Hodnostní stupně francouzské armády let 1786–1815 I.

Hodnostní stupně lze rozdělit do čtyř tříd: poddůstojníci (sous-officiers, do 1. ledna 1791 nazývaní bas officiers), nižší důstojníci (officiers subalternes), vyšší důstojníci (officiers supérieurs) a generálové (officiers généraux). Řadoví vojáci neměli žádný hodnostní stupeň.

Věnujme se nejprve hodnostním stupňům v rámci francouzského řadového pěšího pluku (a bitevní či řadové půlbrigády). Následující tabulka nabízí přehled přesných termínů stanovených organizačními předpisy z let 1786-1803.

1. října 1786 1. ledna 1791 21. února 1793 24. září 1803

Vyšší důstojníci.

1. Mestre-de-camp*) Colonel Chef de brigade Colonel
2. Major
3. Lieutenant-colonel Chef de bataillon Chef de bataillon Chef de bataillon
4. Major

Nižší důstojníci.

5. Capitaine Capitaine Capitaine Capitaine
6. Lieutenant Lieutenant Lieutenant Lieutenant
7. Sous-lieutenant Sous-lieutenant Sous-lieutenant Sous-lieutenant
8. Porte-drapeau

Poddůstojníci.

9. Adjudant Adjudant sous-officier Adjudant sous-officier Adjudant sous-officier
10. Sergent-major Sergent-major Sergent-major Sergent-major
11. Fourrier
12. Sergent Sergent Sergent Sergent
13. Caporal-fourrier Caporal-fourrier Caporal-fourrier
14. Caporal Caporal Caporal Caporal
*) Mestre-de-camp byl se zrušením hodnosti Colonel Général de l’infanterie française et étrangère 17. března 1788 přejmenována na plukovníka (colonel).

Takové byly hodnostní stupně u všech pěších jednotek (pěchota, pěší dělostřelectvo, ženijní vojsko), jednotky jízdní (všechny druhy jezdectva, jízdní dělostřelectvo, dělostřelecký trén, a také četnictvo) se lišily termíny chef d’escadrons (plurál pro velitele dvou eskadron) či chef d’escadron pro vyššího důstojníka odpovídajícího šéfovi batalionu pěších jednotek, a následujícími výrazy pro poddůstojníky: ekvivalentem pro stupeň sergent-major byl maréchal-des-logis chef, sergent byl maréchal-des-logis, stupni caporal-fourrier odpovídal brigadier-fourrier a caporal byl brigadier.

Systém definovaný 1. října 1786 zahrnoval také vnitřní hierarchii v rámci některých hodnostních stupňů, která se projevila i na hodnostním označení. Hodnostní stupeň mestre-de-camp se dělil na mestre-de-camp commandant (velící), mestre-de-camp en second (druhý) a mestre-de-camp à la suite (nadpočetný). Colonel en second (bývalý mestre-de-camp en second) byl nahrazen 17. června 1788 nižším hodnostním stupněm major en second. Kapitán mohl být capitaine commandant (velící), capitaine en second (druhý) a capitaine de remplacement (zastupující). Poručíci se dělili na první (lieutenant en premier) a druhé (lieutenant en second), druhým stupněm podporučíka byl sous-lieutenant de remplacement (zastupující). Tato složitá struktura byla 1. ledna 1791 výrazně zjednodušena a nositelé jednoho hodnostního stupně se nadále od sebe lišili jen výplatní třídou, jež byla (zpravidla) určena služebním stářím. Předpisy o vnitřní službě a disciplíně přitom samozřejmě říkaly, že služebně starší voják určitého hodnostního stupně je nadřízeným služebně mladšího vojáka stejného stupně.

24. srpna 1804 byla struktura hodností doplněna o stupeň colonel en second určený pro velitele provizorních pluků či půlbrigád (46 majorů bylo jmenováno druhými plukovníky až dekretem z 23. března 1809). Podle dekretů z 9. března a 23. dubna 1811 pak byl vytvořen také hodnostní stupeň major en second.

