V roce 1805 čítala ruská myslivecká pěchota 22 pluků, tj. 66 mysliveckých batalionů. Co do počtu batalionů a rot v pluku, byla jejich organizace totožná s plukem řadové pěchoty – tři bataliony, v každém z nich čtyři myslivecké roty.
Do válečných operací roku 1805 zasáhly pluky pěchoty, které byly součástí Velké německé armády (Grande Armée d’Allemagne), jež byla pod přímým velením císaře Napoléona, a Italské armády (Armée d’Italie) maršála André Massény. Pluky řadové pěchoty byly číslovány od 1 do 112, ale 23 čísel zůstalo nevyužito (31, 38, 41, 49, 68, 71, 73, 74, 77, 78, 80, 83, 87, 89, 90, 91, 97, 98, 99, 104, 107, 109 a 110). Stejně tak byly pluky lehké pěchoty číslovány od 1 do 31, ale 5 čísel zůstalo nevyužito (11, 19, 20, 29 a 30).
Tento článek by měl, alespoň v základních rysech, objasnit složení a organizaci pluku řadové pěchoty ruské armády v roce 1805. Jeho součástí je i tabulka počtů pluku. Je zde pojednáno o organizaci armádního řadového pluku, gardová pěchota bude mít svůj vlastní popis.
V době míru byly pěchotní (ale i jezdecké a dělostřelecké) pluky dislokovány teritoriálním způsobem v tzv. „inspekcích". Každá inspekce mohla mít maximálně deset pluků řadové pěchoty. Inspekcí bylo v roce 1805 celkem čtrnáct a pluky do nich byly dislokovány na základě strategického významu inspekce.
Opatství v jihoitalském Casamari, poblíž Frosinone, bylo založeno v letech 1033-1035 skupinou kněží a laiků z Veroli, kteří zde na troskách římské vily Gaia Maria vybudovali benediktinský klášter.
Válka ve Vendée? Spíše genocida, tvrdí historik Pierre Chaunu, který odhaduje počet obětí na 400.000, 500.000 nebo 600.000 (někteří hovoří dokonce o miliónu mrtvých).
V zástupu "mužů svobody" zaujímá zvláštní místo ten, kdo už bude navždy nazýván "abbé Grégoire" (v Paříži je po něm pojmenována i jedna ulice), ačkoli byl konstitučním biskupem. Nejen proto, že zůstal neochvějně až do své smrti knězem-občanem par excellence, necitlivým vůči všem politickým klikám, i za Napoleona - "Řadí mne do třídy těch, kdo, protože nejsou přístupni tomu, aby byli koupeni, musí být rozdrceni", mohl napsat ve svých Mémoires - ale také a především proto, že měl vášeň pro všeobecné.
Profesor Univerzity v Lille. Roku 1986 vydal své přednášky z University v Angers pod titulem Cinq Leçons d´histoire de la Révolution française /Pět přednášek z historie Francouzské Revoluce/, v létech 1982 a 1983 pak spolu se svými spolupracovníky vydal dvě závažná díla: Sainte Jeanne Delanoué, servante des pauvres /Svatá Jana Delanoué, služebnice chudých/ a Les martyrs d´Avrillé: catholicisme et Révolution /Mučedníci z Avrillé: katolicismus a Revoluce.
Nová kniha o Bitvě u Slavkova autora Františka Kopeckého byla dnes pokřtěna při vernisáži kreseb ing.arch.Ivo Mana na Obecním úřadě ve Tv...
Zveme vás na vernisáž kreseb ing.arch.Ivo Mana,která se koná ve čtvrtek 29.listopadu 2001 v 16 hodin na Obecním úřadě ve Tvarožné. Zárove...