Věčný rébus – c. k. nebo c. a k.?

Většina skupin vojenské historie, zaměřených obecně na éru bývalé habsburské monarchie, ráda před názvem historické jednotky, kterou jejich členové představují, uvádí jistou krátkou formulku. Nejčastěji v podobě „c. k.“, „c. a k.“, případně jejích německých ekvivalentů „k. k.“ nebo „k. u. k.“, k vidění jsou však i další verze a formy. Toto obecně velmi známé a tradiční historické označení jasně identifikuje danou jednotku právě s někdejší habsburskou armádou. Mnohem méně je ovšem rozšířeno povědomí o vzniku, vývoji a změnách tohoto označení a souvislostech, které je ovlivňovaly. Následující článek se v kostce pokusí tuto problematiku shrnout a osvětlit.

Branná moc většiny evropských států byla (a v celé řadě případů dosud stále je) oficiálně označována titulem panovníka, přičemž platilo obecné pravidlo, že při vlastnictví vícero titulů tím nejvyšším. Vládcové habsburské monarchie byli se již od 15. století téměř nepřetržitě honosili titulem císařů Svaté říše římské národa německého, označovaného jako císař římský, posléze císař římsko-německý nebo císař německý. Označení jejich branné moci bylo proto v těchto letech následující:

    • 1649–1740 císařská [cís., císař.] armáda (kaiserliche [kais., kaiserl.] Armee)
      Do doby vlády Marie Terezie (1740–1780) byla armáda panovníků z rodu Habsburků označována jako císařská, což pramenilo z jimi dědičně držené hodnosti císařů Svaté říše římské národa německého, zahrnující kromě dědičných rakouských zemí a zemní Koruny české také většinu států na území dnešního Německa. Označoval se tak i žoldnéřská vojska, najímaná habsburskými císaři před rokem 1649.
    • 1740–1745 královská [kr., král.] armáda (königliche [kön., königl.] Armee)
      Protože Marie Terezie po smrti svého otce jako žena nemohla aspirovat na důstojenství německého císaře, byla podle pragmatické sankce královnou českou, uherskou atd. Proto v prvním období její vlády nacházíme královský titul v oficiálním označení institucí, včetně královské armády.
    • 1745–1889 císařsko-královská [C. K., c. k., c. kr.] armáda (kaiserlich-königliche [K. K., k. k.] Armee)
      Když byl v roce 1745 byl německým císařem zvolen manžel Marie Terezie, lotrinský vévoda František Štěpán jako císař František I. (1745–1765), vzniklo z jeho titulu císaře a jejího titulu královny označení císařsko-královský (c. k.). V české literatuře se lze zřídka setkat i se zkratkou c. kr.
      • v mezidobí 1804–1806 rovněž císařská a císařsko-královská [C. a C. K., c. a c. k.] armáda (kaiserliche und kaiserlich-königliche [K. u. K. K., K. und K. K., k. u. k. k., k und k. k.] Armee)
        Císař František (1792–1835), zúčastnivší se bitvy u Slavkova, byl římskoněmeckým císařem toho jména druhým. V důsledku převratných posunů hranic na území říše však lesk jeho koruny slábl a císařský titul se stával stále více formálním. Proto pragmatickým zákonem, který byl vyhlášen za doprovodu dělových salv, vojenských přehlídek a děkovných mší, 11. října 1804 vzniklo Rakouské císařství, tedy soubor zemí, jejichž trůny Habsburkům přímo patřily – rakouských zemí, zemí Koruny české a Uher a původní korunu na hlavách Habsburků nahradila „Rudolfova“ císařská koruna. Svatá říše římská však de iure stále existovala – římsko-německý císař František II. tedy byl současně rakouským císařem Františkem I. Změnila se podoba císařského orla, objevujícího se na zástavách, mincích i dokumentech. A tento stav trval i 2. prosince 1805, kdy se Františkova dvojjedinost promítala i do oficiálního označení jeho armády – císařská a císařsko-královská (c. a c. k.). Několik set roků stará Svatá říše římská národa německého zanikla v důsledku slavkovské prohry roku 1806. Poté se znovu změnil císařský orel a všechny instituce, včetně armády, začaly být označovány jako císařsko-královské (c. k.).
    • 1889–1918 císařská a královská [C. a K., c. a k.] armáda (kaiserliche und königliche [K. u. K., K. und K., k. u. k., k. und k.] Armee)[1]
      Označení c. a k. bylo pro rakousko-uherskou armádu zavedeno až 17. října 1889, kdy František Josef I. vydal Nejvyšší rozkaz, publikovaný ve Věstníku c. a k. říšského ministerstva války jako oběžník prezidiálního oddělení č. j. 55871: „Řídě se obyčejem již od svých předků sledovaným, dle něhož se název branné moci mocnářství vždy podle titulu Nejvyššího zeměpána a velitele vojska spravuje, uznal jsem za dobré naříditi právě vydaným rozkazem, aby se moje vojsko a moje válečné loďstvo od nynějška, místo dosavadního pojmenování, nazývalo císařské a královské.“ Ostatní úřady společné pro Předlitavsko i Zalitavsko (císařský dvůr, zahraniční záležitosti, finance) používaly dualistické označení c. a k. již od 14. listopadu 1867.

Můžeme se zde v této souvislosti pozastavit i nad používáním termínu „rakouská armáda“ (Österreichische Armee), vyskytujícím se i v odborné literatuře. Ten je sice výstižný, ale nikoli zcela přesný.[2] Lze se setkat i s jeho různými variantami. Například vojenské schematismy z letech 1810–1814 mají ve svém názvu výraz „rakouská císařská armáda“ (Oesterreichisch-Kaiserliche Armée). V případě nutnosti pokrytí období před i po roce 1804, kdy byl poprvé zaveden jednotný oficiální název pro celou monarchii,[3] je každý autor dříve či později „dohnán“ (zejména z jazykových důvodů i kvůli zjednodušení) k použití termínu rakouská armáda.


Poznámky:

[1] K problematice rakouské (rakousko-uherské) státní verbální symboliky viz např. MACEK, P., UHLÍŘ, L. Dějiny policie a četnictva I.–III. Praha 1997–2001, I. díl, s. 32; TUPÝ, O., SÁČEK, K., UHLÍŘ, L. Rakouská armáda v roce 1805. In: Třetí koaliční válka. Její kořeny – její pozadí. Třebíč 2004, s. 352; UHLÍŘ, L. K rakouské oficiální terminologii v polovině 19. století. In. Sborník k 200. výročí založení brněnského měšťanského střeleckého sboru. Brno 2000, s. 151–160; TÝŽ K rakouské oficiální terminologii v roce 1866. In: Bellum 1866 č. 5/1995, s. 181–190; TÝŽ Oficiální terminologie habsburské monarchie. In: Genealogické a heraldické informace 1997. Ročenka Moravské genealogické a heraldické společnosti. Brno 1998, s. 42–46.

[2] Vzhledem k oficiálnímu označení státu je termín rakouská armáda oprávněný v letech 1804–1868, v letech 1868–1918 lze hovořit o rakousko-uherské armádě.

[3] Habsburská monarchie neměla až do roku 1804 žádný jednotný oficiální název. V letech 1804–1868 se pro ni užívaly názvy Císařství Rakousko (Kaiserthum Österreich), Rakouské císařství (Österreichisches Kaiserthum) či Rakouský císařský stát (Österreichischer Kaiserstaat), v letech 1868–1918 názvy Rakousko-uherská říše (Österreich-ungarisches Reich) nebo Rakousko-uherská monarchie čili Rakousko-uherské mocnářství (Österreich-ungarische Monarchie).