Základní hodnostní označení vyšších a nižších důstojníků

Základním hodnostním označením byly u důstojníků epolety a kontraepolety, u poddůstojníků rukávové pásky. Výjimkou byl poddůstojnický hodnostní stupeň adjudant (adjudant sous-officier), který byl označen také epoletami. Epolety důstojníků a adjutantů byly v barvě knoflíků, tj. zlaté, nebo stříbrné (patka epolety majora po roce 1803 byla v barvě opačné), třásně byly buď silné a kroucené (franges à torsades) ve dvou řadách pro vyšší důstojníky, nebo tenké (tzv. franges à graines d’épinard) ve třech řadách pro nižší důstojníky (a majora do roku 1791); u poručíků, podporučíků a adjutantů byly třásně podle ordonance z roku 1786 kovové ve dvou vrchních řadách a červené v až třech spodních řadách.

Hodnostním označením důstojníků pluků, jež oblékaly místo fraků dolmany (především husaři, v určitém období také jízdní myslivci a jízdní dělostřelectvo), byly rukávové pásky, jež lemovaly manžetu. Pět zlatých či stříbrných pásek označovalo plukovníka, pět pásek, z nichž druhý a čtvrtý byly v barvě opačné, majora, šéf eskadron měl čtyři pásky, kapitán tři, poručík dvě a podporučík jednu. Stejné pásky lemovaly také padací most uherských kalhot a rukáv pelisy.

Základní hodnostní označení poddůstojníků

Pásky poddůstojníků, našité nad manžetou ode švu ke švu, jsou do roku 1793 stříbrné (pro seržant-majory, furýry a seržanty), nebo modré (na bílých fracích kaprálů) či bílé (na modrých a červených fracích cizineckých a švýcarských pluků). Po roce 1793 je barva pásku určena barvou knoflíku, tedy zlaté (seržant-major a seržant) a žluté (kaprál) u řadové a stříbrné a bílé u lehké pěchoty; obdobně tomu bylo u ostatních zbraní. Seržantské pásky jsou od roku 1793 lemovány červeně, kaprálské zprvu pravděpodobně ne (nebo ne často), ale později se to stalo pravidlem potvrzeným předpisy z roku 1812. Kaprál-furýři nosili kromě kaprálského hodnostního označení jednu nelemovanou seržantskou pásku nad loktem, často pak nosili jen tu a kaprálské pásky nenašívali vůbec. Měl-li frak do špice střižené manžety (časté u některých lehkých jednotek), poddůstojnické pásky (s výjimkou furýrského) zpravidla kopírovaly tvar manžety.

Obr.: hodnostní označení u řadové pěchoty 1786-1815

Kromě hodnostních stupňů byly podobně označeny také některé funkce. Adjudant-major plukovního štábu, který mohl být poručíkem, nebo kapitánem, nosil třásně na pravém rameni, epoletu bez třásní na levém. Po roce 1808 se tomu zpravidla přizpůsobili také adjutant-poddůstojníci. Řemeslní mistři (maîtres-ouvriers) malých plukovních štábů (tedy zbrojíři, ševci, krejčí, kamašáři a ostruháři), kteří byli seržanty nebo kaprály, nosili své hodnostní označení našité rovnoběžně s manžetou.

Jednu kaprálskou pásku na každém rukávu nosili do svého zrušení dekretem z 22. listopadu 1793 tzv. appointés (svobodníci), což nebyl hodnostní stupeň, ale jakýsi ekvivalent vojáka první třídy. Mužstvo „učených“ zbraní, tj. dělostřelectva a ženijního vojska, se dělilo na kanonýry, sapéry a minéry první a druhé třídy, přičemž voják první třídy nosil dvě kaprálské pásky na levém rukávu.

Proužky služebního stáří poddůstojníků a mužstva

Lomené proužky služebního stáří (chevron d’ancienneté) se našívaly ode švu ke švu nad levý loket; u mužstva byly do roku 1793 modré (nebo bílé na modrých a červených fracích); po roce 1793 pak byly červené u mužstva a kaprálů a zlaté či stříbrné u seržantů a seržant-majorů. V roce 1786 se našival jeden za 8 odsloužených let v případě, že se voják znovu zapsal, druhý se našíval při druhém zápisu po 16 letech služby, po dalších osmi letech služby dostal voják místo proužku štítek veterána. Podle výnosu z 22. července 1802 se našíval jeden za 10 let, druhý po 15 letech a třetí po 20 letech služby.