204 let
7. června 1800: Italské tažení: Napoléon Bonaparte provedl v milánském Castello Sforzesco přehlídku šesti tisíc mužů, kolem třiadvacáté hodiny večer mu Bourrienne sdělil, že zadržený Melasův posel přinášel zprávu o kapitulaci Janova – Napoléon dal vzbudit štáb a začal diktovat rozkazy.
Rakouský podmaršálek Ott se v Novi dozvěděl, že Francouzi přecházejí na jižní břeh Pádu a rozhodl se na ně zaútočit.
8. června 1800: Italské tažení: ráno překročila rozvodněný Pád u San-Cipriana pouze část francouzské armády a Lannes zamířil s Watrinovou divizí na Stradellu a z vlastní iniciativy postoupil dále na západ, kde zahnal v Broni rakouský zadní voj. Po celý den přecházela Chambarlhacova divize řeku po pontonovém mostě, zůstala ale ještě bez dělostřelecttva. Navečer zaujali Francouzi tyto pozice: Monnierova, Gardannova a Lapoypova divize, jádro jezdectva a dělostřelectvo stály stále ještě u Pádu; na jižním břehu stál u Stradelly Lannes se 4. pěší půlbrigádou, 12. husarským plukem, Watrinovým dělostřelectvem se dvěma děly, dělostřelectvem Konzulské gardy se dvěma děly, tedy celkem asi se 7.000muži; v San Ciprianu stál Chambarlhac se dvěma půlbrigádami, to je asi 4.000 muži; Murat obsadil Piacenzu se dvěma půlbrigádami Boudetovy divize a jeho jízdou (2 eskadrony 11. husarského pluku) a několika děly, tedy celkem asi s 3.000 muži.
Rakouský podmaršálek Ott dorazil do Voghery.
9. června 1800: Italské tažení: Rakouský podmaršálek Ott se v Casteggiu spojil s maršálem O´Reillym, kterého vyhnal z Piacenzy Murat a ustupoval před Lannesem – poražen u Montebella.
11. června 1800: Italské tažení: Desaix, provázený Rappem a Savarym dorazil do Bonapartova generálního štábu v Montebellu. První konzul s ním celou noc rozmlouval o tom, co se odehrálo v Egyptě a zvláště se zajímal o jednání z El-Aríše, složení turecké armády Velkého vezíra a bitvu u Heliopole. „Jak jste mohl připojit své jméno ke kapitulaci z El-Aríše?“, zeptal se. Desaix odpověděl: „Udělal jsem to a udělal bych to zas, protože vrchní velitel již nechtěl zůstat v Egyptě a také proto, že v v tak vzdálené armádě, mimo vliv vlády, se dispozice vrchního velitele rovnaly rozhodnutí pěti šestin armády. Armádou Velkého vezíra jsem vždy velmi pohrdal, protože jsem ji viděl zblízka; napsal jsem Kléberovi, že ji zaženu jen se svou divizí. Kdybyste mi byl zanechal velení Egyptské armmádě a kdybyste byl s sebou odvezl Klébera, byl bych vám udržel tuto krásnou provincii a nikde byste byl neslyšel mluvit o kapitulaci. Ale věci se nakonec velmi obrátily a Kléber u Heliopole napravil chyby, kterých se dopouštěl již po šest měsíců“.
12. června 1800: dekretem konzulů bylo stanoveno, že při každém národním svátku konzulové předají pěti invalidům, vybraným svými druhy pro své zásluhy, medaile s nápisem „Republika svým obráncům“.
Italské tažení: Napoléon se ráno vydal do Voghery, kde na radnici přijal rakouské parlamentáře, navrhující výměnu zajatců.
13. června 1800: Italské tažení: Gardannova divize přenocovala tváří v tvář nepřátelským polním oipevněním, Chambarlhacova divize u Marenga, Watrinova v San-Giulianu a Monnierova v Garofoli. Lapoypova divize dorazila do Ponte-Curone a zvýšila tak počet francouzských divizí, připravených k bitvě na pět.
