Publikujeme po šestnácti letech upravený a doplněný text příspěvku ze sborníku Třetí koaliční válka 1805: Napoleonova armáda v roce 1805: štáby, pěchota, jezdectvo, dělostřelectvo, ženijní vojsko, neřadové jednotky, veteráni, vojenské školy, zdravotní služba, vozatajstvo, Císařská garda, národní garda, četnictvo, konskripce, vojenská justice.
V úterý 10. prosince 2019 převzal prezident Projektu Austerlitz Miroslav Jandora, pořadatel vzpomínkových akcí Austerlitz věnovaných bitvě tří císařů u Slavkova, z rukou jeho excelence Rolanda Galharagua, velvyslance Francouzské republiky v Praze, Národní řád za zásluhy (Ordre national du Mérite)
Od pátku do neděle 29. listopadu až 1. prosince 2019 proběhla vzpomínková akce Austerlitz 2019 věnovaná 214. výročí bitvy tří císařů u Slavkova. Zúčastnilo se jí na 1000 re-enactorů ze 16 zemí světa, přes 60 koní a 15 děl.
Společnost KORDIS JMK ve spolupráci s dopravci zajišťuje posílení spojení v rámci IDS JMK na Austerlitz 2019 dne 30. 11. 2019.
Kniha Bitva u Slavkova představuje bitvu tří císařů ve světě známou jako Austerlitz prostřednictvím působivých fotografií Dalibora Gregora pořízených během vzpomínkových akcí v letech 2016-2018 doprovozených stručným výkladem historického průběhu bitvy a kontextu moderních historických rekonstrukcí od Jakuba Samka.
Když vám místo toho, že pluk gardových dragounů byl založen dekretem z 15. dubna 1806 a spolu s jízdními granátníky nadále formoval brigádu těžkého jezdectva Císařské gardy, odborník Acaballado poví, že „byli určeni i jako vojenský doprovod ke stráži u obou císařoven“, a je to jen začátek, je to opravdu nepříjemné.
Skupina historického šermu Buhurt a obec Křenovice si vás dovoluje pozvat při příležitosti 214. výročí Bitvy tří císařů do historického ležení francouzských vojsk ve dvoře Obecní hospody, k malé šarvátce vojenských jednotek na konci ulice Havlíčkové, na pochod k hromadným hrobům na Zlaté hoře zakončený ohňostrojem, k malému pietnímu aktu u božích muk a slavnostnímu nástupu a čestné salvě u pomníku M. I. Kutuzova.
Slovo sapér (sapeur) vzniklo ze slova sapa (sape), což je při obléhání útočný zákop určený k přiblížení se k nepřátelskému opevnění, a především toto obléhací dílo, ale i mnohá další, a obranná, případně mosty, mají sapéři za úkol během válečného tažení konstruovat, případně ničit, a využívají k tomu rozličného nářadí, jímž jsou vybaveni od seker, přes lopaty, krumpáče k pilám. Nyní ovšem nebude řeč o ženijním vojsku, v němž kromě sapérů slouží také minéři a pionýři, ale o sapérech pěchoty a jezdectva francouzské armády přelomu 18. a 19. století.
Víte, že (polní) dělostřelectvo nepoužívalo trojí druh munice: koule, granáty a kartáče, ale že polní dělostřelectvo střílelo v době bitvy u Slavkova šesti druhy projektilů, francouzské dělostřelectvo pěti. A že jiné projektily vystřelují kanóny, jiné houfnice? A víte, že se granáty nestřílelo proti "rozptýleným jednotkám"?
Podle Bardinova Slovníku pozemního vojska je houfnice (obusier) "horizonátlním moždířem, na kolech, nebo krátký kanón, s komorou stejného tvaru jako má moždíř; její konstrukce nedovoluje vyšší prachovou nálož než desetinu hmotnosti projektilu, čehož účelem je pálit s odskoky s nevelkým náměrem. Tento válečný prostředek je nezbytným pro pěchotu, jde-li o útok proti redutám nebo jiným polním opevněním, vesnicím, oddílu jezdectva; podle potřeby vystřeluje zápalné koule, kartáče hrubé i lehké, nebo granáty (obus)."