Dekret z 19. září 1805

Dekretem z 2. doplňkového dne roku 13 byly v batalionech francouzské řadové pěchoty ustaveny voltižérské roty.

Napoleon, Císař Francouzů a Král Itálie;
Na základě hlášení našeho ministra války,
Státní rada vyslechnuta, dekretuje:

Čl. 1. V každém batalionu pluků řadové pěchoty bude jedna rota nesoucí označení Voltižérská.

Tato rota bude vždy třetí rotou batalionu, počítaje v to rotu granátnickou; ale protože počet rot batalionu nesmí být zvýšen, nahradí druhou rotu fyzilírskou, jež bude rozpuštěna a rozdělena mezi všechny ostatní v batalionu.

2. Voltižérská rota bude složena z dobře rostlých, silných a mrštných mužů, ale nejmenší tělesné výšky. Poddůstojníci a vojáci, kteří do ní budou přijati, nebudou moci mít více než jeden metr pět set devadesát osm milimetrů (nebo 4 stopy 11 palců); důstojníci ne více než jeden metr šest set dvacet pět milimetrů (5 stop).

3. Bude neustále udržována na válečném stavu a složená následujícím způsobem:

1 Kapitán (Capitaine),
1 Poručík (Lieutenant),
1 Podporučík (Sous-lieutenant),
1 Seržant-major (Sergent-major),
4 Seržanti (Sergents),
1 Furýr (Fourrier),
8 Kaprálů (Caporaux),
104 Voltižérů (Voltigeurs),
2 Vojenské nástroje (Instrumens militaires).
Celkem: 123.

Namísto bubeníků bude tato rota za vojenské nástroje mít malé lesní rohy nazývané kornety.

4. Důstojníci, poddůstojníci a vojáci těchto rot budou vybráni plukovníkem v rámci celého pluku, podle svých hodnostních stupňů, mezi těmi, jejiž výška odpovídá výše uvedené, a pod ní, a prokáží nejvyšší nadání pro druh služby, který mají voltižéři vykonávat.

5. Síla této roty nezvýší nijak sílu batalionu, který zůstane složen, pokud jde o počet mužů, tak, jak bylo určeno výnosem o organizaci pro rok 12; ale aby byl batalion zachován v běžném stavu, stav každé roty řadové pěchoty, s výjimkou granátnické, bude snížen o patnáct mužů.

6. Voltižéři budou vyzbrojeni pěchotní šavlí a velmi lehkou puškou dragounského vzoru.

Důstojníci a poddůstojníci budou mít, namísto pušky, karabinu s drážkovanou hlavní.

7. Voltižéři budou oblečeni jako řadová pěchota, a ponesou odlišovací znaky svých vlastních jednotek; ale límec jejich fraku a jejich kabátku bude z hnědožlutého (chamois) sukna.

8. Voltižéři jsou speciálně určeni pro to být rychle převáženi jízdními jednotkami do míst, kde bude jejich přítomnost nezbytná, budou cvičeni k hbitému nasedání, skokem, za jezdce; a k pružnému seskoku, rychlému zformování se a v následování jezdce postupujícího klusem.

Budou také zvláště cvičeni v rychlé a velmi přesné palbě.

9. Žold voltižérských rot bude stejný jako žold granátníckých rot.

10. Ministři války a veřejného pokladu (financí), a ministr-ředitel válečné administrativy jsou pověřeni, každý v tom, co se ho týká, provedením tohoto dekretu.

V Paříži, 2. doplňkového dne roku XIII (19. září 1805).

Dekret byl do praxe Velké armády uveden v průběhu tažení ve druhé polovině října roku 1805 konkrétními rozkazy velitelů jednotlivých armádních sborů, v době, kdy se Velká armáda nacházela v Bavorsku, dokončovala ulmský manévr a vyrážela směrem k rakouské hranici. Těžko představitelné skoky za jezdce a seskoky v určených místech nebyly právě tím, co by voltižéři opravdu systematicky cvičili, nebo co bylo jejich denním chlebem v akcích proti nepříteli, a to ani v roce 1805, ani později, alespoň se o tom dostupná literatura nezmiňuje. Voltižérské roty řadové pěchoty byly užívány v těsnějším svazku s mateřským batalionem v roli lehké pěchoty, ke krytí formace v řetězci dvojic střelců, k flankování kolon, průzkumu bojem, k volnému boji v obtížném terénu, apod.

Lehké roty, označované jako „myslivecké“, se v rámci batalionů řadové pěchoty formovaly příležitostně a aniž by o tom hovořil jakýkoli obecně závazný předpis již dříve, ostatně královské pěší pluky měly mysliveckou rotu již od roku 1776, a před tímto datem jejich úlohu plnily tzv. pikety vybraných fyzilírů. Nasazení tirajérů nebylo žádným výdobytkem revoluce, a to ani revoluce americké, jak se tu a tam lze dočíst. Více než rok po vytvoření voltižérů (za zcela totožných podmínek) v rámci lehké pěchoty tento dekret jen de facto potvrzoval praxi a dával jí oficiální rámec. Napoleon jím chtěl mimojiné ocenit schopné a statečné vojáky, jimž malý vzrůst bránil ve vstupu do elitních granátnických rot.