Karé francouzské pěchoty podle maršála Davouta

Překlad oběžníku určeného velitelům pěších divizí Labského pozorovacího sboru, který předepisoval způsob formování karé, jejich manévry a doplňoval tak v tomto předpis z 1. srpna 1791.

Oběžník generálům Friantovi, Gudinovi, Dessaixovi a Compansovi, Magdeburk, 3. listopadu (1811).

Stav pluků je nyní zvýšen na pět batalionů, což s sebou nezbytně nese změny ve formování záloh a v manévru v karé.

Neboť je užitečné v armádním sboru užívat jednotných prostředků, zasílám vám instrukci, jež dle mého soudu tento účel splňuje; vyzývám vás, abyste využili zbytku sezóny a cvičili podle ní své jednotky, a zaslali kopii svým brigádním generálům a plukovníkům; dále podotýkám, že byť toto není v ordonancích, bude jen užitečné si ji osvojit, rozvíjí rozhled a bystrost důstojníků.

Instrukce o formování záloh a manévrech v karé.

Zkušenost prokázala nezbytnost umísťovat zálohy dovnitř karé, ale organizace batalionu o 6 rotách tvořící tří divize pro tento účel nenechvává k dispozici žádný peloton, z čehož plyne nejistota ohledně počtu a výběru jednotky, jež má tvořit zálohu karé a o způsobu, jak ji umístit uvnitř karé.

Jeho Excelence, pan maršál kníže z Eckmühlu (Davout) nahradil mlčení přepisů v tomto ohledu následujícími dispozicemi.

Záloha nesmí být větší než dvanáctina jednotky, jež tvoří karé.

Formování batalionu do karé.

Batalion je v koloně po divizích s rozchodem pelotonu, šéf batalionu velí:

1°. Garde à vous – pour former le carré. (Pozor – k vytvoření karé.)
2°. Formez le carré, par pelotons de droite et de gauche – en bataille. (Karé vytvořit, po pravých a levých pelotonech – do bitevní sestavy.)
3°. Marche.

Na první povel adjutanti opraví vyrovnání pravých a levých krajníků každé divize.

Na povel marche se první divize nehýbá, je-li kolona zastavena, nebo zastaví, pokud kolona pochoduje. Druhá divize postoupí o 4 kroky vpřed, pravý peloton provede ¼ obratu doprava s výjimkou 4 prvních zástupů zleva, jež se zastaví ve chvíli, kdy peloton zahájí obrat.

Poručík prvního pelotonu a jeden seržant, seržant-major a furýr druhého pelotonu urychleně přejdou na tato místa:

Poručík do čela a poddůstojníci na místa šikovatelů těchto osmi zástupů, jež tak vytvoří záložní peloton karé batalionu.

Třetí divize se sevře do masy na druhou divizi a provede čelem vzad.

Formování karé dvou batalionů.

Kolona sevřená na rozchod pelotonu je zastavena, budou vysloveny výše uvedené povely.

Na povel marche se první divize druhého batalionu sevře na třetí divizi prvního batalionu na vzdálenost sekce. Pravá sekce této divize provede ¼ obratu doprava, levá sekce ¼ obratu doleva; obě středové sekce této divize se nebudou hýbat a vytvoří zálohu, jíž bude velet poručík granátníků. Podporučík první roty zůstane na místě šikovatele, stejně tak poddůstojníci.

Druhá divize bude následovat pohyb první, aby obracela ve vzdálenosti pelotonu.

Třetí divize se sevře do masy a provede čelem vzad.

Formování karé tří nebo čtyř batalionů.

Kolona po divizích s rozchodem pelotonu, jsou vysloveny přípravné povely, a na povel marche:

Se první divize třetího batalionu sevře na třetí divizi druhého a za pochodu se rozloží po pelotonech.

Druhá divize stejného batalionu bude následovat pohyb první, dokud nebude v rozchodu pelotonu od třetí divize druhého batalionu; v této vzdálenosti provede 1. peloton ¼ obratu doprava a 2. peloton ¼ obratu doleva.

Poslední divize kolony se sevře do masy a provede čelem vzad.

V případě, kdyby jedna rota byla od kolony detašována v roli tirajérů, záloha karé by byla tvořena rotou její divize.

Poznámka.

Důstojník velící záloze karé musí s nejvyšší chladnokrevností a neustálou pozorností sledovat útoky nepřítele, nepořádek, který může v řadech způsobit dělostřelba, i ten, který by nastal za pochodu, aby podpořil a pokryl prudce napadená či oslabená místa.

Pokud by se stalo, že několik jezdců prorazí řady, nebo do nich vnesou nepořádek, část zálohy jim musí urychleně vyjít vstříc a napadnout je bajonety.

Voják, který bojuje s jezdcem, musí vést své body bajonetem do nozder koně, leda by byl v pozici, jež by mu umožňovala bodnout jezdce do boku, neboť kůň zraněný do hrudi či do boku jen výjimečně okamžitě padne a zachová si ještě několik minut svou sílu.

