Pár slov, jen tolik, aby navodily atmosféru, přerušilo ostatní zvuky a ukončilo první obraz, nazvaný Tažení.
Zvuky a světla znovu převzaly vládu nad scénou pod Santonem. Jako kdyby nad pláněmi západně od Slavkova vycházelo slavné Le Soleil d´Austerlitz, Slavkovské slunce. Z hlavní, seskupených do baterií po obou stranách podia, vyšlehly záblesky, děla zaduněla a do nich zapráskaly výstřely z pušek. Salva, po ní druhá, další, do nich se zapojovaly bubny, zprvu kakofonie zvuků, pak ale bitevní vřava, řev tisíců hrdel, řinčení zbraní, tlukot kopyt v cvalu a trysku, sténání raněných, křik beznaděje, vítězství, euforie i smrti, to vše víc než působivě podbarveno světelnými efekty, výbuchy raket a vějíři světlic. Démon války převzal vládu nad celou krajinou.
Obraz bitvy, v pořadí druhý, přešel v další takřka neznatelně a plynule. Vše se zjemnilo, bušení srdcí a vášně bojujících utichaly, jako kdyby se klesalo k zemi, otevírající náruč svým synům ze sladké Francie, širé Rusi, rozmarného Rakouska, českých hvozdů i moravských vinic. Ryk vítězství se měnil v rekviem za padlé, nad nimiž jako kdyby světla kreslila vyrůstající trávu a rašící květy. Znovu zaduněly tři zvony a jejich hlas se nesl jinak než na počátku. Do nich se už ozvalo jen pár strohých a přesto výmluvných slov, jakoby vytržených ze slavných proklamací, bulletinů a rozkazů: „Válka, bitva, utrpení, smrt, vítězství…“ Nejprve česky, pak rusky, francouzsky, německy…
Ne, tuto symfonii nelze srovnat s Čajkovského Předehrou 1812, ani s Beethovenou Eroicou, a přesto zazněla velebně. Pocity, na počátku možná smíšené, přešly v souznění se zvuky i světly, ve vtažení do emotivních obrazů. Všichni na počátku věděli, že nepůjde o symfonii v klasickém slova smyslu, a přesto slyšeli symfonickou báseň, kterou neposlouchali, ale prožívali. Pokud moderní hudba dokáže hovořit k uším neškolených posluchačů, pak to bylo tam a tehdy, v oněch chvílích pod Santonem. Ohlížel jsme se tmou směrem přes stany ležení a napříč polem k silnici do Tvarožné. Bylo plné, skoro hlava na hlavě…
Symfonie Austerlitz 1805 pro středoevropský soubor bicích nástrojů DAMA DAMA, baterii kanónů a seskupení střelců, jak zní celý název, dílo Dana Dlouhého jako autora hudby a Ing. Ivana Martínka jako autora projektu i libreta, měla pod Santonem svoji premiéru. Díky za ni nejen od diváků, ale i od těch, které připomínala, oslavovala a oplakávala…