Záležitosti kolem umístění radaru na kopci u Prace se stávají

nechutnými. Je tomu tak především proto, že všechny

autoritativní orgány, které se k věci zatím

vyjádřily, buď vědomě, nebo z neznalosti, zastírají

skutečnosti. Jsou

k dispozici zatím tato vyjádření: spisy ve

vztahu ke stavebnímu povolení, vyjádření

náčelníka gen. štábu gen. Štefky, vyjádření

náčelníka vojenské kanceláře prezidenta gen. Picka, vyjádření

ředitele úřadu vyzbrojování ing. Martinka v

zastoupení ministra.

Ve

všech těchto spisech a vyjádřeních se jednoznačně

tvrdí, že pro plnění daného účelu je

místo u Prace na kótě 326 jediné vhodné, s

odvoláním na vojenské odborníky.

Všichni

autoři těchto vyjádření přitom popírají – ať

vědomě či nevědomě – fyzikální zákon o šíření

radiového signálu, který se stejně jako světlo

šíří přímočaře. Pokud tento zákon

platí (a platit musí i v ČR i u armády), pak je

v podstatě jedno, kde bude dotyčný radar umístěn, jediná

podmínka musí být splněna, totiž podmínka

volného obzoru, kterou plní v daném případě

každý okolní kopec nad úrovní 326

m. Změna polohy o +/- 10-15 km je pro detekci cílů

zcela nepodstatná, pouze se změní některé

konstanty vyhodnocovacího programu radaru. Taková

je tedy pravda o nutnosti umístění radaru na kótě

326. Jaký je tedy skutečný důvod pro tvrzení

armádních činitelů? Jediným logickým

důvodem je skutečnost, že v daném místě je už

vybudován objekt s příslušenstvím pro pobyt

posádky a provoz radaru, jehož budování na jiném

místě by vyžadovalo další práci a náklady. Je

tedy třeba klást otázku, zda je pro českou republiku

tento vícenáklad natolik neúnosný, že je

třeba k vůli tomu narušit památkový areál

slavkovského bojiště? S ohledem na výoj ekonomiky

státu i armády v minulých patnácti letech

je však možno s klidem říci, že tady o pár desítek

milionů vůbec nemůže jít – radar je záležitost

natolik pomíjivá, že by bylo jedině na místě, aby

ustoupil staleté tradici slavkovské bitvy, která

byla zásadním dějinným faktem, jehož památka

by měla být zachována na věčné časy.