– J. MACÉ, Slavné osobnosti. Výběr císařovny Marie-Louisy (Personnages illustres. Les choix de l’Impératrice Marie-Louise), s. 6-13. Josefínina neplodnost ohrožovala rodinnou kontinuitu císařské vlády, Napoléon se proto rozhodl pro rozvod, ohlášený 14. prosince 1809, a začal hledat nové vhodné „lůno“ mezi nejvznešenějšími evropskými dvory.
– A. FIERRO, Svědectví. Nepořádek v armádě ve Španělsku (Témoignages. Désordre de l’armée d’Espagne), s. 14-15. Roku 1904 byly vydány Vzpomínky Salomona-Louise Laurillard-Fallota (1783-1873), vojenského lékaře císařských armád.
– R. FAGET, Velké bitvy. Bitva u Esslingu (21.-22. května 1809) (Les grandes batailles. La bataille d’Essling (21-22 mais 1809)), s. 16-29. Líčení průběhu bitvy je provázeno jejím velmi poučným panoramatickým náhledem Vincenta Pasquieriho (Château de Versailles).
– F. HOUDECEK, Dějiny pluků. 16. dragounský pluk (Historique de régiments. Le 16e régiment de dragons), s.. 30-35. Dragouni byli považováni díky své schopnosti bojovat jako jezdectvo i jako pěchota za armádní elitu. Byli nasazeni na všech bojištích revoluce i císařství. Mezi jejich jednotkami se v letech 1792-1815, až do svého rozpuštění, zvláště vyznamenal 16. dragounský pluk, založený roku 1718 regentem Filipem Orléanským. Díky bohatému archivnímu materiálu je možno sledovat jeho osud napříč celou Evropou.
– A. DELMAS, Výročí. Zrození Občanského zákoníku (21. března 1804) (Anniversaire. La naissance du Code civil (21 mars 1804)), s. 36-37. Po dlouhém očekávání a diskusích ve Státní radě, se 21. března 1804 zrodil Občanský zákoník, který upravoval společenské, rodinné a obchodní vztahy. V jeho textu se přímo projevily i aspirace budoucího císaře Francouzů, Napoléona I.
– J. JOURQUIN, Generálové. Moreau, velký soupeř Napoléona (Généraux. Moreau, le grand rival de Napoléon), s. 38-45. Téměř každý ví, že divizní generál Jean Victor Moreau (1763-1813) byl na ruské straně smrtelně zraněn v bitvě u Drážďan, kde mu francouzská dělová koule utrhla nohu. Víme, že si ho roku 1799 vybral po Jourdanovi Sieyes ještě předtím, než se rozhodl pro Napoléona, jako vhodného muže pro státní převrat. Jeho dlouhodobá averze a opozice vůči Bonapartovi je rovněž tak dobře známá. Jeho osobnost a aspirace jsou již méně průhledné – Jacques Jourquin je nastiňuje v této studii. Zbývá jen dodat, že vědeckovýzkumný tým Projektu Austerlitz 2005 odhalil na severozápadě Čech v kronice Rafaela Vládyky autentický popis jeho posledních chvil v Lounech, kde zemřel 2. září 1813. Až půjdete po Hradčanském náměstí v Praze, zastavte se před Arcibiskupským palácem, v jeho berkovské kapli v prvním patře totiž bylo vystaveno jeho tělo, než bylo převezeno do Petrohradu, kde odpočívá dodnes.
– J.-O. BOUDON – J. GARNIER, Válka. Italské tažení 2: Od Lodi ke Castiglione (10. květen-5. srpen 1796) (La guerre. La campagne d’Italie. 2 : De Lodi a Castiglione (10 mai – 5 aout 1796)), s. 46-53. Příměřím z Cheraska z 28. dubna 1796 dosáhl Napoléon Bonaparte svého prvního cíle: vyřazení piemontské armády generála Colliho z boje. Zbývalo obrátit se proti Rakušanům.
– J. TULARD, Událost. Hladová bouře v Caenu roku 1812 (Evénement. Une émeute de la faim a Caen en 1812), s. 54-58. V narození Římského krále, 20. března 1811, je možno vidět jednu z vrcholných chvil Císařství. Současně se však projevily první příznaky jeho krize. Historici mezi jejími příznaky často opomíjeli ekonomickou krizi z let 1810-1812.
– D. CHANTERANNE, Místa napoléonské historické paměti. Napoléonův rodný dům v Ajacciu (Lieux napoléoniens. La maison natale a Ajaccio),s. 60-61. „Casa Bonaparte“ v korsickém Ajacciu, která byla po celé osmnácté století rozšiřována mistrnou politikou koupí a investic, je dnes otevřena turistům, kteří touží navštívit místo, kde se 15. srpna 1769 narodil Napoleone Buonaparte.
– K. HUGUENAUD, Dražby (Ventes aux encheres), s. 60-61. 31. ledna a 1. února 2004 proběhla ve Fontainebleau dražba více než 800 předmětů z napoleonské epochy.
Další informace na www.napoleon.org.