202 let
13. června 1802: ministr všeobecné policie Fouché zrušil, alespoň oficiálně, úřad pro „zadržovaní dopisy“ (Černý kabinet), Restif de la Bretonne byl vyškrtnut ze seznamu zaměstnanců a obdržel měsíční gáži.
201 let
12. června 1803: Napoleon požádal Rusko o zprostředkování mezi Francií a Anglií.
200 let
8. června 1804: ve Vídni se narodila duševně chorá dcera císaře Františka I. (II.) z jeho druhého manželství s Marií Terezií Neapolsko-sicilskou, Maria Anna, zemřela ve Vídni 28.12. 1858.
9. června 1804: Napoléon Bonaparte napsal arcikancléři Císařství Cambacéresovi: „Můj bratranče, soudci dnes ráno v osm hodin přikročili k rozhodnutí“. K vynesení rozsudku nad roajalistickými spiklenci potřebovali více než 24 hodin.
V Paříži zemřel François Valentin Mulot (1749-1804). Řeholní kanovník od Sv. Viktora, roku 1789 se stal členem provizorní správy pařížské Radnice a posléze icepresidentem její rady. V Zákonodárném shromáždění, stejně jako v Konventu, stál stranou a za Teroru byl uvězněn. Následně byl členem památkové komise a za Konzulátu byl generálním sekretářem prefektury départementu Seine.
10. června 1804: Georges Cadoudal, Armand de Polignac a dalších 18 spiklenců bylo odsouzeno k trestu smrti. Moreau a Jules de Polignac byli odsouzeni ke dvěma rokům žaláře, což vyvolalo Napoléonův hněv jako trest příliš nízký vůči člověku, který byl shledán vinným a jemuž měl v úmyslu velkodušně udělit milost. To učinil alespoň pro Armanda de Polignac a napsal 11. června ministrovi spravedlnosti Régnierovi: „Nemohli jsme se ubránit tomu, aby se nás dotkla bolest paní de Polignac. Krom toho jsme si vzpomenuli, že jsme byli v prvních létech mládí spojeni s tímto mladým mužem v koleji“.
12. června 1804: monopol pompes funebres ve prospěch církve.
199 let
7. června 1805: Eugene de Beauharnais je jmenován italským vicekrálem a stává se po Melzim d´Eril „dépositaire de l´autorité civile et militaire“ v Miláně.
V Orléansu zemřel Michel Gentil (1759-1805), do Zákonodárného shromáždění a Národního Konventu byl zvolen jako poslanec za Loiret, v procesu s králem hlasoval pro odvolání k lidu a uvěznění až do uzavření míru. Byl členem Rady pěti set.
8. června 1805: Italské království: Dekretem byli ustaveni dva státní sekretáři Italského království – v Paříži Aldini, ministr státní sekretář, který v této funkci působil až do roku 1814 a provázel Napoléona na jeho cestách, v Miláně státní rada a státní sekretář Vaccari, který v této funkci působil až do roku 1809, kdy byl nahrazen Strigellim. Jejich úkolem byla péče o účinné a rychlé provádění dekretů. V předchozím období, za italské Republiky, sídlil ministr zahraničních věcí Ferdinando Marescalchi v Paříži, kde měl blíže k prezidentu Bonapartovi, zatímco státní radové a sekretáři Guicciardi, Nobili a posléze i Vaccari pracovali v Miláně po boku viceprezidenta Melziho d´Eril.
Dekretem byl zachován určitý počet řeholních domů řádů a kongregací, věnujících se vyučování a péči o nemocné; mendikanti byli shromážděni do 88 konventů (26 konventů minoritů, 32 konventů reformovaných františkánů a 30 konventů kapucínů). Dekret byl doplněn 22. června.
9. června 1805: Villeneuve, který se nemohl spojit s flotilou Missiessyho, operující v Antilách, se vrací do Evropy.