Projekt Austerlitz připravuje ve spolupráci s městem Mikulov vzpomínkovou akci v termínu 22.-24. května 2009, od roku 2005, kdy byla uspořádána poprvé, je tato akce každoročně připomínkou událostí, jež proběhly v souvislosti se závěrem dunajského tažení roku 1809 právě v okolí Mikulova, a obecněji napoleonské historii města, jímž armády prošly v roce 1805 i 1809, v němž byla zahájena jednání, která vyústila v podpis prešpurské mírové smlouvy v prosinci 1805, a kde je také pochován majitel mikulovského panství a aktivní účastník válek proti revoluční Francii František Josef kníže Dietrichstein.
Ve svém hlášení datovaném 11. července 1809 ve Věstonicích o bojích v Mikulově generál Grouchy napsal:
Monseigneur, podle rozkazů Vaší Excelence jsem vyrazil 9. července z Wulftkersorsff (Wilfersdorf) směřoval jsem na Nicolsburg (Mikulov) s 1. dragounskou divizí a dvěma batalion 13. pluku, jež byly detašovány k průzkumu do Paysdorf (Poysdorf) a jež se ke mně připojily při mém průchodu tímto místem. Na úrovni vesnice Roulbrun (Poysbrunn asi 6 km severně od Poysdorfu, nebo Steinebrunn o další 4 km severněji), a se soumrakem, jsme narazili na nepřátelské jezdectvo. Malé rakouské stráže byly staženy do Mikulova a v deset večer jsem stál v branách tohoto města.
Palba vedená na nás z prvních domů nás zprvu vedla k domnění, že je město hájeno pěchotou; když jsem však dále prozkoumal různá východiska, rozhodl jsem se nechat zaútočit elitní rotu 7. dragounského podpořenou zbytkem pluku, v koloně po eskadronách ve velkých rozchodech na vše, co se nacházelo na hlavní ulici.
Přikázal jsem, aby bylo město projeto cvalem, pokud možno, a aby se pluk zformoval až za ním. Vzdálení se od pěchoty, jež nemohla následovat rychlé pohyby jezdectva, a časté problémy, jež provázejí noční útoky, mě vedly k tomu, abych útok na Mikulov urychlil. Uspěl, město bylo dobyto a nepřátelské jezdectvo, jež jediné město hájilo, a nechalo sesednout několika pelotonům, aby v noční temnotě vypálily několik ran z pušek, bylo zahnáno daleko.
Tento útok slouží ke cti 7. pluku a mých pobočníků, kteří jej vedli. V Mikulově byly nalezeny významné sklady, osm set raněných Rakušanů a osm set pušek.
Byl jsem pánem města a nechal zatlačit Rakušany na míli a půl od Mikulova. Jeden batalion pěchoty podporoval 7. dragounský pluk. Mým cílem bylo pokusit se dosáhnout, jak mi to nařizovaly mé instrukce, Dyje dříve než nepřítel, nebo současně s ním, abych mu zabránil spálit mosty a zpomalil naším pronásledováním jeho ústup ve směru na Braunn (Brno). Nepřítel se znovu zformoval na půl cesty od Mikulova; byl znovu napaden, ale po příchodu k mostu se jeho síly ukázaly být takové, že bylo třeba zaujmout pozice. Jeho dělostřelectvo nám však nikterak neublížilo.
Palba vedená na nás z prvních domů nás zprvu vedla k domnění, že je město hájeno pěchotou; když jsem však dále prozkoumal různá východiska, rozhodl jsem se nechat zaútočit elitní rotu 7. dragounského podpořenou zbytkem pluku, v koloně po eskadronách ve velkých rozchodech na vše, co se nacházelo na hlavní ulici.
Přikázal jsem, aby bylo město projeto cvalem, pokud možno, a aby se pluk zformoval až za ním. Vzdálení se od pěchoty, jež nemohla následovat rychlé pohyby jezdectva, a časté problémy, jež provázejí noční útoky, mě vedly k tomu, abych útok na Mikulov urychlil. Uspěl, město bylo dobyto a nepřátelské jezdectvo, jež jediné město hájilo, a nechalo sesednout několika pelotonům, aby v noční temnotě vypálily několik ran z pušek, bylo zahnáno daleko.
Tento útok slouží ke cti 7. pluku a mých pobočníků, kteří jej vedli. V Mikulově byly nalezeny významné sklady, osm set raněných Rakušanů a osm set pušek.
Byl jsem pánem města a nechal zatlačit Rakušany na míli a půl od Mikulova. Jeden batalion pěchoty podporoval 7. dragounský pluk. Mým cílem bylo pokusit se dosáhnout, jak mi to nařizovaly mé instrukce, Dyje dříve než nepřítel, nebo současně s ním, abych mu zabránil spálit mosty a zpomalil naším pronásledováním jeho ústup ve směru na Braunn (Brno). Nepřítel se znovu zformoval na půl cesty od Mikulova; byl znovu napaden, ale po příchodu k mostu se jeho síly ukázaly být takové, že bylo třeba zaujmout pozice. Jeho dělostřelectvo nám však nikterak neublížilo.
