204 let let uplynulo ode dne kdy
14. března 1800 – Benátské konkláve: sekretář konkláve, kard. Ercole Consalvi, a jeho přítel, tajný zástupce španělské koruny, kard. Antonio Despuig, byli nuceni hledat kompromisního kandidáta – nalezli ho v sedmapadesátiletém benediktinovi, biskupovi z Imoly, kard. Luigim Barnabovi Chiaramontim (1742-1823). Dohody bylo dosaženo během pouhých osmačtyřiceti hodin: kard. Barnaba Chiaramonti byl zvolen papežem a přijal jméno Pius VII. Den papežské korunovace byl rakouskými úřady stanoven na 21. března.
15. března 1800: Napoléon Bonaparte píše lichotivý dopis diviznímu generálu Jeanu Victoru Moreauovi (1763-1813): „Jsem dnes jakousi figurinou, která ztratila svou svobodu a své štěstí… Závidím vám váš šťastný úděl“.
16. března 1800: Napoléon Bonaparte vykonal velkolepou přehlídku pařížské posádky na Martově poli (30.000 mužů).
17. března 1800: Napoléon Bonaparte večer vytyčuje na mapě Itálie špendlíky záměr následného tažení. Konzulským výnosem bylo stanoveno, že vydání centrálních správ mají být uzavřena k 1. floréalu (20. února 1800), aby bylo možno účty předat prefektům, kteří nastoupili 13. března 1800.
18. března 1800 – Neapolské království: popravou lékaře Gennara Arcucciho se uzavřela série politických exekucí zajatých neapolských jakobínů z roku 1799 – jako poslední byla popravena 11. září Luisa Sanfelice, která byla těhotná a její poprava musela být odložena.
19. března 1800: v Louvru byla otevřena výstava uměleckých děl, ukořistěných Francouzi v Turíně a ve Florencii.
21. března 1800: korunovační mše papeže Pia VII. v Benátkách.
203 let uplynulo ode dne kdy
14. března 1801: William Pitt ml. podal demisi a byl v čele britské vlády nahrazen Addingtonem.
15. března 1801: zákon, stanovují zbudování tří nových pařížských mostů, z nichž jeden měl sloužit jen pro pěší: Pont d´Austerlitz (jak se jmenoval původně), de Saint-Louis a la passerelle des Arts.
18. března 1801: Florentský mír mezi Francií a Neapolským královstvím.
21. března 1801: Napoléon se účastní velké oficiální slavnosti na počest lunévilského míru. Francouzsko-španělská smlouva z Aranjuezu. Egypt: Menou prohrál bitvu u Canope.
202 let uplynulo ode dne kdy
18. března 1802: Napoléon Bonaparte navštívil v Paříži Bibliotheque nationale a Louvre – chtěl vidět především mince Alexandra Velikého a Césara, zajímal se o zbraně Jindřicha IV. a vzal do ruky jeho meč.
23. března 1802: v Dunkerque byla ustavena sekce francouzských dezertérů (Section des déserteurs français) jako batalion, složený ze všech francouzských vojáků, kteří se vrátili do Francie a předtím sloužili v nepřátelských armádách. Byla určena k výpravě do Santo Dominga a za Císařství byla posádkou ve Walcheren; zrušena byla 16.8. 1814.
29. března 1802 : na ostrově Anjouan v Seychellách zemřel jako jakobínský vyhnanec Jean Antoine Rossignol (1759-1802), někdejší vrchí velitel republikánských vojsk ve Vendée z let 1793-1794, definitivně zbavený velení Výborem veřejného blaha 27.4. 1794.
201 let uplynulo ode dne kdy
14. března 1803: v Hamburku zemřel německý básník Fridrich Gottlieb Klopstock (1724-1803), roku 1788 napsal ódu Les États généraux, v níž s nadšením pozdravil rodící se revoluci. Jeho nejvýznamnějším dílem je veršovaný epos Mesiáš, na kterém pracoval od roku 1748 do roku 1773. Ve Vídni se narodil Friedrich von Amerling (1803-1887), nejvýznamnější malíř vídeňského biedermeieru. Jeho ofifiální portrét císaře Františka I. z roku 1832 mu získal obecné uznání a slávu.
15. března 1803: Napoléon Bonaparte reprodukoval ve Státní radě slova, jež řekl lordu Withworthovi a dodal: „Francie tam dole (Malta) nemůže couvnout, aniž by ustoupila i ve všem, co zbývá. Bylo by to v rozporu se ctí. Ustoupí-li se v tomto bodě, požadovali by Dunkerque. Nebudeme vazaly Angličanů. Tím hůř pro ně“.
200 let uplynulo ode dne kdy
14. března 1804 – únos vévody d´Enghien: Caulaincourt dorazil do Štrasburku v půl druhé v noci a hned dal odeslat zprávu o přípravách únosu vévody d´Enghien.
