204 let
29. března 1800: zvláštní schůzka Cadoudala s Bonapartem.
30. března 1800: do Paříže dorazili pověřenci vlády Spojených států, aby jednali o podmínkách čestného smíru s Francií.
2. dubna 1800: sedmačtyřicetiletý chef de bataillon Lazare-Nicolas-Marguerite Carnot (1753-1823) skládá přísahu Prvnímu konzulovi jako nový ministr války (Ministre de la Guerre).
Protože První konzul ve svém postavení hlavy státu nemohl přijmout velení ani jediné z armád Republiky, byl formálně jmenován vrchním velitelem Záložní armády, určené pro italské tažení, dosavadní ministr války, Louis-Alexandre Berthier; náčelníkem štábu byl určen generál Dupont de l´Etang.
203 let
2. dubna 1801: Nelsonova eskadra bombardovala Kodaň. V Dánsku vzhledem k duševní chorobě krále král Kristiána VII. spravoval záležitosti spojeného dánsko-norského království od roku 1784 jeho syn Frederik (Frederik VI. 1808-1832) s hrabětem Bernstorffem. Zahraniční obchod Dánska byl založen především na vývozu obilí do Francie. Roku 1800 se Dánsko připojilo k Lize neutrálů, abych chránilo svůj obchod, a to vyvolalo britský zásah a bombardování hlavního města Kodaně Nelsonovou eskadrou 2. dubna 1801. Když se po létech stalo Dánsko po Tylžském míru znovu spojencem Francie, byla Kodaň znovu bombardována v září 1807, dánský obchod byl kontinentální blokádou a válkou s Velkou Británií zcela zruinován a Dánsko nakonec muselo Kielským mírem ze 14. ledna 1814 postoupit Norsko Švédsku a vydat Prusku za malé vévodství lauenburské i Pomořansko, které mu postoupilo Švédsko.
3. dubna 1801: byla ustavena komise k sepsání obchodního zákoníku (Code de commerce) ve složení Gorneau, Vignon, Boursier, Legras, Vital-Roux, Coulomb, Mourgue. Výsledný text, předložený 4.12. 1801 nebyl shledán dostatečným a byl znovu přepracován roku 1803 Gorneauem, Legrasem a Vital-Rouxem, ale upadl na dlouhou dobu v zapomenutí a vyhlášen byl teprve 15.9. 1807. Kvalit Občanského zákoníku však nedosáhnul. Při svých 648 článcích se inspiroval archaickou královskou ordonancí z roku 1673 a Colbertovým Zákoníkem kupce (Code de marchand).
4. dubna 1801: v Berlíně zemřel Antoine Rivarol (1753-1801), monarchisticky orientovaný žurnalista. Byl synem hospodského z Bagnols-sur-Ceze. Roku 1776 odešel do Paříže, kde dosáhl velké proslulosti v salonech, kde se představoval jako rytíř de Parcieux a posléze jako hrabě de Rivarol. Spolupracoval s novinami Mercure de France a roku 1784 byl za svou Rozpravu o universálnosti francouzského jazyka (Discours sur l´universalité de la langue française) vyznamenán berlínskou Akademií. Bedřich II. ho jmenoval jejím přidruženým členem. Ostře polemizoval s Beaumarchaisem a paní de Genlis. Od roku 1789 se nasazoval pro obranu monarchie ve svých novinách Journal politique national a spolupracoval s roajalistickými novinami Journal des Apôtres. Vynikal sarkastickým satirickým stylem. Roku 1791 musel odejít do emigrace, v níž prošel Bruselem, Amsterdamem, Haagem, Londýnem a Hamburkem a nakonec se usadil v Berlíně. I ve vyhnanství byl velmi plodným autorem.
202 let
duben 1802
Jeden irský návštěvník napsal, že se na pařížském dvoře Prvního Konzula v Tuileries „přísně zachovává dvorská etiketa a dvorský oděv; a všichni se shodují na tom, že lesk tuilerijského dvora mnohonásobně převyšuje cokoli, co zde bylo za starého francouzského dvora. Na rozdíl od Ludvíka XVI. Napoléon Bonaparte rád hovořil s osobami, které přicházely ke dvoru, protože v nich nalézal vítaný zdroj informací – náš svědek o něm říká, že v něm shledal „větší spontánní důstojnost, než jakou bychom si mohli představit u kteréhokoli člověka. Jeho způsoby jsou zdvořilejší a milejší, než by se očekávalo“. Hrabě Armfelt, někdejší oblíbenec Gustava III., znal Versailles ještě za Ludvíka XVI. a přesto byl úrovní slavnostních večeří a životem dvora až šokován; „Velmi mne udivuje skutečnost“, poznamenal, „že první představitel republiky vnuká všem takovou úctu a že vystupuje s takovou pýchou, pompou a obřadností“.
3. dubna 1802: Bonapartovým sekretářem (Premier secrétaire et chef du portefeuille) se stal Claude-François de Méneval (1778-1850), který nahradil Bourienna a zastával tento úřad až do března 1813.
200 let
30. března 1804: v Münsteru zemřel Victor François, vévoda de Broglie (1718-1804). Roku 1759 byl Ludvíkem XV. jmenován maršálem Francie, 11. července 1789 byl pověřen velením vojenských oddílů v okolí Versailles a Paříže. Po Neckerově odvolání byl jmenován ministrem války – demisi ale podal již 16. července, po pouhých třech dnech.
199 let
30. března 1805: císař Napoléon I. přijal v 15 hodin v Saint Cloud papeže Pia VII., který se s ním přišel rozloučit před návratem do Itálie. V 19 hodin vykonal sám v Paříži zdvořilostní návštěvu u papeže.
31. března 1805: Napoléon Bonaparte přijal v Saint Cloud kardinály z papežova doprovodu, kteří se sním přišli rozloučit.
2. dubna 1805: císař Napoléon I. odejel v šest hodin ráno z Fontainebleau na cestu k italské královské korunovaci. Protože předpokládal, že bude mimo Paříž plné tři měsíce, vydal již 31. března ordre de service, kterým arcikancléře Cambacérese pověřoval, aby za něj předsedal radě ministrů a Státní radě.
3. dubna 1805: císař Napoléon I. se účastnil ve čtrnáct hodin recepce v Troyes a kolem osmnácté hodiny dorazil s Thiardem, Caulaincourtem, Cafarellim a Canisym do Brienne, kde s městskou radou zvažoval možnosti jak znovu otevřít starou paulánskou kolej (École militaire), ve které studoval; procházel se i v zahradě a přijal staré zaměstnance školy. Poptával se i po místním faráři, který mu podal první svaté přijímání, ale nenašel ho zde, povýšil tedy alespoň farnost v Brienne na duchovní správu první třídy. Nalezl zde však alespoň někdejšího školního sluhu Ponceta.
4. dubna 1805: papež Pius VII. odjíždí do Itálie.
Císař Napoléon I. navštívil ráno se svým štolbou Louisem de Canisy zříceniny École militaire v Brienne, pak kolem desáté hodiny vyrazil na svém arabském koni na tříhodinovou vyjížďku do polí, směrem k Bar-sur-Aube, aby navštívil místa, kde se tak často procházel. Doprovod zaznamenal, že byl jen málokdy tak milý.