O palbách.

Jakmile je karé zformováno, velitel kolony dá číslo každé straně a vybere jim velitele.

Čelo kolony bude mít vždy číslo 1. Palbu vede výhradně napadená strana a ukončí ji, jakmile se nepřítel stáhne.

Chce-li velitel dát zastavit palbu jedné straně, přikáže tambor-majorovi, aby nechal vybubnovat:

Pro stranu č. 1 jeden úder paličky a virbl.
Pro stranu č. 2 dva údery paličky a virbl.
Pro stranu č. 3 tři údery paličky a virbl.
Pro stranu č. 4 čtyři údery paličky a virbl.

Pálí-li tři nebo čtyři strany současně, velitel poté, kdy si všimne nepřítelova ústupu, nechá ukončit palbu strany, jež již není napadána, a to pomocí výše určených prostředků, zatímco ostatní, pro něž nebyl vydán signál, pokračují v palbě.

Chce-li zastavit palbu všech čtyř stran současně, tambor-major nechá vybubnovat virbl, bez předchozích úderů paličky.

Proti jezdectvu se nesmí vést jiná palba než po zástupech či po řadech. Palba po zástupech musí být zahájena ze vzdálenosti alespoň 150 kroků, a to z pravého křídla každé sekce, aby se palba udržovala tak, jak se bude jezdectvo blížit.

Palba po řadech může být zahájena až na 100 kroků i blíže, řady budou střílet postupně, a budeme mít vždy dva řady s nabitými puškami.

Tato palba je proti jezdectvu velmi dobrá, je-li vedena chladnokrevně a zkušeně.

Palby batalionu, půlbatalionu a pelotonu nesmějí být proti jezdectvu užity nikdy, leda by pěchota byla kryta nějakou překážkou, příkopem, palisádou, nebo jinou dostatečnou překážkou schonou nájezd zastavit. V takovém případě musejí být tyto palby vedeny z největší blízkosti.

Pochod v karé.

Je-li třeba nechat karé pochodovat, obě strany, jež tvoří boky karé, se rozloží po sekcích, nebo po podjednotkách vzad doprava a doleva, nikdy nesmějí pochodovat bokem.

Jednotka pochodující bokem zabírá o čtvrtinu více prostoru než v bitevní sestavě, protože hloubka zástupu činí 6 stop, zatímco tři muži v řadu zabírají jen 4 a ½ stopy, a je tedy zřejmé, že by karé nemohlo udělat deset kroků, aniž by se nedeformovalo a neotevřelo své zástupy.

Pokrytí rohů.

Rohy karé postrádají palebnou sílu a musejí být kryty kolesnami a povozy, jež následují kolonu, jak je předepsáno ordonancí (odst. 604 Evolucí linie předpisu z 1. srpna 1791).

Stupňovité rozmístění karé.

Karé musejí být vždy rozmístěny stupňovitě, aby si navzájem kryly boky.

Linie se svine po kolonách o jednom či dvou batalionech, podle pravidel ordonance, a kolony jsou od sebe na celou vzdálenost, tj. takovou, jakou by zaujaly při svém rozvinutí, velíme:

En avant par la droite (nebo par la gauche) à 120 pas – formez les échelons. (Vpřed zprava, nebo zleva, na 120 kroků – vytvořit stupňovitou linii).

Na tento povel se šéfové batalionu přizpůsobí tomu, co je předepsáno článkem 501 a následujícími ordonance.

501. (První batalion zprava) následující ešelony postupně vypochodují a udrží přitom mezi sebou nařízenou vzdálenost; každý ešelon vypochoduje na povel svého šéfa, který za tím účelem odpočítá, nebo nechá odpočítat, počet kroků, jež udělá ešelon přímo před ním.

502. Jeden šikovatel pravého pelotonu každého ešelonu se postaví na úroveň levého zástupu předcházejícího ešelonu a bude pochodovat přesně ve stopě tohoto zástupu, na úrovni svého batalionu; díky tomuto opatření si šéf pravého batalionu každého ešelonu bude moci povšimnout toho, že by se jeho batalion zkřížil s předcházejícím.

503. Pravý batalion každého ešelonu je pověřený udržováním vzdálenosti, jež jej má dělit od předchozího ešelonu; ostatní bataliony budou pochodovat na úrovni pravého batalionu a budou udržovat své rozestupy napravo.

Pokud pluk namísto toho, aby byl v linii, pochodoval v koloně ve chvíli, kdy by se měl zformovat do několika stupňovitě uspořádaných karé:

Plukovník upozorní šéfy batalionu na počet a složení ešelonů, jež má pluk vytvořit, a určí veliteli čelního batalionu kolony bod napravo či nalevo, k němuž má pochodovat.

Vlitel druhého ešelonu zaujme za pochodu rozchod a zastaví, jakmile si všimne, že kolona, jež ho následuje zastavila a že jeho vlastní je ve vzdálenosti, jíž má udržovat mezi prvním a třetím ešelonem.