Grouchy podléhal maršálu Davoutovi, jehož korespondence doplňuje pohled na události, jež předcházely poslední bitvě tažení, bitvě u Znojma. Celé hlášení, spolu s mnohými dalšími dokumenty a studiemi na téma války roku 1809 je obsaženo v připravovaném sborníku Bitva u Znojma a válka roku 1809.
Vzpomínková akce Znojmo–Dobšice 2009 proběhne ve dnech 10.-12. července 2009 v okolí Dobšic, ve Znojmě a na různých místech znojemského bojiště. Bude jednou z nejvýznamnějších vzpomínkových akcí svého druhu v roce 2009, kdy proběhnou významné akce také u polského Raszynu (16.-18. dubna), italského Sacile (1.-3. května), bavorského Eggmühlu (10.-14. června), v Bratislavě (26.-28. června); akce Znojmo-Dobšice 2009 se stane přirozeně vyvrcholením tohoto řetězu vzpomínkových akcí, stejně jako byla bitva u Znojma poslední bitvou tažení roku 1809.
Dvoudenní mohutná bitva u Znojma (10.-11. července 1809) je poněkud pozapomenuta a stojí ve stínu bitvy u Wagramu, jež proběhla ve dnech 5. a 6. července. Její význam pro výsledek války rozhodně nelze podceňovat, její průběh byl mimořádně dramatický a druhého dne obě stany na bojišti koncentrovaly více sil než 2. prosince 1805 u Slavkova.
Generál Marmont bitvu se svým sborem zahájil a po jejím skončení byl Napoleonem jmenován maršálem císařství. Ve svých pamětech o ní napsal, mj.:
Jedna bavorská brigáda pod velením generála Beckerse byla pověřena obranou Dobšic. Nepřítel, jemuž na obsazení této vesnice velmi záleželo, na ně směřoval své útoky. Bavoři jej přivítali zprvu zdatně; ale brzy bylo třeba je podpořit. Abych je posílil, poslal jsem jim jeden pluk z druhé linie. Nedostačoval. Za méně než dvě hodiny byla nasazena celá bavorská divize. Znaven takovou měkkostí, nechal jsem ji nahradit jediným francouzským plukem, 81., složeným ze dvou batalionů, a taková je převaha francouzských vojsk nad jinými, že tento statečný pluk vydržel sám bránit vesnici proti neustávajícím snahám Rakušanů po pět hodin. Vesnice byla částečně ztracena a opětovně dobyta několikrát, a nakonec zůstala v našich rukách. Rakouské jednotky urychleně ustupovaly a spěchaly přejít most, a to pod palbou našeho dělostřelectva. Na konci dne, když jsem viděl v řadách nepřítele mnoho nepořádku, vrhl jsem z vesnice Dobšice bavorské švališery, kteří způsobili velký zmatek a přivedli velký počet zajatců.
Nadešla noc, já udržel všechny své pozice a dál se v nich opevňoval. Mnozí moji generálové mínili, že bychom se měli na noc stáhnout, já však trval na svém. Vyklidit postavení by se rovnalo přiznání porážky a my přitom zvítězili. Armáda by se tím sice semkla, jenže nazítří už měli přijít z jedné strany Masséna a z druhé Davout. Zůstal jsem na místě a dobře jsme udělal. V devět večer se ohlásil u předních stráží generálporučík Fresnel, francouzský emigrant v rakouských službách. Poslal jej pan de Bellegarde, ve skutečnosti však přicházel od samotného arcivévody, aby nabídl příměří. Vzkázal jsem mu, že k tomu nejsem zmocněn, že však zpravím císaře. Jak nevyzpytatelné jsou hrátky Štěstěny! Já, na kterého se rakouský generalissimus obrátil, aby získal příměří, jež zachránilo monarchii, jsem byl týmž generálem, který stál pár měsíců předtím na dalmatském pomezí dvě stě padesát francouzských mil odtud a byl arcivévodou Janem vyzván, aby se vzdal. Toto setkání, ke kterému po tak dlouhém pochodu a tolika obtížích došlo, v sobě mělo cosi pro mne velice uspokojivého.
Nazítří, 11. června ráno, přešla celá nepřátelská armáda Dyji, její jednotky obsadily Znojmo a opevnily se tam; viděly odtamtud na most i vesnici Dobšice a zaujaly obranu v mnoha liniích vlevo od Znojma i za ním. Protože se chystaly ustupovat, shromáždil jsem svoje síly a vysunul je kupředu, abych mohl operovat do boku, až ústup začne. Masséna chtěl prorazit přes most, avšak na čelo jeho kolony se vrhli nedaleko od řeky rakouští kyrysníci, rozrazili je, jeho samého shodili do škarpy a málem ho zajali. Se svým sborem dorazil i Davout, od té chvíle jsem v něm měl oporu a už jsem se nemusel ničeho obávat. Situace, v níž se Masséna ocital, mě nakonec přiměla, abych vyrazil na Znojmo, málem už jsem do něj vniknul, když tu dorazil císař a vzkázal mi, že mě zmocňuje k jednání o příměří. Důstojníci prošli řetězem tiraillérů, aby to oznámili, načež palba z jedné i ze druhé strany ustala. Každý zůstal v postavení, v němž v té chvíli byl, a navečer podepsali kníže z Neufchâtelu a kníže Liechtenstein příměří, které vydávalo do našich rukou pevnosti Brno a Štýrský Hradec, přičemž naší armádě ponechávalo všechna území, jež obsadila, k tomu okolí Znojma, Brna a okrsky Prešpurku a Ödenburgu (Šoproně.) v Uhrách.
