Výročí týdne 17. – 23. května z let 1800-1805

204 let


17. května 1800: Přechod průsmyku sv. Bernarda: Bethier přenesl svůj generální štáb ze Saint-Pierre do Etrouble s krátjou zastávkou ve svatobernardském hospicu. Lannes dostall rozkaz donutit nepřítele aby vyklidil údolí Aosty až k pevnosti Bard a aby na ni okamžitě zaútočil. První konzul dorazil do Martigny, kde tři dny čekal na výstup do průsmyku, který překročil inkognito v sedle muly a v civilních šatech (narozdíl od známého Davidova obrazu). Lannes už byl na cestě k Châtillonu, Boudet byl v průsmyku s Loisonem, kterého v krátkém odstupu následoval Chambarlhac. Monnier, Lecchi a Garda dorazili do Martigny; Murat se svou jízdou dorazil do Saint-Maurice.



18. května 1800: Přechod průsmyku sv. Bernarda: Lannes zaútočil na rakouské postavení před Châtillonem a dobyl je útokem na bodák; získal 300 zajatců a 2 děla. Většina francouzského dělostřelectva vázla ještě v Saint-Pierre díky příliš pomalým rekvizicím mul (kterých se Lannesův předvoj nechtěl vzdát) a díky nepříliš štědrým odměnám, poskytovaným místní populaci za pomoc – velitel dělostřelectva Marmont se tak musel spolehnout jen na vlastní vojáky, kteří nebyli představou, že budou muset děla převážet sami, nikterak nadšeni.



19. května 1800: Přechod průsmyku sv. Bernarda: francouzský předvoj dorazil k pevnosti Bard, na níž chtěla zaútočit Watrinova divize, ale nebyla schopna zdolat strmé skalní svahy.



20. května 1800: Přechod průsmyku sv. Bernarda: Berthier přenesl generální štáb do Verres, kde zůstal do 26. května. Pevnost Bard se nacházela na vrcholu strmé skály na místě, kde se údolí Aosty zužuje do úzkého hrdla; napravo od pevnosti teče v hlubokém korytě říčka Dora Baltea, nalevo se nachází v dalším, ještě užším údolí, vesnice Bard.  K ní vedla na vrchol hory uzounká algardská stezka (sentiero di Algard) stezka, kterou využil 20. května Lannes, vyslal po ní několik patrol až ke vsi Carema a Duponta, který vyzval rakouského velitele Bernkopfa ke kapitulaci – ten odpověděl palbou děl.



21. května 1800: Přechod průsmyku sv. Bernarda: při šarvátkách v údolí zajali Francouzi 50 zajatců.



22. května 1800: Přechod průsmyku sv. Bernarda: Lannes obsadil vesnici Bard a umístil v ní devět děl k přímé palbě na pevnost. Téhož dne Lannes s Watrinovou divizí a Mainonim dobyl město Ivrea, hájenou 6.000 Rakušanů, kteří ztratili mnoho mrtvých a raněných, 300 zajatců a 14 děl, která byla pro Lannese velkým přínosem, protože kolem nedobytého Bardu nebylo možno dosud přepravit žádné dělo. Boudetova divize prošla kolem Bardu, obklíčeného Loisonovou divizí. Lecchiho Italská legie se u Verres připravovala na výstup do Valsesia, aby kryla levý bok armády. Muratova jízda se spojila s Monnierem v Saint-Rhémy a se Chambarlhacem v Etrouble a dorazila do Aosty.



23. května 1800: Přechod průsmyku sv. Bernarda: na francouzské oddíly, obléhající Bard tlačil čas – pevnost bylo nutno obejít, aby byl zachován moment překvapení. V noci z 23. na 24. května se Francouzi pokusili projet s dělostřelectvem po hlavní silnici – rakouský velitel Bernkopf ale z pevnosti spustil po svahu hořící sudy, které osvětlovaly cíle jeho dělostřelcům.



203 let


20. května 1801: začátek „pomerančové války“ mezi Španělskem a Portugalskem, trvala jen patnáct dní.
V nizozemském s´-Hertogenbosch se narodil bernardinus Joannes Van Miert (1801-1870), římskokatolický kněz (1825) a zakladatel kongregace Františkánek Neposkvrněného početí Matky Boží (1844).



202 let


18. května 1802: v Recey-sur-Ource se narodil Henri-Dominique Lacordaire (+ 21.11. 1861 v Soreze /Tarn), absolvoval lyceum v Dijonu (1812) a Právnickou školu (1821), po advokátské praxi v Paříži (1823) prošel konverzí (1824) a vstoupil do semináře v Issy. Na kněze byl vysvěcen 22.9. 1827. Na jaře se připojil ke kruhu žáků Félicité-Roberta de Lamennais a spolu s Montalembertem přispíval do novin L´Avenir (1830-31), od liberálního Lamennaise se odpoutal roku 1832. Na popud bl. Frédérica Ozanama se ujal roku 1834 kázání v College Stanislas a v letech 1835-36 byl vyzván pařížským arcibiskupem, aby se ujal postních kázání v Notre-Dame. Proti Lamennaisovi vystoupil již roku 1834 svým dílem Úvahy o filozofickém systému pana de Lamennais (Considérations sur le systeme philosophique de M. de Lamennais). Plodem jeho dlouhého pobytu v Římě (květen 1836-září 1837) byly i Listy o Svatém Stolci (Letters sur le Saint-Siege), které byly odpovědí na Lamennaisovy Římské záležitosti  (Affaires de Rome). V březnu 1839 oslovil francouzskou veřejnost svým Pamětním spisem pro obnovení Řádu bratří kazatelů ve Francii) (Mémoire pour le rétablissement en France de l´Ordre des Freres Precheurs), svůj záměr předložil i generálního představenému řádu a 9.4. 1839 přijal v římském chrámu S. Maria sopra Minerva dominikánský hábit a po roce noviciátu v Convento della Quercia (Viterbo) složil sliby 9.4. 1840. V červnu 1843 otevřel první konvent v Nancy, po němž následovaly další: Chalais (1844), Flavigny (1848), Paříž (1849) a 15.9. 1850 byla oficiálně obnovena francouzská dominikánská provincie. V září 1854 složil úřad provinciála a věnoval se plně řízení Třetího dominikánského řádu (Kongregace sv. Dominika pro výuku mládeže). Vnitřní spory o observanci vedly francouzské dominikány k opětnému povolání Lacordaira do úřadu provinciála v září 1858 – dokázal založit ještě další konvent v Dijonu (1860), který se stal francouzským řádovým studentátem. Do politického zápasu se vrátil roku 1860 svým spisem O svobodě Itálie a Církve (De la liberté de l´Italie et de l´Église), v únoru téhož roku byl zvolen členem francouzské Akademie. Byl snad nejslavnějším francouzským apologetou své doby.