První ešelon se nezastaví, dokud nezastaví ten, který jej následuje, a dokud nebude v určené vzdálenosti.

Kolony ešelonů musejí vždy pochodovat po divizích s rozchodem pelotonu.

Povely.

1°. En échelons à 120 pas, formez les carrés, sur le 3e bataillon (nebo jakýkoli jiný, který by byl vybrán, aby se nehýbal). (Po ešelonech na 120 kroků, vytvořte karé, na 3. batalion.)
2°. Marche.

Na první povel šéfové batalionu vysloví přípravné povely podle pořadí, jež zaujímají v koloně či v linii, a ve vztahu k batalionu, který má zůstat na místě.

Na druhý povel kolony vypochodují a zastaví se až v určeném místě, aby zde vytvořily karé.

Umístění dělostřelectva, povozů a nebojových (linie či kolona zformována) v karé.

Pokud se útrvar o pěti batalionech zformoval do karé po batalionech či ešelonech s rozchodem 120 kroků, hudebníci vstoupí do karé 2. batalionu, bubeníci do svých vlastních batalionů, nebojoví do batalionů, jimž jsou přiřazeni.

První dvě děla budou umístěna v rozích 1. batalionu, třetí a čtvrté v rozích 5. batalionu.

Muniční povozy budou v rozestupu mezi 1. a 2. a mezi 4. a 5. batalionem, zásobovací furgony budou následovat své bataliony a budou umístěny v rozestupech. Furgony se zavazadly, ambulanční a štábní, stejně jako nákladní koně se postaví do rozestupu ve středu linie, mezi 2., 3. a 4. batalion.

Tímto způsobem linie zformovaná do karé nenechá žádný rozestup nepřehrazený a žádný roh nekrytý překážkami nebo palbou.

Takto rozmístěné povozy budou bráněné palbou karé, a musejí být k sobě tak blízko, aby vytvořily pro jezdectvo neproniknutelnou linii.

Voltižéři či tirajéři budou umístěni před a za těmito povozy, aby je udržovali ve svých řadech a kryli svou palbou.

Pokud byla linie či kolona zformována ve třech karé, z nichž středové ze dvou či tří batalionů, první dělo bude manévrovat s pravým karé, druhé a třetí zůstanou se středovým karé a čtvrté bude manévrovat s levým karé; muniční povozy budou následovat své dělo a krýt rohy; povozy a furgony se postaví do rozestupů napravo a nalevo na prodloužení úhlopříčky velkého karé a zachovají přitom výše předepsané pořadí (viz schéma I); voltižéři či tirajéři budou pověřeni jejich obranou a vozmistr jejich udržováním v pořádku.

Dispozice pro pochod před planinu obsazenou jezdectvem, s velkým počtem povozů a zavazadel.

Kolona se zformuje po divizích s rozchodem pelotonu tak, jak bude opouštět zúžení, a rozevře se od středu šíře čela první divize, jež pokračuje v pochodu, a jakmile se čelo obou kolon dostane na její úroveň, povozy se umístí do dvou zástupů doprostřed, poslední divize uzavře rozestup týlu kolon.

Tirajéři budou vysláni na 100 kroků do čela, na boky a do týlu. Granátnické roty ve dvou malých kolonách vytvoří zálohu tam, kde jich bude třeba.

Kanóny manévrují a přejíždějí tam, kde je to třeba.

Je-li třeba opět vstoupit do zúženého prostoru, ponecháme jeden či dva bataliony a dělostřelectvo ke krytí týlu kolony, zbytek dělostřelectva bude postupovat v čele za batalionem předvoje, povozy budou následovat pěchotu, dostatečně chráněny zadním vojem.

Popsané rozmístění bude obnoveno při opuštění zúženého prostoru.

schema1.jpg (303 kB)

schema2.jpg (227 kB)

schema3.jpg (212 kB)

Tento oběžník byl publikovaný v roce 1903 v Rusku (část Davoutovy korespondence padla do rukou nepříteli během tažení roku 1812). Pluky Davoutova armádního sboru (neboli Labského pozorovacího sboru) měly od února 1811 plukovní dělostřelecké roty obsluhující 4 kanóny ráže 3 nebo 4 libry (kořistní rakouské, nebo v rámci divizního a záložního dělostřelectva šestiliberkami nahrazované kanóny systému Gribeauval) a od dubna téhož roku pak měly také pět válečných batalionů. Maršál Davout věnoval výcviku a připravenosti svých jednotek mimořádnou péči, čehož je tento oběžník, nebo předcházející instrukce o manévrech roty tirajérů či flankérů důkazem. Ani jeden z těchto textů nebyl obecně závazný pro celou francouzskou armádu, vzhledem ke schopnostem a pečlivosti „železného maršála“ je však nepochybné, že shrnovaly to nejlepší a nejužitečnější, co dosavadní praxe nabízela. Oba jsou proto nezanedbatelným doplňkem přepisu z 1. srpna 1791 a nepostradatelné pro všechny, kdo se zajímají o taktiku, výcvik a manévry francouzské pěchoty tohoto období.