzdělání má základní, školu absolvuje v rodné vísce. Na víc v té době rodina neměla. Začal se učit tesařem, ale v polovině učení firma bankrotuje. Potom pracuje ve šroubárně. V roce 1930 nastupuje k čs. poště jako listonoš. Toto povolání se mu stane osudem, dělá ho s láskou až do důchodu. Styk s lidmi mu učaroval, mnoho dal, poznává špatné i dobré.
V červnu 1927 se žení, ženou se mu stává Anna Popelová, narozená 30. 11. 1902, oba jsou z jedné vesnice a spolužáci na místní škole. Má ještě tři sourozence, dva bratry a sestru. V pořadí je druhá, pracuje až do provdání v textilní továrně v Brně.
Žijí tam, kde se narodili. V srpnu 1928 přichází na svět syn Ladislav, jenž se vyučí elektrotechnikem. V roce 1934 se jim narodí děvče. Jméno dostalo po mamince – Anička. Ta se vyučí obchodnicí. Oba tito sourozenci žijí se svými rodinami v rodném domě, kde se narodili. Tento dům rodiče postavili, děti rozdělily a bydlí tam dodnes.
Zaměstnání vykonával v Sokolnicích a potom v Újezdě. Dalo mu mnoho, byl soustavně ve styku s lidmi. Mohylu míru na Prateckém kopci, Starou horu a Špičák měl denně na očích, vždyť obě vesnice jsou přímo pod těmito místy.
Pratecký kopec se svými rodiči poprvé navštívil v roce 1910. Bylo to v létě při kladení základního kamene pro budoucí Mohylu míru. Za krásného nedělního odpoledne se strhla velká deštivá bouře. Bylo po slavnosti. Lidé prchali na všechny strany. Našli přístřeší až na sokolnickém nádraží. Na tento výlet nikdy nezapomněl, dal mu základ po pozdější celoživotní zájem o historii a napoleoniku.
Často říkával, proč všechno musí tak být? V roce 1914, kdy mu tatínek odcházel do 1. světové války, byl se s maminkou s ním rozloučit v Brně-Pisárkách, v místech dnešního výstaviště a u letohrádku Mitrovských. Na tomto prostranství byli seřazeny batalióny pěchoty v plné zbroji, které odjížděly na východní frontu. Bylo tam žehnáno zbraním, přestože jeden bod z desatera božích přikázání říká: Nezabiješ.
Myslivosti zasvětil celý svůj život. Příklad si již jako chlapec vzal z panského hajného u hraběte Mitrovského v Sokolnicích Praxe. Bydlel přes dvě stavení. Jmenovaný umírá zbytečně ve 32 letech v únoru 1916 ve vojenské nemocnici v Pardubicích.
Na podzim v roce 1942 těžce nese vystěhování své nejmladší sestry s rodinou. Musí opustit svůj dům a přenechat ho německé rodině z Besarábie. Tímto způsobem bylo v naší vesnici vystěhováno ještě několik rodin. Byl to počátek poněmčování našeho národa. Do konce války bydlí u rodiny a kde se dá.
Při náletu naší vesnice na konci dubna 1945 je těžce raněna jeho mladší sestra, na následky zranění umírá. Její manžel zranění přežil, ale dvě děti přišly o maminku.
Přes všechny tyto problémy věnoval mnoho volného času napoleonistice. Dokazuje to bohatá korespondence, fotoarchiv a různé jiné nálezy. Za první republiky, za 2. světové války a ještě nějakou dobu po ní nebylo o tuto tématiku mnoho zájmu. V té době již byli přátelé s panem Antonínem Dvořáčkem, chodí po bojišti a zachraňují, co se dá.
V listopadu 1966 přivítal v Brně se skupinou napoleonistů posledního francouzského granátníka pana Norberta Brassinna. Z těchto nadšenců se později vytváří brněnská sekce – pobočka lyonské A. I. N., za vedení generálního zmocněnce pana Josefa Dostála. K 200. výročí narození Napoleona Bonaparta si na schůzi dne 27. února 1969 dávají níže uvedené úkoly:
Cituji: "Sekce přátel napoleonských památek na Moravě, za předsednictví zmocněnce pana Josefa Dostála, reprezentanta sekce Brno dr. A. B. Krále, předsedy kulturní školské komise ONV, Antonína Dvořáčka, konzervátora muzea Šlapanice, Václava Štěpánka, kronikáře z Jiříkovic, Josefa Daňka, předsedy JZD Jiříkovice, Josefa Kořalníka, konzervátora napoleonských památek z Telnice, spolu s ostatními členy A. I. N. v ČSSR dohodli se spolu s odborem cestovního ruchu Brno-venkov a Státním památkovým ústavem v Brně reprezentovaným ing. arch. Boleslavem Písaříkem dne 17. 2. 1969 uskutečnit následující úkoly k oslavám 200. výročí Napoleona v našem kraji".
