Dělostřelectvo napoleonských válek – o (francouzských) polních dělech a munici

Víte, že (polní) dělostřelectvo nepoužívalo trojí druh munice: koule, granáty a kartáče, ale že polní dělostřelectvo střílelo v době bitvy u Slavkova šesti druhy projektilů, francouzské dělostřelectvo pěti. A že jiné projektily vystřelují kanóny, jiné houfnice? A víte, že se granáty nestřílelo proti „rozptýleným jednotkám“?

Polní kanóny (ve Francii ráží 12, 8 a 4 libry systému Gribeauval + zaváděný 6liberní kanón systému roku 11) střílely plnými koulemi (cartouche à boulets), kartáči s velkými kulemi (cartouche à grosse balles), kartáči s malými kulemi (cartouche à petites balles), a také zápalnými koulemi (boulet rouge), tj. rozžhavenými plnými koulemi.

Pro nejtěžší 12liberní kanón vezly tři muniční povozy každý 48 nábojů s koulí, 12 kartáčů s velkými kulemi, 8 kartáčů s malými kulemi, a v muniční bedně na kolesně bylo 9 nábojů s koulemi, celkem tedy 213 ran. Pro 8liberní kanón to byly dva povozy, každý se 62 náboji s koulemi, 10 kartáči s velkými a 20 kartáči s malými kulemi, a v bedně pak 9 nábojů s koulemi, celkem 193 ran. Ke 4libernímu kanónu náleží jeden povoz se 100 náboji s koulemi, 26 kartáči s velkými a 24 kartáči s malými kulemi, v bedně je 18 nábojů s koulemi, celkem tedy zásoba 168 ran.

Náboj s koulí pro 12liberní kanón obsahoval 4 libry prachu (cca 2 kg), 2,5 libry (cca 1,25 kg) pro 8liberní, a 1,5 libry (cca 0,75 kg) pro 4liberní kanón. Maximální dostřel při 6° náměru činil u 12liberního kanónu cca 1800 m, 8liberního cca 1625 m, 4liberního cca 1500 m; hranice účinného dostřelu byla stanovena pro všechny kanóny na 1328 kroků (cca 860 m).

6palcová houfnice střílela granáty (obus) nebo kartáči s velkými kulemi, náležely k ní tři povozy, každý se 49 granáty a 3 kartáči což se čtyřmi kartáči v muniční bedně činilo zásobu 160 ran. Hmotnost granátu byla 22-24 liber (cca 11-12 kg; z toho 3/4 a 1 libra prachu, 367-489 g) a průměr 162 mm, a vystřelovala ho prachová nálož o hmotnosti cca 2,4 kg na vzdálenost až cca 520 m při 46° náměru. Střepiny byly účinné v okruhu přibližně 20 m. Výhodou nové houfnice ráže 5 palců a 7 čárek (24 liber) systému roku 11 byla cca poloviční hmotnost granátu (prachová nálož 305-520 g), a tedy vyšší zásoba munice a snazší manipulace s ní. „A víte, že“ se granáty nestřílelo proti „rozptýleným jednotkám“? Nikdo totiž nebude plýtvat cennou dělostřeleckou municí, aby (možná a při maximálním a velmi nepravděpodobném štěstí) vyřadil z akce šest tirajérů (kteří dělostřelecké postavení neohrožují, protože pokud by byli na dostřel svých zbraní, dostalo by se jim pozornosti kartáčovou palbou).

Kartáče obsahovaly buď 41 velkých kulí u všech ráží kanónů (průměr 38, 29 a 26 mm), nebo 112 malých kulí u kanónů ráže 12 a 8 liber a 61 malých kulí u kanónů ráže 4 libry (průměr 25-27 u 12liberních kanónů a 22-23 u ostatních) a 61 velkých kulí (průměr 38 mm) u 6liberních houfnic, s prachovou náloží 4, 2 a 1 libra pro jednotlivé ráže, a hmotnosti kartáče 20 liber (10 kg) u 12-, 14 liber (7 kg) u 8- a 7 liber (3,5 kg) u 4liberního kanónu. Údaje o dostřelu se liší podle pramene. Picard v L’artillerie française au XVIIIe siècle (1906) uvádí, že dostřel hrubých kartáčů činil až 780 m u 12liberního, 680 m u 8liberního, a 585 m u 4liberního kanónu. U jemných kartáčů to bylo 680, 580 resp. 490 m. U 6palcové houfnice jen cca 160 m.

Šestým projektilem byl britský šrapnel (Shrapnell shell) vyvíjený od roku 1784 zavedený v roce 1803 a poprvé nasazený během třetí koaliční války v roce 1804 proti holandské jihoamerické pevnosti Fort Nieuw-Amsterdam, prakticky granát naplněný malými kulemi (27-85 pro 6liberní, 41-127 pro 9liberní, 153 pro 8,5palcovou houfnici), který kombinoval vlastnosti kartáče a granátu, přičemž byla délka zápalky nastavena, aby vybuchoval ve vzduchu nad protivníkovou formací.