To příměří tvořilo zástavu míru. Nepřátel ztratil v bojích u Znojma pět až šest tisíc mužů, z čehož patnáct set padlo do zajetí, přišel o dva prapory a šest děl. Já měl 1200 mužů vyřazených z boje.
Císař nechal rozbít svůj stan na výšinách, na nichž jsme bojovali. Já si zřídil hlavní stan pod těmito místy, ve vesničce jménem Hangsdorf.
Nazítří ráno, 12. června, jsem šel navštívit císaře: byl celý rozzářený.
Nadešla noc, já udržel všechny své pozice a dál se v nich opevňoval. Mnozí moji generálové mínili, že bychom se měli na noc stáhnout, já však trval na svém. Vyklidit postavení by se rovnalo přiznání porážky a my přitom zvítězili. Armáda by se tím sice semkla, jenže nazítří už měli přijít z jedné strany Masséna a z druhé Davout. Zůstal jsem na místě a dobře jsme udělal. V devět večer se ohlásil u předních stráží generálporučík Fresnel, francouzský emigrant v rakouských službách. Poslal jej pan de Bellegarde, ve skutečnosti však přicházel od samotného arcivévody, aby nabídl příměří. Vzkázal jsem mu, že k tomu nejsem zmocněn, že však zpravím císaře. Jak nevyzpytatelné jsou hrátky Štěstěny! Já, na kterého se rakouský generalissimus obrátil, aby získal příměří, jež zachránilo monarchii, jsem byl týmž generálem, který stál pár měsíců předtím na dalmatském pomezí dvě stě padesát francouzských mil odtud a byl arcivévodou Janem vyzván, aby se vzdal. Toto setkání, ke kterému po tak dlouhém pochodu a tolika obtížích došlo, v sobě mělo cosi pro mne velice uspokojivého.
Nazítří, 11. června ráno, přešla celá nepřátelská armáda Dyji, její jednotky obsadily Znojmo a opevnily se tam; viděly odtamtud na most i vesnici Dobšice a zaujaly obranu v mnoha liniích vlevo od Znojma i za ním. Protože se chystaly ustupovat, shromáždil jsem svoje síly a vysunul je kupředu, abych mohl operovat do boku, až ústup začne. Masséna chtěl prorazit přes most, avšak na čelo jeho kolony se vrhli nedaleko od řeky rakouští kyrysníci, rozrazili je, jeho samého shodili do škarpy a málem ho zajali. Se svým sborem dorazil i Davout, od té chvíle jsem v něm měl oporu a už jsem se nemusel ničeho obávat. Situace, v níž se Masséna ocital, mě nakonec přiměla, abych vyrazil na Znojmo, málem už jsem do něj vniknul, když tu dorazil císař a vzkázal mi, že mě zmocňuje k jednání o příměří. Důstojníci prošli řetězem tiraillérů, aby to oznámili, načež palba z jedné i ze druhé strany ustala. Každý zůstal v postavení, v němž v té chvíli byl, a navečer podepsali kníže z Neufchâtelu a kníže Liechtenstein příměří, které vydávalo do našich rukou pevnosti Brno a Štýrský Hradec, přičemž naší armádě ponechávalo všechna území, jež obsadila, k tomu okolí Znojma, Brna a okrsky Prešpurku a Ödenburgu (Šoproně.) v Uhrách.
To příměří tvořilo zástavu míru. Nepřátel ztratil v bojích u Znojma pět až šest tisíc mužů, z čehož patnáct set padlo do zajetí, přišel o dva prapory a šest děl. Já měl 1200 mužů vyřazených z boje.
Císař nechal rozbít svůj stan na výšinách, na nichž jsme bojovali. Já si zřídil hlavní stan pod těmito místy, ve vesničce jménem Hangsdorf.
Nazítří ráno, 12. června, jsem šel navštívit císaře: byl celý rozzářený.
I tento text, spolu s obhajobou Marmontem poněkud nespravedlivě hodnocených Bavorů, je součástí připravovaného sborníku. Bitvě u Znojma se věnuje např. Karel Sáček na primaplana.net.
Partnerem akce je vinařství Vino Hort
Podrobnosti a programy obou akcí a akcí souvisejících budeme postupně zveřejňovat v následujících týdnech a měsících.