20. května 1802: Pařížská francouzská mírová smlouva s Württemberskem.



23. května 1802: Pařížská smlouva Francie s Pruskem o odškodnění.



201 let


20. května 1803: vyhlášení války mezi Anglií a Francií.



22. května 1803: Napoléon Bonaparte odpověděl na britské embargo příkazem k zatčení všech anglických poddaných, sídlících ve Francii a konfiskaci všech britských lodí a zboží ve francouzských přístavech.



200 let


17. května 1804: Senát odhlasoval v Paříži pod předsednictvím Cambacérese senatus-consulte, kterým byl Napoléonu Bonapartovi udělen titul císaře Francouzů (Empereur des Français) a právo uchovat císařskou důstojnost ve své přímé, přirozené, legitimní a adoptivní posloupnosti. Shromáždění pověřilo Cambacérese, aby představil senatus-consulte novému císaři. Průvod více než stovky senátorů s trubači, následovaných vojenskými oddíly vyrazil z Lucemburského paláce do Saint-Cloud. Cambacéres měl při této příležitosti na sobě naposledy červený oblek konzulů. Poprvé oslovil Napoléona titulem „Sire“, tak šokujícím pro osvícenské politiky revoluce, kteří snili o novém Washingtonovi a setkali se s mužem, jenž se nahlížel spíše v Karlovi Velikém. Ve svých Pamětech pojímá tuto chvíli jako zásadní přelom a smutně prohlašuje: „Při výkonu svých zákonodárných funkcí jsem mohl být občas stržen okolnostmi, ale častěji jsem jednal podle svých vlastních záměrů. Za Konzulátu jsem si zachoval ve svých názorech velkou svobodu a aniž bych vybočil z ohledů, povinných vůči hlavě státu, říkal jsem jí stále pravdu. Jakmile jsem se stal arcikancléřem, musel jsem při mnoha příležitostech dát ustoupit svým osobním názorům před tísní (embarras) svého postavení“.  „Sire, dekret, který senát právě vydává“, řekl Cambacéres, „je jen autentickým vyjádřením vůle, kterou již národ projevil. Tento dekret, který Vám uděluje nový titul a který zajišťuje jeho dědictví po Vás i Vašemu jménu, nepřidává nic ani Vaší slávě, ani Vašim právům… Francouzský lid dobrovolně užívá svých práv, aby svěřil Vašemu Veličenstvu moc, jíž mu jeho zájem zabraňuje vykonávat sám… Šťastný vladař, jenž svou moc drží na základě vůle, důvěry a lásky spoluobčanů!“. Nový arcikancléř Císařství (Cambacéres), arcipokladník (Lebrun) a konetábl (Louis Bonaparte) sklonili jako první před císařem koleno a přísahali mu poslušnost a věrnost.



18. května 1804: Senatus-consulte, proklamující Bonaparta císařem Francouzů pod jménem Napoléon I., obsahující úpravy ústavy (Constitution de l´an XII).
Moniteur otiskl list císaře Napoléona I. Cambacéresovi: „Občane konzule Cambacéresi, Váš titul se mění; Vaše funkce a moje důvěra zůstávají stejné. Ve vysoké hodnosti arcikancléře Císařství, jíž jste nyní nadán, budete projevovat, jak jste činil v hodnosti konzula, moudrost svých rad a vynikajících talentů, které Vám daly tak důležitý podíl na všem, co jsem mohl dobrého vykonat. Mohu si tedy jen přát, abyste si uchoval i nadále stejné city vůči státu a vůči mně. Napoléon“ (v původním listu stál podpis: Bonaparte).
Základní senátní usnesení počítalo se senátní komisí pro svobodu tisku, avšak zároveň s obnovením ministerstva všeobecné policie byl v jeho rámci zřízen úřad pro dobrozdání. Tím dostala policie cenzurní pravomoc; teprve 5.2. 1810, v době poklesu Fouchého vlivu, bylo dekretem zřízeno Generální ředitelství tiskáren a knihkupectví a svěřeno Josephu-Maire Portalisovi na ministerstvu vnitra.



19. května 1804: jmenování 18 maršálů císařství.



22. května 1804 ve Státní radě začíná diskuse o Code pénal a Code d´Instruction criminelle.



199 let


17. května 1805: zemřel v Montpellieru Ferdinand von Hompesch zu Bohlheim, 71. velmistr rytířského a špitálního řádu svatého Jana Jeruzalémského, zvolený 17.7. 1797, který kapituloval na Maltě před francouzskými silami 18.6. 1798.