Uplynulý víkend (24.9.-26.9.2004) se zástupci klubů vojenské historie sdružených v CENS zúčastnili připomínky bitvy u Loana (severní Itálie cca 60 km jižně od Janova) jenž proběhla v těchto místech v roce 1795. Tehdy zde francouzské jednotky prolomily obranu rakouské armády a v bitvě pod vedením tehdy ještě generála Massény zvítězily. O významu této bitvy pro Francii svědčí to, že její jménu je uvedeno na Vítězném oblouku. Město Loano spolu s kluby vojenské historie jenž jsou seskupené v FLG (organizace obdobná CENS) http://www.f-l-g.org si toto výročí připomíná již několik let. Naši organizaci zde reprezentovali jak francouzské jednotky tak spojenecká vojska.
Na místo samé jsme dorazili v pátek podvečer. Pro vlastní stanový tábor pořadatelé vybrali pláž přímo na promenádě města. Po postavení stanů několik metrů od moře jsme zahájili noční bitvu v ulicích města. V této přestřelce nás spojencká vojska odrazila a obě armády se po asi hodině odebrala do tábora načerpat síly na příští náročný program.
Druhý den, po poradě velitelů následoval výcvik přímo v ulicích města. Obě naše skupiny (jak francouzská, tak spojenecká) navičovaly vzájemnou koordinaci a prvky, které potom následně byly využity přímo v odpolední bitvě, v ulicích města. Spolu s našimi jednotkami spolupracovali na Francouzské straně i kamarádi z Francie (18 éme) a Německa (22 éme). Spolu s našimi jednotkami (8éme, 18éme, 5éme a 6éme), vytvořili velmi dobrý a kompaktní celek. Znovu se potvrdilo, že dobře vycvičené a disciplinované jednotky jsou schopné aktivní koordinace v podstatě okamžitě. Odpolední bitva skončila vítězstvím "francouzských barev" a spojenecké jednotky se stáhly čestným ústupem z města. V těsných uličkách byla bitva velmi atraktivní pro všechny účastníky a 10 rozbitých oken je v podstatě zanedbatelnou daní této působivé podívané. Celé to bylo ještě umocněno činností naší zdravotní jednotky (Service de Santé) která předvedla ukázku amputací a dalších "zdravotních procesů" tehdejší doby. Po skončení bitvy, krátkém odpočinku následoval noční pochod městem. Poté ulehali znavení vojáci do svých stanů za zvuku moře s očekáváním dalšího dne.
V neděli jsme byli přepraveni autobusem do blízkých hor. Čekal nás poměrně únavný pochod do místa bitvy, jež se udála přímo na autentickém místě bojového střetu. Naši francouzští dělostřelci zde zaslouží pochvalu, neboť do místa boje vytáhli dělo bez jakékoliv pomoci a ještě s tímto kanónem dokázali operovat v prostoru bojiště. Útok do srázu 45 o opravdu chce celé muže. Našim jednotkám (včetně našich výše uvedených zahraničních přátel) připadl čestný úkol útoku středem a krytí levého křídla našimi všemi třemi voltižéry. Tohoto jsme se zhostili se ctí a vše přesně splnili. Nejen tímto manévrem byla spojenecká strana donucena k čestné kapitulaci. Následně nám byli vydáni dva dezertéři, kteří "zbaběle" opustili naše řady. Nemohu je zde jmenovat z důvodu jejich cti, ale následně byl Wenzel Reha se svým společníkem po zásluze celou jednotkou "popraven". Tím byla bitva v nádherném prostředí hor ukončena a my jsme se vydali zpět na seřadiště. Tam jsem po chvíli odpočinku usoudil že pro nás autobus nepřijede a rozhodl jsem se vést své muže přímo do vesnice kde se mělo vydávat jídlo. Zde jsem na vlastní kůži poznal skutečnou tíhu odpovědnosti, protože jsem zvolil špatnou cestu. Naštěstí po cca kilometru se proti nám objevil náš autobus a řidiči nás mohli odvézt na vskutku zasloužený oběd. Tím byla celá akce ukončena a my jsme po návratu do tábora druhý den odjeli zpět do vlasti.
Ještě o jedné věci bych se chtěl zmínit. Vlivem horkého počasí a únavy se jednomu našemu kamarádovi udělalo špatně. Velmi si vážím obětavosti a nezištné snahy pomoci všech kteří okamžitě poskytli pomoc. Ať jsou to příslušnice Service de Santé či Petr Láznička který doprovodil kamaráda do nemocnice. Všichni zúčastnění potvrdili že mají srdce na tom správném místě.
Ivan Vystrči (president CENS)