9. fructidoru roku 13, 27. srpna 1805, byla vydána série rozkazů, podle nichž vypochodují sbory Velké armády směrem k francouzské východní hranici, do Německa; 29. srpna je armáda Oceánského pobřeží přejmenována na Velkou armádu
Respekt přinesl v listopadu poněkud pro mě nečekaně speciální číslo věnované "našim slavným bitvám" a mezi nimi bitvě u Slavkova. Několik míst zaslouží rozebrat - ne kvůli článku v Respektu, ale protože jde o zajímavé, opakované a nepřesné teze týkající se pěchotní taktiky přelomu 18. a 19. století.
Srovnání vybraných momentů obou bitev, které současně představují Napoleonovo největší vítězství a jeho definitivní porážku a jsou bitvami napoleonských válek nejstudovanějšími, nejznámějšími, nejvýznamnějšími a kromě toho také dodnes opředené legendami, které se prolínají se zkresleným podáním jejich průběhu. Úvaha zazněla jako příspěvek do diskuse během pásma přednášek v programu Napoleonských dnů 2020.
Letos si připomínáme 110 let od založení stavby Památníku Mohyla míru. V roce 1910 se totiž po mnohých prodlevách a zdrženích konečně začal stavět první mírový památník v Evropě.
O Památníku Mohyla míru bylo již řečeno a napsáno mnoho. Většina z těch, kdo o něm slyšeli, také ví, že je ve skutečnosti také hrobkou pro ostatky padlých slavkovských vojáků. Jak ale ona hrobka vypadá, a co (kdo) v ní nachází věčný klid, přiblížil antropologický výzkum z listopadu roku 1992.
S laskavým svolením autora publikujeme na webu studii o ruské armádě v roce 1805 se sborníku Třetí koaliční válka 1805.
Publikujeme po šestnácti letech upravený a doplněný text příspěvku ze sborníku Třetí koaliční válka 1805: Napoleonova armáda v roce 1805: štáby, pěchota, jezdectvo, dělostřelectvo, ženijní vojsko, neřadové jednotky, veteráni, vojenské školy, zdravotní služba, vozatajstvo, Císařská garda, národní garda, četnictvo, konskripce, vojenská justice.
K 250. výročí narození Napoleona Bonaparta: Vive l'Empereur! Přese vše. Přese všechnu nespravedlnost, přese všechny chyby, a dokonce přes veškerou manipulaci, jejíž obětí je dodnes vlastně každý, kdo se napoleonskou historií začne zabývat. Přes všechny oběti napoleonských válek. Nenesl za jejich hrůzy více odpovědnosti než jeho nepřátelé. Válka je pokračováním politiky jinými prostředky.
Francouzských vzpomínek na pobyt a akce v severních Čechách roku 1813 i na jižní Moravě v letech 1805 i 1809 existuje dost, o průniku z Bavor, či Horních Rakous přes Šumavu ale neexistuje prakticky žádná. Nebo jsem si to myslel, dokud jsem nenarazil na ojedinělé vzpomínky dragounského poddůstojníka Jeana-Auguste Onyona, který se na podzim roku 1805 dostal až za českou zemskou hranici a klel, že musí šplhat přes, jak napsal, „nebetyčné hory, vysoké jako nebe“.
V předvánočním čase a v den výročí příjezdu knížete Talleyranda, Napoleonova ministra zahraničních věcí, do Prešpurku (21.12.1805) přinášíme text přednášky ze sborníku Třetí koaliční válka 1805, v němž se Martin Hrubala věnoval otázce poslavkovských mírových jednání vrcholících podpisem bratislavského, prešpurského míru.