Souběžně s uskutečňováním úkolů v ČSSR probíhají podle sdělení prezidenta napoleonských památek pana Louise Sentiho z Lyonu ze dne 3. února 1969 též oslavy v Lyonu, v Nantes, Avranche, v Nice, v Grenoble, v Paříži a na světové výstavě v Montrealu, kde bude pořádána světová napoleonská výstava pod patronátem tamního města Montrealu a pod záštitou pana Jeana Drapeaua.
Tyto úkoly, jež jsou ku prospěchu našeho kraje, našeho národa a demokratických tradic, jsou možné a budou také uskutečňovány. I díky kolektivu zdatných lidí Technické a zahradní správy města Brna a jejího schopného ředitele pana Josefa Ulče je pomník Rogera Valhuberta před dokončením.
K tomuto výročí si dali níže uvedené úkoly. Celkem 20 bodů. Cituji jen některé.

S těmito úkoly zřejmě souviselo i zatčení pana Josefa Dostála, byl zajištěn bezpečností a uvedené závazky převzali jiní členové odbočky.
Později se tatínek s panem Brassinnem stávají přáteli. Při každé další návštěvě se u nás zastavuje, mnohdy i přespává. Během roku kvete čilá korespondence. Pan Brassinne se také stává přítelem telnického faráře pana Františka Hrubého. Vždyť Brassinne přespal na faře v týž den, co Napoleon v roce 1805!
Při jedné další návštěvě pan Brassinne přijíždí s dřevěným křížem, který je u nás nazdoben květy, pan farář Hrubý ho světí na Mohyle míru a potom ho převáží pan Brassinne na poslední místo odpočinku francouzského prezidenta, maršála Charlese de Gaulle. A zájemců o tuto tématiku přibývalo, mezinárodní styky se rozšiřují. Byl to pan František Kotásek, Moravák žijící dlouhá léta v Paříži, mecenáš slavkovského muzea. Často se zastavoval a pobýval u nás. Major Ferdinand Pražský Slavkovský, žijící v Mníšku pod Brdy. Pan Louis Senti, druhý prezident lyonské A. I. N. Pan Pierre Orsat, její současný pátý prezident. Ten jde ve šlépějích svého předchůdce pana Norberta Brassinna. Pravidelně přijíždí a pobývá v rodišti své manželky Marcely v Brně a zúčastňuje se místních piet a zajímá se o místní památky. Během celého roku navštěvuje s manželkou setkání na světových bojištích. Je třeba též vzpomenout pana George Henryho, starého spolubojovníka již z dob pana Brassinna, a mnoho jiných.
Tatínek byl i členem klubu vojenské historie 605. ZO Zbrojovky Brno. Tam se scházejí další přátelé – ing. Jan Špatný, Vilém Walter, Vlastimil Schildberger st., Václav Hanák, Radim Dufek aj.
Také dochází do vlastivědného kroužku v Jiříkovicích. Je tam již vyzrálá generace. Scházejí se u Dvořáčků v hospodě. Jsou tam bratři Dvořáčkovi, Václav Štěpánek, Mirek Mazálek, Mirek Pražák. Přes pole dochází pan Bayer ze Sivic a další.
Navštěvuje i Slavkov, kde se na zámku schází tzv. muzejní rada. Jsou to napoleonisté z okolních vesnic i Brna. Počátky se datují již za ředitelování pana Kouřila. I ředitelů pozdějších, Čecha, Šaurové, Uhlíře, Pernese, Špatného, pracovníků zámku Hanáka, Perničky, Klobase aj. A docházejí i zájemci o tuto tématiku. Walter, Laštůvka, Robeš, Píše, Kořalník ml., Ochmann aj. A tito v té době organizují různé akce jak ve Slavkově, tak i po bojišti. Také pořádají besedy a přednášky.
Tatínek odešel na věčnost 11. 2. 1986 ve věku nedožitých 83 let. Maminka jej předešla, skonala 9. 3. 1979. Oba odpočívají v rodinném hrobě na hřbitově v Telnici.

V rodině je zvykem již několikátou generaci polední štědrodenní výlet na Mohylu míru. Naslouchat vyzvánění zvonů z okolních vesnic. Myšlenkami se spojit na dálku se svými přáteli, rozjímat, zavzpomínat. Vzpomenout na ty všechny mrtvé. V tu dobu je zde nejkrásněji a nejtišeji.