15. března 1804 – únos vévody d´Enghien: Napoléon Bonaparte přijal v Malmaisonu od kurýra ze Štrasburku zprávu o přípravách únosu vévody d´Enghien; byl stále přesvědčen, že v Ettenheimu byl s vévodou i Dumouriez a požadoval po Réalovi, aby generálu Caulaincourtovi napsal aby byl eskortován v jiném voze než vévoda. Ze Štrasburku vyrazil v půl desáté večer další kurýr, Amadour Clermont, se zprávou o úspěchu operace.
16. března 1804 – únos vévody d´Enghien: od tohoto data byl Napoléon rozhodnut skoncovat s vévodou d´Enghien a svolat vojenský tribunál. Šlo původně o mimořádnou jurisdikci z roku II, jež měla rychle postihovat nepřátele revoluce, povstalce a emigranty. Direktorium ji znovu uplatnilo po státním převratu z 18 Fructidoru a Napoléon Bonaparte si dal roku 1800 přiznat Státní radou pravomoc ustavit ji v případě soudů proti emigrantům, kteří se bez povolení vrátili do Francie.
17. března 1804 – únos vévody d´Enghien: V 17 hodin přijal Napoléon v Malmaisonu druhého kurýra ze Štrasburku, Amadoura Clermonta, který přivezl sérii detailních zpráv o únosu vévody d´Enghien a úspěchu operací v Offenbachu a Ettenheimu. Napoléon se od 17. do 20. března seznamovalal s dokumenty, zabavenými vévodovi d´Enghien, nenašel v nich ale žádné důkazy o spojení s Cadoudalem. Dozvěděl se také o záměně Thumeryho a Dumourieze.
18. března 1804 François René de Chateuabriand (1768-1848) byl 29.11. 1803 jmenován chargé d´affaires u République du Valais.
19. března 1804 – únos vévody d´Enghien: Talleyrand napsal do Vídně Jeanu-Baptiste de Nompere de Champagny (1756-1834), který s rakouským dvorem vyjednával přijetí recesu z roku 1803, aby důrazně odmítl všechny námitky v případě postupu proti vévodovi d´Enghien, argumentující právem národů, protože šlo o vražedné spolčení, namířené proti hlavě státu a dodal, že je o tom třeba hovořit velmi důrazně a jasně.
20. března 1804 – únos vévody d´Enghien: První konzul nadiktoval ráno v zasedání Státní rady výnos: „Vláda Francouzské republiky nařizuje následující: Čl. 1. Někdejší vévoda z Enghien, obviněný že nosil zbraně proti republice, že byl a že ještě je v žoldu Anglie, že se účastnil spiknutí, připravovaných zmíněnou mocností proti vnější a vnitřní bezpečnosti republiky, bude předveden před vojenskou komisi, složenou ze sedmi členů, jmenovaných generálem guvernérem Paříže, která zasedne ve Vincennes. 2. Čl. 2. Velký soudce, ministr války a generál guvernér Paříže jsou pověřeni provedením tohoto výnosu“. Kočár se zajatým vévodou d´Enghien dorazil k branám Paříže po dvaašedesáti hodinách jízdy, kdy se zastavovalo jen na přepřahacích stanicích, ve tři hodiny odpoledne a okamžitě zamířil do Vincennes, kde vězně převzal velitel pevnosti Harel; k mimořádné ostraze Vincennes byl o půlnoci vyslán 1. kyrysnický pluk, 2. pluk pařížské gardy a střelci 98. půbrigády. Vojenskou komisi tvořili général des grenadiers a pied Pierre Augustin Hulin (1758-1841), původně služebník markýze de Conflans, jehož vojenský vzestup otevřela aktivní účast na dobytí Bastily, pochod na Versailles z 5.-6. října 1789 a dobytí Tuileries z 10. srpna 1792, kde vedl jako kapitán 14. batalion lehké pěchoty; plukovník Aimé Guitton z Konzulské gardy, plukovník Barois, který Prvního konzula zaujal svou statečností v bitvě u Marenga, plukovník Rance, jenž se bil po boku Bonaparta v bitvě u Pyramid, plukovník Rabbe, plukovník d´Autancourt a plukovník Ravier. K soudců přisednul, aniž by na to měl právo, i brigádní generál Anne-Joseph-Marie-René Savary (1774-1833), jemuž exemplární provedení Napoléonových rozkazů následně přineslo povýšení do hodnosti divizního generála.
199 let uplynulo ode dne kdy
17. března 1805: Napoléon Bonaparte je prohlášen zasedáním italské Consulty v trůnním sále v Tuileries italským králem. Váhal s přijetím titulu, protože tato anexe mohla urychlit zformování protifrancouzské koalice.
18. března 1805: Napoleonově sestře Elise bylo uděleno Piombinské knížectví – je to první krok ke vzniku Velkého Císařství, kontinentálního systému, založeného na rodinné smlouvě. Zemřel admirál Eustache Bruix (1759-1805).
20. března 1805 Institut definitivně usídlil v pařížské College des Quattre-Nations.