II. Císařové

Napoleon Bonaparte – 250. výročí narození (15. srpna 1769)

K 250. výročí narození Napoleona Bonaparta: Vive l'Empereur! Přese vše. Přese všechnu nespravedlnost, přese všechny chyby, a dokonce přes veškerou manipulaci, jejíž obětí je dodnes vlastně každý, kdo se napoleonskou historií začne zabývat. Přes všechny oběti napoleonských válek. Nenesl za jejich hrůzy více odpovědnosti než jeho nepřátelé. Válka je pokračováním politiky jinými prostředky.

Oleg Sokolov: Císař Alexandr a formování Třetí koalice

O roli imperátora Alexandra I. při formování třetí protifrancouzské koalice přenesl v rámci slavkovské konference "Evropské aliance 18. století – aliance Evropy kolem impéria Velkého národa. Slavkovská bitva a její pozadí", která proběhla jako součást akce Austerlitz 2003, přednášku prof. Oleg Sokolov. Byla publikována v našem sborníku Třetí koaliční válka 1805 a s laskavým svolením autora ji zpřístupňujeme online.

Napoleonův pád v anglických písních

Výročí bitvy u Waterloo, které si právě v těchto dnech připomínáme, by mělo nejspíš být podnětem k úvaze na otázky proč, jak a kvůli čemu, které si historie vojenská i politická kladou od onoho osudného 18. června 1815 už sto devadesát let. Jenže taková úvaha by, alespoň v mé případě, vydala na knihu a budiž mi odpuštěno, že se zamířím trochu jiným směrem.

Bonapartův rozhovor o lásce.

Kdo z nás by nezatoužil nahlédnout do nitra Napoléona Bonaparta, tím více, jde-li o mladého, dvaadvacetiletého důstojníka, prožívajícího velký vnitřní zápas? Jeho Rozhovor o lásce, jemuž dal roku 1791 formu dialogu s přítelem, Alexandrem des Mazis, nám to dnes umožňuje.

František II./I. (1768-1835)

Biografie posledního římsko-německého císaře a prvního císaře rakouského.

Napoleon I. Bonaparte

Mezi postavy světové historie, jež ovlivnily svým významem dobu nejen svou, patří na jedno z čelných míst bezesporu Napoléon Bonaparte. Položila-li Francouzská revoluce (jejíž byl generál Bonaparte mocnou zbraní) základ moderní Evropy smetením Starého režimu, první konzul Bonaparte a císař Napoléon starou Evropu donutili na tomto základu stavět.

Alexandr I.

"Car pravoslavnyj" (1777 – 1805) v podvečer toho osudného dne na něj, popravdě řečeno, příliš nevypadal. Umazaný, poněkud vyděšený a hlavně nervově vyčerpaný – takového ho náhodou našel major Toll (a detailně tento okamžik ve svých pamětech popsal.). Alexandr I., car veškeré Rusi – protože o tom je tu řeč – byl tím třetím z císařů, do jejichž osudů se bitva, která se odehrála onoho, pro ruské zbraně nešťastného, 2. prosince 1805 na pláních v okolí Austerlitzu,výrazně zapsala. Neuškodí, myslím, poněkud si oprášit dějepisná data o panovníkovi který – přes neslavný začátek – dovedl svá vojska slavně až do Paříže.