Kostel byl postaven roku 1728 ze zbytků starého kostela a je zasvěcen „Povýšení Svatého kříže“  Spolupatrony kostela jsou sv. Šebastián a sv. Rochus. 
    Kostel a především jeho věž, sehrály v bitvě významnou  úlohu. Tehdy dvoupatrová věž sloužila jako pozorovatelna ruským vojákům. Po urputném boji ji dobyli francouzští vojáci pod velením maršála Soulta. Ruská vojska tak ztratila potřebnou orientaci v tomto prostoru bitevního pole. Věž kostela vyhořela a krátce po bitvě byla stržena. Po roce 1810 dostala nynější podobu jednoduché čtyřhranné věže. Rovněž kostelní interiér,zničený v bitvě, byl v pozdějších  letech zcela renovován.
       V bitvě roku 1805 byla vesnice silně poškozena. Zápis říká: „….polední slunce spatřilo vesnici zkrvácenou, spálenou, rozstřílenou, plnou vojska živého i mrtvého“. 
       Na začátku devadesátých let 19.století získávala podporu myšlenka P. Aloise Slováka, postavit na kopci nad obcí Prace pomník padlým z roku 1805. Bylo třeba ještě mnoho práce, než  bylo možné stavbu v roce 1910 zahájit. Vše organizoval v Sokolnicích založený Komitét pro postavení památníku. Z iniciativy jeho předsedy P.Aloise Slováka byly získány hlavní finanční prostředky od Rakouska 10 000 K, Francie 11 000 K a Ruska 50 000 K. Komitét zakoupil 14 měr pozemků a vypsal konkurs.
     Do výběrového řízení poslali nabídky rakouský profesor Otto Wagner a profesor Josef Fanta z Prahy. Ten předložil 23.10.1909 šest návrhů. Byl vybrán jeho třetí návrh pod názvem Mohyla míru.
     Pro stavbu byla vybrána brněnská firma Václava Nekvasila. Základní kámen byl položen 22.června 1910. Stavba byla ukončena v létě 1912.  Má netradiční tvar, je 26 metrů vysoká a je zakončená dvouramenným křížem. 
     22. listopadu 1912 byla ještě zadána staviteli Nedělovi z Brna stavba silnice z Prace k Mohyle míru za 19 800 Kč.
    

Nejnavštěvovanější památkový objekt v areálu bojiště nepatří dobou svého vzniku mezi historické památky z průběhu bitvy. Dnes ale představuje významnou stavební památku, dominující celému terénu tehdejšího hlavního pole. Byla postavena podle projektu již zmíněného architekta Josefa Fanty z  Prahy na základní ploše 18x19m. Památník, postavený v secesním slohu zpodobňuje 26,5 m vysokou staroslovanskou mohylu, završenou měděnou bání se skoro desetimetrovým starokřesťanským křížem, uměleckým dílem Franty Anýže z Prahy.
     Na nárožích Mohyly míru stojí čtyři sochy štítonošů, dílo akademického sochaře Čeňka Vosmíka. Sochy symbolizují bojovníky tří bojujících armád, čtvrtá představuje celé bojiště. Vzhledem k závažnosti objektu volil sochař monumentální klasicizující projev navazující na antiku. U vchodu do kaple jsou postavy matky a ženy. Po obou stranách vchodů jsou umístěné eliptické žulové desky s nápisy v češtině, ruštině a němčině. Vnitřek tvoří kaple se základní plochou 10×10 metrů s oltářem z bílého kararského mramoru a mozaikou Madony byzantského typu s adorujícími anděly. Architekturu  doplňují ručně kované železné koše na řecké ohně.
     Zvláštností kaple je mimořádná akustika, umožňující slyšitelnost šepotu z diagonálních rohů. Do hrobky pod kaplí jsou ukládány pozůstatky padlých, stále objevované na polích bojiště. Kaple nebyla vysvěcena, je tedy kaplí symbolickou. Veřejnosti byla odevzdána až v roce 1923.
    P. Alois Slovák propagoval nutnost mírového soužití dávno před první světovou válku a varoval před válečnými hrůzami. Spolu s architektem Josefem Fantou vyjádřili i architekturou stavby panslavistickou myšlenku, v jejíž realizaci viděli záchranu evropského míru.
     Mohyla míru je dnes neodmyslitelná bez muzejního traktu z roku 1925. Přízemní, architektonicky nenáročná budova nejen, že nenarušuje monumentalitu mohyly, ale navazuje myšlenkově na její poslání. V  expozici dává návštěvníkům nahlédnout do průběhu bitvy, informuje o tehdejší vojenské technice vystavenými typy zbraní, uniforem a nechybějí ani portréty velících generálů. Muzejní expozice je soustavně doplňována náhodnými nálezy z bojiště, soudobými rytinami a dalšími předměty, které mají přímou souvislost s bitvou. Mimořádně cenný exponát – ruská gardistická čáka v původní podobě – obohatil sbírky v roce 1966 stejně jako mosazný pravoslavný relikviář. Úvodem k prohlídce výstavních exponátů je posmrtná maska iniciátora stavby prof. Aloise Slováka a stálá výstava mincí a medailí vztahujících se k době slavkovské bitvy.
    Krvavý boj o Praci potvrzuje dodnes hromadný hrob údajně asi osmi set ruských vojáků v blízkosti místního rybníka na východním okraji obce. Je označen cementovým křížem s nápisem „Padlým v bitvě 1805“. Dlouho se předpokládalo, že v Praci byli pohřbeni jen ruští vojáci. V roce 1964 však  místní občané odkryli při kopání základů společný hrob šesti padlých. Při podrobném průzkumu pozůstatků a zbytků oblečení (knoflíky, přezky) se zjistilo, že zde bylo pochováno šest prostých francouzských vojáků ve věku kolem dvaceti let. I pozůstatky těchto padlých našly místo svého posledního uložení v kostnici, která je pod podlahou kaple, krytá ozdobnou sienitovou deskou s nápisy Pax – Honor (Pokoj – Čest).