I. Francouzská armáda

Útočná kolona francouzské pěchoty – středová kolona batalionu (1776, 1791, 1831)

Útočná kolona francouzské pěchoty koaličních (revolučních a napoleonských) válek let 1792-1815 je atraktivní téma. Jednak tedy věcně, technicky, takticky. A jednak symbolicky, terminologicky a s přesahem do vojenskohistorických legend a pověstí, které živí, již stovky let, autoři, kteří čím méně si chtějí dát práci se studiem pramenů a systému formací a manévru pěchoty přelomu 18. a 19. století, tím více mu rozumějí.

Baron Jomini – O formaci a nasazení pěchoty

Antoine Henri, baron de Jomini (6. března 1779 – 22. března 1869) je jedním z nejznámějších teoretiků vojenského umění první poloviny 19. století opírající své závěry o zkušenosti, spíše nepřímé, z koaličních válek let 1792-1815, a o službu v ruské armádě. Jeho Le Précis de l’art de la guerre je hojně citovaným dílem. Nabízíme velmi kritické zhodnocení pasáží týkajících se malé pěchotní taktiky. Jde o první část dvojdílného článku, jehož cílem je nabídnout odpověď na otázku odpovědnosti za neblahé formace hlubokých kolon francouzského 1. armádního sboru u Waterloo. A je současně výzvou k diskusi, a jako takový možná kritický až příliš, provokující.

Francouzi podruhé v Jevišovicích (1809)

Farní kronika s názvem „Popis farního kostela v Jevišovicích a filiálního kostela v Černíně," kterou založil v roce 1804 místní farář Dominik Drnholecký, obsahuje dva záznamy o Francouzích ubytovaných ve městě Jevišovicích v letech 1805 a 1809. Dnes se podíváme na druhý záznam z roku 1809.

Křehké pouto s domovem – polní pošta v napoleonských armádách

K charakteristice toho, jak v Napoleonově armádě fungovala pošta, by postačila pouhá příslovce jako „dokonale“ a „skvěle“. Vynucovala si to sama válka s nutností přenosu zpráv, direktiv, rozkazů a mnohého další na velké vzdálenosti, s potřebou informovat a být informován, neboť císař Francouzů nepřestával chod svého impéria řídit ani od Dunaje, ani z polského bláta, či dokonce z daleké Moskvy. Díky poštovní a kurýrní službu pak dostával voják jedinečnou možnost podat tu a tam zprávu svým blízkým a dostat od nich lístek s pár řádky.

Napoleonova řadová kavalerie – švališeři kopiníci a karabiníci

Na sociálních sítích se poslední dny staly populárními scény z výborného Bondarčukova výpravného filmu Waterloo s Rodem Steigerem v roli napoleona. Zvláště záběry útoku britského těžkého jezdeckého pluku Scot Greys proti pěchotě 1. sboru hraběte d'Erlona a ...protiútoku polských kopiníků. Kdo byli Napoleonovi švališeři?

Pravidelné jezdectvo francouzské armády – organizace (1791-1803)

Stručná chronologie základních předpisů týkajících se organizace francouzského jezdectva v letech 1791-1803.

Bubeníci francouzské pěchoty – bubenické signály (1791-1815)

Baterie, bubenické signály, užívané ve francouzské armádě byly sjednoceny a předepsány ordonancí ze 14. května 1754, kdy byl také předepsán jednotný pořadový krok. Instrukce z roku 1754 popisuje následující: l’Appel, l’Assemblée, la Charge, le Drapeau, l’Enterrement, la Fascine (Breloque), la Générale, la Marche (Marche du Roi de Prusse), l’Ordre de Pied Ferme, le Ban, la Prière, la Retraite. Postupně se vyvíjely, měnil se jejich význam a byly nahrazovány/doplňovány jinými.

220. výročí Jourdan-Delbrelova zákona o konskripci (5. září 1798)

Jourdan-Delbrelovým zákonem z 5. září 1798 byla ve Francii zavedena konskripce, pravidelné povinné odvody mužů ve věku 20 až 25 let do armády. Dobrovolník (mohl se jím stát muž splňující základní požadavky mezi 18 a 30 lety) sloužil 4 roky v době míru a neomezenou dobu v době války. Délka služby odvedence nebyla specifikována.

Major Pescheloche: „Černý Tulipán“ smrtelně raněný u Slavkova

Jeden z posledních objevů fondu "Ztracení lidé" se týká okolností smrti jednoho z vyšších důstojníků Napoleonovy armády. Objev je tím zajímavější, že major Joseph-Louis Pescheloche nefiguruje mezi 1537 padlými a smrtelně raněnými biografického slovníku sestaveného Deniellou a Bernardem Quintinovými.

1809: druhé rakouské tažení – pochod na Vídeň a Wagram

5. a 6. část VIII. kapitoly životopisu maršála Berthiera od generála Derrécagaix shrnuje pochod k Vídni a bitvu u Wagramu, jíž obecné dějiny tradičně považují za hlavní střetnutí války 5. koalice; hlavním snad skutečně byla, Napoleonova armáda překonala Dunaj, ale armáda rakouská zůstala plně bojeschopná a válka musela pokračovat - rozhodující bitvou se tak stala až "naše" bitva u Znojma.

1 2 3 6