204 let
10. května 1800: Napoléon Bonaparte se v Ženevě setkal s Jacquesem Neckerem (1723-1804).
V anglickém Richmondu zemřel Jacques Mallet du Pan (1749-1800), proslulý roajalistický žurnalista; od konce roku 1789, kdy byli zatlačeni do pozadí „anglofilové“, tj. stoupenci monarchie anglického typu, se stal vůči revoluci velmi kritickým a velmi kriticky rozebíral projevy, proslovené v Národním shromáždění. V dubnu 1792 ho Ludvík XVI. Pověřil, aby se vydal do Koblence za emigranty a spojil se s pruským králem a rakouským císařem, aby zaujali umírněnější postoje. Zveřejnění manifestu vévody brunšvického 25. července 1792 však tento plán zhatilo. Mallet du Pan se vrátil do rodného Švýcarska, kde se věnoval žurnalistické práci. V létech 1798-1800 žil ve Velké Británii, kde vydával noviny Le Mercure britannique a jako jeden z prvních postřehl Bonapartův budoucí vzestup.
Jean Lannes potvrzen v hodnosti divizního generála.
Lecourbe porazil Kraye u Memmingen.
11. května 1800: Přechod průsmyku sv. Bernarda: Berthier dorazil do Lausanne a vydal příkaz, aby všechny jednotky procházející Villeneuve, kde byl hlavní sklad armády, dostaly dávky potravin na pět dní a pící pro koně na dva až tři dny, a aby byly pušky dány i všem důstojníkům a poddůstojníkům.
Janov: Masséna nařídil ve dne 11.-13. května protiútoky proti obléhatelům, Soult byl přitom těžce raněn a zajat. Francouzská posádka jen stěží zabránila povstání Janovanů.
Jean Lannes je pověřen velením předvoje Muratovy jízdy.
14. května 1800: Přechod průsmyku sv. Bernarda: Jean Lannes dosáhl s předvojem (Watrin a Rivaud) hospice v průsmyku sv. Bernarda, zadní voj byl ještě v Saint-Pierre, Boudet v Saint-Maurice, Loison v Aigle, Chambarlhac ve Villeneuve a Muratova jízda uzavírala spolu s oddílem Konzulské gardy celý pochodový proud mezi Lausanne a Vevey.
15. května 1800: Přechod průsmyku sv. Bernarda: Lannes zahájil sestup do údolí a narazil na první odpor: vytlačil rakouskou patrolu v síle asi 50-60 mužů ze vsi Saint-Rhémy. Berthier byl ještě v Saint-Pierre, kde se vyráběly saně z vydlabaných kmenů pro převoz dělových lafet a sháněli na pomoc horalové s mulami, transport děl se protáhl do 16. května. Mezitím Lannes za několika šarvátek protáhl údolím přes Etroubles až k La Clusa.
Papež Pius VII. vydal z benátského San Giorgio Maggiore svou první encykliku Diu satis videmur.
16. května 1800: Přechod průsmyku sv. Bernarda: Rakouské síly dosahovaly 2.200 mužů a 16 děl. Pevnost Bard byla vybavena 26 děly. Berthier nařídil Lannesovi aby šířil proklamace, které ohlašovaly příchod stotisícové armády. Záložní armáda měla to štěstí, že narazila na dobré klimatické podmínky: jasné dny a chladné noci umožnily, aby se sněhový příkrov neporušil a nedošlo k pádu lavin v době, kdy průsmykem od rána až do večera procházel nepřetržitý proud vojska – svatobernardští mniši zahrnuli jednotky množstvím vína, chleba a sýra. Navečer 16. května se Lannes spojil s Mainonim a po krátkém, ale tvrdém boji obsadil Aostu, kde došlo k plenění. Boudet se nacházel mezi Saint-Pierre a hospicem; Loiset táhl v nevelké vzdálenosti za ním; Chambarlhac byl v Martigny; Murat, Lecchi a Garda byli ještě poblíž Villeneuve. Rakušané se stáhli do Châtillonu.
203 let
12. května 1801: v Malmaisonu proběhly rozhovory o konkordátu. První konzul před Talleyrandem a Bernierem pohrozil mons. Spinovi, že se obrátí na protestantismus, nedojde-li k dohodě.
13. května 1801: Cisalpinská republika byla rozdělena na dvanáct departementů.
14. května 1801: roajalistický velitel Georges Cadoudal opustil Bretaň a zamířil do Anglie se svým pobočníkem Jeanem-Marie Hermelym, řečeným „Jacques de Locmariaquer“. Bonaparte požadoval po britské vládě jeho vydání; v červenci pak Cadoudal vyslal Hermelyho s Prigentem znovu do Bretaně, aby navázali spojení s Guillemotem.
201 let
11. května 1803: Napoléon Bonaparte po zasedání soukromé rady (Conseil privé) odmítl anglické ultimátum na vyklizení Nizozemí a lord Whitworth opustil Paříž. Zamířil pomalu do Calais, ale první noc ještě strávil v Chatilly, kam mu První konzul dal vzkázat, že je možné se dohodnout na následujícím základě: Anglie za desetileté obsazení Malty bude souhlasit s francouzskou anexí Otranta a Tarentu. Britský vyslanec ale ani neodpověděl a pokračoval v cestě. Francouzský vyslanec v Londýně, divizní generál Antoine-François Andréossy (1761-1828) byl o Bonapartově návrhu informován optickým telegrafem a připravoval se opustit Velkou Británii. Okamžitě po Whitworthově odjezdu byly rozeslány rozkazy do strategických přístavů: lodě s britským zbožím měly být podrobeny embargu a britští občané podrobeni zostřenému sledování.
16. května 1803: Anglie bez vyhlášení války uvalila embargo na všechny francouzské a nizozemské obchodní lodi, v britských přístavech jich bylo zablokováno více než tisíc; Bonaparte řekl Lucchesinimu: „Chystám se riskovat ten nejtěžší podnik, ale nejplodnější co do děsivých plodů, jaké kdy zamýšlela politika… Tři dny, za mlhavého počasí a trochu příznivých okolností, mne mohou učinit pánem Londýna, Parlamentu a Banky“.
200 let
10. května 1804: Anglie: William Pitt ml. Představil svou vládu – francouzská vláda si uvědomuje, že má proti sobě znovu „železného muže“.
15. května 1804: William Pitt ml. se znovu ujal úřadu prvního ministra.
199 let
16. května 1805: v Bugue/Dordogne zemřel Jean-René Gomaire (1745-1805); jako duchovní složil přísahu na Civilní konstituci kléru (Constitution civile du clergé). Právě on pronesl slavnostní řeč o svátku Federace 17. července 1791. Do národního Konventu byl zvolen za département Finistere. V procesu s králem hlasoval pro odvolání k lidu a uvěznění až do uzavření míru. Jako člen Komise dvanácti byl 2. června 1793 zatčen spolu s devíti dalšími z jejích členů, současně s girondiny. Šestadvacátého července byl převezen do Lucemburského paláce, ale již po několika dnech byl propuštěn. Zřekl se svého kněžství (posléze se i oženil s Élise Dupuy) a znovu zasedal v Konventu. Až do roku 1798 zasedal v Radě pěti set, kde měl na starosti veřejné školství.